„Lidem jsme z kapes nevytáhli ani o korunu víc,“ řekl před časem a důrazně ministr financí Miroslav Kalousek, když média nařkla vládu, že chce vylepšovat státní rozpočet na účet daňových poplatníků a penzistů zvyšováním daní všeho druhu.
Daňová kvóta klesla a vím, jaká bude
Kalousek v té souvislosti argumentoval tím, že už od Topolánkovy vlády je takzvaná složená daňová kvóta nižší než za Paroubka a zdůraznil, že složená daňová kvóta v roce 2014 nepřesáhne 34,5 procenta - bude tedy o desetinu nižší, než v loňském roce.
Teď Organizace pro hospodářskou spolupráci (OECD) přinesla statistiku, pode níž Češi musí v rámci skupiny 34 zemí platit deváté nejvyšší daně. V čele tabulky pak jsou Belgičané, kteří z platu do státní kasy odevzdají 55,5 procenta. Nejlépe se z tohoto pohledu daří v Chile, kde zaměstanec státu přepustí sedm procent.
Psali jsme:
Někdo asi lže
Jak to tedy je, má pravdu OECD, nebo Kalousek se složenou daňovou kvótou? „Něco z toho asi nebude pravda. To je první komentář. Druhý? To si představte, že se to má ještě zřetelně zvyšovat. A to si ještě představte, že se tak má dít v době evidentní krize,“ reagoval pro ParlamentníListy.cz někdejší ekonomický expert ODS Vlastimil Tlustý.
„Kalouskovy počty budou dány metodikou, ve které když chcete spočítat, kolik člověk reálně vydává, musíte mít pro všechny typické rodiny. To znamená například dva důchodci, jeden důchodce, svobodná matka jedno dítě, dvě děti, manželský pár bezdětný, s jedním dítětem a tak dále. Tak pro každou takovou skupinu musíte mít spotřební koš,“ vysvětlil Tlustý.
Rozhodující není hra s čísly
Koš pak podle něj obsahuje, kolik třeba daná jednotka spotřebuje benzínu, vypije piva, vykouří cigaret, projí a podobně. „A na všechna ta čísla se potom uplatňují jednotlivé daně, které stát vybírá, a z toho vám případně vyjde, jak se případná změna v těch jednotlivých daních u jednotlivých kategorii projeví,“ doplnil Tlustý.
„Nicméně já nepovažuji za rozhodující hru s touto metodikou. Pro mě rozhodující je, co jsem říkal na začátku, že v období krize vysoká daňová zátěž v zemi, která by měla být neustále ve fázi dohánění ostatních evropských zemí, je nesmysl. Dále jí zvyšovat je samozřejmě nesmysl . A ještě jí zvyšovat v době krize, to už je ekonomický zločin,“ zkonstatoval Vlastimil Tlustý na závěr.
Nízké daně, ale vysoké "zdrávko a sociálka"
„Že všechna čísla ohledně daňových zátěží jsou hrou různých metodik, potvrdila pro ParlamentníListy.cz i ředitelka společnosti Next Finance Markéta Šichtařová. „Je fakt, že pokud do daňové zátěže započítáme i daně týkající se potřeby, tak složená daňová kvóta není až tak vysoká a dokonce se pohybujeme mezi zeměmi s nejnižší složenou daňovou kvótou,“ reagovala na dotaz redakce ekonomka.
„Na druhém konci toho žebříčku jsme ale v případě daní z příjmu,“ podotkla. „To, co ekonomové kritizují, je, že, říkejme tomu poplatky, poplatky navázané na příjem, tedy daně, sociální a zdravotní pojištění a podobně, ty mají daleko víc ničivý účinek na hospodářský růst, než daně zdaňující spotřebu,“ popsala Šichtařová.
Daně máme poskládané nevhodně
Podle ní tak máme daňový systém postavený nevhodně, pokud jde o podporu hospodářského růstu. „Máme vysoké daně tam, kde to zpomaluje hospodářský růst, a máme poměrně nízké daně tam, kde to hospodářský růst nezpomaluje až tak moc. Samozřejmě že hospodářský růst zpomaluje každá daň, ale každá v jiné míře,“ vysvětlila.
Podle ní jde o to, že každá daň má jiné multiplikační efekty na ekonomiku. „To jsou efekty, kdy například někomu vyplatíte sociální dávku, ale on jde a koupí si za ní jídlo a tím podpoří firmy, a ty zase vytvoří nové pracovní místo. A ten efekt je negativní u těch daní, které zdaňují příjem,“ doplnila ekonomka.
Každý má svou pravdu
„Takže když vláda chce ukázat, jak je na tom hrozně dobře, vezme složenou daňovou kvótu, ze které Česká republika vypadne hodně dobře v mezinárodním porovnání. No a když protivládní ekonom bude chtít ukázat, jak jsme na tom naopak mizerně, vezme všechny platby spojené s příjmy a naopak předvede, že jsme na tom strašně mizerně a že se tu podvazuje hospodářský růst. Tak si z toho vezměte, co chcete, ale pravda je, jako vždy, asi někde uprostřed,“ uzavřela Markéta Šichtařová.
Že Česká republika pod pojmem zdanění představuje dva extrémy potvrdil pro ParlamentníListy.cz i ekonom a projektový manažer a konzultant EU Office České spořitelny Petr Zahradník, člen Národní ekonomické rady vlády.
Poplatky k daním máme hned za Francií
„My máme jednu v podstatě z nejnižších míru přímého zdanění – z hlediska čistě daně z příjmu. Na druhou stranu z hlediska takzvaných vedlejších nákladů práce (zejména sociální a zdravotní pojištění) máme společně s Francií nejvyšší podíl vedlejších nákladů práce na hrubém příjmu,“ míní Zahradník.
„V tom extrémně nízkém zdanění a na druhou stranu extrémním podílu vedlejších nákladů práce nemáme v podstatě se žádnou zemí srovnání,“ dodal. K tomu poznamenal, že Česká republika má „z hlediska veřejného zdravotního pojištění opravdu vysokánskou míru solidarity, kdy náklady na lékařské ošetření se český pacient podílí jen osmi procenty ze sta a průměrný evropský pacient asi pětadvaceti procenty,“ pospal ekonom.
„Čili obecně ta míra úhrady z toho, co se předplácí, je u nás mimořádně vysoká, a to platí i v sociálním zabezpečení. I zde pořád veřejná penze představuje pro nynější penzisty základní zdroj příjmů z asi dvaadevadesáti procent,“ konstatoval Zahradník s tím, že to pro západoevropského důchodce veřejný důchod zdaleka nekryje takové procento příjmů.
Buď progrese i nejnižších daní, nebo...
Podle ekonoma je řešením zmíněných rozporů daňová progrese. „To znamená zvýšení i nejnižších daňových sazeb. Anebo je třeba redukovat objem zmíněných vedlejších nákladů práce, což je ale současně jedním z impulsů k současným sociálním nepokojům podněcovným odbory,“ uzavřel Petr Zahradník.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ondřej Vaněk
