Co vy a Okamurovo hnutí?Anketa
Paní doktorko, Vy právně zastupujete Tomia Okamuru v záležitostech proti časopisu Reflex, jednak ve věci té slavné karikatury Pitomio na titulní straně a jednak ve věci dalšího údajného zesměšňování. Jak se ta věc aktuálně vyvíjí a jak Vám jako demokratce je, když zastupujete v zásadě politika, který chce v jistém smyslu omezit svobodu slova tohoto časopisu? Nevznikne nějaký ošklivý precedens?
Domnívám se, že něco jiného je zesměšňovat a něco jiného je omezovat svobodu slova. Na to jsou poměrně jednoduchá pravidla, a to ta, jestli ten článek přináší nějakou přidanou hodnotu. A jestliže máme karikaturu obličeje pana Okamury, který má nabílený obličej, červený klaunovský nos a namalovanou pusu, tak to nepřináší vůbec žádnou přidanou informační hodnotu, s výjimkou toho, že je tady deklarováno, že jej časopis Reflex považuje za blba a že vlastně znehodnocuje nebo nějakým způsobem uráží jeho polojaponský původ, a to velmi drastickým způsobem.
Ten bílý obličej s tím velkým červeným nosem jako červeným terčem v podstatě karikuje i japonskou vlajku, takže Reflex tedy neuráží jenom Okamuru, ale svým způsobem také japonské císařství. A tady si nejsem jistá, zda Reflex dostatečně tento fakt zreflektoval. Poté je tam ještě to jeho nalíčení úst, což v kontrastu s tím bílým obličejem a té třešničky na té puse vypadá jako tradiční líčení japonských gejš. Takže oni z něj dělají blba a kurvu.
Za co všechno tedy budete podnikat právní kroky?
To bych nerada nyní úplně přesně charakterizovala, protože ta žaloba je v podstatě napsaná a je těsně před podáním. Stejně tak budeme žádat, aby Reflex otisknul naše vyjádření podle tiskového zákona. My se nevzpíráme vůbec žádným konstruktivním debatám. Všichni jsou připraveni na to, že ne všichni vždy se sebou souhlasí – že Reflex nemusí souhlasit s Okamurou, Okamura nemusí souhlasit s Reflexem, ParlamentníListy.cz nemusí souhlasit s panem Kalouskem – a leckdo spolu i jinak nesouhlasí, což je naprosto legitimní.
Fotogalerie: - Okamura v Bohnicích
Ba dokonce si lidé mohou navzájem o sobě myslet, že skutečně ty názory jsou špatné, nekoncepční, že mají vady, že pocházejí z nevzdělanosti, ale musí se to držet merita věci. A to je to, co já jsem po Reflexu jménem svého klienta chtěla. Nezesměšňujte, nestrefujte se do věcí, které můj klient nemohl ovlivnit – tzn. svůj polojaponský původ a svoje jméno. To mu bylo dané při narození. To není v jeho možnostech změnit. Přeci si jen kvůli tomu nebude měnit jméno na Tomáše nebo něco podobného. Neberte tomu člověku jeho vlastní identitu a nezneužívejte toho.
Takže Vy budete žalovat za tu jednu konkrétní obálku „Pitomio“, nebo i za nějaké další? A budete žalovat i za obsah článku?
Musím říct, že ten poslední článek je o něco méně otřesný než ty články předchozí. To, že jsou ty články evidentně psány účelově, za účelem určitého politického diskurzu, je evidentní. Nicméně budeme žalovat i „některá písmenka“, neboť ve svém dopisu, který jsem zaslala panu šéfredaktorovi, jsem jej žádala, aby nelhal a nepsal věci, které nejsou pravda. A to se tak úplně nestalo. Takže tyto záležitosti jsme také nějak vyhodnotili.
Fotogalerie: - Kalousek a Zlatuška
A v čem lhali?
To necháme na nějaké z dalších našich pokračování při jednáních u soudu. Jistěže není úkolem médií psáti laskavě. Ale je úkolem médií nezesměšňovat a nepodtrhávat za každou cenu. Ten skandál, když není, tak není třeba jej uměle vytvářet. A to si myslím, že to je cesta, kterou se Reflex vydal, a už v minulosti, když pan Okamura kandidoval na prezidenta, udělali všechno pro to, aby jej představili v tom nejméně lichotivém světle.
