Pozici jednoho z nejbližších spojenců Petra Nečase začal Jiří Pospíšil zvolna vyklízet ve chvíli, kdy premiér zjistil, že se ministr spravedlnosti dal do služeb lobby bývalých prokurátorů. „Přesnějí řečeno se rozhodl odčinit některé přehmaty z éry svého prvního ministrování a začal personálně restaurovat situaci z doby bývalé nejvyšší státní zástupkyně a dnes místopředsedkyně ČSSD Marie Benešová,“ uvádí Bohumil Pečinka v týdeníku Reflex.
Nečas nebyl proti výměnám lidí, kteří byli označeni za tzv. justiční mafii. „Šokovaný byl z faktu, že se Pospíšil opřel o bývalé vojenské prokurátory (Stříž, Fenyk), kteří v éře tzv. akce Čisté ruce aktivně spolupracovali s politiky ČSSD a vytvářeli různé mimoústavní komise a výbory, které pracovaly na politickou objednávku,“ připomíná Pečinka.
Hlavní platformu neměl v ODS, ale v Otázkách Václava Moravce
Poukazuje na to, že Jiří Pospíšil byl to, čemu by se dalo říct mediální ministr, který měl velmi dobré zázemí v různých neziskových organizacích. „Jeho náměstkem byl dlouholetý místopředseda Strany zelených a výrazný aktivista František Korbel. No a zelení jako náhodou pořádají demonstraci na Pospíšilovu podporu. Jedním ze spoluorganizátorů té akce je i Hana Marvanová, která pro Pospíšila pracovala,“ vysvětloval Pečinka pro ParlamentníListy.cz důvody demonstrací.
Psali jsme:
Skutečnost, že si Pospíšil svoji údajnou mocenskou základnu budoval v médiích a nikoli na politické scéně, je podle Pečinky jádrem celého současného problému. „Za hlavní platformu v prosazování jeho názorů mu nebyla ODS, ale měl k tomu Otázky Václava Moravce. On tu politiku hrozně medializoval a teď si vybírá úroky. Základem jeho odvolání je nedohoda na novele zákona o státním zastupitelství,“ uvádí.
Pokus o návrat k silným pravomocem státního zastupitelství
„Státní zastupitelství vzniklo v roce 1994 z bývalé generální prokuratury, která byla centralizovaná a jinak řízená, a někteří bývalí prokurátoři se s tím nikdy nesmířili, chtěli návrat pravomocí a o tom je ten zákon. Pospíšil byl ve vleku lobby těch bývalých vojenských prokurátorů v čele s Igorem Střížem, dále Jaroslavem Fenykem a dalšími. Tihle lidé to vypracovávali, včetně Lenky Bradáčové,“ poznamenává pro ParlamentníListy.cz Pečinka.
Na to, že by připravovaná novela výrazně posílila Nejvyšší státní zastupitelství, upozorňuje i právní expert Zdeněk Koudelka. „V roce 1993, kdy byl přijat současný zákon o státních zastupitelstvích, panovala snaha opustit princip bývalé sovětské prokuratury. Generální pokurátor měl v té soustavě absolutní samovládu. S tím, že to vedlo před rokem 1989 k velkým nezákonnostem, ale i po roce 1989 to bylo velké soustředění nekontrolované moci,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Koudelka.
Pospíšil nedodržel dohodu o dvou variantách novely
Podle komentátora Pečinky byla vedle bývalých vojenských prokurátorů druhou skupinou, která podporovala tento zákon, Unie státních zástupců v čele se superambiciózní právničkou Lenkou Bradáčovou. „Unie se časem přeměnila v něco mezi odborovou centrálou a politickou nátlakovou skupinou, jejímž prvním i posledním cílem se stalo instalovat Lenku Bradáčovou na některé ze špičkových míst v hierarchii státního zastupitelství,“ tvrdí Pečinka v týdeníku Reflex.
Zřejmě poslední kapkou pro Pospíšilův konec v čele resortu bylo porušení dohody s premiérem. Týden před svým odvoláním se s ním dohodl na kompromisu ohledně novely zákona o státních zastupitelstvích, tedy že návrh bude prozatím obsahovat obě varianty – tedy jak radikální změnu, tak zachování stávajícího stavu. Den před svým odvoláním ale ministr přinesl na vládní protikorupční výbor návrh, jenž obsahoval jen radikální změnu.
Trpně snášel Topolánkovy vtipy na jeho sexuální orientaci
Týdeník Reflex zmiňuje i počátky Pospíšilova politického vzestupu a jeho schopnost z absolutního průšvihu vykřesat maximum. V roce 1998 byl členem ODA, která vzdala pro nedostatek peněz svou kandidaturu v parlamentních volbách. Tehdy dvaadvacetiletý Pospíšil hbitě založil v Plzni sdružení Mladých konzervativců, s nímž se brzy stal jazýčkem na vahách plzeňské ODS. V boji dvou vyrovnaných skupin se postavil na stranu Romana Jurečka, který se stal jejím místopředsedou a Pospíšil dokonce předsedou.
Zpočátku se skandály nezatížený a vždy poslušný Pospíšil i schopný vyjednávač Jurečko hodili i duu Mirek Topolánek – Marek Dalík, později však jimi začali opovrhovat. Ministrem spravedlnosti i proto, že, ač měl vlastní představy, v zájmu udržení vlastního křesla Topolánkovi vždy ustoupil. Dokonce od něj snášel nevybíravé osobní vtipy na jeho sexuální orientaci.
Stranického spojence si předseda Nečas představoval jinak
A u Topolánkova nástupce Petra Nečase pohořel Pospíšil nejen výše zmíněným zákonem o státním zastupitelství, ale i tím, že zklamal předsedova očekávání v tom, že mu bude ve straně krýt záda a pomůže mu jako silný spojenec v koaličních půtkách. Jenže ministr spravedlnosti se na politiku úplně vykašlal. Na jednání předsednictva ODS příliš nechodil, a když, většinou tam mlčel. Pro Nečase tak žádnou oporu ve straně navzdory původním očekáváním nepředstavoval.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
