Bývalý vysoký véčkař ujištuje: Z církve jsem nic vyvést nechtěl, naopak

Podle důvěryhodného zdroje redakce jste se měl s vladykou Kryštofem pohádat ohledně dalšího směřování firmy Ikonostas, s. r. o. poté, co se ji rozhodl vladyka jako její jednatel zrušit, když Ministerstvo vnitra nepovolilo převedení své budovy pod firmu pro zřízení diagnostického ústavu pro válečné veterány v pražském Karlíně. Vaším cílem prý údajně bylo firmu dál využít pro jiné projekty, případně ji prodat. Co tomuto tvrzení říkáte?

No, tato informace ukazuje na důvěryhodnost vašeho zdroje. Proto nechápu, jak jste mohl takovéto nařčení vydat, bez i jen základního dotazu na mou osobu. Tak tedy. Nikdy jsem se s vladykou Kryštofem na toto téma ani nesešel, ani s ním nediskutoval. Jako místopředseda pro boj s korupcí parlamentní strany jsem dostával (i jako nestraník, ale aktivista v boji s korupcí) a stále dostávám podněty o korupci a trestné činnosti. Před více jak rokem jsem dostal několik takovýchto podnětů vztahujících se právě k Ikonostasu, s. r. o., s podezřením na zmiňované směnky za desítky milionů korun. Jako pravoslavný věřící, jsem se nejprve jen chtěl informovat přímo u zdroje, tedy vedení církve, abych podezření vyloučil. Sešel jsem se tehdy s poradkyní a zaměstnankyní vladyky Kryštofa, paní T. Strelcovou.

Té jsem se přímo na tento problém zeptal. Bylo mi řečeno, že nic takového neexistuje, že o nařčení se ví, a že se uvažuje o likvidaci společnosti. Při této příležitosti jsem na závěr zmínil také možnost řešení prodejem společnosti. Součástí prodeje mohla být jasná deklarace a zprůhlednění účetnictví a teprve následný prodej. Byl to návrh formy rychlejšího řešení ukazujícího na bezproblémovost společnosti a zejména bezúhonnost jejího majitele, tedy pravoslavné církve.

Teprve po tři čtvrtě roce, kdy se nic nedělo, jsem začal oficiálně reagovat jako aktivista pro boj s korupcí a vystavil vedení církve otevřeným a jasným dotazům ohledně možných směnek, a to podle zákona 106 o svobodném přístupu k informacím. Teprve na základě těchto mých iniciativ se věc začala řešit uvnitř církevních orgánů a také celé církve formou diskuse. Metropolitní rada dokonce vladykovi nařídila poslat mi oficiální vyjádření a odpověď. Nikdy jsem však žádnou oficiální odpověď či vyjádření vladyky Kryštofa nedostal. Nejen já, ale ani nikdo jiný. Pokud vím, vyjádřil se jen jednou v médiích, a to ve smyslu, „nikdy jsem za směnky miliony nedostal“. To rozhodně, ale není prohlášení „nikdy jsem žádné směnky nepodepsal“, které bych od něj očekával, pro jasné a rychlé vyřešení situace.

A spekulace, že jsem chtěl získat Ikonostas jako s. r. o.? Holý nesmysl. K čemu bych ho tak potřeboval? Měl jsem vlastní společnost s. r. o. a pokud bych chtěl novou, koupil bych si prázdnou nebo založil novou. Co se společností s takto podivnou minulostí a osazenstvem, jako byl MUDr. Barták, Radim Pulec a další a hrozbou milionových dluhů? Tato informace vzešla od vladyky na oné metropolitní radě, která ho vyzvala reagovat, což nikdy neudělal. Podle mého názoru chtěl jen očernit mou motivaci a snahu řešit problém. Chtěl jen ukázat na nějakou mou údajnou lacinou motivaci, nejlépe zištnost. Ani si nemyslím, že to bylo z jeho hlavy.

Na vladyku Kryštofa jsou prý připravována další účelová obvinění pro jeho diskreditaci, na čemž se prý máte podílet i vy právě kvůli vaší údajné neshodě s vladykou vzhledem k další budoucnosti firmy Ikonostas. Údajně máte být připraven zveřejnit vůči Kryštofovi kompromitující materiály finančního rázu, což se má týkat směnek zadlužujících církev ve výši desítek milionů korun. Jak se stavíte k těmto nařčením a můžete konkrétněji uvést, o jaké závazky firmy jde?

