Dotace likvidují naše hospodářství. Ekonomové vám řeknou proč

Například Radek John ve svém pořadu Bez cenzury přišel s kauzou v Jihomoravském kraji, kdy podle Johna místní politická reprezentace nenašla lepší účel pro jejich využití než vytvoření bobové dráhy nad vinicí. Jízda trvající padesát pět vteřin stála dvacet pět milionů. Dvanáct z toho bylo z evropských fondů. Ty se však nyní nejspíš budou muset vracet.

Maxipes Fík by koukal. I Ája

Další kauza je kolem "kadaňsko – chomutovské větve", do níž spadá jméno podnikatele Ahmada Raada, člena regionální rady ODS. Nadační fond proti korupci třeba zjistil, že si Raad na nábřeží Maxipsa Fíka v Kadani postavil hotel z dotací EU za 28 milionů korun.

Kolem hotelu se pak rozprostírá například nábřeží Maxipsa Fíka, které v auditní zprávě podle pořadu ale také figuruje jako nadhodnocená stavba, neboť se částka na jeho výstavbu vyhoupla prý až na neuvěřitelných 215 milionů korun. Ale takových příkladů by se daly najít tisíce. Dotují se golfová hřiště, soukromé hotely a restaurace. V programovém období 2007-2013 bylo podle serveru fondyeu.eu dotováno 45 768 projektů a alokována částka byla 540 miliard 469 milionů.

To ale není konečná částka. Podle unijních pravidel musí být projekty členských států dotované z rozpočtu EU spolufinancovány z národních zdrojů. Jedná se minimálně o 15 procent, v některých případech dokonce o 25 až 50 procent. Čili zde jsou další neefektivně využité peníze z národních zdrojů.

Dotace vedou ke korupci

„I když korupce je jedním z nejfrekventovanějších slov, dotace ponechávají protikorupčníky v klidu. Často totiž patří mezi dotované. Přitom prokorupční potenciál dotací je zcela zřejmý. Pokud chce někdo postavit hotel s 80procentní dotací, na nějakou korunu nekouká. Často to pak odnesou dotující, kteří neodolají. Dotace mají paradoxně neblahý vliv na ekonomiku. Křiví volný trh a svobodné podnikání. Štěstím v neštěstí je krize. Peníze ubývají a na dotace zbývá čím dál méně peněz. Pro dotované pohroma, protože si život bez dotací neumějí představit. Pro nedotované úleva, protože se najednou stávají konkurenceschopnými. Boj proti přemnoženým dotacím bude trvat ještě dlouho. Ale až jednou skončí dotace, půjdou zase mnozí do práce,“ říká o dotacích senátor ODS a primátor Teplic Jaroslav Kubera. Teplice eurodotace nepřijímají.

Ekonom Pavel Kohout na svých stránkách novaustava.cz říká, že takzvané „evropské peníze“ nejsou tak docela evropské. Polovina z nich jsou vlastně české peníze, které se vracejí domů oklikou přes Brusel: „Podtrženo a sečteno, skutečné evropské peníze představují méně než 40 procent veškerých nákladů na projekty financované takzvaně z dotací. Více než 60 procent představují peníze, které přímo nebo oklikou jdou z českého státního rozpočtu.“

Plýtvání, oslabení rozpočtové kázně, neefektivní výdaje a korupce

Další věcí je, že proplácení dotací z EU jde na realizované projekty až zpětně. Ne vždy jsou ale proplaceny. Dotované projekty mají jako jednu z podmínek též takzvanou udržitelnost. To znamená, že to, co je z dotačních peněz, musí fungovat pět let. Čili to stojí další náklady a pokud peníze nejsou, tak byly peníze vynaloženy nakonec víceméně zbytečně. Navíc administraci projektů zajišťují úředníci, kteří stojí mnoho peněz z veřejných rozpočtů.

Podle ekonoma Pavla Kohouta je však špatný princip eurodotací jako takový. Podle něho se paradoxně ukazuje, že méně škodlivé je platit do evropského rozpočtu více než z něho. Zároveň bychom měli usilovat o minimalizaci evropských dotací na kohezní a strukturální politiku.

Dotace podle Kohouta kazí každou ekonomiku a čím více dotací, tím více škody. Řecko nebo Portugalsko dostávaly ročně téměř tři procenta HDP na dotacích během let 1989-2006. Výsledek je žalostný. Irsko a Španělsko dostávaly o něco méně; výsledek byl rovněž žalostný.

„Dotace jsou navzdory své líbivosti nebezpečné. Mají za následek plýtvání, oslabení rozpočtové kázně, neefektivní výdaje, korupci. Nikdy nikde nikomu neprospěly. Portugalsko, Irsko, Řecko a Španělsko bývaly ještě v roce 2007 označovány za 'kohezní země' nebo 'konvergenční ekonomiky'. Mělo se za to, že díky dotacím a díky euru se časem přiblíží ekonomické úrovni Německa nebo Nizozemska. Stal se přesný opak. Ukazuje se, že méně škodlivé je platit do evropského rozpočtu více než z něho dostávat. Evropské dotace jsou otrávená návnada,“ míní Kohout.

