„Přes dvacet let se krade a znásilňuje. Český člověk je úplně zdevastovaný. Národ je alkoholický, na drogách a zákony si bohatí kupují za velký prachy. Stát nic nevyrábí, jen nakupuje,“ takto černě vidí současné Česko hospodář Jaroslav Trojánek.
Zemědělství na huntě
Rodině Jaroslava Trojánka bylo hospodářství vráceno v roce 1998. Dnes je mu třiašedesát, marodí se zády, a o grunt se stará hlavně dcera s manželem. „Všechno bylo strašně zplundrované. Za škody na majetku nám stát při restituci zaplatil zhruba tolik, kolik stál tehdy trabant. Opravili jsme staré budovy, postavili nové, abychom mohli hospodařit. Postupem času jsme investovali kolem sedmi milionů do strojů a oprav. Pro někoho to nic není, ale vydělat to pazourama, protože až tak moc mechanizovaní nejsme, dá fušku,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz. S příbuznými se stará v okrese Benešov o zhruba třicet hektarů polností.
Jeho náhled na tuzemské zemědělství je k pláči. „Josef Lux byl praktický politik, jenž chtěl, aby naše zemědělství vypadalo jako všude v Evropě. Škoda ho. Od konce jeho éry jde všechno do krachu. Evropa je spokojená, protože nás dostala. Němci skoupili naše hospodářství za Klausovy vlády za hubičku a ostatní se taky přiživili. Všichni si dokázali zemědělství celkem ochránit, jen u nás je každému úplně jedno. Vyrábíme minimálně, všechno dovážíme. Máme malé stavy zvířat, všechno se hnojí chemikáliemi. Mladí lidé na školy, co se zabývají zemědělstvím, zvysoka kašlou. Prostě hrůza,“ shrnuje Trojánek.
Psali jsme:
Akce Kulak na vlastní kůži
Jeho otec, jmenoval se stejně, hospodařil nedaleko Neveklova na dvaceti hektarech. V akci Kulak v padesátých letech minulého století byla rodina z gruntu násilně vystěhována do přikázaného místa na Státní statek Mariánovice. Dnešní hospodář byl ještě v plenkách. Celá usedlost spadla do klína státu a jezeďáci na ní hospodařili po svém, tedy od deseti k pěti. Rodiče matky a jeho strýc měli zhruba deset hektarů polností v Dunávicích. Ti byli vystěhováni do Týna nad Vltavou. Ale právě strýc Josef Bobek odnesl násilnou kolektivizaci nejhůře.
„Byl uznán vinným trestným činem nepřátelského jednání proti republice. Bolševici tehdy vytvářeli JZD a zavírali hospodáře, kteří se proti tomu stavěli. Odsoudili ho na šest měsíců a propadnutí jmění. Věznili ho na Kladně, kde přežil v dolech dva závaly. I tak měl zlomená žebra a musel s nimi pracovat,“ vypráví ParlamentnímListům.cz osud strýce, který byl rehabilitován v roce 1991. „Život nás všech postižených se obrátil zcela naruby. Bezdůvodně jsme byli perzekuováni. Byl to zločin proti lidskosti,“ napsal Jaroslav Trojánek v trestním oznámení na neznámého pachatele. Případ strýce Josefa Bobka sice Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) vyšetřoval, ale dopadlo to jako v naprosté většině ostatních zločinů spáchaných komunisty v akci Kulak. Byl odložen, všichni pachatelé jsou totiž mrtvi.
- Další autentické příběhy ČTĚTE ZDE
Odložené případy
„Když se to vezme v celku, tak jde o největší soubor případů, který jsme řešili. V akci K, tedy Kulacích, bylo podle historiků od dvou do tří tisíc postižených rodin. Nicméně třeba trestných činů na hranicích bylo také mraky,“ řekl ParlamentnímListům.cz již dříve mluvčí ÚDV Jan Srb. Vysídlování sedláků probíhalo v padesátých letech a nedávná šetření tudíž připomínala kauzy z amerického seriálu Odložené případy. Případů ÚDV řešil okolo 560, ale ve většině nebylo zahájeno trestní stíhání, protože pachatelé zemřeli.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
_profil_top.jpg)
