Za socialismu se Statis živil jako muzikant a ani dnes se netají svými levicovými názory. Po listopadu 89 pak před zbouráním ze svého zachránil zámek z konce 15. století a stal se tak v našich zeměpisných šířkách patrně jediným „revolucionářem", žijícím na zámku.
Je čím dál hůř
Zámek však nevnímá jako své sídlo, ale jako instituci, jejímž prostřednictvím může pomáhat lidem, řekl před časem ParlamentnímListům.cz. Dnes i on vnímá, že se ekonomická situace hlavně sociálně slabších rapidně zhoršuje.
Psali jsme:
„Situace se zhoršuje celým spektrem života společnosti a zasahuje také ty, kteří za to nejméně mohou. Ty, kteří nemohou vlastními silami vzdorovat byť alespoň dílčím způsobem dané situaci,“ konstatuje Prusalis. „Když k tomu všemu přičteme každodenní negativní obsah zpráv v rozhlase a televizi potažmo ve sdělovacích prostředcích všeobecně, dílo je dokonáno. Občan je zlomen, stává se apatickým a možná je to přesně ten stav, do kterého ho chce dnešní svět dostat,“ míní Prusalis.
Už není z čeho pomáhat
Ačkoliv je v Porubě znám jako člověk, který právě těm lidem, o nichž mluví, pomáhal, dnes už na to nemá prostředky. „Čas od času jsme byli schopni nějakým způsobem být nápomocni. Ale dnešní situace, kdy ceny energií stouply na takovou míru, že už jen s vypětím všech sil zvládáme bezdlužnost, o pomoci jiným už vůbec není řeč,“ přiznává Prusalis. K tomu připomíná, že ti, kteří vládnou, „kteří mají plná ústa o vyspělosti společnosti, by si měli uvědomit, že míra vyspělosti se měří její schopností pomáhat těm potřebným“.
Ošidit, okrást? Snad. Šidit a nekonečně podvádět?
Že lidé nevycházejí do ulic, přestože je zde hodně nespokojenosti, přičítá Prusalis možnému studu. „Měl jsem zato, že českého člověka může někdo ošidit, podvést, ale ne šidit a nekonečně podvádět. Je to i otázka hrdosti a možná, že u mnohých i věc studu při vzpomínce na plná náměstí skandující jednu větu a jedno přání: ...už je to tady!" říká zpěvák a podotýká: „Také cinkání klíči by dnes bylo těžší, už jich nikdo tolik nemá.“
„Mám-li být přímý v odpovědi, cítím velké zklamání a ptám se často i sám sebe - jak se může jeden Čech chovat tak nelidsky ke druhému?“ dodává smutně.
Psali jsme:
A jak vnímá českou vládu? „Na tuto otázku bych nejraději odpověděl s notnou dávkou ironie a zeptal se - tady je nějaká vláda? Tu vládu někdo poslouchá a respektuje? Těší se tato vláda důvěře a uznání? Nenajdeme-li odpovědi na tyto otázky, vraťme se na začátek. Je tady nějaká vláda?“ Statise Prusalise jako dítě do Československa zavála občanská válka v Řecku. Přestože zde vyrůstal a žije dodnes, nemá naše občanství. Posledních dvacet let pak ve svém životě vnímá mimo jiné jako permanentní boj o přežití zámku, který vydoloval z rozvalin.
„Po dvaceti dvou letech ústrků a uměle vyvolávaných problémů, se kterými jsem se potýkal při řešení úkolů spojených s výstavbou a záchranou zámku a života obecně, se ptám - čeho jsem se dopustil tak zločinného, že mi potřetí byl odepřen souhlas se získáním českého občanství,“ ptá se.
„Za celý svůj život, tedy 63 let, žiji v této zemi, kterou miluji, je spojena s mou duší a tím i s mou tvorbou, jsem nikdy neporušil zákony této země a nikdy jsem ji neopustil,“ dodává.
EU je lepší než řinčení zbraněmi
Na Evropskou unii má svůj názor. Ale rozhodně ji neodsuzuje. „Evropské společenství je jako mladé manželství se všemi problémy a radostmi,“ myslí si a přirovnává dál: „Všichni jsou krásní, ale on si šel zaskotačit a ona toužila po nových šatech. On má jiné přátele a ona také. Než se nalezne v manželství harmonie, trvá to někdy pěkně dlouho. Co chtít po společenství celých národů tak diametrálně rozdílných kultur?“
„Rozhodně ale snaha o první krok, vytvořit fungující světadíl, který by měřil všem stejně, všem stejně by přál a od všech vyžadoval stejnou míru zodpovědnosti, je správná,“ myslí si Prusalis. „Je to rozhodně lepší než řinčení zbraněmi. Česká republika je v samotném srdci Evropy. Z tohoto důvodu má pozici při rozhodování téměř danou,“ dodává na dotaz, zda by se Česká republika měla spolupodílet na záchraně eurozóny a eura. „Všem čtenářům ParlamentníchListů.cz zasílám svou novou píseň, věnovanou této zemi a přeji jim dobrý den každý den,“ dodává Statis na závěr.
ČÍM BUDU AŤ BUDU
hudba-text: Statis Prusalis
Kdybych byl jen loukou
Loukou v rodné zemi
Rád bych se vám přiznal
Jak jen krásně je mi
Kdybych byl jen vánkem
Tím co louku čeří
Srdce jako dítě
v dobro vždycky věří
Ref:
Čím budu ať budu
V srdci s touto zemí
Proč se tomu bránit
Že tak krásně je mi
Kdybych byl jen slůvkem
Tím co zdobí básně
Proč nezpívat o tom
Jak je mi tu krásně
Kdybych byl jen vodou
Tou co krajem plyne
Není v duši místa
Není lásky jiné
Kdybych byl jen deštěm
údolí co skrápí
zůstat někde v dálce
to je co mě trápí
Kdybych byl jen rosou
a k slunci ráno stoupal
Mít rád tuhle zemi
všem lidem bych popřál
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ondřej Vaněk