Dotace jsou „sladký jed“ pro ekonomiku

Podle Kohouta by bylo ideálním řešením úplně se odhlásit z programu eurodotací. Upozorňuje, že země nejvíce postižené ekonomickou krizí – Portugalsko, Irsko, Řecko a Španělsko – jsou země s největší příjmem eurodotací.

Dotace podle něho mají minimálně tři negativní efekty. Za prvé vláda si zvykne plýtvat, za druhé, vláda musí kofinancovat dotované projekty, což vede k dalšímu zadlužování. Za třetí mohutný příliv dotací působí růst objemu peněz v ekonomice, což má za následek inflaci. Dalším problémem je dle Kohouta smutný fakt, že většina dotací se proplýtvá na nesmysly nebo se přímo rozkrade.

„Dotace jsou 'sladký jed' pro ekonomiku: Nepoučená veřejnost se domnívá, že přijímat dotace znamená bezpracně bohatnout. Omyl. Bez práce nejsou koláče a dotace jsou čertovy peníze, které se přes noc promění v listí. Všichni ti odborníci na evropské fondy by udělali lépe, kdyby začali dělat něco produktivního,“ říká Kohout.

O úspěchu podnikatele nerozhoduje zákazník, ale úředník

Ekonom Petr Mach upozorňuje, že dotace pokřivují trh. Nerozhodují zákazníci a trh, ale politik o tom, komu dá dotaci na rozvoj například nějakého hotelu. V nevýhodě se pak ocitne ten, kdo také provozuje hotel, ale nemá třeba tak dobré kontakty, aby dotaci dostal. Přitom jeho hotel může být původně efektivnější či pro zákazníky přínosnější.

„Čili pak dotace způsobují, že na trhu neuspěje ten, kdo poskytuje nejlepší služby za nejlepší ceny, ale na jeho úkor ten, kdo si dokáže zařídit nejvíce dotací. Z toho vyplývá, že dotace snižují výkonost ekonomiky, poškozují efektivní podnikatele a udržují na trhu neefektivní firmy,“ říká Mach.

Další náklady

Podobně jako Kohout upozorňuje, že projekty EU znamenají další náklady pro státní rozpočet, protože kdo si o dotaci zažádá, musí projekt kofinancovat. Není také úplně náhodou, že země, které byly největšími příjemci dotací jsou nyní také nejvíce zadlužené.

„Podstatné také je, pokud bychom měli jen vlastní peníze, použili bychom je na to, na co bychom chtěli, zatímco peníze z Bruselu jsou určeny třeba na věci, které tolik nutně nepotřebujeme. Obec má pak krásný aquapark, na jehož provoz nakonec nemá peníze a zároveň má třeba rozbité silnice. Kdybychom peníze do EU neposílali, mohly by zůstat občanům, aby je použili na to, co oni chtějí, ne co chtějí lobbisté a úředníci, nebo by zůstaly v našem rozpočtu,“ uvádí Mach.

Projekty, které jsou zbytečné

David Forbelský ze Strany svobodných občanů to vtipně komentoval: „Pro všechny, kdo tvrdí, že se nám členství v EU vyplatí a že jsme čistými příjemci: Je pravda, že se nám z Unie vrátí o něco více peněz, než tam jako příspěvek posíláme a Bolek si za to může postavit na farmě wellness, Hadamczik golf v Kravařích, na dálnicích extra most pro veverky a lenochody, rozhledny apod. Přijde mi to jako kdybych dal nějakému spolku stovku, a ten mi postupně dal rtěnku, vložku, depilační vosk, krabičku cigaret a gymnastickou stuhu. To vše v hodnotě 150 korun. Sice budu 'v plusu', ale tak nějak si myslím, že bych si za stovku sám koupil dost užitečnější věcí.“ Podle Macha se tedy užitná hodnota pořízených věcí zdaleka nerovná účetní hodnotě.

Spoustu peněz stojí také administrativa: „Jenom provoz zemědělského intervenčního fondu, který utrácí podstatnou část zemědělských dotací EU, stojí ročně více než miliardu korun a to jsou peníze z českého rozpočtu. Další náklady jsou na sebepropagaci a propagandu EU, kdy u každého projektu, který byl financován z EU, musí stát cedule, být nálepky a tak dále. Ty peníze ale nejsou peníze EU. Ty se nejprve musely sebrat daňovým poplatníkům. A u nás také u každého chodníku není cedule, že by postaven z peněz obce, či u dálnice není cedule, že je z peněz státu. Vojáci nenosí na uniformách cedulky: Jsme financování ze státního rozpočtu.“