http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=704669 ...... Praha - Odboroví experti v čele s Martinem Fassmannem tvrdí, že v návrhu daňových změn, které navrhuje pro své reformy MF Kalousek, odhalili díru ve výši mnoha miliard korun. Celkový dopad navrhovaných změn přesáhne minimálně částku 20 miliard korun ročně, odhadují odboráři, jak dopadne snižování daní v období, kdy veřejné finance dosahují historicky nejvyšších deficitů přes 100 miliard korun za rok. Podle Fassmanna odhad platí i v tom případě, když stát vydělá 21 miliard na zvýšení daně z přidané hodnoty, která se má od ledna 2013 sjednotit na 17,5%. Odbory to dokládají analýzou, kterou jejich experti dopracovali před dnešním jednáním tripartityZaměstnancům 600 korun dolů: Odbory vypočítaly, že na snížení daní budou profitovat firmy a živnostníci, prodělají na nich ale všichni zaměstnanci s příjmy do 100 000 měsíčně. Ztrátu zaměstnanců způsobí v první řadě opatření snižující firemní odvody na zdravotní pojištění o 2% z hrubé mzdy, kterou firmy vyplácejí svým zaměstnancům. O stejné 2% se ale zvýší odvody na zdrav. pojistné, které zaplatí přímo zaměstnanec. Odbory přitom předpokládají, že podniky nechají platy zaměstnanců na dosavadní úrovni. V takovém případě by se skutečně čisté mzdy snížily o 2% a zaměstnanci by odvedli státu cca o 15 miliard ročně navíc. Další náklady přinese zaměstnancům vyšší daň z přidané hodnoty: Celkové ztráty rodinných rozpočtů ukazují odbory na příkladu zaměstnance s hrubou mzdou 10 tisíc korun měsíčně, který na reformě ztratí nejvíc. „Pokud k celkovému zvýšení daňového zatížení ve výši 331 korun ještě přičteme cca 300 korun, kterými jeho výdaje zatíží dvojí zvýšení DPH, potom bude činit celkový nárůst daňového zatížení měsíčně 631 korun, ročně 7573 korun," vypočítává Fassmann. Zaměstnanci se mzdou do dvojnásobku průměrného platu přijdou o 600 až 800 korun měsíčně. Odbory varují, že daňová reforma skrývá další ztráty pro státní rozpočet :::: Kalousek doporučuje snížit pojistné OSVČ, respektive živnostníkům. Ti dnes platí oproti zaměstnancům sociální i zdravotní pojistné v poloviční výši. Kdyby platili stejně jako zaměstnanci, vydělaly by zdravotní pojišťovny 15 miliard ročně a důchodový systém by na pojistném utržil o 30 miliard navíc. Reformou se živnostníkům sníží sociální pojistné oproti zaměstnancům na čtvrtinu. OSVČ s příjmem do 25 tisíc tak měsíčně ušetří na daních a odvodech 400 korun. Pokud živnostník vydělá 50 tisíc, ušetří tisícovku měsíčně, při 100 000-vém výdělku odvede státu každý měsíc o 2 000 korun méně. Takovým opatřením přijde stát o další 2 miliardy, avšak horší prý bude nepřímý dopad. Zvyšováním daní pro zaměstnance a snižováním pro živnostníky nutí ministr Kalousek podle odborů zaměstnance, aby přecházeli do „švarcsystému". Pokud by se k přechodu rozhodlo sto tisíc zaměstnanců, přijdou veřejné finance o 12-13 miliard ročně. I bez těchto výhod přešlo v posledních dvou letech do švarcsystému právě sto tisíc zaměstnanců.......On proste necha stat zdecimovat tim ze nebude vybirat dane a pak se stat necha zbankrotovat .

Předmět:  "Smrt na tyranu, není zločin", z hlediska vyššího principu mravního Datum: 24.11.2011 10:11:08 DO ZBRANĚ LIDE ČESKÝ!!!, Lidové povstání, sobota 3. března 2012. Na 3. března 2012 je neodvratně připraveno lidové povstání, ale nikoliv jen v Praze kam obyčejní lidé nemohou, protože mnohde nemají už ani peníze na cestu ani na nocleh, lidové povstání proběhne ve všech spádových městech všech okresů. Naše vlastenecká povinnost nám velí: „Dost!!! Už napáchali mnoho zla“ To je jediná věc, které se bojí dnešní politická mafie, socialističtí kapitalisti, nenasytní bankéři a justiční mafie, která vytváří všemocné podmínky pro zadlužování a zotročování obyčejných lidí pomocí chapadel soukromých exekutorů a agentur vymáhající dluhy a přivádí prostý dělný lid na pokraj existence. Zvonění, cinkání a bezzubé stávky poškozují jen nás obyčejné lidi, my ztrácíme čas, my se nemůžeme věnovat vlastní práci, my se musíme za své peníze dopravovat do Prahy. Proto již dozrál čas pozvednout proti tyranům zbraň nejsilnější! Hlas prostého dělného lidu! Do zbraně !!! 3. 3. 2012, obsaďte policejní stanice, slušní policisté půjdou s námi, vojska se nebojte, jsou to naši synové a jsou placeni z našich daní. Žádné politické strany, žádné hnutí a mocenské skupiny, ale sám podvedený, ožebračený a zotročený lid český musí povstat. Novodobá šlechta nás vytrhla z područí SSSR, aby nás následně zaprodala ekonomickým okupantům z celého světa a uvrhla nás naopak do područí USA. Problém nejsou nezaměstnaní, problém nejsou důchodci, problém nejsou cikáni ani Ukrajinci ani Vietnamci. Problém je nenasytnost našich mocipánů, novodobé šlechty, z našich daní jim platíme armádu, na kterou oni budou spoléhat, že je ochrání před námi a oni budou dál bez ostychu každoročně navyšovat jen vlastní zisky a zneužívat svého postavení na základě námi projevené důvěry při volbách, monopolní objekty, jako je ČEZ, RVE, zdravotní pojišťovny, mobilní operátoři a všichni soukromí exekutoři kteří mají zaručený zisk vyplývající ze zákona. Zisk, který je daleko za hranicí lichvy nad kterou politické strany drží ochranou ruku, neboť šedou ekonomikou se tyto nekřesťanské zisky, nalévají zpět do politických stran v období financování jejich volebních kapaní. Zisky, které jako finanční gestapo získávají drancováním lidí a rodin ve finanční tísni, následně tyto lidi zcela vyloučí z běžného života a doženou k ekonomickým sebevraždám mnohdy celých rodin. V Česku je již na sedm set tisíc rodin s dokladem o hmotné nouzi. Rodin, které si po dotahování opasku pomalu začínají utahovat smyčku kolem krku. Ptáme se: PROČ ???   Sedm set tisíc rodin to už je tak velká armáda, kterou již nelze umlčet a která už nemá co ztratit jen získat! DO ZBRANĚ LIDE ČESKÝ !!! Naší zbraní je sjednocený hlas nespokojené a zotročené většiny obyčejného lidu České republiky, naše beznaděj je naše síla. Nenechme se do nekonečna zastrašovat a utiskovat všemocnou skupinou politické a justiční mafie. JICH JE 1% NÁS NESPOKOJENÝCH 99% Pravdu nelze umlčet!  Do zbraně !!! Lide český !!! - Souhlasíš?   Povstaň  3.března 2012 a pošli každému , koho znáš - Souhlasíš a nepovstaneš?Tak alespoň tohle rozpošli . - Nesouhlasíš?  Tak si nestěžuj. - Nesouhlasíš?  Možná jsi jeden z těch, proti komu povstaneme. Pokud se Vám ten to email někdy vrátí po čase odkudkoliv, znamená to,že lid je již připraven a odhodlán povstat v sobotu 3. března 2012. NAŠE VLÁDA MUSÍ PŘEDEVŠÍM SLOUŽIT NAŠEMU ZÁJMU A NE JEN KRALOVAT A KAŽDÝ JEDEN Z NICH MUSÍ NÉST ZA VEŠKERÉ ROZHODOVÁNÍ ZODPOVĚDNOST, KTEROU JSME JIM SVĚŘILI. V.A.M.16-11-2011       ABYCHOM SE NEMUSELI PŘED SVÝMI DĚTMI STYDĚT.

po nich opravdu ani pes neštěkne, natož aby jejich kytky zaplnily loď - osobo hnusná

Nedivím se!!! Povinné šarády skončili a voda se zavřela.... Takže dnes už si na Havla by nikdo ani nevzpomněl, kdyby nebylo byzžnysmenů, kteří chtějí jeho památku zneuctít tím, že pomocí jeho jména přejmenováváním letiště, či Karlových Varů chtějí vytřískat prachy. Je to zbytečná námaha, za pár dní jeho jméno nikoho už nepotáhne, lidé v téhle době budou už mít starosri sami o sebe. Já tu mánii s přejmenováváním vidím jako nesmyslnou. A ti, co spoléhají na byznys, skončí krachem. Akorát zbude zaplatit náklady spojené se změnami adres a dalších identifikačních dokumentů. A jsem si stoprocentně jist, že ani ti největší horlivci za přejmenovávání se ale do placení už hrnout nebudou. Prostě Kalousek zvedne DPH o další procento - zbytečné. A nasere lidi ještě víc !!!

že já nešel taky pochovávat sebevraha Havla

í podivnou okolností je, že tělo mrtvého nikdo neviděl i také to, že došlo k urychlené kremaci. Logicky by se dalo očekávat, že rakev s ostatky bývalého prezidenta spočine v rodinném hrobě se vším všudy, nikoli v uzavřené piksle s popelem. Zdá se, jako by někdo nechtěl, aby se někdy v budoucnu mohlo spekulovat o pravé příčině smrti Václava Havla. Rok 2011 se bývalému prezidentovi vůbec nevydařil. Film, který režíroval podle vlastní předlohy naprosto propadl, navíc byl obviněn, že jej točil za peníze daňových poplatníků. Pak se objevila kniha, která jej obvinila z nevěry. Velkolepá oslava pětasedmdesátých narozenin se nakonec obrátila proti němu, neboť ji financovala přinejmenším rozporuplná osobnost miliardáře Bakaly. V roce 2011 také přepsal většinu svého majetku na manželku… Blíží se Vánoce, je čas bilancovat. Václav Havel je opuštěn, zdraví mu neslouží, manželka plní své pracovní povinnosti a je všude jinde, akorát u něj ne. Uvědomuje si, že on, muž, který aspiroval i na Nobelovu cenu a měl po celém světě tisíce přátel, má u sebe jen řádové sestry boromejky. Nyní už nemá ani sílu, ani moc – a dokonce ani majetek. Uvědomuje si, že nemá vlastního potomka, že to, co budovaly celé generace Havlů, skončí v rukou rodiny Veškrnů. Z osamění ho vytrhuje pár dní před Štědrým dnem nečekaný příjezd manželky Dagmar, kterou údajně přes její „pracovní povinnosti“ přemluví ke společné oslavě Vánoc. Náhle je prý šťasten, i když za pár hodin umírá… Tato podivná souhra okolností již nikdy nebude rozklíčována. Lékař podepsal úmrtní list, v Praze se lidé klaněli zřejmě prázdné rakvi a abychom se nikdy nedozvěděli úplnou pravdu, honem bylo tělo exprezidenta proměněno v popel. Národ si bude pamatovat ono „Kdo nepláče, není Čech“, ale to alespoň z mého hlediska sloužilo jako kouřová clona. Být na místě Václava Havla, asi bych si hodil mašli!

Ono se to s tou pietou přehnalo o tom není pochyb.Pokud se týká pani Šulcová štěkání psů,tak ti štěkají ostošest mimo loď,ale o tom určitě víte,že.Je to jak na návsi - jeden pes začne a ostatní se přidají.Jedno je jisté o tom kdo,co a jak zhodnotí po čase (alespoň v to doufám)historici,nikoliv histerici a hlupáci.

to uvedl jako důvod Fero Fenič jako důvod, když se ho ptali, proč tak pospíchá s akcí Ruzyňské letiště.

No to budou mít Němci radost. Aby nám to nedovezli zase zpátky, ty kytky.

Lidičky, teď hlásili v rozhlase, že prý umřel Václav Havel! Prý se to stalo 18. prosince. Proč nám nic neřeknou, proč to tají?

Checht.

Proti zneuctění Ruzyňského letiště jménem zrádce tohoto národa se do 18,25 hodin dne 1. ledna 2012 podepsalo 11.320 občanů této země. Havel je stejný parchant jako Gottwald. Klement Gottwald zaprodal za slávu, peníze a pozici presidenta tuto zemi Ivanům, Václav Havel zaprodal za slávu, peníze a pozici presidenta tuto zemi Amikům a sudetským Němcům. V paměti národa oba budou figurovat navždy jako špinaví zrádci!

