Armádní veterán Sitta o armádě bez koncepce a obviněních z rozkrádání

Zeptám se dost kacířsky. Rozpočet armády stále klesá, ministři obrany jsou vládními stíny a tak dále. Nemyslíte si, že by se měla armáda zrušit?

V armádě jsem sloužil třicet let a je to pro mě dost divná otázka. Pokud nehrozí reálné nebezpečí válečného konfliktu, všichni rádi zapomínají na důležitost armády. Tomu je možné do jisté míry rozumět. Armáda lidem připomíná, že vždy nemusí být jen slunečné, růžové časy. A takové připomínání některým lidem není příjemné. Horší je, že v době, kdy se peněz nedostává, se armáda ocitá na chvostu politického zájmu a je tedy snadné jí krátkozrace brát peníze s odůvodněním, že právě teď nám válka nehrozí.

A uvažovat dokonce o jejím zrušení se mi zdá zcela absurdní. Armáda funguje v mezinárodních bezpečnostních uskupeních jako třeba NATO, z čehož nám plynou povinnosti. A úvaha o zrušení armády je velmi, velmi nebezpečná. Nechápu ani některé podivné nápady, jako třeba úvahy o sloučení ministerstva vnitra a obrany do jednoho celku ozbrojených sil. Jsou to dva sbory s diametrálně odlišnou rolí a naprosto jinými úkoly. Je to nereálné. Námitka, že by se tím ušetřilo na úřednickém aparátu, je irelevantní.

Koncepce armády se dřív soustředila hlavně na speciální útvary jako zdravotníci, chemici a tak dále. Nicméně dnes to vypadá, že i toto zacílení dostává na frak. Co si o tom myslíte?

V době, kdy jsem byl aktivním vojákem, jsem zažil dohotovení nejméně tří koncepcí armády. Nevím přesně, jak je tomu dnes, ale tehdy nám politici nebyli schopni dát jasné zadání. Nevěděli, co by měla armáda vlastně dělat. Potom, když na zadání, které je pro fungování jakékoli organizace nezbytně nutné, začala armáda pracovat sama, objevila se samozřejmě tendence, kterou bych nazval „všichni potřebují všechno“. Byl z toho zmatek. Například některé složky si myslely, že v moderní válce země jako naše nepotřebuje tanková vojska. Jenže tankistů bylo tolik, že nám důkladně vysvětlili, že naopak oni nepotřebují nás. Vznikaly různé propletence a každá koncepce, která měla za cíl rozumně ušetřit peníze, se míjela účinkem.

V jednu chvíli jsme byli expediční vojsko, pak zase armáda bránící vlastní zem, potom zase něco jako expediční armáda, a tak dále. Neustále se „odborně“ mluvilo o tom, že konflikt v Evropě by byl znám alespoň deset let dopředu. Tak jsem jednou z legrace na jakémsi jednání navrhl, abychom vydefinovali celou armádu jen na papíře, uzavřeli smlouvy o smlouvách budoucích s výrobci výzbroje a spustili „projekt armáda“ až dva roky před tím, než ten předem oznámený konflikt nastane. Tím zásadně ušetříme. Byl to jen vtip, ale když se tak dnes dívám na některé politiky a různé zvláštní odborníky a aktivisty, nedivil bych se, kdyby k tomu jednou došlo.

Před léty na vás byla vyráběna trestní oznámení jako na běžícím páse. Mimo jiné třeba za údajnou šikanu podřízených. Čím jste si je zasloužil?

Bylo to v podstatě velmi jednoduché. Jednalo se oběžný názorový spor s tehdejším ministrem Jaroslavem Tvrdíkem, který on neunesl a rozšířil ho do osobní roviny.

Nejde o analogickou situaci, jako s bývalou speciální jednotou vojenské policie SOG, na kterou se taky po návratu z Afghánistánu slétlo hromobití kritiky? Nevnímáte podobné případy jako křivdu?

Pokud má nadřízený na úrovni ministra zájem vás takříkajíc dostat, pak je to velmi snadné. Alespoň tehdy to tak bylo. A já přiznávám, že jsem mu to usnadnil. Neshodli jsme se na některých věcech, o kterých se dnes stále více ukazuje, jak vážně se v nich mýlil, ale já jsem byl zase možná o půl chlupu svéhlavější, než by voják měl být. Nicméně tehdy mi záleželo hlavně na tom, a stále si myslím, že to byl oprávněný postoj, aby se naše šestá polní nemocnice vyšvihla mezi vůbec nejvýznamnější podobná uskupení v NATO.

