Na úvod bych se zeptal, jak to vlastně je s tím vlastnictvím. Jeden tábor trvá na tom, že majetek církvím patřil a musí tedy být vrácen a velká část druhého tábora tvrdí, že ten majetek patřil státu a tudíž není co vracet. Kde je pravda?
Církevní majetek je zvláštní druh majetku, který církev musí využívat především jenom pro kultové a jiné obecně prospěšné záležitosti. Třeba s ním nemůže obchodovat na burze a podobně. Tohle ale zároveň nezpochybňuje charakter církevního vlastnictví majetku, což se ukázalo v době první republiky, kdy byly snahy majetek hlavně na Slovensku, který dříve patřil maďarským církevním institucím, zestátnit. Tehdy se ukázalo, že tohle nejde a majetek skutečně patří církvi a nikoli státu či veřejné korporaci.
Jsou církevní restituce důležité?Anketa
Z toho usuzuji, že o tomto by se už debata vésti neměla, protože i Ústavní soud řekl, že církev má vlastnická práva. Je to tedy myšleno na církevní instituce, nikoli církev jako celek. Podle tohoto principu se, předpokládám, bude majetek vydávat. Vlastnický církevní subjekt musí prokázat, že byl v době 25. února 1948 vlastníkem, to je zcela zásadní. Tady církevní instituce musí zcela jednoznačně a prokazatelně dokázat, že toho 25. února 1948 ten majetek vlastnila a z toho by se mělo vycházet při uplatňování majetkového narovnání s církvemi.
Dalo by se podle vás říci, že v českých zemích panuje vůči církvi již historická nenávist? Za první republiky nebyla katolická církev také příliš v „oblibě“ a dnes tyto nálady sílí s diskusemi kolem církevních restitucí. Je to podle vás racionální? Lze vidět příčinu v tom, že nepříliš lidí věří v Boha, nebo je to v něčem jiném?
Neřekl bych, že tu panuje nenávist, ale animozita, čímž bych ten pojem nenávist trošku zmírnil, ale v podstatě dvě stě let se tady na katolickou církev pohlíží jako na subjekt, který nepatří do národních dějin, či patří, ale ve smyslu negativních konotací. Je to otázka objektivního pohledu na roli katolické církve v našich dějinách, kterou je potřeba teď vyjasnit, protože si myslím, že i aktuální vývoj ukazuje zjednodušené vnímání ve smyslu těch negativních stereotypů, které tady existují minimálně dvě stě let.
Tedy že církve jsou dlouhodobě vnímány negativní optikou, což je pravda a velmi výrazně to ovlivňuje její angažovanost po roce 1989. Zapomíná se na to, že církev sehrála výrazně pozitivní roli v době nacistické okupace a v době komunismu, kdy stála v řadách těch, kteří bojovali proti oběma totalitním režimům.
Psali jsme:
Proto teď nechápu, co chtěl říci pan Zaorálek tím, že by církev měla provádět sebereflexi v tom smyslu, aby se ujasnila její kolaborantská role v době druhé světové války. Tomu já nerozumím, protože katolická církev v době nacistické okupace v českých zemích bojovala proti tomuto režimu a i tady v tom výroku pana Zaorálka je vidět zjednodušená optika v pohledu na roli církví. Nebyli jenom kolaboranti, v řadách katolické církve byli i hrdinové. O těchto věcech by se mělo začít mluvit objektivně a racionálně, tedy se znalostí faktů, ne na základě dojmů.
Zároveň si myslím, že většina lidí není ateistická, ale indiferentní, to znamená lhostejná k náboženským záležitostem, ale větší problém bych viděl, jestli také není snadno manipulovatelná různými podprahovými vjemy.
Často se říká, že kdyby církev majetek dostala zpět, někdo by (jí) ho stejně rozkradl. Co si o tom myslíte?
Pokud bude skutečně proces majetkového vyrovnání zahájen, tak je třeba dbát na to a to daleko víc, než v jiných případech, aby celý tento proces byl naprosto transparentní a průhledný. Tady si myslím, že veřejnost bude maximálně citlivá na záležitosti, které by se týkaly případných zneužití tohoto majetku k různým neprůhledným transakcím a podobně. V tomto směru musí panovat naprostá průhlednost, transparence a komunikativnost.