Psali jsme:
Takže Vy budete podnikat právní kroky, pravděpodobně ale soud nerozhodne do pátku, kdy jsou volby. O co budete tedy za pana Okamuru vůči Reflexu usilovat?
Co se týče Reflexu, tak je nutno to brát v těch logických souvislostech, že pan Okamura je už zcela jednoznačně politicky etablovanou figurou na české politické scéně. Lze tedy očekávat, že ať jeho hnutí Úsvit v těchto volbách dopadne jakkoliv, i kdyby se nedostal do Poslanecké sněmovny, což nepředpokládám, tak bude dál činný na politické scéně, budou volby do Evropského parlamentu, komunální volby...
Lze očekávat, že se hnutí Úsvit bude profilovat i dalšími směry, a v této oblasti když vidím dosavadní činnost Reflexu, tak je možno očekávat, že tento časopis vyjde s dalšími útoky. Jestliže tak činil vždy, když o něco šlo, ať tedy o senátorské křeslo, o prezidentské křeslo, či nyní o Poslaneckou sněmovnu, nelze očekávat, že by se tak dobrovolně v příštím volebním období choval politicky korektně. A jestliže to nelze očekávat na základě jeho dobrovolného konání, tak se obávám, že mu budeme muset v tom trošku pomoct, například pomocí soudního jednání.
Tomio Okamura
Takže by soud zakázal psát o panu Okamurovi?
To určitě ne. Nelze žádat, a ani bychom to nikdy nedělali, abychom zakazovali psát o panu Okamurovi, či o komkoliv jiném, to ani není možné, ale dejme tomu, že se podaří vymezit určité hranice korektního přístupu a jakéhosi vzájemného minima úcty, které by mělo již přirozeně vyplývat ze samotné lidské důstojnosti. Ale bohužel nevyplývá, takže se budeme toto minimum muset pokusit nastolit.
Nebojíte se, že toto minimum nastolíte takovým způsobem, že příště přijde k soudu prezident Zeman, který je také často předmětem kreativního vyobrazení karikatur, koláží? Často si stěžuje, že novináři vůči němu nejsou korektní, píšou lži. Nebo třeba čeští komunisté, do kterých se také častokrát český tisk kreativně strefuje... Nebudete si poté vyčítat, že jste v zásadě dala komunistům nebo Zemanovi bič na české novináře?
Tak za prvé – myslím si, že již mám něco málo velmi kvalifikovaných předchůdců, zejména v tom směru umravňování bulváru, toho skutečně tvrdého bulváru typu Blesk, Aha!. Již došlo k určitému vymezení toho pole, které je jaksi shledáváno jdoucí za hranice publikovatelnosti. Nyní jde v podstatě o to, že toto pole, které je stále značně široké v rámci té svobody slova, je nutné jaksi implementovat i do těch takzvaně seriózních médií, která v podstatě převzala z velké části ty bulvární manýry. Myslím si, že určitý návrat ke korektnosti a odklon od sprostoty v takovém tom nejčistším slova smyslu by byl velmi vítaný. Jestliže se média domnívají, že k tomu, aby byla čtená a zajímavá, je potřeba rozšiřovat hyenismus osobních útoků, sprostoty a pomluv, tak si myslím, že skutečně je potřeba tomu určité limity dát – ať takzvaně pro pana prezidenta Zemana, ať ve prospěch komunistů. Víte, úroveň těch médií, i to je určitým způsobem veřejný statek. A ta laťka musí být stejná pro všechny.
Psali jsme:
Pojďme si prosím říct nějaké konkrétní případy. Odpovídejte prosím pouze ano x ne, zda ve zmíněném případě byla podle Vašeho soudu ta korektnost překročena...
Podotknu předem, nejsem soudce, jsem advokátem.
Řekněme to tedy jinak – kdyby za Vámi dotyčný přišel, abyste ho právně zastoupila, zda byste viděla šanci... Tak tedy – pornoakce dcery prezidenta Zemana.
