Proč kandidoval a stal se nestranickým europoslancem za KSČM, i když emigroval v roce 1968 z ČSSR? „To je velmi dobrá otázka, tu mi ještě nikdo takto přímo nepoložil,“ smál se básník. Vysvětluje, že se angažoval v reformním obrodném procesu šedesátých let v Československu, i když nikdy nebyl v žádné straně. Reformní proces mu byl sympatický.
Pražské jaro a okupace 1968
„Reformy toho systému mi připadaly velmi pozitivní. Na západě byly sledovány s velkými sympatiemi. Ale žádný komunismus tady nebyl. Komunismus nikde na světě uskutečněn nebyl. Pak došlo k té invazi. Byl jsem mladý Pražák, který žil v centru města. Byl jsem tehdy u rozhlasu a s těmi ruskými vojáky jsem mluvil. Emigroval jsem pod vlivem zklamání a šoku z těchto událostí. My jsme si tehdy nedokázali představit, že by Sověti a další země Varšavské smlouvy mohli k takovému kroku přistoupit. Levicového smýšlení jsem byl vždy. Když jsem odešel, tak jsem rozdíly mezi tím sociálně-tržním či kapitalistickým a socialistickým systémem zažil. Začal jsem se angažovat i v exilu,“ řekl ParlamentnímListům.cz básník.
Česká politika a společnost JINÝMA OČIMA
Hlásil se k lidem, kteří sice odešli, ale chtěli se vrátit zpátky do své vlasti. „Mně je blízký socialismus, čili jsem začal spolupracovat s lidmi z exilu se socialistickým smýšlením. Spolupracoval jsem se socialistickou opozicí Jiřího Pelikána. Exil by rozdělen. Byl konzervativní, katolický i levicový. Vydával jsem časopis a měl i nakladatelství. Pracoval jsem pro to, aby, až zde dojde ke změně režimu, aby to zůstalo v rámci sociálního státu. Dostal jsem se i do spolupráce s disentem. Osmdesát procent disentu tvořili reformní komunisté. Dokonce i Havel se prohlašoval za levicového intelektuála. S těmito lidmi jsem si přes hranice psal a telefonoval. Po převratu jsem viděl, že řada z nich se mi začala proměňovat před očima a začalo se vytvářet něco zcela jiného,“ říká Strož.
Ani Krylovi se polistopadový vývoj nelíbil
Strož se v Mnichově přátelil s písničkářem a básníkem Karlem Krylem. „Kryl sdílel v podstatě to stejné smýšlení jako já. I když nebyl ve stejném smyslu jako já levicovým člověkem, spíše nábožensky katolickým. Ale také mu šlo o nějaké sociálno. Kdyby v roce 1993 neumřel, tak by patřil k ostrým kritikům toho, co se zde po listopadu začalo dít. Ke konci života již vlastně k těm kritikům patřil,“ vysvětlil Strož.
Za KSČM kandidoval proto, že hledal prostor, aby vyjádřil nespokojenost s polistopadovým vývojem v Československu a České republice. „Dostal jsem se do totálního embarga. Přestali mě jako novináře tisknout. Všechny ty Lidovky a Mladé fronty Dnes mě začaly bojkotovat. Jediný prostor mi poskytly KSČM blízké Haló noviny. Tak jsem začal spolupracovat s KSČM, která se mi zdála v celé škále politických směrů tou stranou, která hájila zájmy obyčejných lidí, co netušili, co se po listopadu doopravdy stane a co se na ně chystalo. Jako člověk, který měl zkušenosti ze západního světa, jsem upozorňoval na to, co přijde. Odsuzoval jsem polistopadovou politiku Havla i Klause. Pustili to úplně ze řetězu a vznikl zde chaos. KSČM mi byla nejbližší, a tak jsem za ní jako nestraník kandidoval do europarlamentu,“ vysvětlil Strož.
Havel – verbální, nikoli reálný humanista
Ještě v osmdesátých letech se považoval za sympatizanta Václava Havla a vydával v Německu některá jeho díla. Později ho Havel ale silně zklamal a stal se jeho výrazným kritikem. Již v dřívějším rozhovoru upozornil například na Havlovy příhody s alkoholem či se sudetskými Němci.