Nebudu spekulovat o tom, co kdo připravuje na Vladyku Kryštofa, protože to nevím a je mi to také jedno. I když jsem aktivní a praktikující věřící, nejsem aktivní v chodu církve a ani nechci být. Nicméně už jen takovéto Vaše dotazy obhajující jednostranně vladyku a zejména jeho nereagování na mé podněty okolo Ikonostasu mne vede k přesvědčení, že to asi nebude jen planý poplach.

Jarolím likvidátorem

Nové vedení církve vyřešilo podle mne problém spekulací se směnkami a Ikonostasem, s. r. o. šalamounsky. Obrátilo se na mne, abych se jako iniciátor a kritik této záležitosti a také nestranný pozorovatel ujmul právě likvidace Ikonostasu. Cílem je zlikvidovat dle zákona problémovou společnost. A buď zjistit, že směnky a neoprávněné manipulace s penězi v Ikonostasu nejsou a nebyly a pak se musím omluvit církvi i vladykovi. Nebo v případě opaku zahájit jako likvidátor trestně právní formu řešení.

Avšak pokud se mé obavy a podezření potvrdí, pak to nebude účelová diskreditace vladyky Kryštofa, jak mne osočujete, ale jen nutný zákonný postup z mé strany. To vůbec nemluvím o malých účetních pochybeních, ale o možné defraudaci, nebo praní peněz, třeba ze zahraničí. A je také nesporné, že by se to vladyky Kryštofa v tom druhém případě osobně dotklo, neboť nejenže byl nejvyšším zodpovědným představitelem církve, ale také pod občanským jménem Radim Pulec jediným jednatelem společnosti a také jejím prvním likvidátorem. Jednoznačně by se to pak dotklo jeho, a lidí okolo něj.

Vy tedy máte v současné době zájem stát se likvidátorem firmy Ikonostas, s. r. o.? Nebo už jste byl likvidací této firmy pověřen? A kdo konkrétně vás určil likvidátorem této společnosti a proč?

Již jsem likvidátorem od 2. 5. 2013. Na svou motivaci jsem Vám již odpověděl, jde mi o princip také očištění církve od spekulací a podezření. Oslovil mne přímo vlastník společnosti, tedy církev a její vedení. To jediné mne mohlo také tímto právně-ekonomickým úkolem pověřit a zmocnit mne k tomu. Nicméně dodnes jsem neobdržel ani jediný dokument od prvního likvidátora pana Radima Pulce – vladyky Kryštofa. Dokonce se mi na několikanásobné výzvy ani neozval, na první schůzku a výzvu se nedostavil. Nijak nekomunikuje. Ani oficiálně, ani formou informačních e-mailů a SMS.

Zeptám se ještě trochu jinak. Jaký orgán církve nebo kdo konkrétně vás určil likvidátorem firmy Ikonostas, s. r. o.? Kdo to schválil?

Předpokládal jsem, že nemusím odpovídat na právně jasně koncentrovaný odkaz. Mohl mne dle zákona jmenovat jen statutární zástupce církve České republice, kterým je ThDr. Marek Krupica, ThD. Jen tak to ukládá obchodní zákoník.

Jak vlastně nazíráte na celou kauzu bývalého pražského arcibiskupa? Měl by se vrátit zpět do úřadu, nebo ne, když se původní obvinění, kvůli nimž rezignoval, ukázala jako nepravdivá? Souhlasíte s tím, že v pravoslavné církvi se rozhořel boj o moc a kontrolu nad více než jednou miliardou korun a Kryštof se stal obětí těchto cílů? Podle některých zpráv zevnitř církve jste jedna z klíčových osob spiknutí proti Kryštofovi…

Zajímavé dotazy, na které odpovím odzadu. Nikdy jsem neměl s vladykou Kryštofem žádný osobní spor, vyjma našeho rozdílného názoru na fungování teplického duchovního Evžena Freimanna. Několikrát, a naposledy právě přes T. Strelcovou, jsem upozorňoval vladyku Kryštofa, že nechápu, proč nad ním drží ochrannou ruku a přehlíží jeho "minely“ a chování. Nebyl to spor, k tomu ani nemám postavení v církvi, jen rozdílný názor na věc a přístup. Bohužel, to se mu také, podle toho co dnes vidím, stalo osudným.

