Polistopadová představa nových garnitur, že z naší země vybudují tygra Evropy, je už zapomenuta. Původní příslib českého kapitalismu proklamovaný zakladateli ODS v čele s Václavem Klausem byl naplněn kapitalismem mafiánským. A současná snaha ministra Kalouska řešit problémy nerovnováhy plošnými škrty je bohužel jen ukázkou destruktivní stupidity.
Zredukování ekonomiky na spekulaci s fiktivním kapitálem vytváří jen virtuální bubliny plněné iluzemi. Svobodný trh je také iluze – ve skutečnosti je spoutaný soukromými monopoly, které mají rozhodující vliv na média i na vrstvu byrokratů určujících pravidla. USA na rozdíl od nás provádějí radikální prorůstová opatření, ale k tomu je třeba vzít v potaz fakt, že USA jsou velmoc, americký dolar je kryt ropou a ropa i americký odbyt je zase kryt odstrašující vojenskou silou USA ve světě.
ČR je malá a otevřená ekonomika, a tak je napojena na světovou ekonomiku a je citlivá i na kvalitu pravidel v integračním rámci evropského hospodářského prostoru. Přesto by měla ČR mít svou hospodářskou politiku. Najít dynamickou rovnováhu, která zajistí rozvoj životní úrovně obyvatel, je smyslem takové politiky ČR. Jsme pod svým růstovým potenciálem a přehlížení prorůstové politiky je právě to, co nás přiřazuje k problémovým zemím. Pasti chronické krize se vyhneme zvyšováním ekonomického výkonu.
Jádrem správného receptu je vyrábět a vyvážet a k tomu patří jak budování odbytových cest a modernizace výrobních technologií, tak i rozvoj regionální a komunitní mikroekonomiky. Volba jednotlivých nástrojů a kroků by měla být promyšlená a odpovídat reálnému ekonomickému vývoji u nás i v zahraničí. Základními prostředky jsou nástroje fiskální politiky a politiky rozdělování příjmů. Jejich nositeli jsou vláda a účastníci mzdových jednání (zaměstnavatelé a odbory).
Na rozdíl od ideologické pravice, představitelé podnikatelských svazů si uvědomují, že spása není v obcházení regulací a vynechání odpovědnosti státu. Otázkou je, do jaké míry lze zachraňovat konkurenceschopnost snižováním mzdových a daňových nákladů. Nízké mzdy nejenže podvazují spotřebu, ale také ztrácejí motivační účinek. Fenomén daňové konkurence nepochybně existuje, má však své meze.
Prorůstovým opatřením pravice po roce 2006 mělo být skokové snížen daní. Jestliže za období vlády ČSSD (1998-2006) poklesla sazba korporátní daně o 11 procentních bodů, tedy z 35 % na 24 %, tak za M. Topolánka byla tato sazba prudce snížena o dalších 5 bodů, až na 19 %. To mělo být kompenzováno jednak růstem v soukromém sektoru, jednak snížením daňových úniků. To se ovšem nepotvrdilo.
Argumentem pro toto snižování bylo teoretické optimum daňové zátěže vyjadřované Lafferovou křivkou. Jde o místo na této křivce, od kterého zvýšení daně nevede ke zvýšení daňového inkasa. Problém je v tom, že neexistuje exaktně spočítané optimum, ale že se v různých zemích a v různých situacích vztah vybraných daní k nastavení daňového břemene liší. Lafferova křivka např. nebere v úvahu různé "odklánění" a daňové úniky. Inkaso je citlivé jen při skutečně vysoké mezní sazbě daně. Za Reagana se v USA snižovala horní sazba 70 %, a stejně došlo k propadu příjmů.
Restrikce rozpočtových výdajů ve fázi recese komplikuje oživení (brzdný účinek odhaduje ČNB na rok 2013 na 0,8 %). ČNB činila dílčí kroky k měnovému uvolnění, ale snižování úroků až na tzv. technickou nulu moc nepomohlo. Zbývá ještě oslabení koruny, to by ale znamenalo obnovení vnějších inflačních tlaků a náklady firem na pojištění rizik z rozkolísaného kursu.
Nosný hospodářský projekt tedy musí v střednědobém horizontu přemostit dilema, zda jde více o snížení inflace a veřejný dluh, a nebo o přímou i nepřímou podporu hospodářského růstu a následně i zaměstnanosti. Čas k vystřídání současné vlády se blíží, a tedy dozrává čas na výměnu názorů na takový velký projekt s jasně definovaným cílem.
Jiří Dolejš, poslanec PČR a místopředseda ÚV KSČM
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Dolejš - profil
