Celý podzim pracovali lidé z ministerstva financí pod vedením člověka s třicetiletou praxí na kontrole hospodaření Ústavního soudu se svěřenými veřejnými penězi.

Výsledek je pro tak nějak typický pro státní instituce v České republice. Zakázky bez výběrových řízení a vykazování užití majetku nad možnost reality v čase a prostoru a tím vyšší výdaje. Závěry kontroly? Ústavní soud pochybil a vyčíslené škody jdou do milionů. Normální by bylo vyměřit pokutu a zároveň hnát k hmotné odpovědnosti lidi, kteří mají za svěřené peníze na Ústavním soudu odpovědnost. A chtít náhradu. Jenže to bychom nesměli být v České republice a ministerstvo financí, které spravuje veřejné peníze občanů, by nesměl vést bezpáteřní politický matador Miroslav Kalousek, který po vyvolených peníze nevymáhá. Vyvolení se v politice vždy šiknou a na buzeraci a vymáhání je tu zbylých deset milionů lidí, kteří to, co bylo odpuštěno veřejnému sektoru, zatáhnou ze svého.

Rychetský mlčel celý podzim minulého roku. Nějaká kontrola správy veřejných peněz jím řízeným soudem byla zjevně pod jeho rozlišovací schopnost a raději věnoval čas komentářům na téma politiky. Proti neústavnosti kontroly se nijak neohradil a na „nezávislost Ústavního soudu“ si vzpomněl až v okamžiku, kdy kontrola odhalila výše uvedené. Člověk by čekal slova pokání a sypání si popelu na hlavu s jasným vyjádřením, že na základě výsledků vyvodí osobní odpovědnost vůči odpovědným lidem na soudu. Vždyť jde o jednu z nejvyšších státních autorit, která by měla jít příkladem. Místo toho vysvětlil Kalouskovi, že kontrola byla protiústavní – a Kalousek uznal, že o Ústavě ví Rychetský víc, než on, a výsledky kontroly shodil pod stůl. Žádné pochybení, žádné uměle zvýšené náklady, žádné zakázky bez výběrového řízení. Nic z toho se rozhodnutím Kalouska nestalo. Žádné vracení peněz, žádná odpovědnost, žádné pokuty. Zapomeňte. Kdo by zpochybňoval slova Rychetského, však on se ještě ve své funkci může v budoucnu hodit.