Například s ruským prezidentem a posléze premiérem Ruska Vladimírem Putinem se Paroubek setkal dvakrát. A vždy to bylo setkání problematické, popisuje Paroubek s odkazem na reakce českých médií a pravicových politiků.

Klausova kancelář na truc

Poprvé jako premiér se Paroubek s tehdy prezidentem Ruské federace Putinem potkal v roce 2006, při návštěvě ruského politika v ČR. Přestože byl Paroubek šéfem vlády, naplánovala Kancelář prezidenta Václava Klause návštěvu tak, že setkání s Putinem tak, že Paroubek byl až na samém konci seznamu setkání, a to ještě jen s dvacetiminutovým prostorem pro rozhovor.

„Tento postup prezidentská kancelář použila pouze při této příležitosti, při této návštěvě," popisuje Paroubek, který nad takovým sestavením programu vyjádřil podiv. „Protože Kancelář prezidenta se vyjádřila, že program už je dohodnut s ruskou stranou a nedá se měnit, veřejně jsem prohlásil, že také mohu dát pokyn ministrům své vlády, aby nešli na Hrad a nepodepisovali tam žádné smlouvy," uvádí Paroubek svoji tehdejší reakci.

Žádných 20 minut, přes hodinu!

Ani tím však podle expremiéra „naschvály" Klausovy kanceláře neskončily. „Přede mnou jednali ten den s prezidentem Putinem L. Zaorálek, jako předseda poslanecké sněmovny a P. Sobotka, předseda Senátu. A zejména Přemysl Sobotka si dával záležet, aby se jeho setkání s Putinem opravdu protáhlo," konstatuje bývalý šéf sociální demokracie ve své knize.

Se zadostiučiněním pak dodává, že Putinovi dvacetiminutový časový rámec daný programem prezidentské kanceláře nijak nevadil. „Náš vzájemný rozhovor trval hodně přes hodinu. Předběžně jsme se dohodli na konkrétních krocích, které by bylo žádoucí a potřebné uskutečnit v zájmu obou stran zejména v hospodářské a obchodní oblasti, v podpoře investic," dodává Paroubek.

Perem politiků:

V posledních měsících se s knižními tituly z dílen českých politiků doslova roztrhnul pytel. Povídky s erotickou příchutí vydala bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová, majstrštyk, co se prodaných kusů týká, zaznamenala publikace expremiéra Jana Fischera s podtitulem Rozhašená země, sbírku povídek připravil bývalý pražský primátor Pavel Bém, v polovině března letošního roku pak hejtman Středočeského kraje David Rath naservíroval čtenářům soubor Názory a Vize.

Četnost publikovaných titulů lze jistě připsat i prezidentu republiky Václavu Klausovi: Zápisky z cest, Europa?, Modrá nikoli zelená planeta, Ekonomie a ekonomika, Ekonomická věda a ekonomická reforma...

Bruselské postřehy českého eurokomisaře a zákulisní historky jeho asistentky vydal Vladimír Špidla, manželka Jiřího Paroubka Petra pro změnu vzbudila enormní mediální zájem titulem V botičkách od Diora. Ještě větší debatu, kritiku a zároveň pochvalu obstaral titul Smrt ve středu, jejímž autorem je zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky Petr Hájek. Za ryze beletristicky laděnou knihu lze označit Odcházení z pera Václava Havla.  

Jedním z nejúspěšnějších titulů poslední dekády se pak stala kniha Miloše Zemana z roku 2006 Vzestup a pád české sociální demokracie.

Při svém prvním setkání s tehdejší prezidentem USA Bushem mladším se pak politik přiznává ke své chybě v očekáváních tohoto setkání, způsobené nedostatkem zkušeností. „V souvislosti se zasedáním Valného shromáždění OSN jsem dostal jsem pozvánku od amerického prezidenta na společenské setkání do jakéhosi hotelu," přibližuje Paroubek okolnost své premiéry s americkým prezidentem.

Setkání s Bushem? Orloj běží déle

Přiznává, že mu bylo „trochu divné, že na této akci neviděl nikoho z politických matadorů mezinárodní politiky kalibru Chiraka (nemají se s Bushem rádi, říkal jsem si), Schrödera (je vázán volbami v Německu, zdůvodnil jsem si jeho neúčast), Berlusconiho, Junckera... „Hodinu a půl jsem se bavil, abych rozkouskoval dlouhou chvíli, s představiteli nejrůznějších tichomořských států či spíše státečků a vstřebával zvláštnosti jejich politických systémů," píše Paroubek.

A pak se otevřely dvoje dveře, jedny vstupní a o patnáct metrů dále jedny výstupní z místnosti. „Nastal dlouho toužebně očekávaný okamžik a do sálu vstoupil nejmocnější muž naší doby, americký prezident G. Bush, následován menším doprovodem, v němž jsem bezpečně poznal jen Condoleezzu Riceovou. Celá jeho pouť místností trvala 30 či 40 vteřin, nežli se za ním zavřely i druhé dveře," popsal Paroubek významný okamžik.

Řekl nám v minulosti o své knize: "Ve službě republice se zaměřuji na politickou podstatu, tedy na obsah jednání."

„I apoštolům na Staroměstském orloji to trvá déle, nežli sošky apoštolů doputují z jednoho do druhého úkrytu, déle. Vzpomněl jsem si hned na nejmocnějšího muže své doby v 17. století, krále Slunce a Francie, Ludvíka XIV. Pak jsem pochopil i své početné a zkušenější evropské kolegy, proč dali přednost nějakému jinému programu," doznává Paroubek.

