Děkuji, vážená paní místopředsedkyně. Vážení členové vlády, dámy a pánové, vidím, že po konzultaci s kolegou Vidímem je všechno v pořádku, takže mi dovolte, abych jménem klubu poslanců KSČM zdůvodnil, proč poslanci KSČM připodepsali onen návrh na svolání dnešní mimořádné schůze a proč podporujeme vytvoření oné vyšetřovací komise, která by měla vnést aspoň trochu světla do akvizičních procesů, které probíhají na Ministerstvu obrany.

Dovolte mi jen stručně zdůvodnit, proč jsme tak učinili a proč si myslíme, že by Poslanecká sněmovna měla tento krok udělat. Já trošičku odbočím. Považuji za nutné vysvětlit, proč KSČM specificky k problémům armády vystupuje tak jak vystupuje. Problematika armády, a to je docela zajímavý fakt, se na půdu Sněmovny dostává jen velmi zřídka. V minulosti to bylo o něco častěji, když jsme se zabývali vysíláním našich vojáků do zahraničních misí, tak byla příležitost se k tomu vyjádřit. Od té doby jsme se vlastně omezili už jen na to, že cyklus předkládání těchto informací se zdvojnásobil a my dnes můžeme vlastně komentovat jen vojenská cvičení a jiné relativně méně významné věci. Zásadní meritorní diskuse o tom, kam by měla armáda směřovat, jak by měla být např. vyzbrojována, na co by se měla prioritně orientovat, to zůstává v gesci vlády a na půdu Poslanecké sněmovny se tyto informace zpravidla dostávají jen zprostředkovaně anebo v rámci projednávání nějakého jiného bodu.

Akviziční procesy, které probíhají v armádě, jsou předmětem velké pozornosti veřejnosti, a mělo by to tak být i u nás politiků, prakticky od vzniku české armády. Já si vzpomínám na setkání s reprezentanty generálního štábu armády České republiky zhruba před deseti lety a v tu dobu tito lidé, kteří bezesporu velmi kvalifikovaně věděli, o čem mluví, a kteří připravovali podklady pro politickou reprezentaci, která právě v čele ministerstva stála, tak byli přesvědčeni o tom, že stav armády - před deseti lety, kdy byl více než dvojnásobný, než je dnes - tak ho považovali za jakousi hranici, za něco, co je nepodstupitelné, že ve chvíli, kdy klesnou počty jen o nepatrné množství, tak že už armáda nebude schopna zajistit to základní, co jí vyplývá z ústavy, a to je obrana země, obrana teritoria a občanů.

Když potkám náčelníka generálního štábu, tak zpravidla slyším poznámku: pane poslanče, mějte nás aspoň trošku rádi. Ale vážení, to je hluboké nedorozumění. Není to tak, že by poslanci komunistické strany Čech a Moravy neměli armádu rádi, není to tak, že by poslanci Komunistické strany Čech a Moravy chtěli, aby se Česká republika dostala do situace, že snad armádu mít vůbec nebude.

My se ztotožňujeme s myšlenkou, že armáda je nezbytně nutnou součástí suverenity každé země. Žijeme v době, žijeme v prostředí, kdy to prostě jinak nejde. My to naprosto respektujeme, ale jsme přesvědčeni o tom, že orientace naší armády, vynakládání velmi značných finančních prostředků, obrovského intelektuálního úsilí na obranu by mělo být směřováno prioritně jinam, než jak je tomu v posledních letech.

Především od doby, kdy jsme vstoupili do Severoatlantické aliance, a od chvíle, kdy byla zavedena plná profesionalizace armády, dostal charakter armády takové rysy, které se nám prostě nelíbí. A naše kritika tedy není apriori vedena proti armádě jako takové, ale proti tomu, jakým způsobem politická reprezentace této země - a pochopitelně tedy promítnuta i do Ministerstva obrany - potom směřuje jejich další vývoj. Zahraniční mise -

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Dámy a pánové, poprosím vás o klid v jednacím sále.

