Petr Uhl v komentáři Práva zveřejněném tento týden na začátek připomíná, proč demise Jaromíra Drábka (TOP 09) z postu ministra práce a sociálních věcí byla málem zbytečná.
„Kdyby v úterý vláda padla, podle ústavy by už ani nebylo asi možné, aby ministr vlády, jež už podala demisi, podával navíc osobní demisi. Drábek by pak byl ministrem ve vládě v demisi po dobu dohadování, možná až do jara 2014, kdy už vážně budou volby do sněmovny,“ uvádí.
K tomu pak rozebírá i průšvihy Drábka. „Bilance Drábkova asociálního ministrování je hrozná. Ale musíme vidět i to, že Nečas na něj svádí to, co celá vláda i její předseda nejen věděli, ale přes protesty odborů, opozice, ombudsmana a občanských sdružení prosazovali,“ zmiňuje a připomíná, že i sám Nečas má jako někdejší ministr práce a sociálních věcí máslo na hlavě. Býval ministrem v letech 2006 až 2010, ovšem právě za něj se rozbujela ilegální práce a obcházení zákona švarcsystémem.
„Když měl teď Drábek v televizi příležitost si do Nečase kopnout, noblesně to neučinil,“ dodává pak Uhl k Drábkovi a v dalších slovech přechází rovnou k Müllerové.
Jen 33 poslanců bylo pro její vydání
„Drábka teď vystřídá zkušená Ludmila Müllerová. Byla od roku 1998 poslankyní, od roku 2002 náměstkyní ministra pro sociální věci, do roku 2010 senátorkou, vždy za osvědčené lidovce. V roce 2009 od nich ale odešla do projektu TOP 09,“ shrnuje pak podstatné z jejího životopisu.
Nepodařilo se ale prý ututlat její škraloup. V roce 2000 totiž Müllerovou postihla nepříjemnost. Sněmovna tehdy odmítla žádost policie, aby ji vydala ke stíhání pro pokus zkrácení daně, jehož měla dopustit jako náměstkyně ředitele bruntálské firmy Brumeda.
„Jen 33 poslanců bylo pro vydání. Dnes už je prestiž policie a státního zastupitelství vyšší, ale tehdy zaznělo ve sněmovně varování, že o stíhání poslance nemá rozhodovat vyšetřovatel, třeba je ´vyšetřovacím spisem jen pytel exkrementů´,“ připomněl pak tehdejší náladu mezi zákonodárci Uhl.
Stíhání Müllerové je vyloučeno, ovšem jen na území Česka
Celá věc se udála už dávno, jednatele firmy soud osvobodil, což nakonec vyznělo i ve prospěch Müllerové. „A jak to výslovně uvádí ústava, trestní stíhání Müllerové pro onen skutek je navždy vyloučeno. Vyloučeno ovšem jen na území suverénní ČR,“ připomíná úskalí české legislativy komentátor.
„Není to žertovná situace? Skutek Müllerové z roku 1995 nebyl pro zákonnou překážku – a odmítnutí vydat ji ke stíhání takovou překážkou bylo – promlčen. Trestněprávní zásady se v Evropě stále univerzalizují, často lze stíhat i za to, čeho se dopustil cizinec v cizině. Vláda myslí ale jistě na všechno. Snad ví, že v cizině Müllerové nic nehrozí,“ uzavírá tak trochu s nadsázkou Uhl.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: olb