Ona vystupuje jako veřejně činná osoba, to znamená, že podle judikátu Ústavního soudu se musí smířit s tím, že na ni budou zaměřeny hledáčky kamer. Já bych zde převzala její právní zastupování, protože z toho, co jsem viděla, tak není zřejmé, zda byla někde, kde obecně nemá být, zda tam činila něco, co se obecně nemá činit a zda se akt skutečně odehrál. Bylo účelem ukázat, že tato dívka je padlou děvou, nebo zda je to součást politického boje, ke kterému ona byla zneužita? Takže v tomto případě ano, já bych převzala její právní zastupování, ale velmi bedlivě bych nejdřív zkoumala, co se tam vlastně stalo, jakým způsobem se ta média dozvěděla, že tam zrovna ona bude atd.
Zdeněk Bakala v obviňování, že ukradl horníkům možnost koupit byty OKD, obviňování, že se zachoval macešsky k Ostravsku.
Tam bych rozhodně právní zastupování nepřevzala. Tam jde o jakési meritum věci, které má svůj politický kontext, ale v zásadě jde o politické akce, ke kterým došlo na základě jakýchsi politických rozhodnutí v minulosti. Jde tedy o nevybíravou výměnu názorů, ale tu bych považovala za legitimní.
Miloš Zeman, kauza korunovační klenoty, viróza.
Když ono panu prezidentovi tam zcela evidentně nebylo dobře, že? Nabádala bych ho pouze k důstojnému mlčení.
Jana Nagyová a svědectví, jak se chovala k zaměstnancům Úřadu vlády. Peskování, zneužívání zaměstnanců, přivážení smaženého sýra do Hrzánského paláce.
Tam je jedna zajímavá a důležitá věc. Jestliže chcete někoho žalovat žalobou na ochranu osobnosti, tak ta protistrana, kterou žalujete, musí takzvaně unést důkazní břemeno. To znamená, že je velmi podstatné, jestli ta média, která o tom psala, jsou schopna skutečně nahnat ty lidi, kteří by přišli svědčit a řekli by, že se paní Nagyová chovala na Úřadě vlády tímto a tímto způsobem. A to by si musela paní Nagyová rozmyslet, kdo bude proti ní svědčit, zda budou proti ní ochotni svědčit, nebo nebudou proti ní ochotni svědčit, a zda se vlastně nemůže stát to, že by ta média unesla tzv. důkaz pravdy, to znamená, že by prokázala, že to, co napsala, byla pravda. Ono to není všechno jednoduché. To, že někoho žalujete na ochranu osobnosti, neznamená, že musíte automaticky vyhrát.
Psali jsme:
Volím Okamuru. TOP 09 tím nepoškozuji
Pojďme se také bavit o politice. Vy jste členka TOP 09, jste zastupitelka městské části Praha 2. V minulosti jste ale stranu kritizovala, řekla jste, že TOP 09 je kmotrokratická strana, kritizovala jste tvrdě Miroslava Kalouska. Zároveň jste se postavila také na Zemanovu stranu, proti Kalouskovi, ve věci výkladu Ústavy při jmenování Rusnokovy vlády.
Především musím říct, že představa pana Ing. Kalouska jako ústavně právního znalce mi přijde natolik pikantní, že bych toto téma ani příliš nerozebírala, neboť předmětem našeho rozhovoru není sci-fi literatura.
Ale zcela realisticky – koho budete letos volit?
Tak samozřejmě ty možnosti byly velmi omezené, a řekla bych, že jsou čím dál omezenější. Nicméně po zralé úvaze jsem dospěla k názoru, že budu volit senátora Okamuru, a to pod heslem „Dosti bylo odborníků, ti stavěli Titanic“. Je potřeba někoho, kdo nám nebude vykládat, jaký je génius, jak všechno umí, všechno zná a všechno za nás s laskavostí sobě vlastní zařídí, což nám ve své podstatě tvrdí všechny ostatní politické strany. Pan Kalousek je nejlepší ministr financí Evropy, to je báječné, akorát moje oko jaksi ty výsledky nepostřehlo.
