Pokud se chcete něco dozvědět od kandidátky na prezidentku České republiky Jany Bobošíkové, nespoléhejte na to, že vám její názory zprostředkují veřejnoprávní média. Pro ně jako by byla předsedkyně Suverenity osobou zapovězenou. Příležitost ale máte při cestách Bobobusu, pojízdné kanceláře, která v těchto dnech propaguje kandidáty Suverenity do krajských zastupitelstev a svou předsedkyni na hlavu státu v Libereckém kraji.
Vaše strana i vy osobně se z nejrůznějších důvodů netěšíte valnému zájmu médií. Pozorujete nějakou změnu alespoň s blížícími se krajskými volbami?
Změnu nepozoruji a když tak nepatrně k horšímu. Dříve jsme byli ignorováni a občas velmi málo zmiňováni. Teď to vypadá tak, že jsem někam pozvána a následně je pořad zrušen. Proto říkám, že je to mírná změna k horšímu, které my se ale smějeme, protože nás to už nepřekvapuje.
Cestu do médií vám neotvírá ani vaše ohlášená kandidatura na prezidentku?
Jako prezidentská kandidátka jsem byla pozvána do pořadu ČT24 Tah dámou, který se ale následně nekonal. Nebo jsem byla pozvána do V.I.P. vaření na Primě s tím, že jsem několikrát upozorňovala, že jsem politička, a ověřovala si, jestli to pozvání opravdu platí. Asi natřikrát platilo a následně bylo zrušeno. Zrovna tak jsem byla pozvána do televize Barrandov a pak se mi omluvili, že to momentálně není v dramaturgickém plánu a že mě pozvou za měsíc. To bylo někdy v dubnu, teď máme září a pozvána jsem dodnes nebyla.
Psali jsme:
To vás muselo pořádně znechutit.
Jsem už na to zvyklá. My máme svůj volební autobus, máme svůj program, jezdíme za občany. Víme a respektujeme, že média jsou důležitá, ale my se jim nebudeme nikdy vnucovat prostřednictvím korupce nebo nějakého kamarádíčkování. To prostě k Suverenitě nepatří, my zkrátka jedeme za lidmi, místo abychom se trápili s velmi selektivní a velmi neférovou politikou zejména veřejnoprávních médií.
V posledních volbách byla Suverenita po lidovcích a zemanovcích třetí nejsilnější stranou z těch, kdo se do sněmovny nedostaly. Jste její předsedkyně, navíc teď i kandidátka na prezidentku. Nečekáte, že právě v souvislosti s tím se vám dostane pozvání kupříkladu do Otázek Václava Moravce?
Jsem připravena diskutovat kdykoli s kýmkoli na půdě jakéhokoli pořadu, ale nečekám, že budu do nějakého pořadu pozvána. V Otázkách Václava Moravce jsem byla naposledy před třemi či čtyřmi roky, do Hyde parku České televize, kam může pan Bělobrádek, kam může pan Mach, jsem nebyla pozvána více než dva roky. Přitom se tam střídají politici neparlamentních stran jak na běžícím pásu, takže si nemyslím, že budu do některého z těchto pořadů pozvána. Jsem na to samozřejmě připravena, těším se na to a v případě, že by se to stalo, tak slibuji mimořádnou show.
Zmínila jste, že kontakt s veřejností přes média nahrazujete častými setkáními s lidmi na náměstích a ulicích. Co od nich nejčastěji slýcháte?
Setkáváme se u lidí s obrovským znechucením z politiky, s velkou beznadějí, kdy občané vůbec nevěří v budoucnost, kdy jsou nesmírně zklamáni tím, co se děje v České republice, a bojí se toho, co v této zemi bude. Říkají: „My chceme všechny ty parazity vypráskat, ale víme, že jedna politická strana na to sílu nemá.“ Častokrát to takzvaně schytáme za ty, kteří teď vládnou. A trvá nám chvíli, než jim vysvětlíme, že Suverenita nemá s těmito politickými parazity nic společného. Že my už léta říkáme úplně jiné recepty na řešení společenských problémů. Já bych opravdu přála našim vládnoucím představitelům slyšet, co nám říkají občané v ulicích. Často slýchám: „Vy sem ještě můžete, ale přijít sem Kalousek, tak ho ženeme vidlema.“
Zájem o funkci hlavy státu už projevily dvě desítky uchazečů. Pokud byste nepostoupila do druhého kola volby, našel by se mezi těmi už ohlášenými někdo, komu byste případně dala svůj hlas?
V tuto chvíli ne, ale neuzavírejme to. Ještě může ohlásit kandidaturu nějaká hodně zajímavá osobnost. Politika Suverenity i mé názory se totiž velmi liší od názorů ostatních kandidátů. Já to také občanům na náměstích říkám, aby nekupovali zajíce v pytli, a proto se netajím tím, že bych nikdy nepodepsala žádnou Lisabonskou smlouvu nebo podobnou, která by převáděla pravomoce České republiky. Otevřeně také říkám, že udělám všechno proto, aby v naší zemi nebylo zavedeno euro. Vždy budu hájit dekrety prezidenta Edvarda Beneše nad všechny církevní restituce jako jakýsi symbol historické pravdy. Tím se liším od těch, kteří kandidují a podkuřují Evropské unii, možná pro ni i v některých strukturách pracují.
Naší zemí už dva týdny hýbe kauza otrav z alkoholu. Jak vzhledem k ní hodnotíte postup vlády?
Metylalkoholová kauza je selháním celé politické garnitury. Mě by zajímalo, kolik kontrol na metylalkohol provedla v posledních, řekněme, patnácti letech Česká zemědělská a potravinářská inspekce, která spadá pod vládu a pod ministerstvo zenědělství. Mě by zajímalo, kolik bylo odhaleno pančovaných lihovin a kolik bylo odhaleno nejrůznějších náleven a skladů, které nám nyní s velkou pompou policie ukazuje.
Co ta policie dělala v posledních deseti až patnácti letech? Ať se chytnou za nos všichni ministři vnitra a všichni policejní prezidenti. A protože to souvísí s daňovou politikou, ať se především chytne za nos pan Kalousek, který sliboval, že nebude zvyšovat daně, ale přitom je zvyšuje úplně na všem. A samozřejmě že konzumace alkoholu různého původu s jeho cenou úzce souvisí. Je to absolutní selhání státu napříč politickými stranami v oblasti zemědělství, financí a vnitra.
Souhlasíte se zavedením prohibice jako dočasným řešením?
Tak to už se velmi drastickými prostředky hasí požár. Kdyby státní správa vedená nejrůznějšími politickými garniturami opravdu plnila svou funkci, tak těch úmrtí nemuselo být tolik. To, čeho jsme svědky, je systémová záležitost, to není exces. I metylalkoholovou aféru včetně dlouholetého nečinění policie, Státní zemědělské a potravinářské inspekce i ministerstva financí mohou občané spočítat představitelům těcho stran u voleb. To je jediná možnost.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
