Žijete sice dlouhodobě v Bratislavě, ale jste ruský spisovatel, sledujete ruské dění, média… Můžete říct, jak Rusko či ruské prostředí vnímá vývoj v České republice?
Musím říct, že Česko se z hlediska ruských médií těší větší přízni než Slovensko. Situaci v Čechách ruská média sledují více, ale samozřejmě není prioritou ruských médií. Celkově si v Rusku váží stále vyváženějšího vztahu českého státu k Rusku jako celku, k ruské politice. Tento trend je spojený i se změnami v české politice, s nástupem prezidenta Zemana.
Nemohu říci, že by byl Miloš Zeman vnímaný jako proruský. V ruských médiích jsou realisté, tvrdí analytici, kteří dobře chápou, že Zeman je evropský politik a tak dále. Ale posunu od antiruské rétoriky, která byla vlastní minulé vládě, si v Rusku určitě všímají.
Česko zažívá bouřlivé časy, mění se politika a dovolím si říct, že se mění politická generace, kdy odcházejí ti, co vyrostli na privatizaci, a vzniká něco nového. Takže jde-li o vnitřní vývoj, Rusko vnímá především ekonomické aspekty. Občas zazní diskuse nad tím, zda se Rusko může či nemůže účastnit na dobudování Temelína, ale zájem Ruska jako státu podílet se na takovém projektu je jasný.
Takové je asi shrnutí, jak Rusko celkově vnímá Čechy. Jde o posun k příznivějšímu vztahu a myslím si, že je to dobře.
Fotogalerie: - Zeman v Izraeli
V kampani k předčasným volbám byla již před časem znovuoživena rusofobní karta, která varuje, že údajně bude mít kvůli prezidentu Zemanovi na řízení naší země velký vliv Rusko….
Tohle kdyby v Rusku věděli, samozřejmě by se smáli. Takové interpretaci by nikdo neuvěřil. Je potřeba si uvědomit, že za poslední roky miliony Rusů poznaly Česko. Praha do velké míry žije z ruskojazyčných turistů.
Navíc zdůrazním, že si nemyslím, že Zeman je proruský politik. Já hlavně doufám, že je především pročeský politik. Nástup Miloše Zemana není vnímaný jako nástup proruské politiky, ale jako pozitivnější posun. Česko je strategicky dlouhodobě vnímané jako jeden ze spojovacích článků mezi Ruskem a Evropou. Je to historicky dané, Čechům se podařilo být mostem. Stačí srovnání obchodu mezi vaší zemí a Ruskem a Slovenskem a Ruskem. To je několikanásobně víc ve prospěch Čechů, takže Česko umí v Rusku podnikat.
Psali jsme:
V určitých názorových kruzích je tu Rusko vnímáno v jistém smyslu jako ostrov svobody a normálnosti v porovnání s Amerikou a Evropou, která se vzdává tradičních hodnot. Dá se to tak podle vás říci?
Rozhodně chci říct, že zaznamenávám na Slovensku čím dál více lidí, kteří by se rádi do Ruska přestěhovali a trvale se tam usídlili, protože říkají, že se tady nedá žít. Je vidět, že se představa Slováků i Čechů o Rusku mění. Zvláště pak po dění kolem Sýrie, kdy Rusko dokázalo vystoupit jako dobrá síla, která na chvíli zastavila velkou válku.
Pokud je o Evropskou unii a Rusko, tak momentálně největším geopolitickým problémem Ruska je Ukrajina a největším geopolitickým problémem Ukrajiny je Ukrajina. Scénářů o vztazích Ruska s EU není mnoho. Jeden z nich je takový, že půjde o užší spolupráci až po nějakou eurasijskou unii. Myšlenky o tom, že je Rusko de facto izolované, to je jen propaganda. Neodpovídá to realitě. Rusko je svobodná země, což je ale zvláštní pojem. Rusové říkají, že pro ně je spravedlnost vyšší hodnotou než svoboda. Nemyslím si, že reálná politická svoboda v Rusku je nějak víc omezená než v jakékoli jiné evropské zemi. Jen má jinou povahu, protože i vnímání svobody ruskýma očima je jiné.
Nejen v českých médiích a politice se poslední dobou vedla živá „debata“ o ruském zákonu, který zakazuje propagaci homosexuality mezi mladistvými. Často je to interpretováno tak, že v Rusku vládne tvrdý režim, který potlačuje svobodu homosexuálů. Jaká je skutečnost?
Téma homosexuality v Rusku nikdy nedominovalo a nikdy dominovat nebude tak, jako v jiných zemích. Souvisí to s kulturním a filosofickým kódem ruské civilizace, který je v základě pravoslavný a pravoslaví homosexualitu striktně odmítá. Považuje ho za ďábelský prvek a v Rusech je to velmi silné.
