Za pokreslení plakátů jste měl odpracovat 100 hodin veřejně prospěšných prací….
100 hodin veřejně prospěšných prací plus zaplatit škodu ODS. Škodu ODS jsem zaplatil, ne teda s nadšením, ale bydlím v jednom domě s rodiči a kdyby k nám přišel exekutor, tak by nerozlišoval mezi majetkem mým a rodičů. Takže těch 15 500 Kč jsem ODS zaplatil a obecně prospěšné práce byly podle mě naprosto mimo.
Takže následovalo 100 dní vězení….
Předtím mi ještě bylo nabízeno domácí vězení, ale já jsem z principu jakoukoliv alternativu trestu odmítal. Samozřejmě po celou dobu jsem věděl, co mi hrozí. Po nocích nečtu trestní zákoník, ale jakési právní povědomí mám. Takže to pro mě nebylo překvapením. Ale toho, že jsem odmítl veřejně prospěšné práce, nelituji.
Olomoucký primátor Martin Novotný dnes tvrdí, že ODS by postupovala jinak, kdyby věděla, jak to skončí….
Já věřím, že kdyby bývali byli věděli, tak by postupovali jinak, ale bohužel žádné kdyby tady už není. Nelze to vrátit zpět. Teď už si důsledky toho svého nesoudného a dost nerozvážného činu ponesou sami, protože opravdu za té situace, kdy je ODS sužována různými korupčními kauzami, požadovat po občanovi ještě náhradu škody za to, že se na jejich polepu vyjádřil právě proti korupci a rozkrádání, ze strany ODS je velice nesoudné. K tomu se ještě přidala nesoudná soudkyně tím, že sama neodstoupila, nevyloučila se z projednávání tohoto případu. A já jsem ji u toho vlastně nechal. Což je ostatně i důvod, proč jsem nevyužil žádných opravných prostředků.
Chtěl jsem, aby se paní Langerová s tím svým špatným rozhodnutím nějak vyrovnala. Rád bych si s ní povykládal osobně o té kauze mezi čtyřma očima. Ona by do toho ale nešla už jen z toho důvodu, že by měla obavu, abych si to nenahrával, nebo aby se k tomu nedostala média. Ale jinak jí nic nezazlívám. Akorát se zachovala nesoudně. Měla vycítit, že je manželkou Ivana Langera, který byl mnou poškozen. Měla se označit za podjatou a dát tam odůvodnění, že to tak vyloženě necítí, ale její přítomnost u soudu by tak mohla být vnímána. Tímto poškodila i české soudnictví.
Proč jste se trestu vyhýbal?
Neviděl jsem důvod, proč bych měl nastoupit. Do vězení nepatřím. Nic špatného jsem neudělal, nápravu nepotřebuji, společensky nebezpečný nejsem. A to je vlastně účel vazby. Můj projev má jednoznačně aspekt svobody slova. Určitě je třeba rozlišovat mezi reklamním polepem politické strany a mezi fasádou domu nebo lakem auta. Podle mě jsou to zcela jiné věci, byť třeba trestní zákoník toto nerozlišuje. Nakonec jsme ty plakáty zaplatili my, občané. To je právě to, o čem bude muset rozhodnout Nejvyšší soud a snad rozhodne přijatelným způsobem o tom, kde končí svobodný projev politického názoru a kde začíná ochrana soukromého vlastnictví.
Je to vůbec soukromé vlastnictví ve chvíli, kdy se na něj skládají občané? Určitě nesouhlasím s přímočarým názorem, že se jednalo o soukromé vlastnictví a to je za všech okolností nedotknutelné. Nepojímám to ale tak, že kreslení po reklamách, i těch politických, je něco normálního. Ale v kontextu toho, co se v zemi děje, jak se politici chovají a jakými kauzami jsou zmítáni, mi ten můj čin přijde naprosto přirozený a umírněný. Na jedné straně tu máme Drobily, Janoušky, Vondry a další a na druhé straně jako kontrast jakéhosi Smetanu, který se vůči konaní politiků vyjádřil. Já jsem stíhán a oni jsou v pohodě. Svému stíhání jsem ale významně přispěl a zcela naschvál, zatímco ti pánové do vězení nechtějí, tak dělají všechno možné, aby se mu vyhnuli. Chování politiků opravňuje k jakési míře občanské neposlušnosti.
Pak jste se ale zatknout nechal. Co vás k tomu vedlo?
Byla to ale obrovská improvizace. Já jsem rozhodl, že se nechám zatknout v Praze až při jízdě vlakem do Prahy. Předtím jsem zvažoval, že pojedu pouze na demonstraci a vrátím se. Zvláštní bylo, že byť jsem očekával, že na mě bude policie reagovat sama, zvláště poté, co někdo oznámil na hlavní tribuně, že jsem mezi demonstranty, tak jsem čekal, že policie mě přijde zatknout. Nakonec jsem teda z nouze musel přijít za policií sám. Měl jsem z toho dobrý pocit. Nechtěl jsem, aby moje akce nebyla jen efektivní, ale i efektní, což se, myslím, podařilo.
Jaké to bylo ve vězení?
