Jak často jste se s tátou před vaším zapojením do prezidentské kampaně vídala?
Táta se pohyboval většinu času v Praze. A když ne, tak jsme se za ním s mamkou vydaly. Ona pracuje, já studuju, takže to bylo někdy těžké sladit. Nicméně jsme se snažili trávit maximum času spolu.
Když jste přemýšlela o tom, jestli otce podpoříte v prezidentské kandidatuře, co vám přicházelo na mysl?
Nějak moc jsem o tom nepřemýšlela. Když byl táta premiérem, byly mi čtyři roky, takže jsem se do toho nemohla zapojit. Teď, když se rozhodl kandidovat a je vidět, že má velkou šanci, jsem řekla, že do toho chci jít a podpořit ho veřejně.
Vaše mamka se nezapojila do kampaně. Proč to?
Zažila si tlak médií a ztrátu soukromí, když byl táta premiérem. Bylo toho na ni moc. Když jsem řekla, že bych její roli zastoupila, tak mě dala požehnání, že to bere a super změna. Kdyby se však táta stal prezidentem, tak ona by stejně byla v roli první dámy a naše role by se zase vyměnily.
Psali jsme:
Fotila jste se s tátou v jeho prezidentské kanceláři v Loretánské ulici nedaleko Pražského hradu, kde kdysi bydlela dcera prvního československého prezidenta Alice Masaryková. Šlo o kalkul?
Ne, ne. Takhle jsme nad tím s tátou nepřemýšleli. Byť je politika opravdu samý kalkul, tady to byla náhoda. Krásné prostředí a dělali jsme velký rozhovor, proto se rozhodli vyfotit nás tam.
Chodíte do třetího ročníku na gymnázium. Jak se k vám, jako ke Kateřině Zemanové, chovají spolužáci?
Hezky. Stalo se mi několikrát, že ke mně lidé přišli a vyprávěli o přednášce táty. Často mi řekli, že mu dají hlas. Je to pěkný. Vyloženě s negativními reakcemi jsem se nesetkala.
Zkoušel vás někdy a z čeho?
Beru ho jako otevřenou encyklopedii. Kdybych tedy potřebovala rychlou odpověď na cokoliv, tak za ním vždy mohu přijít a zeptat se ho. Vždy mi dá dostatečnou odpověď. Má všeobecné znalosti. Nikdy jsem se nesetkala s tím, že by řekl, Kačenko, tohle si někde najdi.
Takový renesanční člověk. A s jakým předmětem vám nejvíce pomáhal?
Dost se se mnou učil v první a druhé třídě. Pak si pamatuju, že mi pomáhal vypočítat povrch kvádru a uměl to. Má to pořád v hlavě. Jinak společenská výchova a v historii je nepřekonatelný. Když potřebuju něco vědět, tak mu hned volám, žádná knížka.
Psali jsme:
Kterou knihu vám nicméně doporučil k přečtení?
No, svojí. To je jediná knížka, kterou si může být jistý, že je kvalitní. V ní jde na trh se svými názory. Mimo to ještě knihu Školák Kája Mařík. To mi bylo deset let, prý ji také četl v tomhle věku. Tehdy mě moc neoslovila, takže se na ni chystám znovu. U ostatních knih říká, že si je mám vybrat sama.
Čím byste chtěla po škole být?
Nejsem si tím ještě úplně jistá. Studuji společenské a mezinárodní vztahy. Chci se také podívat na studijní stáže v Austrálii, Švédsku a tak. Ještě tedy budu studovat a pak se uvidí.
Jaké vám táta udělil rady do života?
Nejdřív mi říkal, abych byla vždy sama sebou, stála si za svým názorem a vždy udělala to, co je správné. To byla ta nejdůležitější rada. Také mi říkal, že se mám k lidem vždy chovat slušně, pokud to bude možné. Takhle mě vychovával. Většinou se ale nesla výchova ve stylu, že si člověk může dělat, co chce, ale pak si za to musí nést následky.
Nicméně třeba verbální útoky táty na některé novináře moc o slušnosti nesvědčí. Co vy na to?
Podle mě jsou často oprávněné.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
