Jste umělec, moderátor, dlouholetý herec. Jak vnímáte vývoj situace pro umělce, ať už finanční, nebo obecně. Jak se žilo umělcům před a po revoluci?
Za minulého režimu se točily některé hrozné věci, angažované kraviny, ale zároveň vznikla řada nádherných děl. V televizi byly herecké pondělky ze Slovenska, každé pondělí byla klasická hra, normální lidi byli takzvazně vzdělávaní přes televizi. Babička tamhle na venkově věděla, kdo je Moliére, Shakespeare, Goldoni. Dnes, když dělám pořad Nikdo není dokonalý, zeptáte se normálních mladých lidí, nemusí to být vzdělanci, jak začíná česká hymna, kdo postavil Národní divadlo, oni to nevědí. Nevědí, kde stojí socha svatého Václava.
Psali jsme:
To hlavní přišlo z USA, kde jsem byl mockrát, ty reality show je prokletí celého světa, to není jenom u nás. To odbourává jakoukoliv uměleckou tvorbu. Studiové hry dříve, inscenace, byly příležitostí pro herce, některé byly blbé, ale některé, ta původní tvorba, byly krásné. Spousta vynikajících herců, ať už v Národním či jiných divadlech, kteří, pokud se vyhnou televizi, nikdo je nezná.
Samozřejmě ale i některé americké filmy jsou nádherné. Tady se také od revoluce natočilo pár dobrých filmů, třeba Kurvahošigutntag, Pelíšky a podobně. Ale kvality ubývá. Teď se to chrlí strašně, tlak na televizi, aby to chrlila, vede ke strašlivé povrchnosti. Herci se sotva stačí naučit roli a už se točí, vůbec se nezkouší. To se dříve nemohlo stát.
Další články z rubriky Jinýma očima
Jak hodnotíte vedení resortu kultury, často se střídají ministři. Vy jako umělec to zaregistrováváte, pracuje se Vám pod někým jinak? Nebo to nevnímáte?
Samozřejmě, že to člověk vnímá. Ale mně vadí, že za komunistů bylo takové rčení, přišel ředitel krátkého filmu a řekl: Jsem nový ředitel krátkého filmu a upozorňuju vás, že moje funkce je politická. Byl tam nasazen jako politická posila. Ale teď nechápu, na základě čeho ministr, který nemá s kulturou nic společného, byť proti tomu člověku nic nemám, se k té funkci dostane.
Všichni kritizovali Jandáka, ale proč by Jandák nemohl být šéfem kultury? Je nesmírně vzdělanej, manažersky, má i herecké zkušenosti. Pak tam přijde někdo, kdo s tím nemá vůbec nic společného, dělá jinou profesi. Představte si, že já jsem technický analfabet a idiot, který neumí pustit video, počítač a podobně. Jak jsem jsem dozvěděl od kamaráda psychiatra, mé myšlení odmítá přijímat tyto informace, a teď by mě udělali ředitelem výpočetního střediska. To je jako to, co říká Valtr Komárek, kdybyste dala do nemocnice 70 procent lékařů, kteří neumí operovat, to je to samé.
Narážíte třeba na exministra Bessera, původním povoláním zubaře...
Ty profese by měli dělat lidé, kteří je ovládají. Tady je teď móda manažerů, ve všech oborech. Pak zjistíte, že všechno to je kamarádčoft, ti lidé nemají žádné nebo minimální vzdělání. V původním povolání třeba pohořeli, a teď dostali funkci z kamarádství. Každému, kdo něco umí, přeji, aby si vydělal třeba milion, to je v pořádku, když někdo něco umí, má být odměněn, to je ten baťovský kapitalismus. Za první republiky, co dělal Ford a podobně, to je v pořádku. Ale jak je možné, že někdo, kdo nic neumí, vydělává desítky nebo stovky milionů. Ale vemte si, že třeba ti herci v divadle mají opravdu mizerné platy, byť si lidé myslí, že pravdou je opak. Kdybych někomu řekl, za kolik peněz jsem dělal třeba minulý film, tomu by nikdo nevěřil, jak to bylo směšné. Ale protože mě to baví, tak to udělám rád.
Mluvil jste o manažerech, vysokých odměnách. Jsou hodně spojené i s touto vládou, ministři odměňují své náměstky, další osoby.. Jak se na to díváte?
