„Říkal jsem politikům: jen hlupák si může myslet, že pacient, který přijede do nemocnice autem za tři miliony, se postaví do fronty s těmi, kteří přijeli tramvají,“ řekl ParlamentnímListům.cz profesor Pafko. A v rozhovoru také prozradil, čím ho nejvíce zklamal prezident Václav Klaus.
Co je dnes ve zdravotnictví největším problémem?
Problém českého zdravotnictví není v jeho kvalitě, ale v jeho financování. Doposud si pacienti neměli důvod stěžovat. Ale nyní dochází ke krácení objemu peněz, které do zdravotnictví tento rok půjdou. Bude to letos jen 98 procent prostředků v porovnání s rokem 2011. Objem peněz do zdravotnictví se stále zmenšuje, ale péči chceme stále stejnou. A to možné nebude. Do zdravotnictví jde stále menší procento hrubého domácího produktu naší společnosti, a to je v podstatě nepřijatelné. Je jasné, že HDP, který vytvářejí země na západ od nás, je větší, než je náš.
Navíc u nás procento HDP do zdravotnictví stále klesá, v roce 2008 stát dal do zdravotnictví 7,8 procenta, v roce 2009 7,66 a v roce 2010 7,58 procenta HDP. A nejenže klesá procento HDP, ale navíc se ze zdravotnictví odsávají další peníze, protože se zvýšila DPH na potraviny a na léky. Takže na jedné straně klesá procento HDP, na druhé straně ještě z toho klesajícího procenta se odčerpávají peníze do státní kasy tím, že se zvýšila DPH. Přitom se podle statistických údajů mezi rokem 2011 a 2012 vybralo na zdravotním pojištění o několik miliard víc díky tomu, že roste průměrná měsíční mzda.
Psali jsme:
Proč se tedy objem peněz do zdravotnictví snižuje?
Nikdo neví. Problém českého zdravotnictví, jeho financování, je nad střechou ministerstva zdravotnictví. To je politický problém, ministr zdravotnictví je jen jeden z členů vlády a těžko může bouchat do stolu. Samozřejmě i zdravotnictví jako jiné resorty – školství, armáda, státní správa – mají své černé díry. I kdybychom je zacpali, bude ve zdravotnictví stále málo peněz. Kdo si myslí, že je jich dostatek, ať jde do západní Evropy poradit, jak s polovičním objemem peněz poskytovat zdravotní péči občanům. Určitě ho budou nosit na rukách.
Vyspělé evropské země dávají do zdravotnictví mnohem víc?
Podle ročenky OECD dala Belgie 9,5 procenta, Holandsko 9,2, Francie 11,1 a Německo 10,4 procenta ze svého hrubého domácího produktu. Slovensko má prý už dát také 9 procent. Samozřejmě že Bulhaři a Rumuni asi poskytují méně, ale naše zdravotnictví nechceme srovnávat s bulharským, naši občané se rádi srovnávají se západoevropským zdravotním standardem.
Tady si musíme uvědomit, že zatímco my věnujeme něco přes sedm procent HDP, ve vyspělých zemích putuje do zdravotnictví 9 procent HDP, přitom jedno procento českého HDP je v absolutní hodnotě něco úplně jiného než jedno procento holandského nebo německého hrubého domácího produktu. Chápu, že naše společnost se ocitla v problémech, ale podle mého názoru by se měl ten koláč, který společnost vytvoří, krájet stále stejně, a ne ze zdravotnictví pořád ukrajovat méně a ještě z něj vysávat peníze prostřednictvím zvýšené daně z přidané hodnoty. Je to hanebné.
Neprojeví se tedy dříve nebo později snižování prostředků do zdravotnictví na horší kvalitě zdravotní péče?