Prosím, pane poslanče, pokračujte.

Poslanec Alexander Černý: Zahraniční mise, které dnes jsou chápány vlastně jako prioritní úkol, jako něco, kvůli čemu vlastně armádu máme, to je něco, co nemůžeme akceptovat. My jsme hluboce přesvědčeni o tom, že charakter armády, naše obranná doktrína a další věci musí být zaměřeny na to, abychom opravdu dostáli tomu, co je napsáno v ústavě, tedy abychom byli sami schopni hájit teritorium vlastního státu a naše občany a naše majetky.

Armáda se nebuduje proto, že nás momentálně někdo ohrožuje. Armáda se nebuduje proto, že na hranicích právě teď stojí někdo, kdo by mohl být potenciálním nepřítelem České republiky. Armáda se buduje proto, že je nezbytně nutné, aby byla připravena. A aby byla připravena, tak se bavíme o horizontu let a v mnoha případech dokonce desítek let.

Zbraňové systémy se nekupují ze dne na den. Pořídit si například nadzvukové letouny neznamená dnes se rozhodnout, podívat se na internet, kliknout do nějakého vhodného obchodu a zítra zaplatit a pozítří mít na letišti novou nadzvukovou techniku. Tak to prostě nefunguje. Rozhodnutí, která se přijímají v této oblasti, se nedají měřit ani délkou jednoho volebního období. Je naprosto běžné, že technika, která se nakupuje, se nakupuje s tím, že bude sloužit desítky let. Konec konců dnešní situace například s letouny CASA, které musel náčelník generálního štábu nechat sedět na zemi už poněkolikáté, jednoznačně dosvědčuje, že když je nejhůř, tak nám prostě staré Antonovy, které už mají dávno odlétáno a které už by mohly být několik let v důchodu, tak prostě byly povolány znovu do služby.

Já se, když dovolíte, obrátím na knihu. Toto je Bílá kniha, toto bílé, co držím. Jmenuje se to Bílá kniha o obraně a jestli něco tomu materiálu nelze upřít, tak je to jeho analytická část. Tam, kde popisuje, co bylo, jak to bylo, kde nás seznamuje s realitou, která není vždycky úplně příznivá.

Pro ty z vás, kteří se příliš nevěnují problematice armády, bych chtěl připomenout, že v armádě platí pravidlo, které se v uplynulých letech jakž takž dařilo dodržovat, aby rozpočet na obranu, a to je v tuto chvíli velmi aktuální, kdy se Sněmovna zbývala včera prvním čtením státního rozpočtu, tak aby rozpočet resortu byl dělen v poměru 50 : 30 : 20. Tento úzus byl přijat před mnoha lety. Je to pochopitelně i na základě zkušeností ze zahraničí. A musím říct, že podle informací, které vyplývají z Bílé knihy, a je to tady krásně i graficky znázorněno, to tak opravdu bylo. A dařilo se - řekněme - v uplynulých deseti letech dodržovat přibližně tento procentuální poměr, tedy 50 %, do 50 % by měly být výdaje tak zvané mandatorní, třicet nebo do 30 % výdaje, které lze označit za běžné, provozní, například na výcvik, a do 20 % nebo kolem 20 % by se měly pohybovat výdaje, za které si armáda pořizuje novou techniku, nové vybavení apod.