Zdeněk Spálovský, důchodce, Kroměříž, který vstoupil do historie svým soudním sporem s prezidentem České republiky Václavem Havlem za články, které o něm publikoval v našich i zahraničních médiích. Redakci der Spiegel zaslal k uveřejnění dne 9. května 2001 tento otevřený dopis: >> >> Václave Havle, tímto dopisem doplňuji otevřený dopis ze dne 1. 8. 1993. Když jsme spolu jednali 27. 12. 1989, varoval jsem Vás, abyste se neopovážil omlouvat Němcům, pokud tak učiníte, budu první, kdo se proti Vám postaví. Mám k tomu to největší právo, jak se v tomto dopise dozvíte. Nechtěl jsem hovořit o protektorátní minulosti Vaší rodiny, protože zastávám názor, že děti nemohou za chyby a zločiny rodičů, pokud nepokračují v těchto zločinech. Vy jste převzal štafetu sionistickonacistickou a pokračujete ve zločinu (dvě až tři slova jsou vybělena - pozn.) které se dopustil Váš otec a strýc, proto jste plně vinen. >> >> Váš otec a strýc byli členy organizace sv. Pavel, která byla založena v minulém století a trvá dodnes. Tato organizace má za úkol germanizaci Evropy a likvidaci slovanských národů, což napsal Karl Marx-Mardochej v roce 1849. >> >> "Úplný zánik Jihoslovanů jest požadavkem evropské kultury, protože budou poněmčení a pomaďarštěni. Jsou to banda lupičů a příští světová válka přinese zánik Jihoslovanů. Čechové, k nimž chceme Moravany a Slováky počítat, ačkoliv se řečí i minulostí od sebe liší, neměli by nikdy svých dějin a tento neexistující národ činí si nárok na samostatnost? Nemají žádného práva na národní samostatnost a nemohou ji nikdy dosíci." >> >> Toto je také součást tajného židovského učení "KABALA". Další historický výrok, který je naplňován, s vaší přímou pomocí. "My nejsme potomci oné husitské šlechty, která protestovala roku 1415 na sněmu českém proti koncilu kostnickému, my jsme potomci oné katolické šlechty, která u Lipan porazila Tábory a na bílé Hoře husitské stavy české..." >> >> "My vidíme v husitech ne slavné bohatýry, ale bandu lupičů a žhářů, komunisty 15. století, a my, Schwarzenbergové, budeme bojovati proti Vám novohusitům s touže rázností, jako pánové z Růže bojovali proti starým husitům." Karl von Schwarzenberg, roku 1889. >> >> Ve službách Kohla a Německa Tak jako Henlein plnil vůli a rozkaz Hitlera, tak Vy plníte plníte vůli Kohla, Kinkla a Německa. K tomuto lokajství Vás zavazuje Vaše členství v organizaci sv. Pavla a německé občanství. Aby byl beze zbytku splněn plán likvidace naší země Československa, kterým jste pověřen, byl Vám určen Schwarzenberg jako kurátor, protože Váš alkoholismus nezajišťoval toto plnění. Tento potomek cizácké a nepřátelské šlechty nema právo vůbec do naší země vkročit, natož aby měl tyto výhody. >> >> Já plnoprávný občan nemám žádná práva a majetek jsem nedostal, přesto, že jsem prošel peklem nacismu a komunismu. >> >> Deklarace nám vnucená je německý diktát. Tímto je uznána Mnichovská dohoda a Protektorát a naše podřízenost Německu. Dopustil jste se toho nejhoršího zločinu vlastizrady na naší vlasti. To, co nestačili uskutečnit Váš otec a strýc, s německou podporou a pomocí, dokončujete to Vy, pod rouškou sametu, humanisty a Listiny lidských práv, kterých zneužíváte s cynismem Vám vlastním. >> >> Hitler dosazen a financován Amerikou? Adolf Hitler, také člen organizace sv. Pavel, byl osobním přítelem obou Havlů, kteří pro něj pracovali oficiálně od roku 1933, proti naší republice. I když byli významní členové zednářských lóží, o tom věděli nacisté a samozřejmě i Hitler, protože byl ortodoxní Žid, dosazen Amerikou a financován, nesmělo se těmto dvěma Havlům ublížit. Byli pod ochranou samotného Hitlera. Toto je důkaz, co je sionistický nacionalismus, který obsahuje kapitalismus, nacismus, fašismus, globalismus, který Vy teď připravujete. >> >> Po okupaci 15. 3. 1939 bylo v Lucerně zřízeno sídlo SD - Sicherheitsdienst a Gestapo. Oba Havlové pracovali jako agenti. Byly tam zřízeny konspirativní byty, kde získávali občany ke spolupráci s SD a Gestapem. Váš strýc zajišťoval pro Gestapo a SD večírky, hony a zábavy s děvčaty a optoval německou národnost i občanství. Váš strýc pak dostal doklady na německé jméno a příjmení a stal se řádným úředníkem pražského gestapa. Já jsem ho poznal, když mne v Praze zatýkal pod Klaus Weidermann. >> >> Než byla provedena okupace Československa, měl Váš strýc a otec vytvořenou organizaci agentů, kteří pak údajně pracovali pro skutečný odboj. Proto mohli pronikat do skutečného odboje a likvidovat naše nejlepší lidi. Mají na svědomí mnoho našich občanů, které dostali do koncentračních táborů a vězení, a osobně zabili přede mnou 3 lidi. Mají podíl na likvidaci škpt. Morávka, pplk. Balabána, pplk. Machina a také podíl na zatčení a věznění v koncentračním táboře Dr. Milady Horákové. >> >> Tajně hlídali Haydricha >> >> Když byl do Protekrorátu přeložen Hendrich a úkolem likvidovat členy zednářských lóží a zlikvidovat náš národ. Hitler žádal Vašeho strýce, aby Hendricha tajně hlídali. Byl rodinným přítelem Vaší rodiny a Vás choval na klíně a při tom netušil, že je vlastně hlídán. Pátral po původu Hitlera. Byl jeho tvrdým odpůrcem a zednářských lóží, které likvidoval bez slitování a Vašeho otce a strýce se nedotkl. Když poslal Hendrich své dva agenty do Polné, Váš strýc okamžitě podával zprávu Hitlerovi, s kterým měli přímý kontakt. >> >> Byl to Hitler, který okamžitě žádal Ameriku o likvidaci Hendricha. Ta byla provedena na žádost Dr. Beneše! Byl to Váš otec, který určil Lidice jako místo původu atentátu, Váš otec a strýc mají na svědomí tragédii Lidickou. >> >> 4. ledna 1944 jsem předával zprávu v Praze a varování. 5. se mělo uskutečnit navázání styku. Bylo podezření, že jde o provokaci a nebyla jistota, že jde o skutečnou skupinu odboje. Byl jsem požádán o pomoc. Žena, která měla být mou údajnou matkou, mi měla krýt záda. V 10 hod. na nábřeží proti Národnímu divadlu byl jsem tím dotyčným sražen na zem. Od Národního divadla vyběhli nějací muži. Chtěl jsem utéct, ale ten, který tam čekal mne nepustil. Dostal jsem ránu a upadl na zem. Ta žena přiběhla volala na muže, který přiběhl a kopl mne. "Pane Havle, co Vám můj syn udělal, proč ho kopete?" Ich bin nicht Havel, a ženu udeřil. Srazil ji na zem, hned přijelo auto, do kterého nás vhodili. V Bartolomějské výslech. Kdo jsem, odkud a ke které skupině patříme. Ta žena byla velmi statečná, moc na ni vzpomínám. Pane Havel, toto je velký omyl, my nikam nepatříme. Váš strýc zařval, "Ich bin nicht Havel, Ich bin Klaus Wiedermann." Ale já Vás znám, povídala ta žena, jste Miloš Havel a ten vedle je Václav Havel a ten pán je Pružinský Klaus. >> >> A tady žena udělala chybu. Klaus bylo krycí jméno. Váš strýc a ti ostatní kati zařvali, a Váš otec zaječel. Tak přece, začal ten pravý výslech. Bylo jich tam dost na týrání, dost. Když jsem zavolal, "maminko", váš otec uměl dávat pěkné facky. Po každé jsem omdlel. Tu paní křísili a znovu bili, strhli z ní šaty a nějakými pružnými holemi ji mlátili. >> >> Váš strýc šílel, protože nepromluvila. Když se probrala, chtěla vstat, ale nemohla, byla skoro nahá. Váš strýc se k ní naklonil ještě s jedním a zařval "Ty Čechie švajnehund, budeš mluvit?" A ona najednou povídá: "Pane Miloši Havle, Vy jste lidská bestie." Váš strýc popadl tu hůl a udeřil ji tak nešťastně, že ji zabil. Začal jsem plakat a volat "Maminko, co ti to udělali?" Probral jsem se až na kobce na Pankráci. Nebudu popisovat to mučení, kterým jsem prošel. Zde mne vyslychali Němci. >> >> Já jsem své jméno a kdo jsem nevyzradil. Byl jsem si vědom, co by to znamenalo pro mou rodinu a organizaci. Pojem času jsem ztratil. Když mne převáželi do Berlína, bylo již teplo. Dali mne na kobku, kde byli dva občené Dánové. Při každém výslechu mi vzali šaty, nahého mne pověsili na dobytčí háky za nohy a bičovali mne. Ten gestapák, co mne vyslychal byl sudetský Němec a uměl česky. Sám mi to řekl, že pochází od Karlových Varů a že se budu hlásit jako "čechiše švajnehund". To jsem neudělal, mlčel jsem. Byl jsem bit nějakým bičem a pěstmi.. Moji spoluvězni mne opatrovali, hlidali mne a byli mi velkou oporou. Byl jsem na konci sil fyzických, nemohl jsem už chodit. Měl jsem pár dnů pokoj, klid, pak přišel další výslech. >> >> K němu překvapení, nějaká kancelář, ale jaksi holá. Byl tam stůl a kolem seděli nějací muži v unoformách a v civilu. Byli mírně rozpití a pak se mi představil Váš otec, a váš strýc, dále Pružinský Klaus a Klaus Wilfeld, rezident II. oddělení SD a byl tam nějaký malý chlapec v uniformě Hitlerjugend. Stál u Vašeho otce, který ho hladil po hlavě. Váš otec na mne zařval jak to, že se nehlásím jak mam, jak se jmenuji a kdo jsem, ja mlčel. Svlékli mne do naha a bičovali po chodidlech s tím, že to ze mne dostanou. Nemohl jsem se postavit, klečel jsem. Pak ke mně přistoupili ti v uniformách a Váš otec v ruce měl sklenici a popíjel. Ten gestapák na mně řval "Du čechiše švajnehund, budeš se tak hlácit nebo ne?" Zakroutil jsem hlavou, že ne. Kopl do mne a já upadl. Ten chlapec přiběhl a kopl do mne, až jsem močil krev, pak zvedl pravou ruku a volal Sieg Heil, Heil Hitler. Pak ke mně přistoupil ten gestapák i s Vaším otcem a něco německy říkal Vašemu otci. Ten se smál a kýval hlavou a něco říkal. Přivedl moje dva spoluvězně. Ten gestapák mi říkal, když se tak nebudeš hlásit, tak ty dva zastřelíme. Zakroutil jsem hlavou. Vzal pistoli a chtěl ho zastřelit. >> >> Váš otec ho zastavil, vzal mu pistoli a ty dva spoluvězně zastřelil. Byl to pro mne šok, ten malý chlapec k nim přiběhl a kopal do nich a pak volal Heil Hitler a Sieg heil. Váš otec ho za to chválil a hladil. Mohl mít tak 7 až 8 roku. Pak přivedli další vězně, tři, jeden z nich mluvil francouzsky. Váš strýc i otec na mne řvali, že je také zastřelí. Nemohl jsem si vzít na svědomí další lidské životy. Kleče jsem se hlásil "Her komendant, ich bin heftlink čechiše švajnehund ohne nahme." Huronský řev a řehot jaký spustili jsem do té doby neslyšel. >> >> Odsouzen jako nepřítel Třetí říše >> >> 25. května 1944 jsem byl nějakým soudem souzen, pro nepřátelskou činnost proti socialistickému státnímu zřízení. Svědkové proti mně byli Váš otec, strýc, Pružinský Klaus a Klaus Wilfer. Na základě jejich svědectví, kterým dokazovali, že patřím k nepřátelské organizaci, svědkové jednoznačně potvrdili, že jsem se ohlasil přesně podle domluvy. Soud dospěl k jednoznačnému závěru, že jsem člen nepřátelské organizace, jejíž činnost je zaměřena škodit Velkoněmecké říši a socialistickému státnímu zřízení. Proto jsem byl odsouzen k smrti s podmíněným odkladem tří měsíců. Pokud do té doby nesdělím své jméno a nacionály, budu popraven. Tlumočník, který mi překládal celý průběh soudu, byl zřejmě Čech. Mluvil perfektně česky. >> >> Za krátkou dobu jsem byl s několika spoluvězni převezen do Mauthausenu. Než jsem byl dán na oddělení transportu bylo mi vytetováno číslo 80943 na předloktí levé ruky. >> >> Vězněm v Mauthausenu >> >> V Mauthausenu jsme projeli nějakým tunelem. Přebral mne nějaký spoluvězeň, mluvil česky a než mne dal na celu, tak se mne ptal jak se jmenuji a odkud jsem. Řekl jsem zase - nevím. Na cele byli tři vězni ve vězeňských šatech, odsouzeni k smrti. Když se zavřeli dveře, jeden z nich mi povídá "Ani nám neříkej své jméno, ani odkud jsi. Vydrž a nezraď." Byli to příslušníci dem. Pravice. Ing. Zdeněk Čech, Dr. Prof. Jindřich Spáčil a prof. Marek Neumann. Cela byla holá, spali jsme na holé zemi a nesměli ven. Ten vězeň, který mne přebral spolu s dozorcem, byl kápo a placený agent gestapa, ale radil mě abych neprozradil své jméno. >> >> Odbojova organiazce, které velel JUDr. Jan Uher, vyvinula všechnu svou moc a tajně mne z Mauthausenu dostali ven. Vážil jsem necelých 25 kg. Váš otec a strýc mají podíl na likvidaci plk. JUDr. Jana Uhera, pplk. ing. Jiřího Melichara, vypálení Javoříčka a vyvraždění mužu od 15 let. Byli to bestiální zrůdy, které Vy dnes oslavujete jako hrdiny, což Vás plně charakterizuje. >> >> Co obsahuje tajná přísaha? >> >> Plně jste převzal jejich odkaz, který naplňujete. Plníte také přísahu, kterou jste skládal v Izraeli opřen o Zeď nářků a při Vašem svěcení do 30. svěcení ve stupni 1. Jednáte přesně jak jste slíbil. Rozbít náš stát, podrazit lid, nadělat z nás otroky a poslušné stádo konzumentních tvorů, vnutit lidu apatii, beznaděj, lhostejnost a nezájem o věci veřejné, musela narůst kriminalita, prostituce, drogy a tim rozbit morální hodnoty společnosti. Jednáta přesně podle zasvěcení: Já, jedině já vše kvůli mně, vše pro mne, a to všemi možnými prostředky. Přísahu, kterou jste skládal v Izraeli, byla přísaha Bohu zla - Jahvem - Luciferovi a Satanovi. Nejsem fanatik, ale tvrdý realista. Zlo, v kterém stojíte, se muselo ukázat, odhalit svoji tvář. To se stalo. >> >> Já jsem skládal přísahu životu, Pravdě a spravedlnosti - tomu Bohu, který stvořil Vesmír, planetu Země a Člověka, Stvořiteli, Soud, o který jsem požádal není spor dvou jedinců, ale boj dvou systemu. Dobra a zla. To, že jste mi dal milost, , ne z humánních důvodů, ale proto, abyste mi zavřel hubu. To jste dal naprosto jasně najevo, že mám pravdu a z té vy máte strach. >> >> Proto říkám: Buď život nebo smrt, buď pravda nebo lež, buď spravedlnost nebo zločiny a bezpráví. >> >> Ochrancem vlastizrádných zločinců. Buď já a ten dobrý, čisty obelhaný a okradený lid a moje vlast, nebo Vy a ta banda vlastizrádných zločinců, které chráníte a kterým tolik vyhovujete. Proto žádám referendum, proto, že jedině lid je pánem v zemi a z jeho vůle pochází veškerá moc ve státě. >> >> Máte-li tak silnou podporu lidu, jak uvádí sdělovací prostředky, nemáte se čeho bát. Navrhuji Vám jen pro nás dva dialog v České televizi. Totéž také navrhuji Václavu PRUŽINSKÉMU - Klavsovi, po našem pohovoru. >> >> Těším se na ten pohovor, věřím, že bude a loučím se tak, jak jsem se musel hlásit Vašemu otci a stýci. "HERR KOMANDANT HEFTLINK čechiše švajnehund numer 80943 ohne nahme." >> >> Zapsáno v Praze dne 9. května 2001. >> >> Zdeněk S P Á L O V S K Ý, důchodce, K r o m ě ř í ž (zmiňovaný PRUŽINSKI-Klaus,je otec toho jenž je na hradě)

Pane, máte fantazii, zkuste psát dobrodružné romány

pravda je obtížně skousnutelná,ale to není můj problém nýbrž váš.Je to jako když se muslimové modlí k MOHAMEDOVI,který byl pedofil(manželku AIŠU si bral v jejích 6ti letech a v jejích 9ti letech manželství završil!) a vrah(své odpůrce nechával veřejně podřezat a u řady z nich to udělal osobně) - rovněž nesnesou,když to někdo připomene.