Tehdy jsme byli spojenci v NATO přijímání jako velmi zkušení odborníci a žádaní partneři v poskytování zdravotnické služby. Dnes už to neplatí. Kdybych ani necekl a udělal vždycky jen to, co se po mě chtělo, pak by žádná šestá polní nemocnice nevznikla, proto by se nemohla stát ani úspěšnou, ani slavnou, ani respektovanou našimi spojenci. A tehdejší ministr Tvrdík mohl mít klid. Myslím si, že kdyby měl jen trošku více nadhledu, mohl se přes to všechno přenést. Jenže to neudělal. Naopak po návratu z mise na mě začaly pršet z ministerstva různá trestní oznámení, která se jedno po druhém posléze vytratila do ztracena.

Na druhou stranu není rozprášení úspěšných útvarů a očerňování dobrých velitelů dost špatnou vizitkou nejvyššího armádního velení?

Samozřejmě je. Ale domnívám se, že většinou je to způsobeno nejasnou koncepcí a strukturou armády. Vždyť například i růst vojenské policie až na úroveň elitních jednotek byl takzvaně mimo koncepci. Navíc dlouhá léta neexistoval ani bojový řád armády České republiky. Ani nevím, jestli už dnes existuje. A v prostředí bez pravidel je pak těžké někoho soudit anebo naopak lehké někoho odsoudit.

Nemyslíte si, že odstoupivší ministr obrany Alexandr Vondra armádu uklidnil a dal jí jistá pravidla?

Podle mě dal vojákům obrovskou naději nejprve ministr Tvrdík. Jenže namísto splněných nadějí se stal obrovským zklamáním, a skepse v armádě se prohloubila ještě více než kdy dříve. O působení pana ministra Vondry mám příliš málo hlubších informací na to, abych mohl jeho působení jakkoli hodnotit.

Patří vůbec žena, a víme, jak to dvakrát dopadlo, na post ministra obrany?

Dovedu si to představit. Je to úřad jako každý jiný, který má své povinnosti k EU, NATO, k svému státu. Měl by být tedy řízen především kvalitním odborníkem, který se vyzná v problematice. To je důležité kritérium. To, jestli nosí v létě kalhoty nebo sukni je druhotné.

Současný ministr obrany Vlastimil Picek nikdy veřejnosti nevysvětlil, proč názor na nákup letounů CASA tak diametrálně změnil. Je dobře, že je na tomto postu takový tajnůstkář?

O tomto tématu nevím už vůbec nic, nemůžu se k němu tedy vůbec vyjadřovat. Jen velmi obecně, bez vztahu k tomuto konkrétnímu tématu, můžu říct, že dnes je v módě postoj za vším hned vidět nějakou zlodějnu. Jenže realita je velmi často úplně jiná. Tahle atmosféra ubližuje mnoha a mnoha lidem, protože dnes žijeme ve společnosti, která si myslí, že každý člověk v nějaké funkci je zloděj. Jenže to je nesmysl. A extrémní nesmyl. Pro společnost je to možná ještě nebezpečnější nesmysl, než kdyby se domnívala, že u nás žádní zloději neexistují.

To je pravda. V médiích se přetřásá jedna korupční kauza za druhou, až to vypadá, že kradou úplně všichni. Jak z toho ven?

Je to strašné a nepravdivé. Všemi deseti jsem pro zavírání zlodějů. Ale je mi odporné to vyvolávání extrémistických nálad, že kradou úplně všichni. Komunistický režim extrémisticky popíral, že by veřejní funkcionáři kradli, a všichni věděli, že to popírání je blud. Dnes se vytváří jen opačně extrémistická nálada, ale je to taky blud, úplně stejně nebezpečný jako ten komunistický. Mám dokonce dojem, že to je vlastně jeden a týž blud, jen viděný ze dvou opačných stran. Nevím jak to napravit. Obávám se, že ten extrémistický hon na zloděje ve společnosti napáchal více škod než sami zloději. Nemyslím tím finanční škody, protože ty nejdůležitější hodnoty a škody na nich jsou nevyčíslitelné penězi.

Můžu snad jen k armádě říci nějaké nápady. Armáda by měla mít naprosto jasnou koncepci a přesné zadání. Na jeho základě by měly být rozpracovány jednotlivé dílčí kroky budoucího vývoje, jejichž součástí by měly být i plány na konkrétní nákupy. Jinými slovy, vraťme se konečně k systematické práci, definujme úlohu armády alespoň na nejbližších patnáct let, dohodněme se na její funkční a účelné struktuře vzhledem k našim politickým a geografickým podmínkám, stanovme, na jaké úrovni má být vybavena, a poté naplánujme v rámci rozpočtu jednotlivé nákupy. Problémy to nevyřeší na sto procent – nikdy nic nepůjde úplně bez problémů – ale omezí je to na rozumnou, únosnou míru. A vyhneme se jak podezřením z podivných nákupů, tak extrémismu, kde na jedné straně extrému je vize armády se všemi složkami předimenzovanými tak, jako bychom byli ostrovem v moři zavilých nepřátel, a na druhé straně absurdní myšlenka na zrušení armády.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.