Jestli jsem řekl, že v uplynulých - řekněme - deseti letech se jakž takž dařilo tento poměr dodržovat, tak z toho vyplývá, že při rozpočtu armády, který se pohyboval mezi 50, chvílemi 55 miliardami korun, tak jsme se mohli dostat k číslům 25 až 30 miliard korun, které šly do těch dvou kapitol, tedy do provozu a do - řekněme - pořizování materiálu, techniky. Tato suma 25 až 30 miliard, to je to, oč tu běží, protože v rámci této sumy se pohybujeme, když hovoříme o dvou aspektech. Ten první je - řekněme - nákup techniky. Já zdaleka netvrdím, že všechno, co se v armádě koupilo, byly vyhozené peníze. A vůbec taky netvrdím, že naprosto každou zakázku doprovází korupce. Ale je beze sporu pravda, že díky specifičnosti, tedy například možnosti nakupovat některou techniku bez otevřených výběrových řízení, tak je armáda velmi náchylná k tomu, aby se tu a tam - a to tu a tam chci dát do uvozovek, protože poslední dobou se to "tu a tam" stalo jakýmsi synonymem pro nákupy techniky v armádě. Téměř každá velká zakázka je dřív nebo později zpochybněna, téměř u každé velké zakázky se dřív nebo později začne hovořit o náznacích korupce, někdy dokonce o velmi vážných podezřeních, že bylo korupční jednání při pořizování té techniky.

Jestli jsem hovořil o 25 až 30 miliardách ročně, tak musím bohužel konstatovat, že poslední dobou se to číslo dost dramaticky snižuje a podle Bílé knihy tedy kleslo v posledních dvou letech pod tuto hranici. Už v roce 2010 bylo na té hraniční mezi, tedy 25 miliard, a v roce 2011 to bylo pouze 12 miliard na běžné výdaje a 9 miliard na mandatorní výdaje, což je suma, která historicky nemá v Armádě České republiky období.

My jsme přistoupili k tomu, že budeme vyžadovat vytvoření oné komise především z toho důvodu, ne že bychom chtěli za každou cenu odhalit další korupční aféru, že bychom chtěli zdůraznit, jak moc se zase někde přestřelilo při nákupu nějaké techniky, ale především proto, že bychom sami byli velmi rádi, kdyby Armáda České republiky - a nemluvím teď rozhodně jen o roku 2012 - kdyby v perspektivě několika let a možná i desítek let opravdu hospodařila tak, že při projednávání rozpočtu resortu obrany nebude muset být přítomna politická diskuse, která by jakýmkoliv způsobem zpochybňovala nutnost obrany země.

To, proč jsme připodepsali svolání této schůze, a to, proč si myslíme, že by komise měla být zřízena, spatřujeme především v tom, že armáda - platí to prakticky od jejího počátku, ale v posledních deseti letech se to projevuje zvlášť markantně - v podstatě byla budována bez jakékoliv - to jsem asi přehnal, ale bez zásadní koncepce, která by přežila existenci alespoň jednoho nebo dvou ministrů obrany.

Musím přiznat, že téměř všechny vlády a všichni resortní ministři si do čela svého programu ve chvíli, kdy byli zvoleni a kdy se dostali do funkcí, tak si vytyčili, že zatočí s korupcí. Vzpomínám si na to, jak Topolánkova vláda tvrdidla, že vyřeší korupci v armádě, paní ministryně Parkanová, tedy exministryně Parkanová tvrdila, že tohle bude hlavní úkol, který si vytkla jako ministryně.

Totéž udělali pochopitelně i ostatní ministři. A výsledný efekt je takový, jako pan Sobotka před chvílí sdělil, že Armáda České republiky se stala jakýmsi synonymem nehospodárnosti, synonymem korupčního jednání ve státní sféře. Nedostatek těchto koncepčních materiálů, ne nedostatek - zase nepřesné - snad žádný jiný resort jako armáda nemá tolik materiálů, které se jmenují Strategie, Dlouhodobá vize, Návrh koncepce apod. Je jich možná 25, nebudu je tady vyjmenovávat. Chci jen konstatovat, že žádný z těchto materiálů zatím nepřinesl tak jasnou orientaci pro Armádu České republiky, aby alespoň nějakou dobu vydržel. Pokusy o vytvoření jakýchsi střednědobých plánů v resortu zpravidla selhaly. I ten poslední, který by teoreticky mohl platit i v dnešní době, zkrachoval a nezbylo z něho prakticky nic.