Vycházím z věty Miloše Zemana. Ten tvrdí, že než půjdete k volbám, musíte zvážit, koho budete volit. Je jedno, zda ten člověk je zleva, či zprava, ale podívejte se, co ten člověk dosud udělal. Co dokázal ve svém povolání. Předvolební žvásty jsou k ničemu, lidé by hlavně měli plnit sliby, které dávají národu. Jsou lidé, kteří berou třeba osm, devět tisíc, a nemají ani na léky. Furt se zdražuje, furt přibývají nějaké poplatky, lidé jsou zoufalí. Když si chodím jednou za měsíc do nemocnice Na Františku nafasovat léky na tlak a krev, a vidím, jak léky pořád zdražujou. Vidím ty zoufalé dědečky a babičky, kteří na to nemají. Co s těmi lidmi udělají? To je nechají chcípnout? Když na to nemáš, tak si umři?
Psali jsme:
Jak v této souvislosti hodnotíte reformy současné vlády? Stále tvrdí, že si máme utahovat opasky...
To jsou kecy, že si má někdo utahovat opasky. Jak si někdo může utahovat opasek, když má osm tisíc důchod a jednu cimru v Karlíně, za kterou dá více než sedm tisíc? Tomu člověku zbude 800 korun na jídlo, na vše. Ten aby skočil z mostu, ten člověk. Teď tam zrovna nějaký chudák, který poctivě pracoval celý život, se musel odstěhovat na ubytovnu. Kdyby to byl nějaký flink, který nic nedělal, tak to chápu. Ale tenhle člověk poctivě pracoval.
Jak tedy hodnotíte životní úroveň v současnosti obecně? Například ve srovnání se socialismem – mohou si v současnosti lidé dovolit žít na vyšší noze?
Tím, jak jsme tady 40 let byli ujařmovaní, tak v té demokracii neumíme žít. Za 20 let po revoluci a během jedné generace se s tím nenaučíme žít. Za komunismu se říkalo: kdo nekrade, okrádá rodinu. Ministr Schwarzenberg říkal zajímavou věc: tady byli nějací Němci a on se s nima bavil, říkal, když se loučil: hlavně zdraví, ostatní si nakrademe. Bylo to ve srandě, ale stejně. To souvisí i s životní úrovní herců, když dostanou nějakou reklamu, tak do ní jdou, kvůli penězům. Já kdybych ji dostal, tak do ní jdu, abych měl na žrádlo a na nějaké věci.
Mluvil jste o korupci, vnímáte ji třeba i v uměleckém prostředí?
Nezajímám se o to, ale myslím, že to je celonárodní otázka.
Hovořil jste o tom, že i spousta umělců je bez práce. Jak vnímáte obecně problém nezaměstnanosti, veřejně prospěšných prací?
Nezaměstnanost je na celém světě, je to jev moderní doby. Pracovníky nahradily stroje. Podívejte se třeba do nějakého obchodního centra, kolik tam je velkých firem? Málo, nebo žádná. Všechny prachy jdou ciziny.
Spíš mě zajímá institut veřejně prospěšných prací, jak se díváte na to, že vzdělaní lidé, inženýři a podobně, budou po dvou měsících nezaměstnanosti třeba i zametat ulice?
V zemi, odkud pochází vynálezy typu kontaktních čoček, nebo tkalcovského stavu, a nikdo to tady nechtěl, se nemůžeme divit. Všechno tohle je v cizině, prohlašuje se to za cizí patenty. Co je v českých rukou? Nic. Bydlím v centru, tam si pořídíte ruské bábušky, nebo beranici, co nosila rudá armáda za druhé světové války, to tady nosí ti ožralí cizinci.
Ale když chcete chleba, tak si ho můžete koupit jenom v nějakým malým obchodě, kde je třikrát dražší než v nějakém normálním kšeftu. Ale všude jsou jantary, zlaté řetězy, nikdo to nekupuje. Někomu dělá dobře, když si koupí boty za 40 tisíc, stačí mu to k uspokojení. Tak ať si to koupí, ale je to pro nějaké snoby, módní panáky. Ale já to k životu nepotřebuju,drahé auto nebo hadry, já se modlím, abych byl zdravý a vydělal nějakou tu korunu. Nedovedu si představit do budoucna, co třeba budou dělat zpěváci, zpěvačky. Chrlí je konzervatoř, ale oni nemohou sehnat angažmá.
autor: Jana Šulcová
