„Benešovy dekrety jsou ostudou Čechů. A souhlasím s názorem, že s takovým dokumentem nejste zralí pro Evropu. Pročetla jsem si je a vím, o čem mluvím. O jejich zrušení si ale musíte rozhodnout sami,“ sdělila ParlamentnímListům.cz v Mnichově sudetská Němka Gudrun Heissig. Právě ona jako uznávaná překladatelka do němčiny převedla některé texty Václava Havla i část jeho životopisu od Edy Kriseové. Když prý Heissig v současnosti přijede do Česka, působí na ní stísněně.
Označení Sudeťačka je nadávka
Z dění v Česku je prý nešťastná, a to tuzemskou politiku sleduje jen po internetu. „Nekončící hádky v parlamentu jsou za okrajem únosnosti. Lituju vás, že musíte snášet takové sprostoty. Tak nerudné chování a podplácení, to v Česku nebývalo,“ podotkla Heissig. Když dnes přijede do rodného Jablonce nad Nisou, padne na ni stísněná nálada. Když se podívá do Jizerských hor, chce se jí z toho, jak jsou zničené, plakat. Zato Prahu prý zbožňuje. Jakmile ale zaslechne oslovení Sudeťačka, rozčílí se, protože ho bere jako nadávku.
Do Německa se dostala až v roce 1964, léta po odsunech. „Nestěhovali jsme se z donucení, ale protože jsme si zažádali a v rámci sloučení rodin nám bylo vyhověno. Dnes mládež zažívá poklidnou dobu, já vyrůstala v absolutním cirkusu. Nejdřív jsem byla dobrá, pak jako protistátní živel chodila na pohovory a pořád něco,“ dodala. Jako tlumočnice a překladatelka se stala spoluautorkou německého překladu různých projevů a článků Václava Havla, které vyšly pod názvem Strach ze svobody, ale i životopisu zesnulého exprezidenta od spisovatelky Edy Kriseové.
Psali jsme:
Mládí v Československu
Na válku a poválečnou dobu má dost mlhavé vzpomínky, vždyť se narodila v Jablonci nad Nisou roku 1942. Nicméně už od dětství mluvila oběma jazyky. „Když se táta vrátil z války, bojoval ve Francii, tak se dlouho skrýval u prarodičů. Nechtěli jsme nic riskovat, protože do pohraničí už dorazily revoluční gardy a nebylo tam bezpečno. Měli jsme odjet posledním transportem v roce 1946, ale maminka byla těhotná a všechny ženské v práci se jí zastaly, že v tomhle stavu nemůže. Gynekolog, byť nerad, to potvrdil. Následně už zbylí Němci v průmyslových příhraničních oblastech Československa zůstávali. Národohospodáři si uvědomili, že vylidnit celé pohraničí by nebylo dobré,“ popsala, proč se s rodiči do Německa dostala za příbuznými až o osmnáct let později.
Z dětství si pamatuje záblesky. Třeba když k nim domů přišli pánové v dlouhých, černých, kožených kabátech a vykázali je z rodného domu. Nebo když šla se školou na protiněmecký film a některé děti začaly vykřikovat, že Němce je třeba vyhnat. „Byli jsme doma vychováváni ve lži. Co se říká doma, to nikdo nesmí vědět. Tehdy se naši dost divili, proč tolik Čechů, co bojovali za války proti Němcům, s nimi teď sedí v kriminálech. Báli jsme se, jak se budou chovat k nám, když se tak chovají k vlastním,“ nadnesla. Když jí bylo osmnáct, musela i ona chodit na policii na pohovory. „Kladli debilní otázky, protože to byl samý blbec. Znovu jsem si to uvědomila, když jsem překládala Havlův životopis. Zažíval stejné výslechy,“ zasmála se.
Mnichov druhým domovem
V Německu roku 1964 nejdřív strávila s rodinou pár dní v táboře v Norimberku a pak se přestěhovali do obrovských kasáren nedaleko Karlsruhe. Nakonec se usídlili ve Weil der Stadt. Čtyřčlenná rodina bydlela v jednom pokoji, kdy byly dvě dvouposchoďové postele, stůl a pár židlí. Rodiče si hned našli práci a jejich život se začal ubírat poklidnějším tempem. Když v roce 1967 přijela do Československa na svatbu a ohlásila se na policii, tamní vyšetřovatelé o ní věděli prý i takové podrobnosti, že už nehraje na housle.
„Manžel je pravý Mnichovák a narodil se v blízkosti vyhnaneckého tábora, kde mu jako malému chlapci vyprávěli staří lidé své příběhy z Československa. Proto často jezdil na různé semináře sudetoněmecké mládeže, kde jsme se potkali. Ač je paleontolog, tahle historie ho velmi zajímala,“ doplnila Gudrun Heissig. Na univerzitě studovala slavistiku a historii. „Pakl ale přišlo jedno dítě za druhým, mám čtyři, a na vědeckou dráhu jsem rezignovala. Udělala si překladatelské a tlumočnické zkoušky a po nocích začala vydělávat, abych trochu vylepšila rodinný rozpočet. Pak už jsem u toho zůstala,“ popsala, jak se natrvalo oddala překládání. V tomhle oboru je ostatně vyhlášenou profesionálkou.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