Berlusconi mi okukoval manželku

S italským premiérem Silviem Berlusconim prý Paroubek navázal lidsky uvolněný vztah. „Bylo to vlastně díky dvěma mladým krásným dámám - Petře Kováčové (mé budoucí manželce) a Lucii Orgoníkové, mé tehdejší tiskové mluvčí," rekapituluje politik.

„Seděl jsem s nimi u stolu v restauraci u velkého jednacího sálu, kde zasedá Evropská rada a čekal jsem na její jednání. Po chvíli jsem si všiml, že kolem stolu krouží Silvio. Samozřejmě jsem jej nezajímal já, ale obě mladé dámy. Vím, že jsme začali mluvit anglicky, ale to není nejsilnější Silviova disciplina," odhalil Paroubek Berlusconiho slabinu.

V knize Jiřího Paroubka se objevuje významná část světové politické elity. Jak těch, kteří už v ní nejsou, tak i těch, kteří tam stále úspěšně působí. V tabulkách jsou zároveň uvedeny výsledky parlamentních voleb téměř ve všech významnějších zemích s pluralitním politickým systémem. Na základě svých zkušeností pak Paroubek formuluje vlastní alternativu české zahraniční politiky.

Podstata jeho přístupu podle vydavatele spočívá v maximální otevřenosti České republiky vůči Evropské unii, rozvíjení euroatlantické vazby a vstřícnost zejména v oblasti hospodářské spolupráce vůči mocnostem označovaným zkratkou BRICS - Brazílii, Rusku, Indii, Číně a Jihoafrické republice.

Kam dál:

CITÁT:

S nejvýznamnějším politikem současného Ruska Vladimírem V. Putinem jsem měl možnost se setkat dvakrát: jednou jako s prezidentem v březnu 2006 v Praze a podruhé jako s předsedou vlády v červnu 2009 v Moskvě. Obě setkání byla u nás ostře mediálně sledována, i když každé ze zcela jiných důvodů. Putinova cesta do ČR na jaře 2006 byla jeho první návštěvou u nás od zvolení hlavou státu v roce 2000. K návštěvě České republiky jej v roce 2006 pozval jako partner český prezident Václav Klaus. Kancelář prezidenta republiky (KPR) proto standardně připravovala program, ale zcela nestandardně a důsledně ho před Úřadem vlády tajila. Tento postup KPR použila pouze při této příležitosti, při této návštěvě a bylo tedy jasné, že chystá nějaké „překvapení". Bylo to zřejmé už při mém rozhovoru s tehdejším ruským velvyslancem Fedotovem, který se uskutečnil před návštěvou V. Putina v Praze. Podivoval jsem se, jak je možné, že setkání Putina se mnou je v programu až na zcela posledním místě a to na „celých" 20 minut. Velmi slušně, ale dost zřetelně jsem ruskému velvyslanci za program vyčinil, až se z toho chudák velvyslanec Fedotov začal potit. Protože KPR se vyjádřila, že program už je dohodnut s ruskou stranou a nedá se měnit, veřejně jsem prohlásil, že také mohu dát pokyn ministrům své vlády, aby nešli na Hrad a nepodepisovali tam žádné smlouvy.

Prezident republiky, jemuž podobné záležitosti, jako je sjednávání podstatné části obchodně-ekonomických smluv do kompetence ústavně nepřísluší, se jejich podepisováním na Hradě chtěl pochlubit tak trochu cizím peřím. Konkrétně pak dát najevo svou péči o rozvoj obchodně-ekonomických bilaterálních vztahů. Sestavení programu a přítomnost ministrů mé vlády (šlo např. o ministra M. Urbana) na Hradě - bez toho, abych tam byl já, jako předseda vlády - prezident a KPR vysvětlovali tím, že to bylo projednáno přímo s dotčenými ministry. To bylo neslýchané. Ministři nakonec na Hrad k podpisu smluv šli a mé setkání s Putinem v Lichtenštejnském paláci bylo opravdu v pořadí z časového hlediska poslední. Přede mnou jednali ten den s prezidentem Putinem L. Zaorálek, jako předseda poslanecké sněmovny a P. Sobotka, předseda Senátu. A zejména Přemysl Sobotka si dával záležet, aby se jeho setkání s Putinem opravdu protáhlo.

Putinovi časový rámec daný programem prezidentské kanceláře (20 minut) nijak nevadil a náš vzájemný rozhovor trval hodně přes hodinu. Předběžně jsme se dohodli na konkrétních krocích, které by bylo žádoucí a potřebné uskutečnit v zájmu obou stran zejména v hospodářské a obchodní oblasti, v podpoře investic atd..

Řekl jsem Putinovi, že po volbách do sněmovny v červnu 2006, pokud v nich zvítězí ČSSD a já budu premiérem, urychleně přistoupím k naplňování těchto záměrů. V podstatě šlo nejen o energetiku (bylo krátce po první rusko-ukrajinské plynové krizi) , včetně té jaderné, ale mluvili jsme i o využití finančních prostředků, které již tehdy Rusko mělo k dispozici. Jednalo se o obrovské sumy peněz v ruských rezervách pocházejících z tržeb za ropu a plyn v petrodolarech a petroeurech. Putin tehdy mluvil o ruském fondu rezerv s 250 mld. EUR.