řekni mi ty chytráku, když tě tak čtu a posledni dobou jsi chytry jak radio, a všechno viš a kritizuješ. Proč nepoukazuješ na tu nepravost. mysliš že jsi hrdina, jsi podělanej strachy

velice zmatená reakce,oni v Bohnicích povolili PC?Buď piš konkrétní,srozumitelné a smysluplné protiargumenty a připomínky,nebo vrať PC tam kde jsi jej ukradl.

ty tve članky taky zavaněji nečistotou, jak ses k takovým informacím dostal, kdovi jake je tve svědomi.?

Mé svědomí je čisté(i když svědomí je něco jako UFO všichni o tom mluví ,ale málokdo viděl - to by museli všichni politici už dávno spáchat sebevraždu,jestli ono nebylo vymyšleno jako bič na "chudý" lid) nesmíš podle sebe soudit jiné "karlo",když jsi pilná a předvídavá a umíš používat PC ledacos se dozvíš.

Neni uz dost celeho Havla? Kdo toto vsechno co povazuju za zbytecne zaplati, nebo snad Dagmar z dedictvi???? Nakonec je videt jak op neho cele stado ovec stalo. Pat lidicek, kteri ze zadarmo projeli, popili si grog a svarak a protom se nebavili jaky to byl dobry clovek, ale kam se pojede na dovolenou. To je tedy pro smich vsem a hlavne tem, kteri se zase na dalsi divodlo nechali nalakat.Hanba vsem, kteri se tam prisli jen podivat.

1. na lodě lezou ovce bečící o všem možném, hlavně BEČÍCÍ 2. ti co tvrdí, že Havel nebyl jejich prezident, jsou blázni 3. berte život s humorem, tedy dokud žijete :)

patnáct dní několikrát denně a teď konec ?V Hamburku už vyhlížej ty necky se schnilejma kytkama a tady už o Největším z Čechů ani řádka? :-)

To nebyla pocta Havlovi, to byla vděčnost všem těm lidem, kteří přinesli květiny k rakvi pane novináři, který si ani nepřečtete, proč byla loď vypravena. Prostě nechtěli květiny hodit na hnůj. Proč by při tom měli lidi plakat, to nevím, Havel by si přál, aby se veselili.

Dobře jsi to napsala. Kytky patří na hnůj a Havel byl hnůj. Tak nevím, proč by se mělo zaneřádit tím hnojem i moře?

vy zaprodaný přiblblý žurnalisti,jděte do hajzlu s tím šmejdem kulisáckým,jen pořád otravujete a blbnete lidi

Věškrnovi jsou ČS šaškové a komedianti a s nimi koresponduje celá politická scéna.Basu tvrdí vojáci,policie a soudy.

Můj prezident to rohodně nebyl!!!! Takověho blekotu, ožralu a kuřáka, povaleče hospodského, by si měli dnešní mladí brát za příklad? No fuj a to ještě podváděl všechy své drahé polovičky/pochybné pověsti/...no to je vzor jak vyšitý a morální....?????!!!! Proč s tím jeho úmrtím všechny slušný lidi otravují? Proč se mu najednou klaní všichni komouši, kteří ho tak neměli rádi a zavírali ho? Je to vše podivné. Na FB strankach CT24 byla velká cenzura k ůmrtí VH a proč???? Média to nechtějí slyšet co si o něm lidi myslí? Je to vše jedna velká komedie za naše peníze. Jděte už do hajzlíku s tím VH!!!!!!! Kdyby byla nějaká pravda a láska, tak on už by tu dávno neotravoval!!!!! Slušný a morální člověk to rozhodně nebyl!!!! Jen lář, lhář a stokrát lhář!!!!!

Aby ses milko nezalkla.

na rakev naházet ledatak psí hovna, hovno by padlo k hovnu

Naprosty souhlas. On si vic ani neZaslouzil

lichvářská + exekutorská mafie,mafie právníků ožebračují občany to vše za plné podpory korupční vlády zločinců ,Kupčením se složenkami jsou ohromeni už i soudci.......... http://www.novinky.cz/finance/254607-kupcenim-se-slozenkami-jsou-ohromeni-uz-i-soudci.html za mikrodluhy o kterých ani nevíte ,platíte astronomické částky ,tyto podvody mafií plně kryje vláda zločinců ods,top,vv

Podle analýzy Univ. Karlovy není restituce církevního majetku oprávněná Česká republika: Právně historická expertiza Univerzity Karlovy v Praze právního postavení tzv. katolického církevního majetku v druhé polovině 19. a ve 20. století na území dnešní ČR: Tzv. vrácení majetku, který byl církvi římskokatolické odňat před 20. 11. 1992, resp. 15. 4. 1992, by nebylo restitucí (uvedením do původního stavu), protože odňat byl majetek podléhající uvedenému omezujícímu režimu, kdežto nyní je podle zákona č. 308/1991 Sb. církev oprávněna disponovat svým majetkem zcela volně.------takže : rozdávat majetek čr církvi je VLASTIZRADA ,zločin............a doufám ,že budou soudy se zločinci ,ale před tím zvýšit tresty za korupci na 20-40 let

NA TÉ FOTCE JSOU PSI???

Už neunavujte s tím zrzavým šmejdem,tu jeho hérečku i s povedenou dcerunkou a pravdaláskaře bychom měli poslat za svým idolem a byl by klid,je to poravdu nechutně!Už se nacizopasili na naší společnosti dost! reagovat

Máte na to být Norskem, ale kvůli korupci modrobolševické mafie jste Senegal, říká americký expert Přijetí vzorce ze Skandinávie by vaší ekonomice pomohlo o 50 procent, tvrdí Robert Klitgaard. Bez korupce by nebyl schodek rozpočtu. http://domaci.ihned.cz/c1-49379850-mate-na-to-byt-norskem-ale-kvuli-korupci-jste-senegal-rika-americky-expert ODS = TOP organizovaný zločin ,patří mimo zákon - my jdeme cestou Ukrajiny,Lotyšska,Kazachstánu,Usa,Řecka,Irska do krachu s modrobolševickým zlodějským dobytkem ------ mafiánská špína ods=top=vv brání zrušení anonymních akcií Víc než polovina českých akciovek má anonymní majitele.

Jana Šulcová, to je nadávka nebo diagnóza?

Nad tím vyjádřením si musí jen povzdychnout jaké "rodinky" mezi sebou máme.Není poto divu ja to u nás dopadá.

Cin kali jste na náměstích, řvali jste Havel na hrad a Havel a spol. zavedli zpět kapitalismus, vybrakovali státní pokladnu, prodali státní poklad, prodali naše fabriky, prodali českou značku kvality a dobré jméno České republiky ve světě. Ćeši stále více přicházejí o práci ve své zemi a musí jezdit do světa dělat otroky, na vedouchích, velmi dobře placených místech sedí cizinci, kteří hrabou vesmírné mzdy, dotáhli zde pracovní sílu y východu, která není tak náročná jako Češi, je zde také skupina lidí bez vzdělání, která nemá šanci na zaměstnání je pořisátá na státní rozpočet, jsou zde kmotni, kteří si založili svůj byznys na sáním obrovských peněz ze státního rozpočtu, ale své peníze utrácejí v cizině, tak co ještě chcete? Vždˇyť máte svobodu a demokraticky jste si to tady zvolili....

Ptám se: přestane už konečně ten hovadský tiátr kolem toho lumpa který spolupracoval na rozprodání republiky? Myslím,že toho bylo již až přezpříliš.Zajímalo by mne jak budeme truchlit nad někým kdo pro republiku a lid v ní něco dobrého a prospěšného udělal.Ten kterého nyní tak vehentně někteří oplakávají to rozhodně není.

Ky přestane týátr kolem Havla? To se jen tak nedočkáš. Nezapomeň, že Dášenka je velmi dobrá hérečka a bude chtát nadále hrát týátr a těch, kteří byli napojeni na státní penězovod prostřednictvím HAvla bylo bezpočet. Tak budou chtít zase něco ze státního nebo veřejnoprávního - ČT a rozhlasu - urvat. Každý honorář je dobrý.

Pzramidové zvýšení všech cen, protože se do všech výrobků promítne cena za dopravu, kde se promítne zvýšení DPH na všech šroubcích, kolech, benzínu, nafty,atd. Nebude peněz ve státním sektoru, nebude peněz ve zdravotnictví a všude budou řvát - občane, zaplať!!§

korupce zločinecké pravice brzdí investice v čr + deformy ožebračující občany podsekávají růst HDP +tunelují penzijní fond+ devastují zdravotnictví jako v USA Financial Times: Česko je prolezlé korupcí, Financial Times uvádí, že problém s korupcí se datuje do počátku 90. let. Kupónovou privatizaci deník označuje za kontroverzní, protože řada lidí se obohatila na vytunelovaných fondech.Všudypřítomná korupce v Česku ohrožuje investice, píše deník Financial Times. Dle něj není v Česku týden, kdy by nebyla zveřejněna nějaká nová korupční kauza. Podnikatelé prý kvůli míře korupce omezují své investice v Česku. http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-cesko/c1-53758850-financial-times-cesko-je-prolezle-korupci-pisi-i-o-odklonu-penez-pred-manzelkou 99% korupce = pravice, + pravice brání přijetí protikorupčních zákonů ............

Nezapomeň na levici jede v tom taky viz:Zemen tunel uhelná atd co čekáš od voleb nevím čau,

Tak tu máme rok 2012. Makat - nestát - nelelkovat. Pán Bůh nepomuže a páni peníze análem nevylučují..... Práce šlechtí člověka a jen volovy sedře hrb.Tak jste to přeci chtěli, protože kdo chce být otrokem tak musí počítat s tím,že bude řezán. A pokud to trpí, tak je to hovádko boží. Odpoledne Vám to v TV dopovím.

vemi důležitý i po své smrti. Každý politik, který nehledá a neprosazuje pravdu, je pro mne nedůvěryhodný. Kladné názory na pana Havla jsou pro mne ukazatelem, že je nebudu volit. Už vím, že nebudu volit pana Zemana v presidentské volbě a seskupení pana Babiše.O dnešní politické trojkolce nemluvě.

a já porád proč se tolik tlačílo na výstavbu onoho vodního díla na Labi pod Děčínem...vidíte .?..kdyby nepršelo tak Václav dojede vlivem vodního stavu do pr.de.le

zahraničí už si výrazně všímá zločinecké podstaty mafiánské špíny ods,top,vv,kdu,zel Takzvaný index zadávání veřejných zakázek ukázal, že 67 procent, jak podvádí modrobolševická mafie ods,top,vv,kdu,zel , Týdeník Economist rozebírá českou politiku, je to děsivé čtení korupční zločinecké praktiky mafiánské pravice v čr Takzvaný index zadávání veřejných zakázek ukázal, že 67 procent z 343 miliard korun vydaných v letech 2006 až 2010 není uvedeno v oficiální databázi zakázek. Ve 14 procentech vypsaných nabídkových řízení v této době měla soutěž pouze jednoho zájemce, který ještě navíc neodpovídal kritériím ministerstva pro místní rozvoj a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/141846-economist-ceska-politika-smrdi-korupci-a-zneuzivanim-moci/ zahraničí už si výrazně všímá zločinecké podstaty mafiánské špíny ods,top,vv,kdu,zel

Ten člověku neublíží. Zato ta Bohemka co jsem chlastal po půlnoci je šunt všech šuntů. Hlava mě z toho sektu teď bolí jako kráva. A to jsem spinkal 8 hodin jak Budulínek.

Stydím se za všechny ty organizátory Havlova pohřbu a všech zvpomínkových akcí.Kdepak jsou Severní korejci se svým truchlením.Schází již jen aby nám tito samozvaní nařizovači smutku ,implantovali čipy,po vzoru psů a v nich bylo nainstalováno povinné smutnění, za tím co poněkud pozdě odešel.Stydím se za Vás,pravdoláskaři.Naštěstí většina národa je aspoň v tomto směru normální.

Z tohoto hlediska je ho škoda.Byl ale víc než naivní v roli prezidenta. A samet je už dávno mrtvý a to nastoleným prenatálním kapitalismem i krizí.

Havel patřil také k mafii, která tunelovala státní peníze. Zeptejte se Zoubka nebo Šípka, kde přišli k tak obrovským majetkům. Na každém rohu teď vidíme odporné vyschlé sochy Zoubka,které nás stály milióny a to lidem nedochází, že! Na důležité opravy kulturních památek nejsou peníze, ale kupovat odporné sochy, to Havel uměl! Havel se choval svým způsobem jako děcko a některé ženské to milují, proto za něho truchlí. Ale tento muž byl nejškaredějším prezidentem této země. Nebyl to žádný chlap, ale bábovka.

není na světě tak morálně ubohého národa,jak národ český!!!Dokumentuje to tiátr kolem toho oného. Žádné pomazánkové máslo-havlovo máslo,vy tupci z Prahy a okolí!!!