Jestliže církev v tomto směru selže, pak si myslím, že se zdiskredituje ještě víc, než je v současné době. Musí se snažit s veřejností komunikovat a to je jedna z věcí, kterou bych církvi vytkl v období po roce ´89, že nedokázala s veřejností komunikovat.
Nakládala církev v minulosti se svým majetkem hospodárně?
V době, kdy církev na svém majetku hospodařila, tak prokázala schopnosti dobrých hospodářů a církevní statky patřily k těm výnosnějším, které plodily zisk. Pramení to například i ze zpráv, které jsem mohl studovat v době svého pobytu ve Vatikánu, kdy je vidět, že hlavně pražské a olomoucké arcibiskupství patřily k velmi dobrým hospodářům, kteří dokázali z výnosů těch statků podporovat řadu dobrých školských a sociálních projektů.
V tomto směru na to podle mě církev může navázat i v současné době, protože mám pocit, že v souvislosti s církevním majetkem se hovoří pouze o negativních souvislostech, které s tím jsou spojeny, ale nemluví se o spoustě pozitivních projektů, které díky tomu, že je církev financuje, mohou existovat a fungovat. Jako třeba sociální zařízení, nemocnice, hospice nebo různé sociální ústavy, tak i církevní školy, které své brány otevírají nejen pro ty, kteří jsou z konfesní sféry, ale otevírají je i pro lidi ze sféry sekulární. Nerozdělují své žáky, zda jsou věřící nebo nevěřící a poskytují vysokou úroveň vzdělání. Třeba Arcibiskupské gymnázium v Praze je jedno z nejlepších gymnázií v republice.
Ve společném prohlášení církví se objevilo mimo jiné, že rétorika ČSSD proti restitucím není nepodobná té hitlerovské a gottwaldovské. Dá se to srovnávat? Bylo to v 50. letech podobné?
Ano, bylo to podobné. V současné době se i v řadě jiných případů objevuje, že se začíná hrát především na emoce a nikoliv na racionalitu. Třeba ty plakáty, které se objevily, byly výrazem neracionálního a emocionálního zdůvodnění celého problému. Ale stejný princip byl v roce 2010 v předvolební kampani, kdy ODS použila motivy hořících barikád v Řecku, aby odstrašila případné voliče levice. Nebyla to tedy jen ČSSD, které používá tyto formy kampaní, ale řekl bych, že je to nešťastné, protože když se to celé posune jen do emoční roviny, v podstatě to do budoucna bude znamenat i jeden z problémů naší demokracie.
Mezi lidmi se často objevují dosti radikální postoje k církevnímu stavu – „vlastizrádci“ (v narážce na to, že by onen majetek dostal Vatikán), „buzeranti“ (v narážce na skandály některých kněží) a podobně. Proč to lidé tolik zobecňují a svalují to na celou církev?
Tyto věci jsou dány slabým historickým vědomím, že už v době mnohem dřívější se na církev pohlíželo zjednodušeně. Nebyla to jen doba komunismu, ale i období 19. století a nakonec i doba první republiky, kdy některé konkrétní případy byly zevšeobecňovány jako vina celé církve.
To, co se teď děje, je dědictvím už z dřívější minulosti. Řekl bych, že do jisté míry je to i styl, který se používá i v západních státech, třeba v médiích se mnohdy objevují tyto zjednodušené pohledy na církev, hlavně pak v souvislosti s těmi církevními skandály v oblasti třeba zneužívání dětí a mladistvých.
Zastánci zákona poznamenávají, že kampaně proti restitucím jsou vedeny emocionálně s cílem zasáhnout nízké lidské pudy a lidé na to, zdá se, často naskakují. Nemáte strach o českou společnost, když tohle sledujete?
Obávám se toho, že všechny tyto věci mohou v konečném důsledku poškodit demokracii, právě proto, že lidé budou snadno manipulovatelní zjednodušenými fakty. V tomhle směru vidím jediné východisko a to je kultivace veřejného vědomí. Snaha, aby se třeba zlepšila úroveň vzdělanosti, aby lidé nepodléhali zjednodušeným obrazům nepřítele, nebo negativního vnímání druhého. Vedlejším efektem ale opravdu může být podlamování demokracie.
K tématu:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
autor: Radim Panenka