Jinak samozřejmě pravice byla vždy velmi úspěšná, levice byla neméně úspěšná – všichni byli zdatní odborníci, všichni měli mnoho vysokoškolských titulů, ale potom tedy, jak říká můj manžel na konci každého fotbalového zápasu: "Nezáleží na tom, jak dlouho mělo to které mužstvo ten míč na kopačkách, ale záleží na výsledném skóre." A to výsledné skóre považuji pro tuto zemi za tristní. Myslím si, že jsme si dali řadu vlastních gólů, a to pod vedením těch nejlepších, nejchytřejších, nejvzdělanějších, nejfundovanějších... Takže já bych prosila zase někdy nějakého amatéra, který to jenom takzvaně myslí dobře. A to si myslím, že je přesně pan Okamura.
Psali jsme:
Jak si chcete obhájit to, že budete volit pana Okamuru, vůči své politické straně, jejíž jste členkou? Jak pan Schwarzenberg, tak pan Kalousek se vůči Okamurovi velmi ostře vymezují.
Tak pan Schwarzenberg i pan Kalousek jsou ti odborníci, takže já se vůbec nedivím, že se vůči panu Okamurovi ostře vymezují. Nicméně já se domnívám, že se nevymezují stejně, nebo ještě ostřeji proti panu Babišovi. Tam jsem nepostřehla, že by byly tak obrovské problémy.
No říkají, že je to možná StBák...
Prima, a co dál?
Že jeho hnutí nemá vyhraněný profil.
No, ano.
Že to jsou druhé Věci veřejné...
A dál? Rozhodně o něm neříkají tak ošklivé věci jako o panu Okamurovi. Přičemž to není pan Okamura, který bere voličstvo TOP 09. Ten přesah a ten průnik množin mezi potenciálními voliči TOP 09 a pana Okamury je velmi malý. Průnik mezi voliči ANO a TOP 09 je však zásadní a hnutí ANO zásadním způsobem ohrožuje existenci a fungování TOP 09. Proto se domnívám, že svou podporou pana senátora Okamury svoji domovskou politickou stranu nepoškozuji, ba naopak, snažím se nějakým způsobem upoutat pozornost například dalších osob, které jsou třeba nerozhodnuté, koho u voleb podpořit. Domnívám se, že tyto osoby, které si zatím nejsou jisté ve svých volebních preferencích, by mohly cítit jisté souznění s hnutím, které si nehraje na všespasitelné odborníky a které naopak říká: Podívejte se, my jsme na tom v podstatě úplně stejně jako vy.
Nejsme o nic inteligentnější, nejsme o nic geniálnější, o nic bohatší, o nic nadřazenější. Jediné, co chceme, je, že se s Vámi chceme v podstatě o tu moc podělit a tu moc Vám jistým způsobem zprostředkovat. A k tomu, abychom mohli národu a lidem a voličstvu tuto moc větší mírou zprostředkovat, prostě potřebujeme dosáhnout určitého zastoupení v Parlamentu, abychom mohli zákony, které k tomuto vedou, předkládat.
Čili Vy souhlasíte nejen se zákonem o obecném referendu, ale i s tzv. přímou volbou poslanců? Souhlasíte i s odvolatelností jak poslanců, tak ministrů? Souhlasíte i s trestní a hmotnou odpovědností politiků za škody, které svým jednáním způsobili?
Já bych to trošku rozdělila. Se zákonem o obecném referendu souhlasím v každém případě, protože mě hluboce uráží způsob, kterým se řada politických subjektů vyjadřuje o tzv. obyčejných lidech, o kterých se hovoří jako o „ovčanech“, nebo o lůze či podobným způsobem. Já se domnívám, že který z politiků vypustí někdy něco takového z úst, nebo se ještě navíc, nedejbože, tímto způsobem chová, tak by měl být navždy diskvalifikován ze všech veřejných funkcí. Jestliže někdo má v kyblíku nasypáno toho kvocientu trochu víc, tak to také není jeho zásluha. To mu tam nasypal pán Bůh, nebo příroda.
A záleží jen na tom, co on s s tím udělá.
A člověk, který má IQ 80 a žije počestným životem, může mít daleko větší zásluhy a může být daleko počestnější než gauner s IQ 130, který zneužívá svých schopností a dovedností a zneužívá je nejenom ke svému prospěchu, ale především ke škodě jiných. Rozhodně jsem pro obecné referendum. Poněkud váhavěji přistupuji k přímé volitelnosti poslanců. Protože tím bychom se hodně dostali do kopírování způsobů volby Senátu. Já si myslím, že jestliže máme dvě komory Parlamentu, tak by měly být volené každá jiným způsobem.
