Někteří kritici exprezidenta Václava Havla označovali za neomarxistu, někteří zase považují jeho koncept občanské společnosti na základě shodných rysů s fašistickým korporativismem za fašismus. Existuje nějaká škatulka, kam by se dal zařadit? Kam byste ho řadil vy?

Myslím, že neexistuje. On se nikdy přesně nedefinoval. Dají se tam nalézt prvky toho, o čem jste se zmínil, ale není to žádný ucelený systém, ucelený názor, který by šel jednoznačně označit. Je to spíše taková směsice názorů směrem do levého středu. Je to prvoplánový diletantský pohled humanistického ražení, jakéhosi prvorepublikového hlavního proudu, ale ty kontury nejsou ostré. Prezident Havel byl určitě povrchně názorově přesvědčením demokrat, proto se výrazně postavil proti komunistickému totalitnímu panství a to je zásluha, kterou mu nikdo nemůže vzít. Problémem je jeho pozdější působení ve funkci prezidenta, kdy se jeho koncepční nevyhraněnost projevila ve směru, který si zaslouží kritiku.

Uvedl jste, že svým přesvědčením byl demokratem. Jak se na to díváte z hlediska jeho názorů na Evropskou unii a globální vládnutí? Řada teoretiků demokracie totiž říká, že demokracie nemůže fungovat mimo rámec národního státu, neboť nadnárodní celky nemají svůj lid, svůj démos...

Havlův demokratismus byl velice vágní a neurčitý. Vymezení se proti totalitnímu režimu bylo správné a úctyhodné, ale jakmile již nastaly demokratické poměry, tak se u něj ukázala převaha naivity. Byl přesvědčen, že existují soustředné kružnice čistě abstraktně vzato a že je to realita. Myslel si, že demokratický stát musí mít jakýsi dohled a mocenskou převahu Evropské unie, kterou naivně a podle mě z neznalosti považoval za demokratický útvar, i když ve skutečnosti je to naopak.