Musí důchodci krást a musí matky s dětmi hladovět? Hledali jsme odpověď

Úvodem si dovolujeme půjčit jednu moudrost z diskuse na profilu sociální sítě politika Stanislava Humla. „Víte, jak policista pozná, že je něco ve státě špatně? Přestane se krást elektronika a oblečení a krade se jídlo. A tento jev již nastal,“ píše pod odkaz nezařazeného politika muž podepsaný jako Bártů Pepíno Josef.

Důvod k takovému vyjádření mu poskytl odkaz na blog publicisty Vladimíra Kapala, který popisuje svůj alarmující osobní zážitek z jednoho nákupu v supermarketu.

„Většinou popisuji to, co jsem na vlastní kůži zažil nebo viděl. Případ, který jsem viděl teď, mi v ukázal Kalouskovy a Drábkovy reformy v plné, kruté a nelítostné nahotě. Ta stará paní, odhadoval jsem ji tak na sedmdesát, mně padla do oka hned, jakmile vešla do nákupního prostoru jednoho velkého supermarketu. V košíku měla plátěnou nákupní tašku a v ní ještě jednu, složenou žlutou igeliťačku, hned navrchu. Spíše než po nabízených potravinách, neustále koukala po lidech. Nebyla to somračka či bezdomovkyně, taková obyčejná babička to byla, v ošoupaném kabátě a s čepicí, která vyšla z módy snad před třiceti lety. Zastavila se u pečiva a do košíku dala dvě housky, pak popošla a přidala krabici nejlevnějšího, odstředěného mléka, které má s opravdovým mlékem společný jen název. A zastavila se u masa. Dlouho brala jednotlivé balíčky do rukou a zase je odkládala. Víc jsem neviděl, musel jsem s vozíkem za ženou, dělali jsme nákup na celý týden…“ popisuje bloger svůj příběh, který upoutal i politika Stanislava Humla natolik, že ho sdílel s ostatními přáteli na Facebooku.

A v popisu situace Kapal dodává následující: „Za tou babičkou jsem potom stál ve frontě u pokladny. Ve vozíku měla ony zmiňované housky, mléko a jedno laciné pivo v nechutné plastové láhvi. Všiml jsem si však, že ta plátěná taška, zakrytá igeliťačkou, je poněkud naditější, nežli na počátku nákupu. Neuctivě jsem se snažil nahlédnout pod igeliťačku. Měla jí špatně položenou, bylo pod ní vidět. Zahlédl jsem balíček masa, igelitové párky a ještě nějakou zeleninu. Platila však jenom to, co měla ve vozíku, za pár korun. Pak i s vozíkem odešla k východu. Po zaplacení jsme šli ještě do masny v budově supermarketu. Babka stála ve výklenku před východem a z plátěné tašky přendávala do igeliťačky svůj lup. Kromě masa, párků a zeleniny, tam ještě měla balíčkovanou šunku, nádherně vonící, ale dost drahé housky kaiserky, sekanou v igelitu, nějaký sýr a balíček těstovin. Šel jsem za ní. Podívala se na mě očima laně, chycené do pytlákova oka,“ pokračuje v popisu smutného zážitku bloger.

Babičko, proč kradete? Protože mám na pět dnů jen 150 korun...

Prý se dotyčné seniorky zeptal, proč to dělá a upozornil ji na to, zda ví, že úplně normálně kradla... Důchodkyně se se stejným „laním pohledem staré ženy“ prý jen ustrašeně zeptala, zda ji chce udat. „Nechci, jenom by mě zajímalo, proč ve vašem věku kradete jak cikáni,“ reagoval prý bloger a dozvěděl se od ní na oplátku odpověď. „Víte, pane, je pět dní před důchodem, jsem sama, manžel mi před osmi lety zemřel a do důchodu mám jenom, po tom, co jsem tady dneska zaplatila, sto padesát korun. Tak co mám dělat? Vy byste vydržel pět dní nejíst?“

A svůj blog uzavírá tím, že tu starou paní opravdu nakonec neudal. Být prý v její situaci, asi by také kradl. Pět dní za sto padesát korun by asi těžko kdo přežil. „Raději bych, kdyby to bylo možné, pohnal před soud celou naší vládu a především Kalouska a Drábka s Nečasem za to, že nejen tuhle starou paní, ale valnou část důchodců, ale i matek samoživitelek a vůbec všechny obyčejné lidi vehnali do situace, že musejí krást, aby neumřeli hladem,“ píše na závěr Vladimír Kapal.