A odvolatelnost?
Co se týče odvolatelnosti, tak já jsem absolutním zastáncem odvolatelnosti politiků, zejména poslanců a senátorů, protože to, jakým způsobem zde v ČR proběhla privatizace politické moci, je ve své podstatě v přímém rozporu se základními principy demokracie. A jestliže někdo vykládá něco o nějakém osobním držení mandátu, fajn, kolik těch lidí se tam dostalo samo bez podpory politické strany nebo bez podpory politického hnutí a kolik by se jich tam dostalo?
Podívejte se na výsledky voleb, i třeba v minulosti jsoucích senátorů, kteří opustili posléze politické strany a pokusili se dostat znovu do Senátu jako nezávislí. Všichni pohořeli. Všichni. Takže ta sounáležitost s tou politickou stranou nebo hnutím je, myslím, docela zásadní a z toho také vyplývá i určitá odpovědnost těch politiků. A to, že si uprostřed volebního mandátu rozhodnou, že vlastně s tou stranou nesouhlasí? To se samozřejmě může stát, že se i ta politická strana posune někam jinam, než si ten poslanec nebo senátor je schopen odůvodnit ve svém srdci, ve své duši. Na to je velmi jednoduché řešení. Složit mandát.
Takže Vy tedy chcete, aby, když vystoupí poslanec z poslaneckého klubu, byla možnost zorganizovat referendum o odvolání?
Přesně tak.
Ale co když bude to referendum o odvolání poslance ustanoveno na základě pomluvy? Tisk je všemocný, dnes není problém někoho pošpinit.
To je samozřejmě možné, ale... Osoby, které vstupují do politického prostoru, musí být tzv. osoby stenické. To znamená, že to musí být lidé, kteří něco vydrží. A jestliže se někdo do mě pustí, na základě pomluv, které vůbec nejsou pravdivé, tak buď to psychicky ustojím, nebo ne. Jestliže to neustojím a je mi to tak nepříjemné, byť i je to nespravedlivé, že prostě nejsem ochotna se obhajovat, tak musím složit mandát.
Tomio Okamura navrhuje ve svém programu snížit počet poslanců na 83 a volit je v jednomandátových obvodech. Tam ta sestřelení poslanců v průběhu volebního období nastávají... Toto je přeci Okamurův program.
Myslím si, že v tomto směru je potřeba ještě rozvážit tento bod přímé demokracie, protože, jak jsem řekla již na začátku, tím by se vlastně volba Poslanecké sněmovny stala zcela totožnou se způsobem volby do Senátu. To si myslím, že by nebylo dobré.
Vy tento bod Okamurova programu tedy podporujete s tou výhradou, že jste pro zachování poměrného systému voleb do Poslanecké sněmovny?
Ano.
Romský stát? Je to jinak
Jak se to, že budete volit Okamuru, slučuje s Vaší dlouhodobou pozorností romské otázce? Romů jste se značně zastávala... Podle prakticky všech romských aktivistů je Tomio Okamura rasista, jeho výroky považují za extremistické, dokonce občanské sdružení Romea řadu jeho výroků zařadilo do seznamu rasistických výroků. Jak se s tím ztotožňujete?
Především musím říct, že z výroků pana Okamury na některá romská témata vskutku nejsem šťastná. Mám na mysli především to, že nekvalitní matky plodí nekvalitní děti. To si myslím, že je velmi zjednodušující řešení. A myslím si, že také nebylo šťastné vyslovení myšlenky o romském státu. Tato úvaha je ovšem naprosto legitimní. Jiná věc je ale ta, že její vyslovení bylo zbytečné, neboť je to nerealizovatelné. Musím říct, že v první polovině 90. let jsem s doktorem Emilem Ščukou strávila desítky, možná stovky hodin rozhovoru, kdy jsme přemýšleli nad tím, jakým způsobem se domoci mezinárodně právní subjektivity romského národa. Mezinárodně právní subjektivita je bohužel postavená na existenci státu.