Ať už byl Havel jaký byl, takovéhle divadlo by si určitě nepřál!

všem tady vadí šaškárna kolem havla kdo si myslíte , že ji stále živi ?jděte se vysrat, jste trapni.

Co si myslíš , že jsi udělala ty díky Daši. Nebýt ji tak tu větu ani nenapišeš.

Nebylo to snad poslední přání Dalajlámu? Rozprášit Havlův popel v řece Gangu (špinavé Vltavě)? No, řekl bych, tento způsob provedení se mi zdá poněkud zvláštní, a zvláštní je i prezentace černé vdovy.

Tam patří.

...náš trojský kůň do pseudodemokracie.Proto zakládáme společnost na stavbu odpovídajícího pomníku. Návrhy posílejte na : kozojet@seznam.cz

Pravičák Tlustý: Reformy vás zruinují. Profesor Keller to spočítal dobře http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Pravicak-Tlusty-Reformy-vas-zruinuji-Profesor-Keller-to-spocital-dobre-218258 Zruinují firmy a zruinují fyzické osoby. Bez nich ovšem ten stát nemá žádný význam.čtyřčlenná rodina na malém městě s průměrným příjmem 30 tisíc korun měsíčně bude v příštím roce v důsledku reforem zhruba deset tisíc korun měsíčně v mínusu.

je tu Nový rok a jako každý rok nové a vyšší daně modrobolševické korupční vlády zločinců .. máme co slavit , pravice rekordnězadlužuje, korumpuje,a ještě zvyšuje daně občanům vyšší DPH zdraží léky,knihy,všechno, vyšší daň za uhlí , zvýšení ceny dálničních známek, umožnění obcím zvyšování daně z nemovitosti, zvýšení daní z odvozu odpadků o 100 %, zvýšení soudních poplatků o 100%, zrušeny doplatky VZP na léky na 105 typů nemocí ,nové daně za plomby ,zvýšení daně za pobyt v nemocnici,nové daně za sádry, chystané školné na VŠ ,zvýšené poplatky za školky, zrušení slev u ČD pro důchodce, zvýšení ceny režijní jízdenky o 1000% do roku 2014, zvýšení ceny zápisu do katastru nemovitostí o 100% ,vyšší daně za tabák ......................... a tohle zvyšování daní a zavádění nových daní tu předvádí korupční zločinecká vláda modrobolševiků každý rok ,každý rok rekordně rozkrádá státní rozpočet a sekárekordní dluhy ....takže s radostí do chudoby s modrobolševickou mafií zlodějů

ty svině komunistický nutili lidi pracovat ,ale přišli demokrati včele s HAVLEM a umožnili pracujícím nezaměstnanost a když nějaký blb pracuje tak mu nedají demokraticky výplatu.Zaplať pánbůh už nás neterorizují prací.Taky zdražili a zdraží všechno jídlo a já můžu vybírat popelnice což mi ti zasraní komunisti nechtěli dovolit, pořád něco o příživnících a kriminálu.To samé bylo,když jsem chtěl spát pod mostem ,což je velmi zdravé tak to říkali,že jsem flákač,ale nyní zdražili a zdraží bydlení a tak nás tu bude skoro většina a bude veselo.A to už vůbec nemluvím o trapných a zbytečných zdravotních prohlídkách a zdravotnictví zdarma protože co je zdarma je podezřelé a nekvalitní dobře dělal JULÍNEK s tím postiženým dobrodějem i nynějším ministrem zdravotnictví - doufám,že se postarají, aby marodéři a důchodci humanitárně vymřeli protože jsou nerentabilní.Rusáci nás poškodili v roce 1968 protože jsme tu demokracii tady mohli mít už o hezkých pár let DŘÍVE ,ale oni protože nás obsadili a okupovali,tak našim TVŮRCŮM demokracie s milovaným HAVLEM v čele,jejich BOHULIBÉMU tvoření DEMOKRACIE - - Z A B R Á N I L I-darebáci okupantští.Sláva HAVLOVI-postaral se národu o současný BLAHOBYT, zbavil nás zbrojní výroby a hodil ji na krk obětavým Americkým přátelům,kteří to ochotně pro nás udělali a ten špinavý kšeft se zbraněmi převzali,přesto,že tím škodí své vynikající pověsti.Sláva HAVLOVI druhého takového velikána už nemáme !

Chtěla bych vědět kdo tento humbuk kolem Havla zaplatí. Snad to zase nebudou platit daňoví poplatníci tím, že se zase zvýší nějaká daň nebo vymyslí nějaká nová. Měli by to zaplatit ze svého ti co takové blbosti vymýšlejí./Kocáb a ta jeho parta/. Peněz na to mají dost.

a nebo bude Kocáb vymýšlet ještě další akce, abychom byli ještě trapnější než v KLDR ?

Když vidím ten humbuk kolem Václava Haavla,tak mi to tak s nadsázkou připomíná píseň Neznámého vojína od Karla Kryla.Nejsem jeho obdivovatel,ale přesto říkám.Nechte už ho být.Trochu slušnosti co zaslouží každý zemřelý a to co dělá tato společnost hraničí s hnusem.Kdo si ho chce uctívat ,ať si ho uctívá,kdo ne tak neuctívá.Ať ho nikomu necpou a ostatní ať ho přestanou hanět.Ostatně si myslím ,že by o tu komedii co s ním dělají ani nestál!!

Čeho je moc, toho je příliš. A to platí o to tyátru kolem skonu bývalého prezideta Havla. Tato loď , doufám, již bude poslední kapka. Lidi již jdou dál a mají jiné starosti.

Není toho dost ! Teď po Novém roce přijdou humanistické úpravy ve prospěch všeho pracujícího lidu a proti korupčníkům, zlodějům, miliardářům a pod. Protože rčení "Ať zvítězí lásky nad lží a nenávistí", (prolhanci, zejména komunisté říkají,že autorem je Máhatmá Gándhí) je třeba tuto pravdu uplatňovat v praxi, proto musíme neustále plakat(nejlépe hystericky, jak v sev. Koreji), abychom přehlušili neustále proklamovanou lásku k vykořisťovatelům, protože jsem se, není to dlouho dověděl, že Havel byl lidumil, miloval obyčejný lid a proto musíme všem, i v zahraničí dát najevo jak nenávidíme korupci, která díky Havlovi začala pomalu, ale jistě mizet. Sláva mu !

Havel byl zrádce národa,již jako dítě se učil od Heydricha nemilovat Čechy

Jděte již do prdele s tím Havlem. Byl to blb, který prodal celou tuhle zem!!!

a že ho němečtí soudruzi přijmou

A dali mu na cestu banány?

