Tato interpretace zákona je nepřijatelná. Výlučnou pravomoc navrhovat nového vrchního zástupce má nejvyšší státní zástupce. Je to zcela logické, protože nese odpovědnost za řádné fungování celé soustavy státního zastupitelství. Ministr o návrhu rozhoduje. Pokud nevyhoví, měl by své rozhodnutí řádně odůvodnit, nemůže jít pouze o ministrovu libovůli motivovanou např. nesouhlasem jeho spolustraníků nebo "patronů". Ministrova snaha interpretovat zákon tak, že se napřed musí dohodnout na jménu s nejvyšším státním zástupcem a teprve poté může dojít ke jmenování vrchního státního zástupce, je velmi nebezpečná teze.

Ministr se tak snaží přisvojovat si nepřípustnou míru zásahů do personálních otázek státního zastupitelství. Výklad, že ministr milostivě vyhoví pouze předem dojednanému návrhu, by dělal z nejvyššího státního zástupce loutku neschopnou prosadit svou koncepci řízení státního zastupitelství.