I když autora mnozí čtenáři vzápětí obvinili z toho, že jde o účelově vymyšlený příběh, pravdou je, že lidí, kteří se ocitají na hranici bídy a stojí před rozhodnutím, zda krást, či nikoli, aby přežili, opravdu přibývá. A nejen mezi důchodci.

Maminko, jsi pořád v práci a nemůžeš se ani najíst... Na to odpovědět matka samoživitelka dceři neumí

„Mám s mou dcerou občas opravdu jen 150 korun na pět dní... Já vydržím nejíst a vždy jsme nějak vyšly... Ale odpovědět na otázku mé dcery: „Maminko, jsi furt v práci a stejně se nemůžeš ani pořádně najíst... Ty máš tedy asi raději tu práci než mě,“ na to odpovědět opravdu nedokážu,“ píše v diskusi pod článkem žena s nickem Lenka Voda.

V krádežích jsou Češi rekordmani. A kvůli krizi ještě "posilují"

Podle studie The Global Retail Theft Barometer přitom v roce 2010 opravdu nakradli zloději v českých maloobchodních regálech zboží za více než sedm miliard korun. Podle majitelů kradou důchodci i organizované skupiny. Nejvíce však sami zaměstnanci.

Důvodů, proč Česká republika dominuje světovým statistikám, je prý přitom hned několik.

"Děravá legislativa, podceňování investic do techniky, neloajální zaměstnanci obchodů, svázané ruce policie, diskutabilní úroveň řady bezpečnostních agentur a v neposlední řadě i dopady ekonomické krize," vypočetl při zveřejnění údajů manažer bezpečnostní agentury SSI Zdeněk Procházka.

Nestydět se a jít na úřad požádat o pomoc a sociální dávky - ne jít krást...

Přesto je třeba v rámci objektivity dodat, že by se ke krádežím Češi ani v nejprekérnějších situacích uchylovat neměli. Jejich cesta před tím, než by se k takovémuto zoufalému činu odhodlali, by měla vést na obecní úřad či Úřad práce, kde by měli zažádat z důvodu nouze o některou ze sociálních dávek (byť je to poměrně složité - zvlášť nyní, po zavedení změn ve výplatách). Pokud totiž lidem zbývá po zaplacení nájmu jen pár desetikorun, měli by být informováni o tom, že mají nárok minimálně na příspěvek na bydlení. A to, jak ukazuje praxe, hlavně senioři mnohdy vůbec nevědí.

Zkušenosti s tím má například i místopředseda Sdružení na ochranu nájemníků ČR Jan Vozárik. Toho ParlamentníListy.cz oslovily v souvislosti s informací, že narůstají počty neplatičů nájemného. Zvláště po ukončení platnosti regulovaných nájmů.

„Ano, lidé se na nás od minulého roku obracejí stále častěji. Největší část z nich jsou důchodci, kteří po ukončení regulovaného nájemného najednou nevědí, jak za byt zaplatit. Nutno však říci, že ohroženou skupinou obyvatel, kteří mívají potíže nájem zaplatit, jsou také rodiny s malými dětmi a mladí lidé. Ovšem právě důchodci dost často vůbec netuší, že si mohou požádat v případě, že jim placení nájemného kvůli nízkým příjmům dělá problémy, o pomoc úřady a stát. Pokud k nám, do jakékoli pobočky v republice, přijdou, informujeme je tedy o možnostech, jak požádat o příspěvek na bydlení či doplatek na bydlení. Většinou vyřízení těchto dávek problém skutečně pomůže řešit – i když se ti lidé dostanou do potíží třeba už jen tím, že jsou tyto příspěvky vypláceny až zpětně,“ konstatoval pro ParlamentníListy.cz Vozárik.

Podle něj je jisté, že přibývá rok od roku lidí, kterým nárok na příspěvek na bydlení od státu náleží, a bude tomu tak i v nejbližším roce.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.