V nedávném článku Mučení lidí ve jménu svobody a demokracie bylo naznačeno spojení „humanisty“ Václava Havla s Romanem Jochem z Občanského institutu, který propaguje legalizaci mučení podezřelých. Jak tedy s Václavem Havlem souvisí zmiňovaný Roman Joch, neokonzervativní Občanský institut a mučení lidí ve věznicích CIA? Bohužel velmi a to nejen u věznic CIA či jejich společné snahy vnutit nám americkou záklanu v Brdech. Jestliže při čtení uvedených informací začnete pochybovat o tom, kdo a odkud nám ve skutečnosti vládne vězte, že nejste jediní. Václav Havel, Alexander Vondra i Občanský institut spolupracují mj. s bývalými představiteli CIA a s organizacemi, napojenými na americké militantní neokonzervativce z PNAC (Projekt pro nové americké století), jejichž ideou je dominantní vojenská, politická a hospodářská role USA ve světě, tedy ovládnutí světa. Spojené státy využívají k dosažení tohoto cíle všech prostředků, vč. nelegálního mučení vězňů v tajných věznicích CIA rozšířených po celém světě. Má tedy smysl využít Havlova „sametového“ hesla a ptát se, zda zvítězí v mučírnách CIA pravda a láska nebo lež a nenávist? Vzhledem k tomu, jak rychle roste ve světě (i v samotné Evropě) odpor a zloba vůči militantním praktikám USA a jejich snům o světové dominanci (nadvládě), odpověď se nabízí sama. Vstříc radarovým zítřkům Občanský institut i Václav Havel mají také společnou úpornou snahu o prosazení americké vojenské základny v Brdech. Níže uvedené informace jsou tak dalším velmi důležitým střípkem do mozaiky seznamu lidí a organizací, kteří chtějí prosadit americkou vojenskou základnu v českých Brdech a to navzdory faktu, že i přes neustálou lživou mediální masáž u nás trvale odmítá základnu USA kolem 70% obyvatel (viz. průzkumy veřejného mínění). Lidé jsou uráženi, tu zbabělým čecháčkovstvím (Havel), tu označováni za zbabělce a strašeni koncem civilizace (Topolánek), lživě zastrašováni znovuzavedením základní vojenské služby (Vondra) nebo jsou nuceni sledovat dobrovolné pěvecké ponížení českého národa vlastní ministryní obrany Parkanovou před G.W. Bushem. Dá se tedy říci, že u nás Spojené státy se svým vývozem demokracie uspěly. Ignorace veřejného mínění vlastními politiky, média vlastněná nadnárodními korporacemi manipulující s informacemi a jejich filtrací ve prospěch potřeb vládnoucí elity, omezená pluralita názorů a vláda peněz, bez kterých dnes není možné uspět v téměř žádných volbách. Nelze tak s hořkostí nevzpomenout na další známé sametové heslo: „Lide, tobě se navrátí, vláda do rukou tvých“. Lidé, kteří si dnes stěžují na nedostatek informací ohledně amerického radaru, mohou skládáním zmíněné mozaiky zjistit, že není důležité jen neustále zkoumat např. bezpečnost a sílu svazků vysílaných radarem, litovat velikosti vykáceného lesa a dumat o zdroji energie nutného k provozu základny. Velmi důležité jsou také informace, kdo tuto zradu na vlastním národu financuje, co za lidi u nás i v USA to prosazuje a hlavně proč !! Bohužel rozsah těchto zásadních informací je už dnes už tak veliký, že není možné je uvést jen v jednom článku. Zatím celkem ojedinělou vlaštovkou, poukazující na vazby a spojení propagátorů radaru, byl v tomto směru např. článek Jedna velká lež a hromada důvěřivých blbců. Co by mohlo lidem otevřít oči je např. studie vypracovaná právě Občanským institutem Válka proti terorismu a protiraketová obrana, na které se podíleli Roman Joch (ředitel OI), Pavel Bratinka (zakladatel OI), Mark Helprin (působí v Claremont Institute, sloužil v izraelské armádě a byl poradcem pro otázky obrany a zahraničních vztahů republikánského presidentského kandidáta Boba Dolea) a Brian T. Kennedy (president Claremont Institute a ředitel „Institute’s Ballistic Missile Defense Project“, orientující se na zkoumání potřeby americké národní protiraketové obrany). Několik zajímavých postřehů z této studie: Na výčitky odpůrců protiraketové obrany ohledně nového kola zbrojení ve světě: „Jinými slovy, pokud se pustíme do závodů ve zbrojení, naši nepřátelé zbankrotují.“ K možnému neúspěchu zásahu rakety raketou: „… problém „trefit kulku kulkou“ lze snadno vyřešit tím, že nástroj „smrtícího úderu“ opatříme malou jadernou náloží jako „bezpečnostní pojistkou“ pro případ, že by minul cíl. Došlo by k malé jaderné explozi v kosmickém prostoru, což je určitě přijatelnější, než kdyby nad americkými městy vybuchovaly nepřátelské hlavice.“ „Ministr Powell vyzval Rusko a Čínu, aby se připojili ke koalici proti terorismu. Je to ironie, protože obě tyto země aktivně podporovaly režimy, které terorismus financují.“ Tady šlápli pánové do vlastního lejna vzhledem k tomu, že zrovna USA je tou hlavní zemí, která finančně i materiálně podporovala takovéto režimy (z důvodu svých strategických cílů). Afghánský Taliban je jejich dítě, Saudská Arábie je jejich velký spojenec a kdo podporoval iráckého Husajna? O dřívějších zvěrstvech v Latinské Americe ani nemluvě. „Doposud totiž každá zbraň, kterou lidstvo vynalezlo, použita byla, a to v hojné míře. Použita již byla – a to dvakrát – i atomová bomba.“ Nevím, jestli pánové zapomněli na to, že jediný, kdo použil proti cizímu národu zmiňovanou atomovou bombu, byly právě Spojené státy. „USA nejsou evropskou mocností v geografickém smyslu, tedy žádné evropské zemi nehrozí ze strany USA jakákoli hrozba expanze či ovládnutí.“ Jak si tedy tito pánové vlastně představují ovládnutí světa, když podporují PNAC (Projekt pro nové americké století)? „Ano, pokud už nastane konflikt, základna na našem území bude jedním z prvních cílů. Ale přece jde o to, aby konflikt vůbec nezačal. Když už se zloděj rozhodne vykrást váš byt, jako první zaútočí na zámek na vašich dveřích. Je to důvod nemít na dveřích zámek či nezamykat dveře?“ V tomto příměru by se měl demagogický citát upravit ve smyslu, jestliže váš zámek na dveřích umožňuje vidět k sousedovi do ložnice, co udělá váš soused? Lidé v Občanském institutu Tento neokonzervativní think-tank, jehož ředitelem je Roman Joch, vzešel z pravicově křesťanského disentu kolem Pavla Bratinky (ODA). Odpůrci kritizují postoje Občanského institutu jako protiliberální, totalitární, extremistické, fundamentalistické či ultrakatolické. Vybrané názory prezentované OI: nesouhlas s užíváním i propagací antikoncepce („Kondom snižuje integritu a důstojnost sexuálního aktu…“ R. Joch 25. 7. 2005) principiální odmítání interrupce jakožto vraždy; OI se výrazně angažuje v českém hnutí pro-life (Hnutí Pro život ČR) principiální odmítání eutanazie považování homosexuálního soužití za nemravnost a odmítání registrovaného partnerství Občanský institut dále podporuje neokonzervativní americkou militantní zahraniční politiku, vojenské ataky na suverénní země ve jménu „šíření svobody a demokracie“, izraelskou politiku na Blízkém východě a podporuje vizi evropského superstátu (tzv. Spojené státy evropské). Roman Joch a jeho vybrané výroky krom podivných představ o mučení: – „Můj osobní názor na drogy? Ty v západní civilizaci tradiční, alkohol a tabák, jsou (v rozumné míře) dobré, zatímco drogy ostatní, ty východní jako marihuana, hašiš, opium atd., jsou trapné. Alkohol je nejen tradicí, ale i symbolem západní civilizace. Tedy té civilizace, která si cení jednotlivce a dospěla k ideálu jeho osobní a politické svobody.“ Roman Joch, HN 1. 4. 2005 – „Kdyby byly oceňovány skutky a ne iluze, Nobelovu cenu míru by od roku 1945 každoročně získaly ozbrojené síly USA.“ R. Joch, 17. 1. 2006 Dále např. Matyáš Zrno pracuje v Občanském institutu (OI) jako analytik. Je autorem mnoha článků na konzervativním proizraelsky zaměřeném webu www.eurabia.cz, se kterým OI úzce spolupracuje. Je také autorem mnoha článků v časopisu Respekt, který vlastní současný ministr Karel Schwanzenberg s finančníkem a uhlobaronem Zdeňkem Bakalou, oba přátelé Václava Havla . Zakladatel a dlouholetý protagonista OI Michal Semín je zase signatářem nacionalistické Svatováclavské deklarace z podzimu 2003. Tato deklarace se hlásí přimknout se tím více k „nefalšované svatováclavské tradici, která je tradicí ryzího národovectví, korigovaného toliko vznešenou ideou křesťanského universalismu a láskou k bližnímu“ a nalezneme pod ní nejrůznější pravičácké ultranacionalisty a konzervativce jako např. Davida Macháčka či Jana Skácela z Vlastenecké Fronty, ale i neonacistu Petra Fryče z Národního odporu Praha. To dosti naznačuje jejich postoj k demokracii. Pravdou ale také je, že katolicko-fundamentalistické názory Michala Semína jsou silnou kávou i pro samotný OI a za něj hovoří přece jen častěji „přijatelnější“ Roman Joch. Více informací o OI si můžete přečíst např. zde: http://www.a-kontra.net/obcansky-institut Občanský institut a Václav Havel Občanský institut (OI) je think-tankem institutu sídlícího ve Vídni, EICEE Institutes (Educational Institute for Central and Eastern Europe). Vzdělávací institut pro střední a východní Evropu (EICEE) sídlí v zámku Neuwaldegg, zajištěný vídeňským arcibiskupem kardinálem Christophem Schönbornem, který je také členem dozorčí rady EICEE. Členem dozorčí rady tohoto institutu je Václav Havel a jeho současná žena Dagmar. Dále v ní je např. bývalý slovenský ministr Ján Čarnogurský, který stál spolu s Havlem u počátku změn v roce 1989 jako místopředseda Československé federální vlády národního porozumění. Někteří další členové dozorčí rady EICEE Institutes jsou uvedeni podrobněji. James Woolsey Za své názory na válku proti terorismu je tento bývalý ředitel CIA (1993-1994) považován za jestřába americké politiky. Jeho poradenská firma spolupracuje s americkým ministerstvem pro vnitřní bezpečnost na ochraně infrastruktury v případech teroristických útoků. Woolsey považuje boj proti terorismu za čtvrtou světovou válku, která bude trvat několik desetiletí. V roce 1998 v dopise vyzval prezidenta Clintona, aby odstranil Saddáma Husajna. Vedl organizaci Freedom House a sedí v představenstvu think-tanku Centra pro strategická a mezinárodní studia. Jeho názorová perla: „Kdybychom chtěli iráckou ropu, mohli bychom si ji koupit. Takže to jsou všechno jen levičácké nesmysly, že USA podnikly invazi do Iráku kvůli ropě. Navíc my necháváme ropu Iráčanům. Nový Irák je svobodný. Může spolupracovat s BP, Shell, Exxon nebo s kým jen si bude přát, my jim tu ropu nebereme.“ James Woolsey (býv. šéf CIA): Nejsme nikde, kam by nás nepozvali Richard Allen Vlivný americký neokonzervativec, který pracoval za prezidenta Nixona a Reagana v Radě národní bezpečnosti. Členem mocných organizací Hoover Institution, Heritage Foundation, „Project for the New American Century“ (PNAC) a Council on Foreign Relations (CFR), které mají velký vliv na americkou zahraniční politiku. Nina Shea Ředitelka Centra pro náboženskou svobodu a vedoucí představitelkou amerického Hudson Institut. Signatářkou petice osobností amerického intelektuálního života „ZA CO BOJUJEME“, která obhajuje militantní politiku USA ve jménu boje proti terorismu. Dále petici podepsal např. i čestný předseda Občanského institutu americký neokonzervativec Michael Novak. Celé znění petice „ZA CO BOJUJEME“ http://www.konzervativniklub.cz/vypisclanku.php?id=135 Frank Shakespeare Členem řádu Maltézských rytířů, bývalý americký velvyslanec ve Vatikánu (1986-1989), bývalý prezident a nyní čestný člen správní rady vlivného neokonzervativního think-tanku Heritage Foundation. Lord David Alton Britský katolický politik, dlouhodobě prosazující biologickou evidenci člověka. Místopředsedou parlamentní skupiny All-Party Goup for Tibet, jejímž cílem je vyvíjet tlak na Britskou vládu ohledně podpory Tibetu. Jeho působení v EICEE je tak pochopitelná vzhledem k přátelství V. Havla a Dalajlámy, coby nejvyššího duchovního představitele Tibetu. Kompletní dozorčí rada EICEE Institutes http://www.eicee.org/e_board.html. V. Havel, Občanský institut a PNAC Václav Havel, Alexander Vondra i Občanský institut mají přímé vazby na lidi a organizace spojené s neziskovou vzdělávací institucí „Project for the New American Century“ (PNAC). Jména mnoha z nich jsou zmíněna v tomto článku, vzhledem k jejich aktivitám spojeným s prosazováním a podporou kontroverznímu americkému systému protiraketové obrany v USA a v Evropě. V. Havel s A. Vondrou podepsali i s mnoha americkými neokonzervativci prohlášení PNAC (otevřený dopis), v kterém využívají tragédie v Beslanu ke kritice Putina a stavu demokracie v Rusku. Otevřený dopis PNAC prezidentům a premiérům EU a NATO http://www.newamericancentury.org/russia-20040928.htm Neokonzervativní think-tank „Projekt pro nové americké století“ sdružuje mocné konzervativce s vlivem na tvorbu americké zahraniční politiky. Prvními signatáři jsou např. Jeb Bush, Dick Cheney , Midge Decter, Steve Forbes, Donald Kagan, I. Lewis Libby, Norman Podhoretz, Donald Rumsfeld a Paul Wolfowitz. Seznam zakládajících signatářů PNAC http://www.newamericancentury.org/statementofprinciples.htm Seznam dodatečných signatářů PNAC http://www.king-george.biz/wst_page5.html Všechna prohlášení signatářů PNAC http://www.newamericancentury.org/lettersstatements.htm Kdo financuje Občanský institut? Earhart Foundation Americká nadace významně sponzorující a spolupracující (spolu s Rockefeller Brothers Trust) s neokonzervativním think-tankem American Enterprise Institute (AEI), který má úzké vazby na PNAC. Co se týče problému s globálním oteplováním, patří nadace do skupiny skeptiků. Nejvýznamnější finanční prostředky získává např. od ropného koncernu Exxon a investiční banky Chase Manhattan Bank. U nás se projevila tato nadace např. financováním studie „Vzdělávání“ zaměřené na školství, jako součást projektu Přechod k demokracii. Acton Institute Je významným think-tankem v USA snažícím se údajně skloubit křesťanskou morálku a hodnoty s kapitalistickou tržní ekonomikou. Prezidentem je katolický kněz P. Robert A. Sirico (mimo jiné rovněž člen čestné rady Občanského institutu). Po roce 1989 finančně podporoval přednášky pozdějšího předsedy čestné rady Občanského institutu, amerického neokonzervativního teologa Michaela Novaka, přítele Václava Havla a významného představitele American Enterprise Institute, se kterým spolupracuje mnoho významných neokonzervativců, z nichž většina jsou signatáři PNAC. Freedom House Vlivná americká nezisková organizace. Do roku 2005 byl prezidentem neokonzervativec a bývalý ředitel CIA R. James Woolsey, blízký spolupracovník Václava Havla. Touto organizací dále prošli takoví neokonzervativní jestřábi jako je Zbigniew Brzezinski, Jeane Kirkpatrick, Donald Rumsfeld a Paul Wolfowitz. Ve správní radě sedí v současnosti např. David M. Rubenstein, jeden z vedoucích představitelů společnosti The Carlyle Group. Dále tam sedí např. vlivný neokonzervativec Joshua Muravchik (činný např. v AEI, PNAC, WINEP, v administrativě americké ministryně Condoleezzy Rice). Ředitelem východoevropských studií tohoto amerického vlivového centra je Jiří Pehe, blízký spolupracovník Václava Havla. Boeing a Lockheed Martin V seznamu svých donátorů uvádí Občanský institut také tyto americké zbrojařské korporace, které jsou finančně zainteresované na americkém radaru v Brdech díky své účasti v programu národní protiraketové obrany USA. Tyto americké zbrojařské koncerny jsou též klienty lobistických firem AMI Comunications (ČR) a Dutko Worldwide (USA), které získaly v ČR a v USA zakázky na podporu amerického protiraketového deštníku. Americká korporace Dutko Worldwide, financovaná zbrojovkami v USA, vytváří tlak na politiky ve Washingtonu a česká AMI Comunications, financovaná českou vládou, se zase snaží o změnu veřejného mínění, které u nás americkou základnu odmítá. Českou pobočku Dutko Worldwide Prague s.r.o. vedl v letech 2004 až 2006 současný ministr Alexander Vondra, který byl zároveň jejím konzultantem. Vedení pobočky poté předal Lucii Mrázové, která o rok později přešla do sekretariátu vládního koordinátora pro protiraketovou obranu Tomáše Klvani a je členkou Komise pro rozvoj Brdska schválené českou vládou. Podrobnější informace v článku Jedna velká lež a hromada důvěřivých blbců. Vzdělávací nadace Jana Husa Nadace zaměřená na rozvoj vzdělávání a posílení občanské společnosti. Mezi dárci této nadace figurují např. Ford Foundation (USA), Nadace Open Society Fund (ČR), Open Society Institute (USA/Maďarsko) a Westminster Foundation for Democracy (Spojené království), kteří se u nás angažují již od roku 1989, kdy začali skrze český Havlovský disent financovat změny při pochodu na nový politický systém v naší zemi. Vazby na Václava Havla přetrvávají dodnes, kdy se např. před parlamentními volbami v květnu 2006 sešel David French, ředitel Westminster Foundation, v Praze s Václavem Havlem. V Mezinárodním sboru patronů nadace figurují např. Ján Čarnogurský, Petr Pithart a Victoria Rothschild. Čeští politici Finančními dárci jsou např. i bývalí politici z konzervativně pravicové ODA Karel Ledvinka, Libor Kudláček a Jan Kalvoda. U zrodu OI byl jejich další kolega z bývalé ODA Pavel Bratinka (předseda správní rady OI). ODA byla blízká prezidentu V. Havlovi, často se jí proto říkalo „strana prohradní“. Dalším politikem mezi sponzory OI je předseda Senátu ČR Petr Pithart. S OI úzce spolupracuje také blízký přítel V. Havla senátor Daniel Kroupa (ODA). Perlou mezi sponzory OI je i nedávno zesnulý Ivan Dejmal, člen Strany zelených a ministr životního prostředí ČR (1991-1992). Od prosince 2007 také místopředsedou rady kontroverzního Ústavu pro studium totalitních režimů. Je spoluautorem knihy „Proměny sudetské krajiny“, kterou vydalo občanské sdružení Antikomplex, hájící zájmy sudetských Němců v ČR (údajně ve jménu usmíření Čechů a Němců) a s přímými vazbami na Společnost Bernarda Bolzana, ve které je předsedou Petr Pithart a ve výkonném výboru český ministr za Stranu zelených Ondřej Liška. I tato společnost má opět s čilé vazby na sudetské Němce. Další český ministr A. Vondra má na uvedená sdružení taktéž vazby skrze instituci Collegium Bohemicum, jejíž příprav se účastnil jako odborný garant. Český boj proti islámu a knížecí pavučina intrik OI úzce spolupracuje například s proizraelsky a protiislámsky zaměřeným webem www.eurabia.cz, který též mohutně podporuje americkou radarovou základnu v Brdech. Za tímto webem stojí občanské sdružení Český portál, o.s. (vzniklo 14.4.2004). Pro-radarovými partnery jsou např. iniciativy Pro základnu, Iniciativa PRO – chceme rakety a Proti raketám. Seznam partnerů neokonzervativního webu „euRabia“ http://www.eurabia.cz/ShowContent.aspx?id=5 Dále lidé z OI spolupracují s týdeníkem Respekt a obecně prospěšnou společností Respekt Institut, o.p.s. (dříve Respekt, o.p.s.), která se mj. zaměřuje na dodržování lidských práv v zemích bez demokratických vlád (lidských práv v některých zemích s demokratickými vládami si raději nevšímají). Časopis vlastní současný ministr kníže Karel Schwanzenberg spolu s finančníkem a uhlobaronem Zdeňkem Bakalou, oba jsou přátelé Václava Havla. Respekt spolupracuje zejména s Nadací Open Society Fund Praha, patřící do skupiny Open Society Institute amerického židovského finančníka George Sorose a s Pánkovou organizací Člověk v tísni, kterou taktéž spolufinancuje G. Soros. Tento maďarský rodák je též jedním ze strůjců tzv. barevných revolucí v zemích bývalého východním bloku (vč. naší republiky), které také spolufinancoval a v kterých se nyní angažuje Člověk v tísni za podpory i Václava Havla. Partneři týdeníku Respekt http://www.respekt.cz/spolupracujeme.php Zajímavostí je, že se 27.října 2007 stal členem představenstva společnosti Respekt Publishing a.s. (vydavatel časopisu Respekt) manipulátor Tomáš Klvaňa, jinak demagogický žoldák ve službách A. Vondry a M. Topolánka a placený z našich daní za zlomení odporu veřejného mínění ve prospěch americké základny, naštěstí neúspěšně. Další takovou zajímavostí je, že v obecně prospěšné společnosti „RESPEKT, o.p.s.“ (založenou majitelem Respektu) byl od roku 2001 členem její správní rady Tomáš Pojar (do roku 2005). Ten je nyní 1. náměstkem ministra zahraničí knížete Schwarzenberga a je náš hlavní vyjednavač ohledně radarové základny v ČR. Před několika dny částečně šokoval a částečně utvrdil odpůrce radaru v jejich přesvědčení, že radar je ve skutečnosti opravdu špionážní nástroj proti Rusku. V Bruselu před novináři totiž Pojar prohlásil, že i samotný radar bez antiraket, které chtějí USA umístit v Polsku, posílí bezpečnost České republiky. Pojar: I radar bez polské základny posílí bezpečnost Česka Tomáš Pojar se na podzim 2006 např. zúčastnil mezinárodní konference, nazvanou „5 let války proti terorismu“ a pořádanou Občanským institutem v Černínském paláci. Dalšími účastníky byli zejména neokonzervativci z amerického Claremont institutu. Občanský institut, Havel a jestřábi neokonzervatismu Předsedou čestné rady Občanského institutu je prominentní americký katolický teolog Michael Novak jako významný představitel amerického neokonzervatismu. Je stálým řídícím výzkumným pracovníkem think-tanku American Enterprise Institute. Těsně po roce 1989 se aktivně účastnil Novak změn v naší zemi, kdy jeho přednášky finančně podporoval Acton institut. V roce 2000 mu Václav Havel udělil Řád T.G. Masaryka. American Enterprise Institute je vlivný americký think-tank, zaměřený na podporu tradičních amerických hodnot, zahraniční politiku USA, americkou vnitřní politiku a mezinárodní politiku. Spolupracuje s ním celá plejáda významných neokonzervativců jako je Newt Gingrich, Frederick W. Kagan, Irving Kristol, Michael A. Leden, Joshua Muravchik, Richard Perle, Danielle Pletka, Michael Rubin a Paul Wolfowitz. Většina z nich jsou první nebo dodateční signatáři PNAC. Jejich úplný seznam http://www.aei.org/scholars/filter.all/scholar_byname.asp S Václavem Havlem sedí Michael Novak také v mezinárodním poradním sboru organizace PRAGUE SECURITY STUDIES INSTITUTE (PSSI). Spolu s nimi v něm sedí např. Elie Wiesel (židovský politický aktivista, spolu s V. Havlem založil FORUM 2000), R. James Woolsey (bývalý ředitel CIA, PNAC, s Havlem sedí v dozorčí radě EICEE Institutes), současný ministr Alexander Vondra (PNAC), bývalý český velvyslanec v Izraeli M. Žantovský (bývalá ODA), bývalá americká ministryně zahraničí židovského původu Madeleine Albright (mj. i PNAC) a současný ministr Karel Schwarzenberg (za Stranu zelených). V září 1999 proběhl v Teplé u Mariánských Lázní seminář, pořádaný Občanským institutem (OI) ve spolupráci s americkým Acton Institute, na kterém přednášeli o roli křesťanství ve světě moderní politiky a tržního hospodářství . i Michal Semín a Roman Joch z OI. 21. září 2006 pořádal Občanský institut v Černínském paláci mezinárodní konferenci 5 let války proti terorismu. Touto konferencí Občanský institut navázal spolupráci se zmiňovaným Claremont Institute, konzervativním think-tankem z jižní Kalifornie, prosazujícím názor o zásadní nutnosti protiraketové obrany ve 21. století. Hlavními účastníky této konference byli 1. náměstek ministra zahraničí ČR Tomáš Pojar (hlavní vyjednavač za ČR ohledně radarové základny v Brdech), Roman Joch (ředitel Občanského institutu) a nejvyšší představitelé Claremont Institute. Charles R. Kesler (pracovník Claremont Institute) přednesl na této konferenci projev Demokracie a Bushova doktrína, ve kterém říká, že první část funkčního období presidenta George W. Bushe byla zasvěcená soucitnému konzervatismu a prokazování dobrých úmyslů. Jedenáctého září 2001 se narodil nový president, president-válečník. Claremont institut souhlasí s vojenským odstraněním režimů v Afganistanu a v Iráku, ba zvažuje i odstranění režimů dalších, ale nesouhlasí s následnou dlouhodobou vojenskou okupací žádné země ani s projektem jejich demokratizace. Požaduje omezené, trestné výpravy proti režimům, jejich svržení a nahrazení novými režimy, ať už jsou jakékoli, pokud nejsou Západu nepřátelské, a následné rychlé stažení amerických jednotek mimo centra populace v arabském světě. Výhradním cílem zahraniční politiky západních zemí má být vlastní bezpečnost a prostředkem k ní zničení či zastrašení doposud nepřátelských režimů; cílem a ani prostředkem nemá být budování nové, demokratické společnosti v arabském světě. Národní bezpečnost ve stínu militantních konzervativců V rámci svého Programu analýz národní bezpečnosti (PANB) v únoru 1999 Občanský institut uskutečnil symposium „Základní koncepty západní civilizace a demokracie“. Mezi jeho řečníky byli přátelé Václava Havla, např. Zdeněk Neubauer, někdejší disident a nyní profesor filosofie na Přírodovědecké fakultě UK, senátor Daniel Kroupa (bývalá ODA), bývalý kancléř presidenta republiky Václava Havla Ivan Medek, bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu ČR Eliška Wágnerová a bývalý soudce Ústavního soudu ČR Vojtěch Cepl, který patří také k aktivním zastáncům americké základny v Brdech. V dubnu 1999 uspořádal PANB mezinárodní konferenci „NATO a bezpečnost ve střední Evropě ve 21. století“. Názory a komentáře k roli NATO a k bezpečnosti střední Evropy prezentovali představitelé amerického neokonzervatismu např. Richard V. Allen (poradce presidenta Ronalda Reagana pro otázky bezpečnosti), R. James Woolsey (bývalý ředitel CIA a signatář PNAC), Christopher Donnelly (poradce generálního tajemníka NATO pro střední a východní Evropu) a William Martin, bývalý náměstek ministra energetiky USA, výkonný tajemník Rady národní bezpečnosti za presidenta Ronalda Reagana. V červnu 1999 zorganizoval PANB jednodenní seminář „Mravnost - základ společenského života“. Hlavním řečníkem byl předseda čestné rady Občanského institutu neokonzervativec Michael Novak, který vystoupil s přednáškou „Pravda a svoboda“. Vzhledem ke všemu výše uvedenému v tomto článku je tak název této přednášky krásnou tečkou za tímto článkem.

Moc dlouhý nikdo to nečte, přečetl jsem 2 řádky zbohem obyčejný člověk.

Opravdu dlouhý,ale velkou chybou je to nepřečíst.Oni tihle hajzli navalí lidem do makovic Bulvár,na což bohužel většina naletí,aby si v klidu kradli a dělali co chtějí.

A je to v řiti čuráci havlovští. Nevydařilo se vám to. Škoda jen, že u Mělníku nestála lodička s torpédem. Aby už byl konec od toho zmrda zrzavýho, koktavýho, vrahounskýho.

Jste sprosťák a hlupák. Nic víc, nic míň.

Havla jsem si vážil, ale havliády ve sdělovacích a všude je moc.

Fašisti a Havel,jedna to rodina. Konečně se opět spojí a završí stoletý boj za sjednocení svého rodu. A pomaže jim to Švarceneger z Orlíka. Tak už pluj loďko dál, pluj a nevracej se.

A pozor. V Litoměřicích si dnes přáli zmrdi jako Chlupáč s Červínem. Tomko s Červínem. Krejza s Červínem. Proč? Jelikož Červín je šedá eminence a hýbe městem. Skoupili pozemky za 12 milionů a prodali je za 24. Průser je v tom, že měsíc před volbama, což věděli, že se něco bude dít. Po volbách, kdy se do rady a za místostarostu dostal předseda Strany zlených Červín, stal se tento zloduch mistostarostou pro územní plánovaní a rozvoj města. Zajímavé, když je ředitelem školy a předtím byl místostarosta pro školství. No jo, co jste si zvolili to i budtee mít. A tento hajzl bude toto město ždímat. Proč vyhodil Palána? Aby převzal jeho zakázky. Je to jako v drogové oblasti, což je na jeho škole normální, jako i jiné trestní činy mladistvých. Nebo se mýlím Červíne?

Huráááááááááááá, konečně je klid od toho vožralýho dementa. Konečně národ ukázal, že to celé byla fraška. Kdo se tomu věnoval? Zasraní práglisti. Kreténi z Práglu, kteří hejbou krajinou a blbá, ale vychcaná Veškrnová, která k milionům přišla, jako snaha v Kurva hoši, guten tag. Tam ukázala akorát posraný kozy. Dnes ukázala, co je to za vychcandíru.

Klid ještě nebude. Ještě bude ČR platit němcům za znečištění Labe odpadky. Jen čekám, kdy už konečně zasáhnou naší zelení ekoteroristé s protesty proti ukládaní odpadků vyhoením do řeky. Kde sedí Liška a Biomasa s Bursíkem? To ti zmr. umí vymýšlet jen další poplatky a o čistotu řek se nezajímají? To dovolí zašpinit řeku kdejakým odpadem?

Kdo jste? Nemohu uhodnout. Klaus ? Hájek ? Jakl ? Weigl ? Nebo úplně jiný superhlup ?

Dejte již klid s Havlem. Zůstali tady další paraziti

Na Kubě bude spát 1 000 000 dětí dnes v noci ve sběrných lágrech.

Dej si na palici mokrý hadr náno pitomá a přemýšlej jak jseš blbá. Matko pluku!

12. kapitola 2/2 Napsal Stella (») v úterý 5. 7. 2011 v kategorii Pravá krev - Mrtví do soumraku, přečteno: 227× Sdílet Seběhla jsem do mělkého údolíčka uprostřed hřbitova a zamířila na protější svažitou stranu. Když už se mi zdálo, že mezi mnou a Renem stojí dostatečné množství vysokých náhrobků a soch, schovala jsem se za velký žulový sloup s křížem na vrcholu. Zůstala jsem stát a přitiskla se co nejvíc k chladnému kameni, z něhož byl sloup vytesán. Zakryla jsem si rukou ústa, aby nebylo slyšet, jak lapám po dechu. Po chvilce jsem se uklidnila natolik, abych se mohla znovu pokusit o vstup do Reneho myšlenek. Byly však nezřetelné a neurčité a nedalo se z nich nic vyčíst. Stále jsem však cítila jeho hněv. Jedna věc se mi ale odhalila sama od sebe. „Co tvoje sestra?“ zavolala jsem. „Žije ještě Cindy, Rene?“ „Ty děvko!“ vykřikl a v té chvíli mi bylo jasné, že první žena, která zemřela jeho rukou, byla jeho vlastní sestra. Ta, jež se stýkala s upírem a o níž Arlene tvrdila, že ji Rene občas navštěvuje. Rene ji zabil, když na sobě měla svou růžovobílou uniformu nemocniční jídelny. Uškrtil ji popruhy od zástěry a její mrtvolu pak ještě sexuálně zneužil. Klesla přece tak hluboko, že by jí to s vlastním bratrem nevadilo, napadlo ho v jeho zvrácené mysli. Každý, kdo něco takového dovolil upírovi, si zasloužil zemřít. Potom ze studu schoval její tělo. Ty ostatní nebyly jeho vlastní krev, takže je klidně nechal ležet na místě; neviděl na tom nic špatného. Náhle mě začalo do Reneho mysli cosi vtahovat, jako když si vodní vír přitáhne větvičku. Zavrávorala jsem. Než jsem se vrátila ke svým vlastním myšlenkám, byl u mě. Ze všech sil mě uhodil do tváře a čekal, že se skácím k zemi. Tou ranou mi zlomil nos. Bolestí jsem málem omdlela, ale na zem jsem se nezhroutila. Ránu jsem mu vrátila, ale protože jsem s rvačkami neměla žádné zkušenosti, nijak jsem mu neublížila. Jenom jsem ho bouchla do žeber. Rene si odfrkl, ale okamžitě proti mně znovu vyrazil. Dalším úderem mi zlomil klíční kost. Stále jsem se ale držela na nohou. Netušil, jak jsem silná. Měsíční světlo mi odhalilo jeho překvapený výraz, když zjistil, že se bráním, a já v duchu děkovala za všechnu upíří krev, kterou jsem vypila. Vzpomněla jsem si, jak byla moje babička statečná, a vrhla jsem se na něj. Popadla jsem ho za uši a pokusila se praštit mu hlavou o žulový sloup. Ruce mu okamžitě vystřelily vzhůru, chytily mě za paže a pokusily se mě odtáhnout. Nakonec se mu to podařilo, ale z očí jsem mu vyčetla, že je překvapený a také už daleko ostražitější. Pokusila jsem se kopnout ho kolenem, ale předvídal to, takže se stačil pootočit a uhnout mi. A zatímco jsem se snažila znovu získat rovnováhu, strčil do mě a já přistála na zemi. Pak si na mě Rene sedl. Během našeho souboje ale upustil připravenou smyčku, takže mě jednou rukou držel pod krkem a druhou šmátral okolo sebe a hledal svůj vražedný nástroj. Pravou ruku jsem měla zaklíněnou pod sebou, ale levá byla volná, tak jsem ho začala zuřivě škrábat. Rene si toho ale nesměl všímat a musel dál hledat škrtící smyčku, protože to pro něj byla součást vražedného rituálu. Vtom moje škrábající ruka nahmatala známý předmět. Rene měl na sobě pracovní oblečení a na pásku se mu houpal nůž. Škubnutím jsem otevřela pouzdro, uchopila nůž, a zatímco se Renemu mihlo hlavou: „Měl jsem si ho sundat!“ zabodla jsem mu ho do měkkého masa na břiše a vzpříčila ho. Pak jsem nůž vytáhla. Rene zařval. Vrávoravě se zvedl na nohy, ale svíjel se bolestí a oběma rukama se snažil zastavit proud krve, který mu prýštil z rány. Vydrápala jsem se nahoru a ustoupila dozadu, co nejdál od toho monstra. Rene křičel: „Och, Ježíši! Cos mi to provedla, ženská? Och, Bože, to bolí!“ Nikdy mi nebylo líp. Byl vyděšený. Bál se, že se všechno provalí a jeho vraždění a pomstě bude konec. „Ženský jako ty si zaslouží smrt,“ zavrčel. „Jsi v mojí hlavě, ty cvoku!“ „Kdo je tady cvok?“ sykla jsem. „Chcípni, hajzle!“ Netušila jsem, že jsem něčeho podobného schopná. Stála jsem přikrčená u náhrobního kamene, zakrvácený nůž jsem stále svírala v ruce a čekala, až proti mně znovu vyrazí. Motal se v kruhu a já ho s kamennou tváří pozorovala. Uzavřela jsem se před jeho myšlenkami a nepřipouštěla jsem si, že po něm vztahuje ruce smrt. Byla jsem připravená bodnout ho ještě jednou, až dopadne na zem. Když jsem viděla, že se už nemůže pohnout, zamířila jsem k Billovu domu. Neběžela jsem. Namlouvala jsem si, že nemůžu, ale ruku do ohně bych za to nedala. Stále jsem totiž měla před očima obraz babičky, jak jsem ho viděla v Reneho vzpomínkách. Ve vlastním domě musela bojovat o život. Vytáhla jsem z kapsy klíč od domu. Docela mě překvapilo, že jsem ho nevytratila. Otočila jsem jím v zámku, vrávoravým krokem jsem došla do obývacího pokoje a nahmatala telefon. Prsty se mi ve tmě dotkly tlačítek a samy našly devítku a jedničku. Podařilo se mi je stisknout dostatečně silně, protože jsem ještě slyšela, jak zapípala, a potom jsem upadla do bezvědomí. * Poznala jsem, že ležím v nemocnici – ve vzduchu se vznášela vůně čistého nemocničního povlečení. Hned vzápětí jsem si uvědomila bolest, která mi projížděla celým tělem. A všimla jsem, si že tu se mnou někdo je. Na jeho hranaté tváři byly ještě patrnější stopy únavy, než když jsme se viděli naposledy. „Slyšíte mě?“ zeptal se. Přikývla jsem. Byl to jen nepatrný pohyb, ale přesto mi při něm vystřelila do celé hlavy nesnesitelná bolest. „Máme ho,“ řekl. Potom se chystal ještě něco dodat, ale znovu jsem usnula. Když jsem se probudila, bylo už světlo. Tentokrát jsem už všechno vnímala mnohem jasněji. Někdo tu se mnou byl. „Kdo je to?“ zeptala jsem se ochraptěle a bolestivě. Ze židle v rohu se zvedl Kevin. Sroloval časopis s křížovkami a zastrčil ho do kapsy uniformy. „Kde je Kenya?“ zašeptala jsem. Zazubil se, což mě překvapilo. „Pár hodin tu byla,“ odpověděl. „Za chvíli přijde. Poslal jsem ji na oběd.“ Díval se na mě pohledem, z něhož vyzařoval obdiv. „Jste houževnatá,“ řekl. „Nepřipadám si tak,“ vypravila jsem ze sebe. „Zranil vás,“ řekl, jako kdybych to nevěděla. „Rene.“ „Našli jsme ho na hřbitově,“ řekl mi Kevin. „Zastavila jste ho. Byl při vědomí a přiznal se nám, že se vás snažil zabít. Litoval, že to nedotáhl do konce. Nemůžu uvěřit, že se nám hned přiznal, ale když jsme přijeli, vypadal dost vyděšeně a zničeně. Prohlásil, že za všechno můžete vy, protože jste nechtěla jenom tak ležet a nechat se zabít. Prý to musí být dědičné, protože i vaše babička…“ Vtom se Kevin zarazil, protože mu došlo, že jenom jitří staré rány. „Bojovala,“ zašeptala jsem. Dovnitř vešla Kenya. Tvářila se lhostejně a v ruce držela polystyrénový kelímek s kávou. „Už se vzbudila,“ řekl Kevin a zářivě se na svou kolegyni usmál. „Fajn!“ Kenyu to zřejmě nijak zvlášť nepotěšilo. „Řekla už, co se stalo? Možná bychom měli zavolat Andyho.“ „Jo, řekl, abychom mu zavolali. Ale vždyť jsou to teprve čtyři hodiny, co si šel lehnout.“ „Máme zavolat.“ Kevin pokrčil rameny a zamířil k telefonu vedle mé postele. Zatímco mluvil, začala jsem zase poklimbávat, ale pak jsem zaslechla, jak se Kevin s Kenyou o něčem dohadují. Čekali na Andyho a Kevin mluvil o svých loveckých psech. Kenya zřejmě poslouchala. Potom vešel do pokoje Andy. Slyšela jsem jeho myšlenky a vnímala procesy, které se mu odehrávají v mozku. Cítila jsem, jak síla jeho osobnosti zaplňuje celý nemocniční pokoj. Když jsem otevřela oči, spatřila jsem ho, jak se nade mnou naklání. Vyměnili jsme si dlouhý pohled. Zaslechla jsem, jak se dva páry nohou s nemocničními návleky šourají na chodbu. „Ještě je naživu,“ začal Andy. „A není k zastavení.“ Nesmírně opatrně jsem pohnula hlavou a doufala, že to vypadá jako přikývnutí. „Podle něj to všechno začalo jeho sestrou, která chodila s upírem. Zůstalo jí tak málo krve, až si Rene začal myslet, že když ji nezastaví, stane se upír i z ní. Jednou večer jí u ní doma dal ultimatum. Ona ho odmítla s tím, že svou lásku neopustí. Když se začali hádat, zavazovala si právě zástěru a chystala se do práce. On ji z ní strhl, uškrtil ji a… pak udělal další věci.“ Andy vypadal, jako kdyby se mu udělalo nevolno. „Já vím,“ zašeptala jsem. „Připadá mi,“ pokračoval Andy, „že všechny ty příšernosti, které spáchal, si sám pro sebe dokázal omluvit. Sám sebe přesvědčil, že všichni, kteří na tom jsou stejně jako jeho sestra, si zaslouží smrt. Ty vraždy v našem městečku se podobají ještě dvěma jiným, které se odehrály ve Shreveportu a dosud se je nepodařilo objasnit. Čekáme, že se k nim Rene během svého vyprávění dostane. Tedy pokud to zvládne.“ Stiskla jsem rty a zaplavila mě vlna upřímného soucitu s ostatními ženami, které Rene zavraždil. „Můžete mi říct, co se s vámi stalo?“ zeptal se Andy tiše. „Mluvte pomalu, nijak nespěchejte, a šeptejte. Na krku máte spoustu modřin.“ To už jsem zjistila sama, ale stejně díky. Odmumlala jsem mu všechno, co se toho večera z mého pohledu stalo, aniž jsem cokoliv vynechala. Andy se mě zeptal, jestli si mou výpověď může nahrávat. Když jsem mu odpověděla, že mi to nevadí, zapnul malý diktafon a položil ho na polštář na úrovni obličeje, aby se všechno dobře zaznamenalo. „Je pan Compton stále mimo město?“ zeptal se mě, když jsem skončila svoje vyprávění. „V New Orleansu,“ zašeptala jsem. Už jsem ze sebe skoro nemohla vypravit ani slovo. „Podíváme se v Reneho domě po té pušce, o které jste se zmínila. Bude to výborný doličný předmět.“ Pak vešla do pokoje mladá žena v bílém, zářivý úsměv na rtech. Podívala se na mě a řekla Andymu, že bude muset přijít zase někdy jindy. Andy přikývl, trochu rozpačitě mě pohladil po hlavě a odešel. Cestou ještě vyslal kradmý obdivný pohled k doktorce. Obdiv si určitě zasloužila, ale měla na ruce snubní prsten, takže bylo jasné, že se Andy trochu opozdil. Doktorce se honilo hlavou, že se Andy tváří příliš vážně a zasmušile. Nic takového jsem nechtěla poslouchat. Neměla jsem ale dost energie, abych dokázala udržet cizí myšlenky mimo svou hlavu. „Jak vám je, slečno Stackhouseová?“ zeptala se lékařka zvučným hlasem. Byla vysoká a měla hnědé vlasy, velké hnědé oči a plné rty. „Příšerně,“ zašeptala jsem. „To chápu,“ řekla, a zatímco mě prohlížela, ještě několikrát pokývala hlavou. Připadalo mi, že mě nechápe. Klidně bych se vsadila, že ji žádný masový vrah na hřbitově neztloukl. „Přišla jste i o babičku, že?“ zeptala se soucitně. Sotva znatelně jsem přikývla. „Mně asi před půl rokem zemřel manžel,“ řekla. „Vím, co je to zármutek. Je těžké chovat se statečně, že ano?“ Ano, ano, ano. Na tváři jsem vykouzlila tázavý výraz. „Měl rakovinu,“ vysvětlila mi. Snažila jsem se jí očima sdělit svou soustrast, ale připadalo mi to nad mé síly. „No,“ řekla nakonec, a když se zase napřímila, vypadala stejně čile a svěže jako předtím. „Přežijete to, slečno Stackhouseová. Máte zlomenou klíční kost, dvě zlomená žebra, a přeražený nos.“ Propána! Už se nedivím, proč mi bylo tak hrozně. „Krk máte pohmožděný a obličej také. Určitě víte, že jste si poranila krk.“ Pokusila jsem se představit si, jak vypadám. Ještě že jsem u sebe neměla zrcátko. „Na stehnech, lýtkách a pažích máte také spoustu docela malých modřin a ranek.“ Pak se usmála. „Břicho ale máte v pořádku a nohy také!“ Ha ha ha. Moc vtipné! „Předepsala jsem vám léky proti bolesti, takže pokud vám začne být špatně, stačí zavolat sestru.“ Vtom se za ní ve dveřích objevila hlava nějakého návštěvníka. Doktorka se otočila a zastoupila mi výhled. „Dobrý den!“ „Je to pokoj Sookie?“ „Ano, právě jsem skončila. Můžete jít dál.“ Doktorka (která se podle jmenovky jmenovala Sonntagová) se na mě tázavě podívala, jestli proti tomu nic nemám. Vypravila jsem ze sebe jen slabé: „Jistě.“ J. B. du Rone pomalu došel až k posteli. Vypadal jako ideální model na obálku románu pro ženy. Zlatohnědé vlasy mu ve světle zářivek svítily, stejně jako oči, a pod tričkem bez rukávů se mu rýsovaly svaly, které musel vytesat snad sám – no, mistr sochař. Díval se na mě a doktorka Sonntagová na něm mohla oči nechat. „Ahoj, Sookie, jak to jde?“ zeptal se. Jemně mi položil prst na tvář a políbil mě na jediné místo bez modřin, které mi zbylo na čele. „Díky,“ zašeptala jsem. „Budu v pořádku. Tohle je moje doktorka.“ J. B. obrátil pohled k doktorce, která téměř zakopla o vlastní nohy, když se mu představovala. „Tam, co jsem se nechával očkovat, takhle hezké doktorky nebyly,“ řekl upřímně. „Vy jste byl naposledy u doktora jako dítě?“ zeptala se doktorka Sonntagová udiveně. „Nikdy nejsem nemocný.“ Zářivě se na ni usmál. „Jsem zdravý jako tur.“ A úplně stejně chytrý. Doktorka Sonntagová měla určitě inteligence za dva. Žádný další důvod, proč by tu ještě měla zůstat, ji už nenapadl, ale když odcházela, roztouženě se ohlédla přes rameno. J. B. se ke mně naklonil a vážně se zeptal: „Nechceš něco přinést, Sookie? Třeba křupky nebo něco podobného?“ Při pomyšlení, že bych měla jíst křupky, mi do očí vhrkly slzy. „Ne, díky,“ vydechla jsem. „Ta doktorka je vdova.“ J. B. se nikdy nedivil, pokud jste náhle uprostřed hovoru změnili téma. „Páni!“ řekl uznale. „Chytrá, a navíc volná.“ Párkrát jsem důležitě zvedla obočí. „Myslíš, že bych ji mohl pozvat na rande?“ Zatvářil se tak zamyšleně, jak to u něj vůbec bylo možné. „To zní fajn.“ Pak se na mě usmál. „Dokud se mnou nezačneš chtít chodit ty, Sookie. Pro mě jsi vždycky na prvním místě. Stačí ukázat, a já za tebou přiběhnu.