Mnozí jsme očekávali, a pan ministr Vondra to taky několikrát zdůrazňoval, že právě Bílá kniha je to, co by nám mělo dát jasné odpovědi na otázky, které v této souvislosti jsou často kladeny. Připouštím, že Bílá kniha má své kladné stránky, že udělala celou řadu dobrých věcí, že se z ní dá leccos vyvodit, že je to velice poučné čtení, nicméně musím taky vyjádřit, že právě v té věci, o které jsem doufal, že bude daleko jasnější, tak tam je jistý deficit. Ten deficit řekněme koncepčnosti se projevuje potom v tom, že generálové, kteří v dobré víře připravují podklady, přijdou například s nápadem, že česká armáda potřebuje 72 lehkých bitevníků Alka 159 a výsledek je ten, že dvě třetiny těchto letounů dnes armáda za poměrně drahé peníze se snaží uchovat a už dlouhá léta se marně pokouší alespoň několik z nich nějak prodat.

Když už jsme se několika málo těchto letounů zbavili tím, že jsme je vyměnili za jeden letoun CASA, tak nás to stálo dodatečné náklady, které tu transakci značně znevýhodnily, a výsledek je, že nám stejně zůstávají téměř dvě třetiny těchto strojů na zemi. Říkám to z toho důvodu, že nejde o malé peníze. Velmi často se hovoří o pandurech, o tom, jestli jsme jich potřebovali tolik, kolik jich dnes máme, a to podotýkám, že jsme jich původně měli mít dvakrát tolik. Velmi často se hovoří o gripenech, jestli je vůbec potřebuje Česká republika. A jsme bezesporu krátce před tím, kdy budeme muset přijmout zásadní rozhodnutí. Už jsem řekl, že gripeny nebo jakoukoli jinou nadzvukovou techniku, pakliže se pro to rozhodneme, nelze koupit v internetovém obchodě a nikdo vám ji nedodá z roku na rok, ne ze dne na den. Nikdo vám ji nedodá ani ze dvou či tří let. Prostě je nezbytně nutné rozhodnutí učinit teď nebo bude pozdě. Dostaneme se pak do situace, že budeme muset hasit, a to je vždycky velmi nepříjemné, protože to v konečném důsledku může být taky velmi drahé.

Když jsem se zmiňoval o lehkých bitevnících, vybral jsem si je jenom z toho důvodu, že zatímco gripeny stály 20 mld. a pro mnohé to byla fantastická suma, pandury řekněme 14, tak lehké bitevníky nás stály přes 40 mld. A jestli dvě třetiny z této investice se ukázaly jako nevyužitelné pro obranu země, prostě sedí na zemi a nejsou k použití, tak si snadno spočítáte, jakým způsobem nakládáme s penězi daňových poplatníků. Protože nikdo jiný než oni to nezaplatili.

Nebudu vyjmenovávat všechny kauzy. Některé naznačil pan předseda Sobotka a vy velmi dobře víte, že není žádný problém. Stačí otevřít noviny, nejčastěji Mladou Frontu, která se na to specializuje, a zjistíte, které kauzy se v armádě právě řeší nebo jaké informace se k těm starým kauzám znovu někde objevily.

Chtěl bych zdůraznit na závěr jen jedno: zasvěcení, kteří se dlouhodobě věnují resortu armády, dokonce tvrdí, že až 30 % z celkových nákladů na obranu této země, zjednodušeně tedy na resort obrany, jsou prostředky, které byly využity - neefektivně je slabé slovo - které byly využity prostě tak, že pro obranu v podstatě nic neznamenají. Vulgárněji řečeno, které byly prostě vyhozeny z okna.