Druhou věcí jsou ty zmíněné zákony. Podle mě jsou absolutně spravedlivé a souvisí s tím jiným civilizačním kódem. Ty zákony zakazují propagandu homosexuality mezi mladistvými, mezi dětmi. To je přece správně. Děti se vyvíjejí, a když se jim podsouvá něco, co je nepřirozené, tak proč by to stát měl podporovat.
Fotogalerie: - Duhový a nejteplejší den
Myslím, že z tohoto hlediska byla v Rusku zastavena ta „módní“ homosexuální vlna, která se šíří po světě, a která nevím proč, je někde podávána jako téma číslo jedna. Řekl bych, že ta vlna nebyla v Rusku přímo zastavena, spíše je to tak, že byly pokusy ji tam vyvolat, ale ty pokusy nebyly úspěšné.
Zakončím to tím, že nedávno předseda Státní dumy Sergej Naryškin v Parlamentním shromáždění Rady Evropy, kde jsem čtyři roky byl, řekl: Jestli si myslíte, že v Rusku utlačujeme homosexuály, přijďte se podívat do moskevských gay klubů. Já jsem tam nikdy nebyl a asi ani nebudu, protože podle mě existují lepší místa, ale Naryškin je otevřeně pozval. Homosexuální komunita v Rusku normálně žije, má svoje kluby a nikdo je neutlačuje. To je šířené a živené zvenku. Jsou vnucovány jakési hodnoty, které já za hodnoty nepovažuji. Konečně soudím, že v této debatě má historickou pravdu Rusko, ne Západ.
K tomuto tématu ještě jedna věc. Pohled našich veřejnoprávních médií, který je podle některých názorů převážně zprostředkováván, je často takový, že v Rusku se kromě různých malých demonstrací proti Putinovi a na podporu homosexuálů nic jiného neděje. Není tu žádné pravidelné zpravodajství o tamním dění…
Připomíná mi to komunistickou propagandu. Za komunismu byl takový vtip. Američan říká, že je na Západě lepší a bohatší život než tady. A politruk mu odpoví: Jo, a u vás v Americe zabíjíte černochy! Teď je to naopak, jen by se místo slova černoch dalo slovo homosexuál. Absurdní je, že když byl nedávno v Košicích velký pochod za tradiční rodinu a bylo tam padesát tisíc lidí, média to ignorovala. Zatímco do Bratislavy se sjelo pár LGBT aktivistů a politiků, dostalo to obrovský mediální prostor. Přitom na to v Bratislavě nikdo nešel, nikdo na to nebyl zvědavý. Pouze na americké ambasádě vlála duhová vlajka.
A pokud jde o Českou televizi, můžete to ještě rozvést?
Ano, začnu takto. Ruská televize, to je stovky kanálů, které nabízejí úplně všechno. Dovolím si říct, že takovou svobodu slova, kterou zažívá Rusko, pravděpodobně žádný jiný stát nezažívá. Jde o obrovskou paletu názorů. Z tohoto hlediska je Česká televize pouze o kousek lepší než slovenská. Ale svým způsobem je to něco zaostalého, takový antikvariát. Tam jsou přítomné pouze názory politiků a názory dvou, tří vyvolených komentátorů, kteří se tváří jako politici. Sledovanost proto klesá a klesat bude dál, protože to prostě málokoho zajímá. Jde o jisté specifikum českého a slovenského televizního prostředí. Vedle toho na soukromých kanálech tu jsou masovou záležitostí reality show, což už nikoho ve světě nezajímá. Tady to ale funguje a ještě se to následně tlačí do bulvárních médií a vytváří se jakýsi poloobludný svět lidí v reality show. Toto v Rusku bylo, ale to je patnáct let zpátky. Ano, existuje v Rusku jeden kanál, kde jsou pouze reality show, ale to je marginální a je to pro to minimum lidí, kteří to chtějí. To je o té palatě názorů, o níž jsem mluvil.
Kdo je Sergej Chelemendik:
Ruský spisovatel a bývalý poslanec slovenské Národní rady, dnes žijící na Slovensku. Nyní působí jako publicista, vydavatel, politický analytik a autor dokumentárních filmů. V Rusku jsou jeho nejznámějšími romány Sebevrazi, Povodeň či Přepadová skupina. Ve slovenštině vydal například sborník svých esejí pod názvem Slovenské Kosovo - válka v Evropě, česky mu vyšla kniha My s nimi vyběhneme. Provozuje server www.chelemendik.sk.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
