Jaký je to pocit, vědomí, že jste prošla do druhého kola?
Inu, je to takový pocit „na půl cesty“. Už unavená, ale určitě ne vyčerpaná.
Týden.cz uveřejnil vyjádření Vaší oponentky, předsedkyně Regionální rady odborových svazů Stanislavy Slavíkové z ČSSD, která tvrdí, že jako volební maskot o problémech běžných lidí nemáte tušení. Jak to je?
Víte, já nechci a nebudu nikoho napadat. Nedělali jsme to doposud a nebudeme to dělat ani dál. Každý zodpovídá za výroky, které pronese. Jiná věc je, že bych měla reagovat na nepravdivou informaci. A toto skutečně nepravdivá informace je, protože problémy lidí znám skutečně velmi dobře. Pocházím z docela obyčejné rodiny, moji dva sourozenci mají velké rodiny, takže vím velmi dobře, jak se takovým lidem žije. Vím, jak se žije i mojí mamince, která má podprůměrný důchod. Není to ale jediná rovina zkušeností. Na soudu mi denně procházely rukama osudy lidí, potkávala jsem ty nejrůznější příběhy, nezřídka velmi smutné. A to, že jsem k nim nezůstávala lhostejná, svědčí největší počet nálezů.
Přijde mi to trochu legrační i v jiném rozměru. Paní Slavíková je stranická kandidátka, což se projevuje samozřejmě i ve financích na kampaň, které jí dobře situovaná parlamentní strana poskytuje. Ani to zrovna příliš nerezonuje s tím, co říká, protože naše kampaň byla velmi skromná. Kandidáti, kteří byli podporovaní parlamentními uskupeními, měli samozřejmě zcela jiné podmínky. Nebo takové politické uskupení pana Babiše nasypalo do kampaně obrovské množství peněz, které pak vlastně nikomu neprospěly. Tady je vidět, že volby už skutečně nejsou jen o penězích.
A jak byla organizovaná Vaše kampaň?
Bez těch lidí kolem mne, bez dobrovolníků, bych to samozřejmě absolutně nezvládla. Pomáhali mi jak lidé z mojí generace, tak ale tam byla i značná převaha mladých lidí, studentů – především z fakulty sociálních studií, politologie, ale také část právníků. A je to opravdu úspěch celého našeho týmu. Navíc, a to je výrazný rozdíl, naši lidé šli do toho, protože mi důvěřují. Jak jsme ale zjistili, ne všude tomu tak bylo, zejména pak u stranických kandidátů. Lidé mě informovali, že když přišli k jinému, stranickému stánku, a nechci tu stranu jmenovat, nebyli tam volontéři, ale najatí lidé, kteří nejen, že nevěděli nic o programu té strany či jejích prioritách, ale dokonce měli problém s definováním voleb i jejich termínem.
Můžete to upřesnit?
Jeden pán, Čech, který přijel ze zahraničí, nám u stánku vyprávěl, že když se ptal jednoho z těch mladých z druhého stánku, o jaké vlastně volby jde, ten mladík se otočil do stanu a říká: „Franto, co je to vůbec za volby?“. Toho pána navíc, tři dny před volbami, zajímalo, kdy že ty volby mají být. „Asi za čtrnáct dní,“ prý bohorovně odpověděl onen mladík. Takhle to přece nejde. I když, jak je vidět, asi ano. Ty moje „děti“ šly do toho fantasticky. Věděly všechno, co bylo třeba, a byli nadšení, takže to byla docela jiná práce, a hlavně to nadšení, které se přenáší.
Byla pro Vás setkání s lidmi inspirativní? Zjistila jste něco nového, co by Vás eventuálně pro úkoly v Senátu inspirovalo?
Od lidí se vždy dozvídám něco inspirativního. A ta setkání mě doslova nabíjela. Jistě že jsem se setkala i s negativní reakcí, ale tu bych spočítala na prstech rukou za celou tu dlouhou dobu, co jsem strávila v ulicích. Navíc jsem se utvrdila v tom, že problémy, které jsem indikovala hned na počátku, jsou viděny správně. Že jsou to právě ty problémy, které lidi pálí nejvíc. O drahotě bydlení, o neexistenci sociálního bydlení, problémy důchodů, sKaret…
- TÉMA: Senátní volby
A co spravedlnost?
Tu si právě lidé dávají do souvislosti s korupcí, navíc že k nim se stát chová nespravedlivě. Například důchodci, kteří celý život pracovali a snažili se, a nakonec, na sklonku života živoří. Stejně je tomu u rodin s malými dětmi, kdy jeden z rodičů s dětmi musí zůstat doma, tak to také není zrovna vítězství spravedlivého přístupu. Lidé samozřejmě konfrontují svůj život s tím, co vidí a slyší. Jsou to desítky miliard, které se „toulají“ mediálním prostorem. Ano, to je i moje téma – korupce, korupce, korupce. S tím už je prostě třeba něco razantně dělat. Pak také nebudeme muset šetřit na oněch nepatřičných místech, u těch nejslabších a bezbranných.
Myslíte, že bude Senát dost silným kontrolním mechanismem?
Alespoň si myslím, že ten potenciál má. Je otázkou, jak to bude vypadat po parlamentních volbách. Ne nadarmo se říká, že moc korumpuje, a když je jí hodně, tím víc. Proto nevím, jak by to vypadalo, kdyby byl oranžový Senát, kraje i Poslanecká sněmovna. Pak tu už není kontrolní mechanismus. Pak je třeba být velmi ve střehu. I toto nebezpečí jednobarevnosti stojí při volbách za úvahu.
Ale sněmovní volby jsou za dva roky a spolu s nimi jsou další senátní volby. Není na takové úvahy ještě čas?
To by samozřejmě byla pravda, kdyby se ty sněmovní parlamentní volby skutečně konaly za dva roky. Já ale počítám s tím, že ta doba už je tak nahnutá a problémy se tak kumulují, že spíše nevěřím tomu, že to ty dva roky ještě vydrží.
Myslíte, že by to bylo prospěšné, kdyby ta vláda padla teď?
Tak pokud jde o tuto vládu, tak bohužel ale pro ni nemám ani kapku slitování. Myslím, že by bylo vhodné to nechat alespoň chviličku sednout po těch krajských volbách, aby si to lidé měli čas v sobě srovnat. Kdyby to mělo jít nějak „buch buch“ za sebou, asi by to také nebylo dobré. Zkrátka, můj tip je, že v příštím roce ta vláda padne.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radmila Zemanová-Kopecká
