Mistr švec o řemeslu i politice. O ty, co se v ní pohybují, by si slušný člověk ani kolo neopřel

14.10.2012 7:05

SERIÁL: MÁ ŘEMESLO ZLATÉ DNO? Dělá boty za několik tisíc, ale ty vydrží na celý život. Erik Martin Lawart pro nohu každého zákazníka vytvoří dřevěný model, dle nějž pak šije botu na míru. Je jedním ze dvou ševců, který to takhle dělá.

Mistr švec o řemeslu i politice. O ty, co se v ní pohybují, by si slušný člověk ani kolo neopřel
Foto: Archiv EML
Popisek: Jeden ze dvou luxusních zakázkových ševců v Čechách Erik Martin Lawart

Byť Česko zbožňuje, jasně říká, že mu zde byrokracie hází klacky pod nohy a s politiky by vytřel podlahu. Jeho řemeslo má ale v Čechách prý opravdu zlaté dno. 

Zakázkový švec Erik Martin Lawart, vlastně v tomto oboru řemeslnický virtuos, se dostal dokonce do reklamy na Fernet. „Časem ti sedne, jako ty nejlepší boty na míru. Tak ještě do druhý boty,“ pronáší v ní hlasem jako z drsných westernových filmů. Jeho Salon Lawart, jak se píše na webových stránkách, je autorská dílna ručně šité obuvi klasických i moderních střihů vyrobených z pečlivě vybraných materiálů předních evropských výrobců kůží a doplňků. Ostatně boty si u něj nechal šít i ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, jak je tam vidět z obrázku, nebo hrabě Hugo Mensdorf – Pouilly z Boskovic. A jak hodnotí směřování naší země tenhle skvělý švec?

Dva v republice

V jednom z pamětnických filmů si švec stýská nad konkurencí naproti v ulici, která se jmenuje Baťa, a která jej pak zničí. „Od nástupu podnikatele Bati a jiných velkoproducentů obuvi, bylo řemeslo v úpadku. Komunisti ho navíc zašlapali téměř do země. V současnosti není tradiční konkurence jako za první republiky. Dnes to je, kupodivu, se zakázkovým ševcovstvím velmi dobré a je na vzestupu především po stránce designu a kvality. To se ale týká jen ručně šité rámové obuvi na míru. V současné době jsme v Čechách na špičce jen dva. Netypická zakázka je u mne každá a proto mne to řemeslo a komunikace se zákazníky tak baví, opakovat se je cesta do pekel,“ říká Lawart.

Sílící uvažování společnosti o jakési podprůměrnosti řemesel, takové to, že každý musí mít vysokou školu, aby něčeho dosáhl, se mu zdá hloupé. „Vztah společnosti je ambivalentní. Na jednu stranu lidé řemesla chtějí a potřebují, na druhou stranu je jim žinantní dát své dítě na střední odborné učiliště, aby nesnižovali jeho a svůj společenský kredit. Jsou to standardní úvahy většiny a ty jsou od přírody zatím vždy hloupé,“ míní. Nicméně o státní správě, která by měla pomáhat a nenimrat se v titěrných maličkostech, soudí stručně: „Klacky pod nohy.“

Jen muška zlatá

O tom, jestli má řemeslo zlaté dno, soudí lakonicky: „Co je to zlaté dno? Jestli peníze, pak se dají vydělat, to ano, ale vždy jen prací, což řemeslníky oproti politikům dost znevýhodňuje. Možná je to stavovská hrdost. Nejsem jen děladlo s prací od začátku pracovní doby, až do jejího konce. U takové práce nevidím konec a smysl. Snažím se o to, být tvůrce a umělec od A do Z, který si za svým dílem stojí.“ A dodává:  „Anebo nikdy žádné zlaté dno nebylo a je to jen muška zlatá.“

O politice dnešních dní má jasné představy. „Politika u nás je domovem lidí, o které by si slušný člověk kolo neopřel. Devastují naši zemi jen proto, že jim to svým nezájmem a malomyslností umožňujeme. Chválím všechny lidi, kteří se nás jakýmkoli funkčním způsobem snaží z této letargie probrat a ukazují nám, jak začít žít teď a tady v přítomném okamžiku,“ podotýká. „Alternativní biočlovíček, co chce něco změnit svou květinovou myslí, se velmi rychle stane po přijetí prvního úplatku nerozeznatelným od ostatních politiků. Anebo je vytěsněn z kuloárů, se svou pravdou zešílí a dožije mrmlajíc cosi o marnosti v komunitě mrmlalů,“ dodává sveřepě.

Dobré místo k životu

Ve filmu Pyšná princezna z roku 1952 si švec chodí zazpívat a zatancovat jinam, do země krále Miroslava, protože v té jeho to je zakázáno. „Narodil se mladej švec, starej pro něj dělal klec, ten švec lidi to jsme já, pořád volám do světa. Pusťte mě z té klece ven, budu zpívat celej den,“ zpíval za hranicemi. A jak v tomhle ohledu vypadá pro Erika Martina Lawarta česká země? „Čechy jsou pro mě stále nejlepším místem k životu. Opravdu nejlepším. Za komunistů bych musel emigrovat. A taky vím, že za všechno, co se mi děje, si můžu sám,“ soudí.

A budoucnost? S tou už si těžkou hlavu vůbec nedělá. „Uvidíme po novém roce, jak to ti Mayové mysleli. Nicméně já jsem realistický optimista a mí zákazníci krizi nepociťují nebo na ní vydělávají, tak to vidím na stabilní růst,“ sděluje jasně. Erik Martin Lawart má na svém webu boty, z nichž až oči přecházejí úžasem. Vždyť unikátní designovou obuv vyrábí do mnohých šatníků už od roku 1995. Prostě švec na slovo vzatý.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.


 

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jan Rychetský

Ing. Klára Dostálová byl položen dotaz

migranti

Dobrý den, prohlášení Nerudové o migrantech jsem taky nepobral. Ale můj dotaz zní, zda se ví, kolik je v ČR aktuálně migrantů? A co si myslíte o migrantech z Ukrajiny? Máme je přijímat?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Chytré popelnice. Samy hlásí, že jsou plné. Jenže to Pirátům drhne

12:25 Chytré popelnice. Samy hlásí, že jsou plné. Jenže to Pirátům drhne

Pražská firma řešící moderní technologie, která spadá do gesce Pirátů, utratila více než 23 milionů …