Všechny pacienty můžete rozdělit na ty, kteří potřebují akutní péči, musí se ošetřit hned teď, protože si zlomí nohu nebo mají zánět slepého střeva, a na ty chronické. Když máte méně peněz, ty akutní případy musíte ošetřit tak či tak, ale pak musíte přemýšlet, jak ošetřit ty chronické. A když je méně zdrojů, můžete ro řešit tím, že buď snížíte kvalitu péče, nebo omezíte kvantitu. Snížit kvalitu, tedy začít léčit tak, jsme léčili před dvaceti, třiceti lety, to nikdo z medicinmanů nebude chtít. Jediná možnost je tedy redukovat kvantitu, to znamená, že se začnou prodlužovat objednací doby, aby se v jednotce času udělalo méně práce.
Řekněme za měsíc se provede méně operací nebo méně vyšetření, a tím se ušetří. Když klesají zdroje, je podle mého názoru jediná cesta snížit kvantitu péče. Omezení se nebude samozřejmě týkat akutních stavů, ale dotkne se těch chronických. Ředitel Fakultní nemocnice v Hradci Králové Roman Prymula řekl, že se prodlouží doba čekání na některé výkony o tři až šest měsíců.
A to jen kvůli nedostatku peněz?
Ano. Dám vám příklad: náhrady kyčelních nebo kolenních kloubů. Výrobci jsou schopni vyrobit tolik kloubů, že každý Čech by mohl mít klidně ne dvě, ale tři nohy. Na trhu je toho tolik, že si můžete koupit, co chcete. Kapacity ortopedických oddělení jsou takové, že by mohly dávat daleko víc protéz, ale jediné, co je omezuje, jsou finanční prostředky ze zdravotních pojišťoven. Kloubů by bylo dost, pacientů je dost, ortopedů je dost, ale nejsou peníze.
Nepovede taková situace v budoucnu zase ke klientelismu a ke korupci?
Samozřejmě. Říkal jsem politikům: jen hlupák si může myslet, že pacient, který přijede do nemocnice autem za tři miliony, se postaví do fronty s těmi, kteří přijeli tramvají. Ten člověk vytáhne obálku s dvaceti, třiceti, padesáti tisíci a určitě se v té řadě čekatelů dostane dopředu. Že to je korupce a nemorální věc? To je všechno pravda, ale celá společnost je prostoupená korupcí a vždy se najde ve velkém zdravotnictví někdo, kdo bohatému pomůže přijít dřív na řadu. Cesta, jak korupci zastavit, je umožnit lidem, aby šli dřív a nemuseli čekat, ale musí si to zaplatit. V celém západním světě je to tak, že kromě všeobecného pojištění existuje komerční připojištění nebo lidé zaplatí hotově, a nemusí na vyšetření nebo zákrok čekat. Samozřejmě to znevýhodňuje ty, kteří takové možnosti nemají. Problém je v tom, že tady máme velkou armádu důchodců - 1,5 až dva miliony, a ti, pokud něco nezdědili, nemají peníze, aby si mohli péči koupit nebo aby si platili komerční připojištění. To je problém, který před sebou politici kutálí, ale určitě je na spadnutí, že tady vznikne řádné komerční připojištění, nebo platba hotově oficiálně a nebudou se strkat obálky. Protože nikde ve světě nemá stát tolik peněz, aby mohl poskytovat zdravotní péči všem ve chvíli, kdy to potřebují.
Myslíte si, že když přijdou k moci sociální demokraté, že se něco ve financování zdravotnictví zlepší?
Všichni se bojí armády sociálně slabých. Jakmile jedna strana vystoupí, že tu vzniknou dvě řady, řada pro bohaté a řada pro chudé, ztratí ve volbách ty chudé. A těch je většina. To se musí domluvit koalice s opozicí a vystoupit jednotně před národ, jinak toho politický protivník zneužije. Vzpomeňme, když ODS zavedla zdravotnický poplatek 30 korun, prohrála volby ve všech krajích kromě Prahy. Proto si myslím, že když se dostane levice k moci, bude velmi opatrná něco takového spustit, protože si uvědomí, že proti sobě popudí nízkopříjmové skupiny.
Myslíte si, že se tedy ani po příštích parlamentních volbách nic nezmění, zdravotnictví bude stále podfinancováno a že korupce a klientelismus bude ve zdravotnictví bujet dál?
Korupce tady bude, dokud nebude existovat legální cesta, jak si koupit nedostatkové zboží. Nedostatek, to je živná půda pro korupci. Zamezilo by se tomu, kdyby bylo povolené si navíc připlatit. Náhrad kloubů je hodně, ortopedů je hodně, nebyl by to žádný problém, jen se zdá politicky nevhodné, aby bohatý člověk měl náhradu během čtrnácti dnů a chudák čekal měsíce. To je všechno politika. Ale dřív nebo později budeme muset přejít na tento systém, který je na západ od nás běžný, protože jsme členy EU a tohle šmudlání tady nemůže trvat věčně.
Jednou jsem mluvil s kolegou ve Velké Británii, tam také mají národní pojišťovnu, něco jako u nás VZP a pak mají privátní pacienty. Já jsem se jednoho anglického kolegy zeptal, jestli pacienta, který dá lékaři peníze do kapsy, posunou v pořadníku výš. Odpověděl, že kdyby pacient dával málo, nikdo nebude riskovat svou pověst. A proč by dával hodně a dělal to ilegálně, když může přijít jako privátní pacient a jít mimo pořadí? Pokud i u nás nebude oficiálně taková možnost pro bohaté pacienty, bude se to tady takhle různě praktikovat.
Psali jsme:
Když se tu tak škrtá, bohužel i na zdravotnictví, co říkáte tomu, že na druhou stranu se stát poměrně štědře bude vypořádávat s církvemi?
Detaily neznám, ale je pro mne překvapením, že se tu stanovily nějaké miliardy za majetek, který není vyčíslen. Někdo tady položil na stůl nějaké číslo, nebylo to pořádně spočítáno, odhlasovala se částka, která není fakticky podložena. To je pro mne nepřijatelné. Majetek, který nelze vrátit, měl být přesně vyčíslen. Škudlíme na milionech na zdravotnictví, a tady se rozdávají velkoryse miliardy. Jsem z toho smutný, že takový zákon mohli zákonodárci odhlasovat a že premiér rychle podepsal smlouvy s církvemi, aniž by počkal na rozhodnutí Ústavního soudu.
Jak hodnotíte závěr prezidentské funkce Václava Klause a rozhodnutí Senátu podat žalobu na prezidenta republiky k Ústavnímu soudu?
Jsem zděšen z toho, že je zpochybněno hlasování senátorů, protože prý mělo být veřejné. Já si říkám, bože, jaká je úroveň právních služeb Senátu, co tam máme za lidi, když ani nevědí, jestli mají hlasovat tajně nebo veřejně po jménech? Tady udělali hrubou chybu.
Ale pokud jde o odchod pana prezidenta z Pražského hradu, říká se, konec dobrý, všechno dobré, ale tady platí, že konec je špatný. Myslím, že na pana prezidenta se bude vzpomínat ve špatném, protože závěr jeho kariéry bude poznamenán širokou amnestií, díky níž jsou lidé, kteří hráli o miliardy, najednou úplně čistí. Někdo přece musí být vinen, že se případy nerozsoudily. Pokud si prezident myslí, že soudní moc selhala, tak měl odsoudit soudce, že neuměli za osm let tyto problémy vyřešit.
Čím vás prezident Václav Klaus zklamal nejvíc?
Nejvíc jsem byl zklamán, že prezident nerespektuje soudní moc. Dlouho váhal s podpisem Lisabonské smlouvy, nakonec ji podepsal, ale pak ještě komentoval rozhodnutí Ústavního soudu. To se mi zdá nevhodné. Ale co je pro mne naprosto nepřijatelné, je případ mladého právníka, kterého měl prezident jmenovat soudcem. Nejdřív Městský soud rozhodl, že prezident nepostupoval v souladu se zákonem, Hrad se odvolal a Nejvyšší správní soud potvrdil rozsudek nižší instance. A přesto ho prezident nejmenoval. Neumím si představit, jak by to v naší zemi vypadalo, kdybychom i my, obyčejní lidé v podhradí, nerespektovali rozhodnutí soudu. Prezident musí jít příkladem občanům, jinak by tu byla úplná džungle. Na tomto případě v mých očích výrazně pochybil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