Stresující – jdete do neznámého prostředí a nevíte, s kým budete na cele. Po čase přišla i deprese, hlavně v té malé cele ta ponorka se dostavila, ale zároveň to bylo obohacující. Teď už vím, proč je tak obtížné vyslat misi na Mars, která by trvala půl roku. Ty lidi by se tam zřejmě ze sebe mohli zbláznit v tom malém uzavřeném prostoru, odkud nelze uniknout. Já jsem ještě teoreticky mohl zazvonit na dozorce a nějak se z toho dostat.
Na vaši stranu se postavilo hodně lidí a také Dělnická strana sociální spravedlnosti, naopak prezident vám odmítl udělit milost. Co vy na to?
Podpora ze strany Dělnické strany sociální spravedlnosti mi je vyloženě nepříjemná, až odporná. Já s těmito lidmi nechci mít společnou ani velikost bot a ne ještě aby oni pro mě o něco žádali. Od Václava Klause jsem milost stejně nechtěl. Já ho považuji za zloděje, je to člověk, který svým jednáním umožnil rozkradení země. Pomáhal zlodějům a z mého pohledu je to také zloděj.
Překvapil vás postoj ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila ve vašem případu?
To mě překvapilo. Nečekal jsem, že takto zareaguje už jen kvůli tomu, že je člen ODS. Nepředpokládal jsem, že tlak na něj bude tak velký, že ho dotlačí až k podání stížnosti k Nejvyššímu soudu. Ani jsem nečekal, že Nejvyšší soud rozhodne o přerušení mého trestu.
Stojí vám to vlastně všechno za to?
Je potřeba kauzu dotáhnout do konce. Já už jsem si teď mohl trochu ulevit, protože jak mě teď policie obvinila z maření úředního rozhodnutí, tak mi bylo zároveň nabídnuto, že lze podmínečně zastavit toto šetření, ale bohužel jsem se dozvěděl, že je to podmíněno učiněnou lítostí a já jsem odmítl litovat, takže už to mohlo být částečně za mnou, ale myslím, že je potřeba to dotáhnout se ctí do konce.
Jste nyní obviněn v souvislosti s mařením úředního rozhodnutí a vykázání. Máte strach, že půjdete znovu do vězení?
Strach nemám, protože v kriminále už jsem byl a žádné trauma jsem si odsud neodnesl. Nijak mě pobyt ve věznici psychicky nerozložil a vím, že bych to vydržel, i když také vím, že odpykat si tři roky by bylo dosti náročné.
Těší vás ta popularita?
Když zapátrám hluboko ve svém vědomí, tak zjistím, že částečně ano, ale je to rozporuplné. Druhá část mého já si přeje zůstat v anonymitě a mít klid. Čili kdesi hluboko uvnitř sebe jsem našel oba dva tyto protichůdné vlivy.
Ve vaší kauze hraje velkou roli Ivan Langer. Co si o něm myslíte?
Takovýto člověk do politiky nepatří. Vrcholem pro mě byl záznam při volbě prezidenta, kdy vyhrožoval svým koaličním partnerům bručením, když nebudou hlasovat způsobem, který se od nich očekával, což pro mě bylo potvrzením toho, co je zač. Je to arogantní člověk, pro kterého je důležitý hlavně zisk. Na druhou stranu je to podnikavý člověk a kdyby nebylo takovýchto aktivních lidí, tak by třeba nic pořádně neexistovalo. Kdyby na světě byli akorát věčně zamyšlení Smetanové, tak by toho asi moc vybudováno nebylo. Nicméně paní Langerovou bych na kafe pozval, Ivana ne.
Prý jste mu poslal nějakou sms. Co v ní stálo? A odpověděl vám?
Napsal jsem mu toto: Zdravím tě Ivane, jsem opět na svobodě, bohužel doba mého věznění byla příliš krátká na nápravu. Snad se tě nedotklo tykání, ale vězni si tykají běžně, tak alespoň víš, do čeho půjdeš. Pozdravuj ode mne svou paní. Dosud nijak nereagoval.
Dala vám osobně tato kauza něco?
Mimo zkušenosti z vězení také zkušenosti s médii. Snažím se vcítit do role politiků. Když si představím, jak jsou politici pod tlakem médií, jak pořád jsou na každém kroku sledováni. Pořád se jich někdo ptá na ty samé věci, tak si dovedu představit, že někteří slabší jedinci to nevydrží jako pan Topolánek. Ale jsou to profíci. Měli by to zvládat.
Chodíte k volbám? Jakou stranu jste naposledy volil?
K volbám už nechodím a naposledy jsem volil v roce 2002 KSČM. Jsem tedy spíše levicový volič. Od té doby ale nemám potřebu volit ani KSČM, ani ČSSD. Pro mě ty strany nejsou důvěryhodné. Neberu je už jako alternativu k pravicovým stranám. Už se stihly zdiskreditovat naprosto všechny strany.
Nedá mi to, ale na závěr vám musím položit jednu odlehčující otázku. Jak jste si vedl v hodinách výtvarné výchovy?
To se ani neptejte. Moje výtvory nebyly nijak moc pěkné. Opravdu ne. Já jsem nebyl po téhle stránce nikdy nijak zručný.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Petr Kupka