Jestli se rozpočty armády pohybovaly v uplynulých letech kolem 50 mld., jestli se rozpočet na příští rok má dostat na úroveň řekněme 43,5 mld., tak z toho logicky vyplývá, že když si to posčítáte v těch letech, že je to částka, která mnohonásobně převyšuje to, čemu věnuje dnes ministr financí prioritní pozornost, a to je pokus o snížení našeho dluhu. Je podle našeho názoru nezbytně nutné v situaci, kdy politické reprezentace ve snaze řešit tento problém - a už jsem se zmínil o tom, že všechny předchozí vlády, všichni ministři obrany měli ve svém štítu boj s korupcí, zvýšení hospodárnosti, zefektivnění všech procesů, které probíhají v armádě, tedy i akvizičních - tak jestli toto nefunguje, tak je třeba se ptát, jestli to náhodou není systémová chyba.

Nevěřím tomu, že by všichni ministři, kteří nastupovali do funkce, chtěli být označováni za ty, kteří v tomto úsilí selhali. Určitě to tak není. Chtěl bych věřit tomu, že i premiéři, kteří předcházeli panu Nečasovi ve svých úřadech a kteří chtěli bojovat s tím, aby armáda byla čistá průzračná nádoba, kde všechny politické subjekty ve Sněmovně budou naprosto bezproblémově schvalovat její rozpočet a budou se zasazovat o to, aby byla stále bojeschopnější. Tak tohle všechno mě vede k tomu, že systémová chyba způsobila, že ani pan ministr Vondra - při vší úctě k jeho snaze a o té úctě bychom se mohli bavit, kdyby byla otevřena rozprava a kdy bychom se mohli začít zabývat jednotlivými kauzami - ale pevně věřím, že kdyby mohla komise alespoň nahlédnout do těchto procesů, mohlo by to přispět k tomu, aby se ne vyřešila definitivně ona bolest Armády České republiky, která ji zpochybňuje a která ji staví do světla, že vždycky, když přijdou vojáci žádat o další prostředky na cokoli, tak se jim začne připomínat, že si nakoupili luxusní dárkové předměty na generálním štábu. Jindy, že téměř všichni předchozí náměstci mají za nehty jisté alespoň velmi významné podezření z toho, že trpěli netransparentnost a že se možná někteří i přímo podíleli na korupčních jednáních. A koneckonců všichni bychom takhle mohli přispět k tomu, co je bezesporu naším společným cílem, aby se politika stala pro veřejnost přijatelnější. Aby nebyla spojována s tím, co dělá jen skupina lidí, jen skupina funkcionářů, kteří k tomu mají příležitost. A my nejsme schopni vymyslet systém, který by jim v tom zabránil

O některých mechanismech jak zkomplikovat alespoň to, co se děje, se neformálně hovoří v kuloárech, členové výboru pro obranu hovoří o tom, spekulují o tom, jak by mohl například výbor pro obranu a bezpečnost přispět k tomu, aby se takové věci neděly.

Nicméně výsledný efekt je potom ten, že když k další kauze dojde a chceme tu otázku otevřít na půdě Sněmovny, není nám to umožněno. Moc se tedy přimlouvám za to, abyste bez jakéhokoliv podezření z politické podjatosti pro tu, či onu stranu umožnili Poslanecké sněmovně zahájit tuto mimořádnou schůzi a schválit vytvoření oné komise, která by se mohla pokusit udělat v resortu obrany něco pozitivního. (Potlesk poslanců KSČM.) Děkuji vám za pozornost.

Dále čtěte:
Sobotka: Podivné zakázky na obraně nelze ignorovat. Chceme vyšetřovací komisi
Sobotka před poslanci: Chceme k zakázkám armády vyšetřovací komisi
Sněmovní maraton a ospalí poslanci. Mají plné zuby Ratha i Kalouska
Rád vidím vaše tváře, sdělil ČSSD Kalousek. Na programu rozpočet

##PROFIL 121##

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE