V politickém smýšlení jsou Češi a Italové dost rozlišní. Na Apeninském poloostrově totiž voliči vždy očekávají nějakého spasitele, což může mít prý i dost neblahé následky. „Kdyby došlo na nejhorší, tak u nás v Itálii vznikne fašismus snadněji než v Česku. Nemyslím si, že by Bobošíková nebo někdo jiný mohl vést tuto zemi k diktátorskému zřízení. Ale kdyby takový tlak přišel z venku, tak by zase Češi moc neodporovali, snažili by se domluvit a vytvořit si své teritorium klidu,“ posoudil na úvod jeden z rozdílů mezi oběma národy italský novinář Andreas Pieralli. Jako sympatizant Hnutí pěti hvězdiček italského komika Beppe Grilla se zamyslel i nad tím, kdo je mu v Česku podobný.
Žádná politická satira
Známý italský komik a herec Beppe Grillo získal v italských předčasných parlamentních volbách se svým Hnutím pěti hvězdiček na začátku roku čtvrtinu voličských hlasů. „Nebyl to až tak blesk z čistého nebe. Grillo dělá komika už nějakých dvacet let a ta témata, která vnesl do politiky, již rozvíjel ve svých show. Kdysi býval i v televizi, ale protože říkal věci, které se nehodí, tak ho vyhodili a začal naplňovat obrovská divadla. Kolem něj se sdružil názorový proud. Má svůj blog, který je v provozu více než osm let a v určitou dobu byl nejčtenějším na světě,“ popsal novinář.
Italský politik a komik Beppe Grillo. Zdroj: wikipedia.org
Pro Čechy je podle Pieralliho asi těžké pochopit politický úspěch komika, protože u nás žádný takový pořad, kde by si komici dělali srandu ze všech politiků, není. „Aby přišel imitátor, co umí skvěle imitovat Kalouska či někoho jiného, to zde není. Nevím, jestli politická satira byla přerušena komunismem či něčím jiným. V Itálii je to dlouhodobá tradice, ale v některých dobách to se satirou bylo horší. Třeba i Roberto Benigni dlouhou dobu nemohl do televize, protože tam byl persona non grata,“ doplnil s tím, že nemastná, neslaná politická satira v Česku byla třeba vidět v Politické střelnici Zuzany Bubílkové.
Vrátili zemi peníze
Úspěch Hnutí pěti hvězdiček, v němž sám Grillo nekandidoval, je často připisován jeho populistické rétorice a ekonomické recesi v Itálii. „Když se řekne populista, tak je myšlen někdo špatný. Já s Grillem sympatizuju, protože v Itálii už nemáme co ztratit. A když to dopadne zle, tak jsem to alespoň zkusil. Dal jsem kůži na trh a prohrál. Doufám, že Grillova strana nedopadne jako Věci veřejné. On není podnikatel, co by z toho chtěl udělat podnik, ale spíš je problém v tom, že má autoritářské sklony. Na druhou stranu jen tak se mu podařilo držet pohromadě lidi tak odlišných názorů, jací byli třeba v Občanském fóru,“ popsal.
Psali jsme:
Podle Andrease Pieralliho je nutné stále zkoušet někomu svěřit svou důvěru. „Hnutí pěti hvězdiček vrátilo Itálii kolem miliardy korun, které dostalo jako státní příspěvek za volby. Řekli předem, že to udělají, získali pětadvacet procent hlasů a udělali to. Na krajské úrovni začali na Sicílii a pak dál. Najděte na světě takovou stranu. Proto jim věřím. Ať to někdo udělá, ať si poslanci zkusí vzít něco ze svých platů na sociální účely, jako to dělají Grillovi lidé. Když to hnutí nakonec zklame, tak je za pár let kopnu do zadku a budu podporovat někoho jiného. Radši shořet rychle než shnít pomalu,“ dodal.
Grillo a Okamura
V tuzemské politice nikdo jako Beppe Grillo sice není, ale některé shodné rysy s ním má prý senátor Tomio Okamura. „Určité podoby tam jsou. Mají rádi velká gesta a ráznost. To je dnes třeba, protože lidé jsou unaveni z politiků, kteří pořád mluví, nedají najevo emoce a vlastně nic neřeknou. Tomio Okamura také pracuje s emocemi, navíc je skvělý komunikátor. Je to šikovný chlapík. Na druhou stranu nevyrostl v intelektuálním prostředí, ale je byznysmen a to je nebezpečné. Je naštvaný, že to tady tak chodí. Chce dělat férový byznys, to chápu, ale politika je něco víc. Je třeba dát dohromady názory a potřeby velmi odlišných lidí. Aplikovat principy férového podnikání na celou společnost nelze. Kdekoliv to zkusili, krachli. Přeci v Česku nechcete bipolarizovanou společnost jako v USA, rozdělenou na bohaté a chudé,“ porovnal.
Podle něj je navíc Okamura politikem bez vize, zato Grillo se vždy zabýval otázkami budoucnosti lidstva a byť se občas chytí úplné kraviny, jako v případě kuličky ze Švýcarska, co měla nahradit prací prášky, alespoň to pořád zkouší. „Okamura nemá vizi a není vyhraněn. Když někdo není vyhraněn doleva ani doprava, může to být i výhoda. Takovému rozdělování se totiž přestává věřit. Grillo se nevyhranil, šel za hranice levice a pravice, což by se mohlo podařit i zde, ale Okamurovi chybí jak kulturní zkušenost, tak i vize,“ doplnil.
Psali jsme:
Nedůvěra Čechů
Češi mají podle Pieralliho nyní velkou nedůvěru k známým lidem. „Respektují post prezidenta, což je dobře, protože reprezentuje republiku. V Itálii je vidět obrovská personalizace politiky. Lidé se rychle pro někoho nadchnou, ale to může dát volnou cestu i politickým směrům s fašizujícími tendencemi, což není moc dobré. Grillo z toho čerpá, že Italové chtějí mít svého spasitele. Tady je přístup vůči spasitelům mnohem chladnější. Česko je velmi kulturně uzavřená země. Jste velmi uniformní a velká zklamání jako Bílá hora, Mnichovský diktát či rok 1968 ve vás vypěstoval obrovskou nedůvěru vůči všem. Proto bude těžší najít tady člověka, jehož názory osloví mnohem více lidí,“ vysvětlil s tím, že jedinou personou, jíž národ po roce 1989 většinově věřil, byl zesnulý prezident Václav Havel.
Novinář Andreas Pieralli
Narodil se roku 1977 ve Florencii, kde i vystudoval politické vědy a ekonomii na tamní univerzitě. V žilách mu koluje italská, česká, ale i bulharská krev. V roce 2005 se natrvalo přestěhoval do Česka, protože se stal otcem. V Praze pracuje jako novinář a publicista na volné noze, nezávislý konzultant a překladatel. Udržuje čilé vztahy s Italy žijícími u nás. Zajímá se o ekonomii, politiku, globalizaci, společnost a ekologii.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