Neodvažuji se hodnotit spekulace a Vaše „důvěryhodné zdroje“ a už vůbec někoho odsuzovat a hodnotit. Má aktivita je čistě jen zacílena na Ikonostas, s. r. o. a přeneseně na nakládání s veřejnými zdroji, protože zatím je církev financována státem. Pokud jsem klíčovou osobou, jak říkáte, pak bezesporu neúmyslně a hlavně proto, že problém a kauza Ikonostas, s. r. o., může eskalovat sice v očistný, ale naneštěstí viditelný problém. To však jen v případě, pokud se ukáže, že společnost sloužila třeba k praní peněz, a třeba i ze zahraničí. V tomto pojetí mohu být klíčovou osobou jak já, tak vladyka Kryštof a lidé okolo něj. Může to mít také negativní následky i pro církev. Nicméně nic nestojí zato zatajovat pravdu a krýt zločin – to je můj osobní postoj a doufám, že na pravdě a odvaze k sebereflexi je postavena také existence pravoslavné církve. Odvaha a odhodlání našim lidem nikdy nescházela vstříc krizi, jak ukázal sv. Gorazd.

Jarolím není spojen s novým vedením církve

Druhá Vaše otázka se dotýká restitucí a boje o moc. Nesporně jde o moc a peníze, ale otázka zní, kdo proti komu bojuje? Na jedné straně je původní vedení představované vladykou Kryštofem a pro mne mnohdy společností podivných lidí okolo něj a návazností na různé zájmové skupiny z Čech i zahraničí. Otázka zní, kdo je ta druhá strana? To Vám nepovím, protože to nevím. Já k žádné druhé ani třetí straně vědomě nepatřím. Možná jsem jen nevědomou součástí spontánní reakce na dobu a prostředí. Někdy stav společnosti a situace eskalují i takovou formou. Vždy je to však spojeno asi i s prozřetelností jako vyvrcholení situace a prostředí předcházející. Za sebe mohu ujistit, že z veřejného života naší církve bych rád znovu zmizel opět do zapomenutí ihned po vyřešení Ikonostasu, s. r. o. Já se obávám, že pokud hledáme toho, kdo bojuje, pak jde spíše o obrané reakce a boj o moc u těch, kteří o ni přišli a teď mají strach z budoucnosti, ale asi zejména z minulosti. Tu symbolizuje a představuje Ikonostas, s. r. o.

Ptáte se, zda se rozhořel boj o moc a zdroje? Asi ano, ale tady nejde jen o peníze! Podívejte se na to takto: Pravoslavná církev dostane více jak miliardu sto milionů. Pravoslavná církev má v českých zemích víc než třicet tisíc členů. Česká pravoslavná církev operuje ve středu Evropy, v Evropské unii a v NATO. Česká pravoslavná církev zůstala ještě z dob komunismu plná lidí, kteří mají a měli aktivní vazby na StB, ale i na zahraniční rozvědky. Nejen donašeče, ale přímo členy a zaměstnance těchto organizací! Mnoho z místních věřících, ale také kněžích k nám přišlo z ruskojazyčných zemí bývalého Sovětského svazu. Mnoho z nich také nese velké riziko minulých aktivních spojení se zpravodajci. Mnoho Čechů bylo ještě horších. Ano, po revoluci, se někteří představitelé pravoslavné církve a duchovní, zejména Češi, otevřeně přiznali ke spolupráci třeba s StB. To oceňuji. Provedli tak jakousi očistu sebe sama i církve, tedy alespoň její části.

I takto se dá pohlížet na církev, i když já preferuji ten náhled, že jde o společenství lidí, kteří se potkávají ve svém vztahu a touze po Bohu, pravdě, lásce a porozumění na tisícileté tradici a rituálech s odevzdaností, pokorou a otevřeným srdcem pro Boha i službu. Bohužel tento můj pohled neznamená, že budu naivní, nezodpovědný a slepý k tomu, co považuji za zlo. Odpuštění je nicméně věc jiná. Odstranit a odpustit.

Na Váš poslední, respektive první dotaz ohledně kauzy s vladykou Kryštofem odpovídám se vší pokorou, ale jednoznačně. Doba lidí typu vladyky Kryštofa ve vedení církve by měla být podle mne pryč. Potřebujeme lidi nezatížené minulostí a silné. To oprošťuji od možných či nemožných kauz typu malých dětí a celibátu. To je přeci věc osobního přístupu jednotlivce a závaznosti slibů, které přijímá. Před svým svědomím, společenstvím bližních, tradicí, ale zejména tou nejvyšší autoritou.

Co je pravdy na tom, že jste Evženu Freimannovi pomáhal diskreditovat Kryštofa a nyní Freimanna házíte přes palubu v souvislosti s Freimannovým odchodem z pravoslavného chrámu Povýšení svatého Kříže v Teplicích?