Jestliže dneska vnímají zejména takzvaně lidskoprávní aktivisté vyslovení existence romského státu jako rasistické, jak to, že tolerují existenci státu Izrael? Vždyť stát Izrael vzniknul na základě stoletého nesionistického hnutí za vlastní stát, který vznikl, pravda, značně kontroverzním způsobem, po desítkách let úsilí Židů, jež stejným způsobem bylo možno vnímat v podstatě jako rasistické, nacionalistické a naprosto ireálné. Ovšem stát Izrael existuje a proti jeho existenci, domnívám se, nikdo z lidskoprávních aktivistů ochoten vystoupit není. Takže ta doba samozřejmě pokročila a jsou i jiné možnosti participace na mezinárodním poli v rámci romského národa a já doufám, že pan senátor Okamura přetaví svá slova v hledání takovýchto modelů. Jsem připravena mu v tom pomoci.
Jaké ty formy participace jsou, pokud tedy nebudeme mít na mysli nalezení území?
Ne, to skutečně tedy není možné. Koneckonců i samotný původ Romů je diskutabilní a neměli ani ten základ, který měli Židé – existenci a historii svých samostatných státních entit. Takže tam je skutečně situace ještě obtížnější. Nerada bych se pouštěla do těchto politologických úvah. Chtěla bych jenom říci, že jednu dobu Mezinárodní romská unie vytvářela veliké úsilí směřující k tomu, aby Romové získali i jeden z komisariátů EU.
Toto úsilí však bylo zmařeno, zejména určitými politickými představiteli EU, kteří inklinovali k posílení národních států. Protože totiž vytvoření nebo přiznání zástupce v EU, komisaře, národu, který nemá svůj vlastní stát, by logicky vedlo k naznačení cesty hluboké integrace, která nemusí být podporována národním státem a přitom ten národ není odsouzen k zániku. Začala se tam tedy nesměle rýsovat jiná úroveň integrace EU, jež nebyla všem po chuti.
Začít zabavovat majetek. Bez milosti
Co od příštího volebního období čekáte jako advokátka a co jako občanka? Jaký mandát by dala Klára Samková Tomio Okamurovi jako jeho volička, ve smyslu – má Tomio Okamura podpořit vládu ČSSD, nebo případně by měl podpořit spíše, a že se ta možnost rýsuje, pravicovou vládu, pokud by o to samozřejmě někdo stál? Jaké hřiště byste Okamurovi vymezila?
Pan Okamura má zcela jednoznačné priority. Soustředí se na svůj vlastní výkon a myslím si, že už pochopil, že je potřeba nezachraňovat svět a národ, ale pokusit se realizovat těch několik málo kroků, které si vytknul. Myslím si, že je potřeba skutečně podpořit tu politickou sílu, která se zaváže, že prosadí jeho základní politické body, tzn. zákon o obecném referendu, případně některé další zákony protikorupčního charakteru, které by se asi musely ještě vydiskutovat, co se týče nějakého pořadí a nějakých priorit. A v tomto směru by pravděpodobně pan Okamura uzavřel nějakou smlouvu, kterou bych mohla částečně nazvat opoziční smlouvou, o podpoře nebo alespoň o neútočení na tu kterou koalici.
Nemáte pocit, když už jsme u těch protikorupčních Okamurových návrhů, že zákon o prokázání původu příjmů a o zabavení majetku, který není doložitelný, a to i zpětně, není drakonický a nebude nástrojem pro likvidaci nepohodlné konkurence?
Nechť se nepohodlná konkurence zlikviduje! Jestliže někdo po dvaceti třech letech svobodného podnikání není schopen prokázat původ svého majetku, tak je to konkurence nekalá a je skutečně jaksi záslužná činnost ji zlikvidovat. Krásně to řekl pan Koláček po svém odsouzení: "Tu hru na kapitalismus s námi hráli všichni". A to, že se tady hraje na kapitalismus a přitom se vysává státní rozpočet způsoby, které jsou velmi často na hranici trestné činnosti, minimálně ve formě daňových úniků, tak legitimace tohoto zde již byla dosti dlouho... Všechny ty lehké topné oleje a podobné rozmařilosti, které jsme tady trpěli posledních dvacet let, to už by mohlo skončit...
Psali jsme:
Nezlobte se, ale víte, jak zdlouhavé bývá soudní řízení, jak pomalé bývá a jak je stresující pro člověka, který je poté případně osvobozen od jakéhokoliv nařčení, že jej musel absolvovat. Takže tady by v zásadě bylo možné, aby kdokoliv na kohokoliv mohl podat udání, aby vysvětlil, kde sebral peníze na ten dům, na to auto...
To přece není otázka soukromoprávní, to je otázka veřejnoprávní. To znamená, že tady by měli být spíše než soudy posílené finanční úřady, případně odborníci v rámci státního zastupitelství na finanční kriminalitu...
Ale už třeba ten fakt, že desítkám a stovkám tisíc lidí by začal stát hrozit, že jim odveze auto, sebere dům, jenom proto, že nejsou schopni najít papír, že si vydělali na ty své majetky legálně.
Ale prosím Vás, tak přeci všichni platí daně. Pokud jsou zaměstnanci, tak od roku 1990 tady máme nějaké zákony o sociálním, zdravotním pojištění, o odvodech a všichni si to dovedou spočítat. A všechno, co je nad to, jsou bohužel šedé příjmy. To tak prostě je. To neukecáte.
Ale ti lidé, jsou-li podnikatelé, neschovávali veškeré doklady, netušili, že jednou přijde den, kdy budou muset účtovat...
Každý rok podali daňové přiznání. V tomto daňovém přiznání je na pár stránkách rozvahy a výsledovky uvedeno, kolik si vydělali, kolik si vyplatili, jaký byl jejich zisk a jaké byly jejich náklady.
Jste ochotná se Vy osobně svléknout před státem takhle donaha?
Ale já jsem svlečená! Já jsem takhle svlečená. Z mého daňového přiznání uvidíte každou nablblou hypotéku. Mně je to hluboce líto, já jsem nic nezprivatizovala, nic jsem nezrestituovala, nic jsem nenakradla. A mé veřejné zakázky? Tak těch bylo na prstech jedné ruky, všechny byly malého rozsahu a všechny byly zdaněné.
Jste-li advokátka, která podporuje Tomia Okamuru, je dobré se Vás zeptat ještě na jednu věc. Co hmotná odpovědnost politiků za rozhodnutí, která vykonají. Vzhledem k tomu, že Poslanecká sněmovna je koncipována jako sbor laiků, a Vy sama chcete, aby se do politiky vrátili laici a amatéři, jste si jistá, že občan, který jde zastupovat veřejnost do Poslanecké sněmovny, se vyzná v těch obrovských hromadách čísel, paragrafů?
Zde jsou dva aspekty. Skutečně tady vidím možnost zneužití. A to nejenom v Poslanecké sněmovně, ale třeba i v zastupitelstvech, kde to skutečně hrozí tím, že na kandidátky se budou hlásit nebo budou dosazováni bílí koně, kteří budou srozuměni s tím, že v případě problémů si půjdou sednout a že se o ně někdo postará. To znamená, že dojde k úplné degradaci zastupitelského systému. Zde jsem si toho nebezpečí vědoma. Na druhé straně toto nebezpečí je již realizováno, protože to, co se dneska děje v rámci kriminalizace politických rozhodnutí, to už tady jede. Ta kriminalizace jakýchkoliv rozhodnutí je v podstatě na pořádku všedních dní. Bohužel v míře podstatně větší, než je patrné, se poté ukáže, že to bylo oprávněné. Na druhou stranu politici musí nést svoji odpovědnost. A já se ptám: Za prvé, co udělali proto, aby udělali skutečně to nejlepší, aby rozhodli skutečně nejlépe, a za druhé, co udělali proto, aby se ochránili, aby se pojistili? Já jsem jako osoba pojištěná ve své advokátní činnosti na škodu 50 milionů ročně a platím za to nemalé pojistné. Jak to, že tady pobíhají lidé, kteří rozhodují o stamiliardách, nenesou za to žádnou zodpovědnost a nejsou pojištěni na důsledky své činnosti? Vždyť to je úplně absurdní.
Jak tedy ten Okamurův návrh, kterým se ohání při jakémkoliv svém veřejném vystoupení učesat tak, aby nevedl k drakonické a účelové kriminalizaci politických rozhodnutí a nedošlo k tomu, že nejen do zastupitelstev, ale i do Poslanecké sněmovny se budou hlásit pouze blbečci a bílí koně, o které bude pak postaráno a bude se předem počítat s tím, že na ně ta pěst Okamurova zákona dopadne?
Víte, my jsme se tady bohužel dnes přechýlili do té druhé strany, kdy nikdo nezodpovídá za nic. Vezměte si třeba obhajobu paní exministryně obrany Parkanové v kauze CASA, kdy můj stranický místopředseda inženýr Kalousek říkal, jak ona za nic nemohla, ona to jenom podepisovala, vždyť se na ni podívejte, je to blbá ženská. No to je prostě nepřípustné. Jestliže někdo jde na ministerský post, tak si prostě musí být vědom rizik, která jeho rozhodnutí přinášejí i pro něj samotného a musí být vnitřně připraven tu odpovědnost nést. A musí odolat tomu tlaku nechat se hnát tím časem, nějakými tendry a já nevím, čím vším. Musí říct, počkejte, tak tady já mám poradní sbor, tady já si nechám vypracovat odbornou expertizu, jednu, druhou, třetí, tady se na to sejdu se svým poradním sborem a potom, jsouc poučena, udělám nejlepší možné rozhodnutí, které samozřejmě může být špatně, ale jestliže za této okolnosti bude takovéto rozhodnutí uděláno špatně, tak bylo přesto uděláno na základě nejlepšího vědomí a svědomí a s péčí řádného hospodáře a nejlépe, jak to šlo. Nikdy nedohledáte všechny příčiny, všechny důsledky, i na základě nejlepších úmyslů a nejlépe zvolených prostředků můžete udělat chybu. Je to takřka neeliminovatelné, protože narozdíl od přírodních věd, které jsou založené na tom, že tam můžete pokus opakovat, nastavíte stejné chemické prostředí a ten pokus nějak zopakujete, tak toto nelze opakovat ve společnosti, ve společenských vědách.
Takže Vy chcete stanovit ta pravidla tak, aby byly stanoveny i velmi přísné okolnosti, za kterých je ten činitel vyviněn z účinků Okamurova zákona. Myslíte, že kdyby to takhle Okamura říkal ve volební kampani, že ho lidé budou „zbožňovat“, jako ho zbožňují teď, kdy jede jednoduchou frázi, že kdo udělá škodu, ten půjde sedět a bude mu vzat majetek?
Volební kampaň je vždy poněkud zjednodušující. Ale v zásadě má pravdu. Kdo udělá škodu, a ten důraz je na to slovo udělá. To znamená, že ta subjektivní stránka věci je, že on jednal nedbale, nebo dokonce úmyslně, za to musí být potrestán. To, že se nestane škoda, to nikdy nikdo nezaručí. To se může stát, a s tak tragickými důsledky, že to skutečně je velmi těžké k unesení. Každý může udělat chybu. Ale jde o to, aby, když tu chybu udělá, mohl říct: Mně je to tak strašně líto, já jsem z toho tak strašně nešťasten, že to takhle blbě dopadlo, ale já jsem udělal fakt všechno proto, aby to dopadlo co nejlépe. A nemohl jsem udělat prostě víc a tady jsou na to důkazy.
Co Vy a Vaše osobní politická angažovanost v následujících letech, ať už tedy za TOP 09, nebo nyní spíše za hnutí Tomia Okamury?
Tato otázka je naprosto předčasná. Já jsem zastupitelka městské části Praha 2 za TOP 09 a tak to zatím zůstane. Koneckonců do listopadu 2014, kdy nastávají další volby, tato otázka není na pořadu dne. Když se tak na sebe podívám, tak se domnívám, že jsem politická osoba non grata, že takto vůbec nemá smysl v tomto směru uvažovat.
Očekáváte po tomto rozhovoru vyloučení z TOP 09?
Já se nedomnívám, že tento můj rozhovor je v rozporu se zájmy TOP 09. Zájmem TOP 09 je, aby přišlo co nejvíce lidí k volbám, pro což horuji, a aby co nejméně lidí volilo hnutí ANO pana Andreje Babiše, pro což také horuji. A protože je samozřejmě nutné někomu hlas dát, když nabádám, že je třeba jít k volbám, tak říkám, ano, pojďte dát hlas Tomio Okamurovi, protože on nabízí systémovou změnu. Jsem přesvědčena o tom, že ji je schopen se svou neuvěřitelnou vitalitou skutečně dotáhnout do konce.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