Psali jsme:
„Po převratu se mi začal měnit přímo před očima. Začal prosazovat úplně jinou politiku. Od restitucí ke vstřícnosti k sudetským Němcům. S nimi jsem měl z Bavorska své zkušenosti. S některými jednotlivými sudetskými Němci jsem vycházel dobře, ale vadí mi ty jejich spolky a co požadují. Ale v těch organizacích byli třeba bývalí nacisté a podobně. Před tím jsem Havla varoval, ale on si vedl svou,“ řekl Strož.
„Média o smrti Havla psala, že celý národ pláče a klečí na kolenou. To ale nebyla pravda. To jsem kritizoval. Mluvil o pravdě a lásce, ale řadu věcí, co říkal, nedodržel. Hovořil na začátku o tom, že socialismus zůstane a lidé nebudou bez práce a nikdo nebude žebrat. Ze začátku jsem na Hrad docházel, ale pak jsem toho začal mít plné kecky. Člověk, který byl původně proti tomu, abychom vstoupili do NATO, se pak stal zásadním příznivcem. Já byl podobně jako on proto, abychom vystoupili z Varšavské smlouvy a nevstupovali do NATO. Sám se označoval za humanistu. Jak to může někdo o sobě tvrdit a pak mluvit o humanitárním bombardování, které nebylo nic než vraždění srbských civilistů,“ zlobil se Strož.
Rusko není Sovětský svaz
Podle něho bychom měli mít realistický pohled na Rusko. „Rusko není Sovětský svaz. To si nikdo neuvědomuje. To říkám já, který v osmašedesátém protestoval veřejně proti sovětské invazi. EU říká, že tam volby jsou zmanipulované. Ať se EU podívá sama na sebe. I v ČR docházelo k podvodům. Prezidentem EU je Herman van Rompuy. Kdo ho zvolil? Rusové si Putina zvolili a on podporu Rusů má, ať se to někomu líbí, či nelíbí,“ uvádí Strož.
Podobně jako prezident Klaus míní, že bychom měli korektně vycházet s Ruskem, Čínou, podpořit export mimo EU. „Musíme se zbavit animozity vůči Rusům. To patří historii. To musíme vzít, zahodit a zmačkat. Klaus má v tom pravdu. My potřebujeme dělat obchod. Dostaneme medaili, že vyvěsíme prapor Dalajlámy, ale co nám to přineslo? Že naši skláři nic neprodají. Když tu byl Medveděv, tak Klause kritizovali kvůli lidským právům, ale kdo zařídil kontrakty za desítky miliard s Ruskem?“ ptá se Strož.
Bruselská koryta
Strož kritizuje i Evropskou unii. „Šéf Evropské komise Barroso je člověk, který prošel snad všemi politickými směry. Od zapáleného maoisty, po komunistu a socialistu. To je neuvěřitelná figura. To není člověk na svém místě a někdo, kdo by měl někoho kritizovat. Já jsem kandidaturu do Evropského parlamentu podruhé odmítnul. Z morálních pohnutek. Když jsem tam byl já, tak jsme tam měli platy jako v českém parlamentu. Teď už to sjednoceno. My jsme měli asi sedmdesát tisíc korun a teď je plat europoslance snad sedm tisíc eur. K tomu další prebendy. Já jsem nešel do této země jako různí Kožení, abych ji přišel drancovat. Nešlo mi o peníze. Měl jsem své ideály a mám je pořád. Čeští europoslanci, jakmile tam vlezli, tak všichni najednou zapomněli, odkud přišli. Přestali být občanskými demokraty, sociálními demokraty, i komunisty. V tu chvíli se chovali ve stylu: máme vystaráno. Jsme u koryta. A tahle se u nás dělá politika. Tedy politika rovná se koryto. Ne politika, že chci udělat něco pro tuto zemi. To se mi hnusí. A proto jsem řekl, že i kdyby mi platili zlatem, že tam nemůžu s takovými lidmi dohromady být,“ říká bývalý europoslanec.
I když na druhou stranu uznává práci politiků jiného ideového zaměření. „Nejsem žádný komunistický fanatik a dokážu ocenit i lidi s jiným názorem. Například Zuzana Roithová z KDU-ČSL podle mě dělá dobrou práci. Byla tam spousta témat, kterých se mohli chopit socialističtí či komunističtí europoslanci, ale chopila se jich Zuzana Roithová. Působí na mě třeba i dobře europoslanec ODS Edvard Kožušník, který chce přinést více informací z EU mezi lidi,“ míní Strož.