Povznesu se nad tendenčností vašich dotazů, které zjevně nejsou nestranné a odpovím jasně a srozumitelně, ale nejprve bonmotem. Mozart měl svého Salieriho a já mám svého Freimanna. Tolik s humorem a ostatní je spíše k lítosti. Již šest let chodím na policii a po soudech, kam na mne pan Evžen Freimann i jeho bratr Josef podávají trestní oznámení a žaloby na mne. Předem upozorňuji, že všechna trestní oznámení byla vždy odložena a všechny žaloby a proběhlé soudy jsem vyhrál. Zdůrazňuji vyhrál, neboť pan Freimann se odvažuje lhát a tvrdit opak. Naposledy jsem vyhrál u Vrchního soudu v Praze, který jednoznačně v rozsudku konstatuje, že potvrzuje rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem v můj prospěch.

Jak mohu spolupracovat s Freimannem? Podívejte se na noviny, které vydává a kde mne každou chvíli nazývá „lhářem, zlodějem, podvodníkem atd.“. Přibližně před rokem se dokonce objevil na slovníku Wikipedie u mého profilu politika odkaz na mou smyšlenou kriminální činnost. Podal jsem tehdy obratem trestní oznámení na neznámého pachatele. Okamžitě byl příspěvek stáhnut, státní zastupitelství předalo tuto kauzu policii. Ta vyšetřila a doložila, že tato informace byla na Wikipedii zadána z počítače z bytu pana E. Freimanna! Já na to nicméně nijak nereaguji, ani reagovat nebudu. Zaprvé nechci zatěžovat soudy a policii osobní animozitou a za druhé považuji pana Freimanna za duševně nemocného a tedy z mého pohledu ne úplně zodpovědného za své chování. S panem Freimannem nemám tedy nic společného a ani s jeho útoky na vladyku, či útoky někoho jiného. Vždy mluvím jen za sebe.

Tady se také dostáváme k mým interpelacím na vladyku Kryštofa, aby teplickou církevní obec zbavil takto zatíženého člověka, jakým je pan Freimann. Vladyka Kryštof si bohužel podle starého přísloví vykopal jámu, do které následně sám spadl. Vždyť onu kanonickou žalobu na něj podal k posvátnému synodu pan Freimann a pan Ermold, oba z teplické obce. Celý problém začal tedy v Teplicích v pravoslavné církevní obci, kterou vede Evžen Freimann. Nijak ale nedokážu pochopit nedostatek pevného vnitřního postoje u vladyky Kryštofa. Ten sice Freimannovi odňal právo vykonávat duchovní službu na základě informací, které dostal od patriarchy husitské církve. Nicméně následně po své abdikaci se s Freimannem sešel a tento zákaz vzal zpět.

Naštěstí pro Teplice již bez pravomoci metropolity a také s tíhou faktu, že tento zákaz posvátný synod potvrdil. To i na základě jasných důkazů dotvrzujících oprávněnost stížnosti husitského patriarchy. Obrátil i Freimann, který podal žalobu. Uveřejnil dokonce ve svém médiu Teplický kurýr petici za návrat vladyky Kryštofa. Proč ho tedy žaloval a zrazoval? Z mého pohledu je tohle „Koucourkov“ ukazující na nedostatek mravních hodnot a pevných postojů na obou stranách.

Na závěr mi dovolte malou reflexi. Celý tento článek je reakce na informace, které zazněly v článku, který mne chtěl zatáhnout do vnitrocírkevního sporu, aniž by se mne redaktor vůbec jen zeptal na můj pohled a názor a ověřil si ony informace z onoho „důvěryhodného zdroje“.

Jarolím - bojovník proti korupci

Jako člověk, který zastával vysokou politickou funkci a měl možnost nahlédnout do „špinavých“ zákulisních praktik moci, vysoké politiky i médií, sleduji současné dění okolo mocenských bojů v pravoslavné církvi a nedivím se. Je to jen důsledek starého a boj s novým. Po svém odchodu z vysoké politiky jsem veřejné dění přestal aktivně komentovat a dobrovolně přešel do ústraní, abych mohl nerušeně pracovat na svých neziskových a protikorupčních aktivitách. Jasně však prohlašuji, že nebudu stát stranou, pokud se bude jednat o bezpráví a pošlapávání zákona, nebo dokonce krytí nezákonné činnosti, třebaže uvnitř naší pravoslavné církve. Toto je také má jediná motivace v přijetí aktivity likvidátora společnosti Ikonostas a člověka, který má pravdu spojenou s nejvyšší autoritou i principem.