„Jak mezi sudetskými Němci, tak i mezi Čechy budou existovat dobří Evropané, ale i nacionalističtí blbci. Musíme dávat pozor, aby se ti druzí nestali většinou. O to se ale musí starat i další generace,“ varuje europoslanec a šéf Sudetoněmeckého krajanského sdružení Posselt. Někteří tuzemští politici jako například Jana Bobošíková ho nemohou ani cítit, ale s kritikou se setkává i ve vlastních řadách a dochází k zákulisním konfliktům.
Posselt v palbě těžké kritiky
Některé kruhy Sudetoněmeckého krajanského sdružení mu vytýkají, že se nestará o požadavky a zájmy sudetoněmecké národnostní menšiny a je mnohem více náchylný ke kompromisům s českou stranou. „Ostře mi vyčítali, že se nestarám o práva sudetských Němců, protože dělám filosofickou habilitaci na mnichovské univerzitě a nemám žádný čas, abych se o jejich práva staral. To je absolutně vymyšlené. Mezitím jsem zjistil, že existuje zcela jiný Posselt, který tam studuje,“ podotýká k tomu europoslanec.
Jedním z větších kritiků Bernda Posselta byl publicista Rudolf Hilf, jenž loni zemřel. Například mu vyčítal, že se nestará o zájmy sudetských Němců a varoval ho, aby se neocitl v politické osamělosti. Ostatně Hilf byl blízkým spolupracovníkem Rudolfa Lodgmana von Auen, který v roce 1938 napsal Adolfu Hitlerovi, že v připojení své domoviny k Německu doufal již od svého nejranějšího dětství. Ostatně v zákulisních konfliktech proti Posseltovi byli vždy dost aktivní i členové národoveckého Witikobundu. Nicméně o takových sporech většinou oficiální list sdružení Sudetendeutsche Zeitung mlčí.
Witikobund nejsou extremisté?
Ostatně ohledně organizace Witikobund, kterou založili bývalí nacisté, na což vždy poukazuje lovec nacistických zločinců Stanislav Motl, je ale Posselt diplomatický. „To je debata o strašidlech. Witikobund není pravicově extremistická organizace a ani nikdy v minulosti za ni označen nebyl. V Německu na to máme jasná pravidla. V tomto případě jde o zprávy ústavního soudu. Nicméně nesdílím názory této organizace. Často mě její členové ostře napadají. Víc než české noviny anebo vaši politici, ale to je v demokracii povoleno,“ říká s tím, že Sudetoněmecké krajanské sdružení ani s levicovými, ani s pravicovými extremisty v žádném případě nespolupracuje.
Witikobund podle Posselta však nehraje v Sudetoněmeckém krajanském sdružení až tak důležitou roli. Europoslanec se narodil roku 1956 v bádenském Pforzheimu a česky nehovoří. Je tak prvním šéfem Sudetoněmeckého krajanského sdružení, který se nenarodil v bývalém Československu. „Vždy existovali lidé, co kritizovali. V tom jsou si Češi a sudetští Němci velice podobní. Avšak pokaždé mě znovu a znovu zvolili obrovskou většinou. To znamená, že kritici byli vždy v menšině,“ vyjadřuje se ke kritice z vlastních řad Posselt.
Pravda o minulosti v popředí
Útočnost starších sudetských Němců omlouvá. „Když je starý člověk zahořklý, tak by měl být respektován. A to mluvím i o Češích. Vždyť si představte, že byl se svou rodinou vyhnán během několika málo hodin z domova a odvezen do zcela jiné země nebo města. Mnoho lidí tím ještě trpí. Nicméně většina starších se snaží spolupracovat na procesu usmíření. Znám ty, co byli účastníky brněnského pochodu smrti a dnes o tom chodí vyprávět a diskutovat do brněnských škol,“ dodává s tím, že jej těší, jak diskuse kolem odsunu sudetských Němců po druhé světové válce teď probíhá.
Třeba filmy Habermannův mlýn či Alois Nebel, mnoho knih a publikací o odsunu sudetských Němců, ale i vyšetřování vražd v Dobroníně na Jihlavsku hodnotí kladně. „Naplňuje mě to velkým optimismem. Vše vidím třeba na příkladu reportéra Davida Vondráčka, jehož znám již dvacet let. Když začínal o těchto věcech informovat, v práci mu házeli klacky pod nohy. Nyní za to byl oceněn. Sice je stále kritizován, ale i uznáván. Lituji, že se to u nás v Německu nebere moc na vědomí. Stále se ještě vypořádáváme s nacionálním socialismem,“ doplňuje Posselt, jenž již několikrát položil věnec na pomník obětí v Lidicích a požádal o odpuštění části viny.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský