Analytik Chelemendik: Češi už ví, že po listopadu '89 byli podvedeni. Přijde totální výměna politiků

Když se podíváte na průběh různých akcí 17. listopadu teď v Praze, kdy se konaly spíše jen protestní demonstrace, co nám to říká o české společnosti?

Především si myslím, že v české společnosti přichází určité pochopení toho, že ta oficiální verze listopadových událostí neobstojí a je z různých stran zpochybněna. Podle toho, jak situaci sleduji, si myslím, že přichází pokus o hodnocení geopolitického významu těchto událostí. Význam já vidím v tom, že Československo, jako mnoho jiných zemí, se posunulo do jiné sféry vlivu a to do euroatlantického bloku. Nyní začínají následky vystupovat do popředí.

Další věcí je, že sametová revoluce se považovala za absolutní dobro, ale teď lidé začínají vidět i negativní stránky této věci. Jednoduše je to reflexe, která má v Čechách aktivnější a masivnější charakter než na Slovensku. Tady zatím tohle téma není vážně otevřené. Svět není černobílý, proto je dobře, že se o těchto otázkách v Čechách otevřeně diskutuje.

Fotogalerie: - 17. listopad v Praze

Státní vlajky na tramvajích dají tušit, že je stát...

Fotografie ze 17. listopadu na římse u památníku

Komentátor Martin Fendrych si postěžoval, že se nekonaly žádné oslavy, že nikdo na události z listopadu 1989 veřejně nevzpomínal, až na pár oficiálních akcí, které měly jen velmi formální charakter. A chyběla v tom euforie z toho, co se před 24 lety stalo. Vidíte to stejně? Anebo je naopak normální, že po téměř čtvrtstoletí se prostě žádné bouřlivé oslavy nekonají?

Hlavním výsledkem těchto událostí se stala privatizace Československa, což je základní výsledek, který je v mém chápání nosný a přebíjí všechno ostatní. V Čechách jsou politické proudy, které používají termín kolonizace. Tedy, že se bývalé Československo stalo kolonií.

V České republice se nyní prostor k diskusi o privatizaci do jisté míry otevírá i díky výsledku nedávných voleb. Privatizace ze sociálního hlediska přinesla výsledek, který asi málokdo očekával: Obrovskou sociální nerovnost mezi těmi, kdo po privatizaci zvítězili a mezi těmi, pro které znamenala prohru. Proto je pochopitelné, že se žádné bouřlivé oslavy nekonaly, není k tomu ani nálada. Poslední dobou se navíc ta nerovnost prohlubuje a přitom si něco takového lidé od listopadu 1989 neslibovali. Václav Havel mluvil o ráji na zemi a dopadlo to takhle…

Podle některých studentských vůdců z listopadu 1989, třeba Moniky Pajerové, jsme 24 let po pádu komunismu postaveni do situace, kdy musíme bránit svobodu médií, nezávislost soudnictví a hlavně prý rehabilitovat tradiční politické strany, neboť se do politiky tlačí „arogantní bohatí lidé“ jako Andrej Babiš, který svoji stranu vytvořil jako odnož své firmy Agrofert... Myslíte, že by tyto věci měly český národ oprávněně v souvislosti s dneškem tížit?

Začnu tou údajnou potřebou po rehabilitaci tradičních stran. Jsem přesvědčen, že politická generace má nějakou životnost a to je zhruba třicet let. V Čechách se to týká lidí, o kterých se dá mluvit jako o generaci privatizace. Teď se hledá, jakým směrem se společnost bude ubírat a tím se přibližujeme tomu, zda bude Andrej Babiš vnímán jako nějaký nový politický trend, směr či politický proud. Jedna věc je, co Babiš deklaruje a něco jiného je, co se mu může podařit.

Fotogalerie: - Protirežimní pochod

V Praze proběhla protirežimní demonstrace Dělnické...

Přišel ale s hlavní myšlenkou, že jeho strana bude dobrý hospodář a stát bude spravovat jako firmu. V tom je Česko dost odlišné, že na tohle lidé slyšeli. Nedovedu si představit francouzského nebo německého politika, který by uspěl díky tvrzení, že stát je třeba řídit jako firmu. Nezískali by za to ani jedno procento.

Ještě ale k té rehabilitaci. Celý problém je v tom, že ty tradiční strany jako celek nedokázaly řešit problémy společnosti. Takže nejde o to, zda je dobrá nebo špatná jejich značka. Jde o to, že jejich politika byla neúspěšná, takže bych o potřebě rehabilitace určitě nemluvil. Tam, kam se ty staré strany dostaly, je pouze výsledek jejich dosavadní činnosti. A v situaci, kdy to část společnosti vnímá negativně, je jakákoli jejich rehabilitace podle mě nereálná úloha.

I s letošním výročím "sametové revoluce" se objevily informace o tom, že šlo o předem připravenou akci. Tentokrát o tom promluvil bývalý příslušník StB Ludvík Zifčák. Není však zdaleka první. Co si o takových scénářích myslíte? Je možné, že šlo spíše o "sametový podvod" než revoluci?

