„Vyzval jsem ho, aby nekandidoval, protože jsme se spolu znali. Měl jsem ho za rozumného člověka. Je to zbytečné a dělá se mi z toho špatně. Jako kdybyste nevěděl, že jsem člověk, jemuž se z toho zákonitě musí dělat špatně,“ podotkl známý spisovatel a bývalý vězeň komunistického režimu Jiří Stránský. Ostatně podobný názor má i o jiných prezidentských kandidátech s rudou minulostí, ať již členstvím v Komunistické straně Československa (KSČ) či v Socialistickém svazu mládeže (SSM).
Dřív masírovat Pánka
„Měl se dřív začít masírovat třeba Šimon Pánek. Možná by si býval dal říct. To je kvalitní člověk,“ dodal pro ParlamentníListy.cz Stránský. Pětačtyřicetiletý Pánek je šéfem humanitární organizace Člověk v tísni a jeden ze studentských vůdců Sametové revoluce v roce 1989. V následném politickém dění se nikdy neangažoval. Prezidentem Václavem Havlem byl roku 2002 vyznamenán medailí Za zásluhy, o rok později získal cenu Evropan roku.
Nicméně mírně kritický je Stránský i k některým kandidátům, co nenesou cejch přisluhovače bývalého režimu. „I Táňa Fischerová, s níž se znám, je chyba. Šanci nemá vůbec žádnou a jen se vysiluje. Ale to je můj postřeh. Jsem s ní kamarád a o tomhle jsme spolu nemluvili,“ podotkl. Naopak, ty s cejchem označuje za nakažené leprou komunismu, což je přirovnání, které se poprvé dozvěděl od svého učitele, dramatika a scenáristy filmů Markéta Lazarová a Tři oříšky pro popelku Františka Pavlíčka.
Stránský rozděluje lepru na lehčí a těžší. Tou první trpí lidé, co své členství v KSČ vykoupili léty strávenými v disentu. Těžší lepru mají ti, co byli členy „jediné strany“ bez jakýchkoliv protestů. Na Hrad podle něj nepatří ani jedni, ani druzí. Proto veřejně, prostřednictvím komentáře v MF Dnes, poprosil Jana Fischera, aby si vzpomněl na svou lepru a nekandidoval. Prezident totiž podle něj musí být bezúhonný vně i uvnitř. Dříve se vzhledem k prezidentské kandidatuře dost pochvalně vyjadřoval i o Karlu Schwarzenbergovi. „Přestože mám milion výhrad, tak jsem modré krve a kníže je mým dávným přítelem, tak bych ho měl rád za prezidenta,“ řekl.
Komunistům chtěl řezat hlavy
V komunistickém žaláři jeho nenávist k režimu neznala mezí. „Chtěl jsem všem těm bolševikům uřezat hlavy a pomstít se,“ vzpomínal. V lágru se ale setkal s básníkem Janem Zahradníčkem a ten mu řekl památná slova: „Každý člověk se musí svých nenávistí a pomstychtivostí co nejrychleji zbavit, jinak se stane jejich první obětí.“ Musel si rčení ještě pár let přežvýkávat, ale pak mu to pomohlo vydržet. Ke snahám zakázat Komunistickou stranu Čech a Moravy se přidal, i když měl obavy, aby se z komunistů v případě naplnění zákazu nestali mučedníci.
Psali jsme:
I jeho přemlouvali, aby se stal prezidentem. „Celých jedenadvacet let jsem se politice úspěšně vyhýbal. Párkrát mi nabízeli, abych za ně šel dělat nezávislého senátora, ale za nějakou stranu jít dělat nezávislého senátora, to si protiřečí. Když skončil Havel, tak mě umělci a intelektuálové přemlouvali, že bych měl kandidovat na prezidenta. Manželka, to ještě žila, mi řekla - kamaráde, jestli uslyším, že jsi na to jenom trochu kývnul, tak se s tebou rozvedu. Byla celá léta mým politickým korektivem,“ vysvětlil již dříve Stránský.
Narodil se roku 1931 v Praze. Jeho dědečkem byl agrárník a premiér Jan Malypetr. Otce Karla za druhé světové války zatklo gestapo, byl vězněn v Osvětimi a po válce v roce 1948 opět odsouzen na dva roky do vězení. Kvůli politickým tlakům byl Jiří vyloučen ze školy těsně před maturitou. Roku 1953 ho zatkli, ve vykonstruovaném procesu obvinili z velezrady a na osm let uvěznili. Pak seděl ještě dva roky za smyšlené rozkrádání národního majetku. V letech 1992 až 2006 byl předsedou českého PEN klubu. Řada jeho knih byla zfilmována. Nyní vychází knižní interview: Můžeš – li udělat radost, musíš, které s ním vedla novinářka a spisovatelka Libuše Koubská.
Jan Fischer
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
