U výstupu na pražský Vítkov, jenž většina veteránů zdolala po svých, se člověk pěkně zpotí. Pod obří jezdeckou sochou Jana Žižky z Trocnova už od rána postávala čestná stráž, ale i pár vojínů v polních uniformách nejspíš prvorepublikové československé armády. „Pro čest a vlast vítězně vpřed,“ vlálo na zástavě. V řadách nashromážděných příchozích se začalo šuškat, že slavnostní vojenské rozloučení se také mohlo odehrát venku, aby mohl být přítomen každý, a ne jen uvnitř Národního památníku, kam směla hrstka vyvolených.
Řada pravičáků
„Ne, ne, tam vás už nepustíme,“ zahradili úředníci Ministerstva obrany schodiště, aby ve slavnostní síni Národního památníku nikdo nerušil pozdními příchody. Jak je v Česku často zvykem, brali to dost selektivně. Ještě pár lidí, asi s lepším referencemi, se dovnitř dostalo. Rozloučení s generálem Tomášem Sedláčkem se zúčastnilo hned několik politických lídrů. Prezident Václav Klaus, ministři obrany, financí a zahraničních věcí, tedy Alexandr Vondra, Miroslav Kalousek a Karel Schwarzenberg. Nicméně levostranných politiků moc vidět nebylo. Jako by se i účast na pohřbech bojovníků za vlast brala dle koaličně - opozičního klíče.
Psali jsme:
Generál Sedláček zemřel v pondělí ve věku čtyřiadevadesáti let. „Smrt armádního generála Tomáše Sedláčka mě velmi bolestně zasáhla. O jeho nemoci jsem věděl, ještě tento víkend jsem ho navštívil v nemocnici. I přes vážný stav jsem věřil, že tak, jak to dokázal už mnohokrát ve svém životě, se s chorobou dokáže poprat a zvítězí. Vydržet! To bylo jeho heslo. Narodil se ve stejný rok, kdy vznikl samostatný československý stát, za který bojoval s nepřítelem na východní i západní frontě. Po únorovém převratu poté sváděl boj o mnoho těžší – s komunistickou tyranií. S generálem Sedláčkem odešla výrazná osobnost našich moderních dějin. Tím výraznější, že nikoho takového už nemáme,“ uvedl již dříve ke smutné události ministr obrany Alexandr Vondra.
Osobní vzpomínky
I reportéři ParlamentníchListů.cz mají na generála Sedláčka v podstatě docela čerstvé vzpomínky. Povídali si s ním před několika měsíci v jeho dejvickém bytě nedaleko generálního štábu o životě, vzpomínkách, politice. „Na čtyřiceti letech vlády komunistů nevidím nic kladného. Věšet jsem je nikdy nechtěl. Nikdy bych se nesnížil používat metody jako oni. Ale opovrhuji jimi. Těmi, co podepisovali rozsudky smrti,“ říkal pevně. V roce 1968 nevěřil v komunismus s lidskou tváří, kdežto rok 1989 přivítal jako příchod toužebně očekávané svobody. K vyrovnání s komunistickou minulostí u nás ale podle něj ještě nedošlo.
Fotogalerie: - Loučení se Sedláčkem
V domácích kalhotách si přál Sedláček, aby byl focen jen od pasu nahoru. Prý, aby mu z generálního štábu nenadávali. Nechal se přemluvit k oblečení svršku uniformy. Měl dobrou náladu a reportérům ParlamentníchListů.cz poradil, jakou si přečíst knížku, když chtějí vědět něco víc o zlořádech rudých. Doporučil jim faktografickou publikaci Bez milosti a slitování o Bedřichu Reicinovi od historika Františka Hanzlíka. Soudil, že dnešní KSČM jde ve šlépějích předlistopadových soudruhů. „Všimněte si, jak mluví její předseda Vojtěch Filip v televizi a na demonstracích. V televizi je demokratický a rozumný, před svými diváky nenávistný. Jejich program a ideje jsou stejné, jako kdysi. Nemají žádný velký průšvih, všechno z povzdálí sledují a čekají. To považuji za velmi nebezpečné,“ varoval.
Strach nemají jen úchylové, ožralové a lháři
V roce 1940 odešel Sedláček z okupované vlasti bojovat do Francie, odtud po její porážce prchl do Velké Británie a skončil v Sovětském svazu. Takže byl vlastně za druhé světové války na všech třech nejdůležitějších frontách boje proti nacistickému Německu. V roce 1951 byl zatčen a po mučením vynuceném přiznání odsouzen za velezradu a špionáž na doživotí. Při amnestii roku 1960 byl propuštěn. Po revoluci se mu dostalo rehabilitace a byl povýšen do nejvyšší vojenské hodnosti armádního generála.
Ohledně obav, které za války, ale i v komunistickém vězení, zažíval, sdělil ParlamentnímListům.cz úsměvnou repliku: „Lidem, co říkají, že se nebojí, moc nevěřím. Strach podle mě necítí tři typy lidí. První mají nějakou úchylku, a proto nemají tuto zábranu, druzí jsou v době krize momentálně ožralí a třetí kecaj. Každý má strach. Žádný výcvik navíc člověka nepřipraví na krizovou situaci, to je individuální,“ dává k lepšímu. I když armádní generál Tomáš Sedláček do žádné kategorie „nebojsů“ nepatřil, nyní je zproštěn veškerých povinností i obav.
Nad Vítkovem zazněly čestné salvy, šestice vojáků odnesla rakev bojovníka do pohřební dodávky. Na ni položili baret, v němž se vždy generál Sedláček při slavnostních příležitostech ukazoval. Smuteční průvod odešel do dáli. Na desce naproti českému Lvu zbyly dva pohřební věnce. Ostatně tak, aby nezakrývaly heslo: „Sláva hrdinům padlým za vlast.“
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
autor: Jan Rychetský
