Ministr zdravotnictví Leoš Heger z TOP09 postupně přikládal polínko po polínku k původně registračním poplatkům exministra Tomáše Julínka (ODS), až pacient bez nabité prkenice už k lékaři ani dnes chodit nemusí. Ministru Hegerovi (TOP09) se ve zdravotnictví podařilo postupně totálně vyprázdnit Ústavu ČR, respektive právo občanů na přístup ke zdravotní péči.

Za peníze z veřejného zdravotního pojištění, které podle Listiny práv a svobod garantuje každému občanovi přístup k bezplatné zdravotní péči, nedostává pacient podle receptury sepsané ministrem Hegerem téměř nic.  Potichu téměř vymizely léky bez doplatku, platí se zdravotnické pomůcky, vytvářejí se sazebníky na lékaře. Zdravotnická zařízení čekají pokuty padesát tisíc korun, pokud nemají správně vyvěšenou ceduli, nebo až milion korun, pokud neprokáže, že člověka nenutili k tomu, aby si zaplatil „ekonomicky náročnější péči“ (rozuměj nadstandard).  Ministru Hegerovi se podařilo dokončit Julínkovy nepřípustné návrhy a zprivatizovat lékařskou péči téměř dokonale.

Limity pro dostupnost, respektive nedostupnost péče a čekací doby, znamenající v podstatě ohrožení života jako je např. návrh na mamografické vyšetření ve lhůtě dvou měsíců, jsou tím posledním polínkem pod kotlem, v němž jsou postupně vařeni pacienti i zdravotníci. Ministerstvo je mění v chutnou a snadnou krmi pro významné finanční skupiny. Zdravotnictví se stává dobrým kšeftem. Stačí z pacientů udělat klienty a tuto veřejnou službu z principů solidarity a humanity vystavit nelítostnému trhu.  Kdyby snad pacienta napadlo, že nemá na poplatky ani na doplatky léků, jejichž výši se dozví až v lékárně, pak se od 1. dubna (jak symbolické), vystavuje reálnému nebezpečí, že ho lékař pro nedodržování léčebného postupu vyřadí ze své evidence. To je naprosto v rozporu s ústavním principem dostupnosti lékařské péče.

A netýká se jen seniorů. Pacientem se v momentě může stát každý bez rozdílu věku či sociálního postavení. Pro většinu lidí (kromě kmotrů této vlády) pak platí, že v okamžiku, kdy onemocní, rapidně klesne jejich příjem. Díky opatření ministra Hegera však také rapidně narostou výdaje vyvolané léčbou. Jedná-li se o dlouhodobou záležitost, pak i příslušník střední vrstvy padá do chudoby, ze které se následně jen obtížně dostává.

Mimochodem, to není jen sociální problém a problém dodržování ústavnosti. Zdravotní stav obyvatelstva a fungující systém zdravotní péče je jedna ze základních podmínek konkurenceschopnosti země. Vyspělé státy proto mají solidární systémy zdravotní péče a tyto systémy udržuje i současná konzervativní, pravicová Evropa a nově zavádí i USA. Dělá-li Nečasova vláda opak, dává jasně najevo, kterým směrem naši zemi vede. Proti tomu by se měli postavit nejen zdravotníci a pacienti, ale všichni občané. V této chvíli už jde skutečně o život – současný, i ten budoucí.