Německem ovládaná EU. Hajme společně národní zájmy
Podle něho dnes Evropská unie reguluje kdeco, je příliš centralistická a potlačuje suverenitu a svébytnost národů. Vadí mu také, že ministr zahraničí Karel Schwarzenberg vede Českou republiku do podřízenosti Německem ovládané Evropské unie.
„Přestože jsem člověk levice, tak se nebojím dát v něčem za pravdu Václavu Klausovi. Nevidím to černobíle. Tak to v životě a demokracii není. Když kritizuje EU, tak ji kritizuje správně. Má dobré informace. On snad tu Lisabonskou smlouvu dokonce četl - na rozdíl od jiných, kteří ji hájili do krve a ani ji nečetli. Mně vadilo, že řekl, že s ní nesouhlasí, ale přesto ji nakonec podepsal. EU se snaží být evropským státem, kde budou hrát hlavní roli Němci a na ně nalepení Francouzi. Z nudy v Bruselu vymýšlejí debility jako zákaz žárovek, ale každou debilitu nelze svést na EU. Některé debility EU my tu debilizujeme ještě dokonaleji než samotný Brusel,“ říká Strož.
Ten si myslí, že i při rozdílných politických názorech by měli Češi, pokud jde o národní zájmy, táhnout za jeden provaz. „Jsme Češi, žijeme v této zemi, máme ji rádi a chceme, aby tu bylo dobře. Neměli bychom se proto kádrovat, kdo má rudou knížku a je v KSČM a kdo má zase knížku s modrym ptákem a je v ODS, ale hledat to, co nás spojuje a může pomoci naší zemi a našim národním zájmům. To se bohužel 22 let neděje. Jsou tu neustálé rozmíšky, neustálé žabomyší války mezi sebou a z vnějšku dostáváme na frak,“ zlobí se bývalý europoslanec.
Komunismus a KSČM
Nebojí se kritizovat ale i směřování KSČM. „Někdy v roce 2008 chtěli zakázat KSČM. Přišel s tím pan Štětina a Mejstřík. A já jsem proti tomu v Evropském parlamentu vystoupil. To už jsme tady jednou měli, že jsme likvidovali lidi s jinými názory. Přece nebudu nikoho eliminovat, že má jiný názor, a je třeba katolík. To není demokracie. To jsou totalitní metody. Teď s tím přišli znovu, ale vadí mi, že teď ani jeden z komunistických europoslanců proti tomu nevystoupil,“ říká Strož.
„Tady se kádruje a mluví se o stalinismu. Říká se: rudá Marta, Marta Semelová. Ale podíval se někdo, z jaké rodiny pochází Petr Nečas a jak a kde vystudoval? Namůžu stavět komunismus vedle nacismu. Víme, co dělal Stalin, ale kdyby neporazil Němce, tak bychom si dnes my dva tady spolu nepovídali a Václavák by byl dnes vydlážděn českými lebkami, jak slibovali nacisté. Komunismus pro lidi něco dělal a lidi nebyli na ulici. Nacismus je posílal chcípat do válek,“ zlobí se Strož.
Básník podpořil Holešovskou výzvu. „Ten text se mi zdá jasný a zřetelný, ne takové žvanění kolem a kolem, jak u nás bývá zvykem. Tam to je řečeno jasně, že to dál tahle v naší zemi nejde. I když si nedovedu představit, že by zde někdo vyšel do ulic. Až vyjde do ulic celá Evropa, tak tady budou sedět a nic neudělají, protože to už je naše národní povaha. V Řecku či ve Španělsku by se už něco začalo dít,“ říká Strož.
Daniel Strož (* 4. srpna 1943 v Plzni) je český básník, nakladatel, literární kritik, mecenáš a bývalý politik.
V roce 1968 emigroval do SRN, v roce 1975 založil nakladatelství Poezie mimo domov a vydal díla některých českých spisovatelů a básníků. V letech 1995 až 2004 byl komentátorem komunistických Haló novin, působí jako místopředseda Unie českých spisovatelů. Založil Literární cenu Daniela Strože a Unie českých spisovatelů, je vedoucím redaktorem týdeníku Obrys-Kmen (spolu s Karlem Sýsem).
V roce 2004 byl na kandidátce KSČM zvolen do Evropského parlamentu, kde zasedal ve Výboru pro právní záležitosti a byl náhradníkem ve Výboru pro kulturu a vzdělávání. V roce 2009 už svůj post v EP neobhajoval a odešel do důchodu.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
autor: Lukáš Petřík