Zajímavé je, že se debata o tom, co 17. listopadu 1989 začalo a co se tehdy událo, stala celospolečenským tématem. Nic takového se nestalo ani v Rusku, byť je obrovské. Ale nikdy větší část společnosti nemluvila o tom, co se při puči v roce 1991 stalo. Většina to vnímá jako zápas o moc v chaotické době, ale problémy jsou někde jinde.

A jestli šlo o sametový podvod? Z předcházejících odpovědí vyplývá, že tím, jak je velká část české společnosti nespokojená, nastupuje něco, čemu se říká kognitivní disonance. Že něco jiného je lidem ukazováno a na stole jim leží něco úplně jiného. Část lidí jednoduše reaguje na to, že se slib o lepší, svobodnější a spravedlivější společnosti nenaplnil, a proto tehdejší události řada lidí prostě vnímá jako podvod.

Pokud jde o samotnou konspirologickou stranu věci ve smyslu, kdo konkrétní se toho zúčastnil, jaké složky a služby… Existuje teze, že se z komunistů stali kapitalisté. To ale podle mě není správná teze, protože Československo nezprivatizovali komunisté, ale nadnárodní společnosti. Jenže lidé to nevidí. Oni vidí ty místní bývalé komunisty, jaké má který z nich auto nebo dům, ale to, co získaly nadnárodní korporace, není jednoduše tolik vidět. Samozřejmě ale bez součinnosti všech domácích i vnějších složek moci by se nic takového nemohlo odehrát. Nezapomeňme, že se to odehrálo v celém regionu téměř současně a velmi organizovaně. To nebyla jen „sametová revoluce“ v Čechách. Není potřeba si to přibarvovat, ale spíš vnímat, co se současně dělo v Rumunsku, Maďarsku a tak dále. Byl to celoplošný proces.

Nedávno se navíc objevila informace, že by mohlo dojít k trestnímu stíhání některých dosud žijících komunistických funkcionářů v souvislosti se smrtící železnou oponou s elektrickým proudem, která zabila řadu lidí. Je podle vás trestání bývalých funkcionářů po 24 letech správné?

Vnímám to jako mediální bublinu, která se nějakou dobu šíří a potom splaskne. Nedovedu si představit, kdo by měl být stíhán za to, že na hranicích byly ostnaté dráty s elektřinou. Vidím za tím pouze mediální záležitost. Pozornost je v médiích soustředěna především na negativní věci, tak se teď vytáhlo toto téma. Co ti lidé, kteří by za to měli být souzeni, mohli tehdy ovlivnit? Byli pod rozhodujícím vlivem sovětské nomenklatury a nedovolím si říct, že by tady na tom někdo mohl něco změnit.

V závěru se vás ještě zeptám na povolební situaci v České republice. S jakými pocity jste sledoval rozkol v ČSSD a jeho řešení?

Nepovažuji rozkol v ČSSD za hlavní důsledek voleb, které u vás byly. Mediální pozornost, která se tomu dostávala, měla ale logiku, protože ČSSD byla tou stranou, která se měla hned chopit iniciativy sestavování vlády. Já ale myslím, že hlavním důsledkem bylo, že velká část české společnosti hlasovala protestně. Odhaduji to zhruba na třetinu všech hlasů. Jde samozřejmě o hlasy pro Okamuru, Babiše a do jisté míry i výsledek KDU-ČSL.

Lidé je podle mě nevolili především kvůli jejich slibům, ale primárně jim hlas hodili z protestu. Pokud jde o samotný rozkol v ČSSD, ten především ublížil té straně. Tím ale neříkám nic nového. Celkově to ale ukázalo, že česká politika je stroj, který všechno, co vyrobí, zkonzumuje sám. Vnitřní zápas v české politice je hlavním obsahem a divadlem, na který se zatím lidé s velkým zájmem dívají. Značí to ovšem, že stávající politická generace bude odcházet, to je můj hlavní závěr a hodnocení těchto voleb.

Podle toho, jak pozoruji tendence ve slovenské politice, se děje něco, co se mi velice nelíbí: Každý nový parlament, který po volbách přichází, je horší než ten předcházející. Nemluvím o ideologii, ale o tom, jací lidé se tam dostávají.

Jak nahlížíte na pozici faktického vítěze voleb Andreje Babiše a roli prezidenta Miloše Zemana při sestavování vlády?

Babiš teď má největší dilema a já u českých médií skoro nevidím, že by se tím zabývala. Andrej Babiš má dilema, zda jít nebo nejít do vlády. On slíbil, že bude líp a voliči očekávají, že změní situaci k lepšímu. Jako nový politik je proto Babiš v mimořádně složité situaci, ze které já sám nevidím nějaké vítězné řešení. Takovou situaci asi neočekával ani on sám, ten volební výsledek byl neočekávaně dobrý.

Role prezidenta Zemana ale není a nebude nijak výrazná. Pro Miloše Zemana nedopadly volby tak, jak očekával. Nenaplnilo se ani to, že by nějak výrazně ovlivnil sociální demokracii. Zeman je ale stále v Čechách populární politik, dokonce bych řekl nejpopulárnější. Slíbil, že pomůže k odchodu nepopulární Nečasovy vlády a jeho úloha na tom je velká. Pokud by se ovšem ukázalo, že ta změna po volbách bude k horšímu, tak vliv i význam Zemana jako politika bude klesat.