“ Byl tak hodný. Ani na chvíli jsem v jeho bezmeznou lásku ke mně nevěřila, ale bylo mi jasné, že ví, jak potěšit ženu, zvlášť když si byla tak jistá jako já, že vypadá hrozně. A stejně příšerně jsem se i cítila. Kde byly ty prášky proti bolesti? Pokusila jsem se na něj usmát. „Máš bolestí,“ řekl. „Zavolám sestru.“ Oh, fajn! Snažila jsem se donutit svou paži, aby se pohnula, ale vzdálenost od tlačítka mi s každou další vteřinou připadala větší a větší. Na odchodu mě znovu políbil a řekl: „Půjdu za tou tvojí doktorkou, Sookie. Radši se jí zeptám, za jak dlouho ti bude líp.“ Když mi sestra cosi vstříkla do kapačky, už jsem se těšila, že bolest zmizí. Pak se ale znovu otevřely dveře. Dovnitř vešel můj bratr. Chvíli jen stál vedle postele a díval se mi do obličeje. Nakonec řekl: „Promluvil jsem si s doktorkou. Pak ji J. B. odvedl do kavárny. Řekla mi, co všechno s tebou je.“ Pak ode mě odstoupil a obešel celý pokoj. „Vypadáš hrozně.“ „Díky,“ zašeptala jsem. „Och, jo, krk. Zapomněl jsem.“ Začal mě hladit. „Poslyš, sestři, musím ti poděkovat. Ale deptá mě, že když došlo na bitku, musela jsi do toho jít místo mě.“ Kdyby to šlo, nakopla bych ho. Jít do toho místo něj! „Moc ti toho dlužím. Byl jsem idiot, když jsem si myslel, že Rene je přítel.“ Zrazený. Připadal si zrazený. Pak dovnitř vešla Arlene a věci nabraly ještě rychlejší spád. Vypadala strašně. Rudé vlasy měla rozcuchané, nebyla nalíčená a jednotlivé kusy oblečení si zřejmě oblékla podle toho, jak jí přišly pod ruku. Ještě nikdy jsem ji neviděla s neupravenými vlasy a nenalíčenou. Podívala se na mě – páni, jak ráda bych vstala! – a její tvář vypadala, jako kdyby byla vytesaná z ledu. Když ale viděla, jak vypadám, začala tát. „Tolik jsem se na tebe zlobila, nechtěla tomu uvěřit, ale když vidím, co ti provedl… Sookie, odpustíš mi to někdy?“ Proboha, byla bych nejradši, kdyby zmizela. Snažila jsem se to naznačit Jasonovi a hned napoprvé se mi to podařilo. Ovinul jí ruku okolo ramen a odvedl ji pryč. Ještě než došli ke dveřím, Arlene se rozvzlykala. „Já to nevěděla…“ Sotva jí bylo rozumět. „Prostě jsem to nevěděla!“ „Sakra, to ani já,“ vydechl ztěžka Jason. Potom jsem do sebe vpravila trochu úžasného želé a na chvilku jsem si zdřímla. Odpoledne jsem se zabavila tím, že jsem se pokusila víceméně sama dojít na toaletu. Potom jsem deset minut seděla na židli a nakonec byla zase zralá jít si lehnout. Podívala jsem se do zrcátka ukrytého ve stolku na kolečkách a okamžitě jsem zalitovala, že mě to vůbec napadlo. Měla jsem trochu zvýšenou teplotu, ale přitom jsem cítila zimnici a měla jsem mnohem citlivější pokožku než obvykle. Celý můj obličej dostal šedomodrý nádech. Nos jsem měla oteklý, stejně jako pravé oko, které jsem skoro nemohla otevřít. Zachvěla jsem se, ale dokonce i to mě zabolelo. Nohy… och, sakra, na ty jsem se raději ani nedívala. Opatrně jsem si znovu lehla a zatoužila, aby tenhle den už skončil. Během čtyř dnů se zřejmě budu cítit skvěle. Práce! Kdy se budu moct vrátit do práce? Z úvah mě vyrušilo zaklepání na dveře. Další návštěvník. Tohohle jsem ale neznala. Byla to starší dáma s modrými vlasy, která měla na nose brýle s červenými obroučkami a vezla dovnitř vozík. Na sobě měla žlutý pracovní plášť, jaký v práci nosily dobrovolnice pracující v nemocnicích. Říkaly si Zářící dámy. Vozík byl plný květin pro pacienty hospitalizované v tomto křídle nemocnice. „Vezu vám spoustu blahopřání!“ řekla dáma vesele. Usmála jsem se, ale zřejmě to nevypadalo příliš příjemně, protože její úsměv trochu ochabl. „Tyhle jsou pro vás,“ řekla a zvedla květinu v květináči, převázaném červenou stuhou. „Je u ní lístek, drahoušku. Tak se podíváme. Tyhle jsou taky pro vás…“ Tohle byla řezaná kytice – růžová poupata růží, růžové karafiáty a bílé šatery zahradní. I z nich vytáhla vzkaz, prohlédla si jej a pak řekla: „Máte vy ale štěstí! Tady jsou další!“ Uprostřed třetí kytice byla jakási bizarní rudá rostlina, jakou jsem ještě nikdy neviděla, obklopená spoustou menších, které mi už byly povědomé. Nejistě jsem si ji prohlédla. Zářící dáma mi pak poctivě předala i poslední vzkaz. Když pak s úsměvem vyšla z pokoje, otevřela jsem drobné obálky. Ironicky jsem si pomyslela, že je mnohem snazší zkoušet se pohybovat, když má člověk dobrou náladu. Rostlina v květináči byla od Sama a „všech kolegů z baru“, ale napsal ji Sam. Dotkla jsem se lesklých listů květiny a zapřemýšlela, kam ji doma postavím. Řezaná kytice byla od Sida Matta Lancastera a Elvy Deene Lancasterové – ach jo! Poslední, ta se zvláštním červeným květem uprostřed (připadalo mi, že vypadá skoro obscénně, protože mi připomínala intimní dámské partie), byla ze všech tří rozhodně ta nejzajímavější. Zvědavě jsem otevřela obálku. Na vzkazu byl jen podpis: „Eric“. Nic víc jsem nepotřebovala. Jak proboha zjistil, že jsem v nemocnici? A proč nic nevím o Billovi? Po úžasném červeném želé k večeři jsem se několik hodin dívala na televizi, protože jsem s sebou neměla nic na čtení. Moje oči by to stejně nezvládly. S každou hodinou byly moje modřiny výraznější a celé tělo mě bolelo, přestože jsem si jen jednou došla na toaletu a dvakrát obešla pokoj. Vypnula jsem televizi a otočila se na bok. Pak jsem usnula, ale bolest, která mi projížděla od hlavy po paty, si našla cestu i do mých snů a přinesla mi spánek plný nočních můr. Utíkala jsem v nich přes hřbitov, strachovala jsem se o život, zakopávala jsem o náhrobní kameny a padala do hrobů, v nichž jsem potkávala všechny, kdo v nich leželi: svoje rodiče, babičku, Maudette Pickensovou, Dawn Greenovou a dokonce i mého kamaráda z dětství, kterého nešťastnou náhodou zastřelili na lovu. Hledala jsem jeden konkrétní náhrobní kámen. Pokud bych ho našla, měla bych vyhráno. Všichni by se vrátili do svých hrobů a nechali mě na pokoji. Běhala jsem mezi nimi, každého se dotkla a doufala, že je to ten pravý. Zanaříkala jsem. „Zlatíčko, jsi v bezpečí,“ řekl mi známý chladný hlas. „Bille,“ zamumlala jsem. Otočila jsem se ke kameni, jehož jsem se ještě nedotkla. Když jsem na něj položila ruku, nahmatala jsem nápis „William Erasmus Compton.“ Vtom jsem otevřela oči, jako kdyby mě někdo polil ledovou vodou, a nadechla jsem se k výkřiku, ale krkem mi projela nesnesitelná bolest. Začala jsem se dusit a rozkašlala se. Bolest, která pak následovala a probudila k životu i všechny mé rány a zlomeniny, mě pak dokonale probudila. Ucítila jsem pod tváří čísi ruku a zažila úchvatný pocit, když se chladné prsty dotkly mé rozpálené pokožky. Snažila jsem se nefňukat, ale přesto se mi z hrdla vydral tichý vzlyk. „Otoč se ke světlu, lásko,“ řekl Bill nenuceně. Spala jsem otočená zády ke světlu, které sestra nechala rozsvícené v koupelně. Poslušně jsem se otočila na záda a zadívala se na svého upíra. Bill sykl. „Zabiju ho,“ řekl stručně. Po zádech mi přeběhl mráz. V pokoji zavládlo dusno, které by dokázalo donutit slabší jedince, aby si okamžitě vzali nějaké sedativum, protože jinak by se z něj museli zbláznit. „Ahoj, Bille!“ zakrákala jsem. „Taky tě ráda vidím. Kde jsi byl tak dlouho? Díky, že jsi mi pokaždé zvedl telefon.“ To ho vzpamatovalo. Zamrkal a já vycítila, že se snaží uklidnit. „Sookie,“ řekl. „Nezavolal jsem, protože jsem ti chtěl všechno povědět z očí do očí.“ V obličeji měl nečitelný výraz. Kdybych měla hádat, řekla bych, že je na sebe pyšný. Pak se zarazil a prohlédl si všechno, co na mně bylo k vidění. „Tohle mě nebolí,“ zaskřehotala jsem laskavě a natáhla k němu ruku. Bill ji políbil a chvíli nad ní nechal viset své rty. Celým tělem mi projelo slabé zachvění. Věřte mi, že slabé zachvění byla mnohem silnější reakce, než v jakou jsem doufala. „Pověz mi, co se ti stalo,“ zavelel. „Tak se ke mně nakloň, ať ti to můžu říct. Takhle mě to bolí.“ Bill si přitáhl k posteli židli, sklopil hrazení a položil si hlavu na překřížené paže. Jeho tvář se ocitla nanejvýš deset centimetrů od té mojí. „Máš zlomený nos,“ všiml si. Protočila jsem panenky. „Jsem ráda, že sis toho všiml,“ zašeptala jsem. „Až přijde doktorka, upozorním ji na to.“ Bill přimhouřil oči. „Nesnaž se vyhnout odpovědi.“ „Fajn. Zlomený nos, dvě zlomená žebra a pak ještě klíční kost.“ Bill si mě chtěl celou prohlédnout, a tak ze mě stáhl přikrývku. Tím bylo moje pokoření úplné. Měla jsem na sobě příšernou nemocniční noční košili, která už sama o sobě působila jako spolehlivý odrazující prostředek, nemohla jsem se pořádně umýt, obličej mi hrál všemi barvami a nebyla jsem učesaná. „Chci tě odvézt domů,“ oznámil mi, když přejel rukama každý kousek mého těla a důkladně si mě prohlédl. Upíří doktor. Naznačila jsem mu, aby se ke mně sehnul. „Ne,“ vydechla jsem. Ukázala jsem na kapačku. Bill si ji podezřívavě prohlédl, ale snad věděl, co to je. „Můžu to vytáhnout,“ řekl. Rázně jsem zavrtěla hlavou. „Copak nechceš, abych se o tebe postaral?“ Podrážděně jsem si odfrkla, což mě uvrhlo do dalších tenat bolesti. Rukou jsem naznačila, že bych raději psala, a Bill začal prohledávat šuplíky, dokud nenašel blok. Tužku měl s sebou, což mě překvapilo. „Jestli se mi nezvýší teplota, zítra mě pustí z nemocnice.“ „Kdo tě odveze domů?“ zeptal se. Opět stál vedle postele. Příkře a nesouhlasně na mě shlížel, jako učitel, jehož nejlepší žák náhle začal vykazovat známky chronické retardace. „Řeknu ať zavolají Jasonovi, nebo Charlsie Tootenové,“ napsala jsem. Kdyby se věci vyvinuly jinak, automaticky bych místo Charlsie napsala Arlene. „Se soumrakem budu u tebe,“ řekl Bill. Zvedla jsem pohled k jeho bledé tváří. V temném pokoji jeho jasné oči téměř zářily. „Uzdravím tě,“ nabídl mi. „Dám ti trochu své krve.“ Vzpomněla jsem si, jak jsem měla najednou jasné vlasy a byla přinejmenším dvakrát tak silná než obvykle. Zavrtěla jsem hlavou. „Proč ne?“ zeptal se, jako kdybych měla žízeň, on mi nabídl sklenici vody a já ji odmítla. Vzala jsem ho za ruku, zvedla ji ke rtům, políbila mu dlaň a pak si ji položila na tu tvář, která na tom nebyla tak hrozně. „Lidi si všimli, že se měním,“ napsala jsem po chvíli. „I já si toho všimla.“ Bill na chvíli sklopil hlavu a pak na mě smutně pohlédl. „Víš, co se stalo?“ napsala jsem. „Bubba mi to částečně popsal,“ řekl a v obličeji se mu objevil děsivý výraz. „Zbytek mi pak vylíčil Sam. A pak jsem si přečetl hlášení na policejní stanici.“ „Andy ti to dovolil?“ naškrábala jsem do bloku. „Nikdo netušil, že tam jsem,“ odpověděl ledabyle. Pokusila jsem se představit si to, ale ještě víc mě to vyděsilo. Vrhla jsem po něm odmítavý pohled. „Pověz mi, co se stalo v New Orleansu,“ napsala jsem. Zase mě začínal přemáhat spánek. „Budeš se o nás muset něco dozvědět,“ řekl Bill váhavě. „Jupí, jupí, upíří tajnůstky!“ zakrákala jsem nadšeně. Tentokrát se na mě odmítavě podíval on. „Organizujeme se,“ začal. „Snažil jsem se přijít na způsob, jak zůstat před Ericem v bezpečí.“ Podvědomě jsem se ohlédla na červenou kytici. „Věděl jsem, že pokud bych si zajistil nějakou oficiální pozici, bylo by pro něj mnohem obtížnější míchat se mi do soukromého života.“ Povzbudivě jsem se na něj zadívala, nebo jsem se o to alespoň pokusila. „Takže jsem se zúčastnil oblastního setkání, a přestože jsem se o naši politiku nikdy nezajímal, kandidoval jsem do úřadu. A díky troše dobře zaměřeného lobbování jsem vyhrál!“ To bylo úžasné. Bill je odborářský boss? Zajímalo mě i to, co myslel tím lobbováním. Musel snad vyvraždit všechny, kteří se postavili proti němu? Nebo si nakoupil hlasy tím, že rozdával voličům láhve s A pozitivní? „Co je to za práci?“ napsala jsem pomalu a představovala si Billa, jak sedí na nějaké schůzi. Snažila jsem se tvářit pyšně, protože po tom Bill zřejmě toužil. „Jsem vyšetřovatelem Pátého okrsku,“ řekl. „Až přijdeme domů, povím ti, co to znamená. Nechci tě unavovat.“ Přikývla jsem a zářivě se na něj usmála. Zadoufala jsem, že se nezačne vyptávat, od koho jsou všechny ty květiny. Napadlo mě, jestli bych Ericovi neměla napsat děkovný dopis. Pak mi začalo vrtat hlavou, proč se mi mysl rozbíhá tolika směry. Asi za to mohly ty prášky proti bolesti. Naznačila jsem Billovi, aby se ke mně sklonil ještě níž. Položil si hlavu na polštář vedle mě. „Nezabíjej Reneho,“ zašeptala jsem. Bill se zatvářil chladně. Chladněji. A pak úplně nejchladněji. „Už jsem to možná udělala já. Leží na jednotce intenzivní péče. Ale i když přežije, vraždění už tu bylo dost. Ať se o to postará policie. Nechci, aby proti tobě rozpoutali další hon na čarodějnice. Přeju si, abychom měli klid.“ Mluvení mi připadalo stále obtížnější. Vzala jsem jeho ruku do obou dlaní a znovu si ji přiložila na méně poraněnou tvář. Najednou se mi v hrudi nafoukl obrovský balon, plný stesku po něm. Natáhla jsem k Billovi ruce. Opatrně se posadil na kraj postele, naklonil se nade mě a opatrně, nesmírně opatrně mi zajel rukou pod rameno a pomaloučku, doslova po milimetrech, abych ho mohla zarazit, kdyby mě to bolelo, mě zvedal k sobě. „Nezabiju ho,“ zašeptal mi Bill nakonec do ucha. „Lásko!“ vydechla jsem. Věděla jsem, že jeho ostrý sluch zaslechne i tak slabý šepot. „Chyběl jsi mi.“ Bill si oddechl. Objal mě ještě pevněji a začal mě jemně hladit po zádech. „Jak dlouho se asi budeš uzdravovat bez mojí pomoci?“ řekl. „Zkusím si pospíšit,“ zašeptala jsem. Doktorku určitě překvapilo, že to jde tak rychle už teď. Všimla jsem si, že po chodbě běží kolie. Podívala se na nás otevřenými dveřmi, štěkla a pak zase odběhla pryč. Bill se udiveně otočil, aby se na ni podíval. Och, ano, dnes večer byl úplněk – zahlédla jsem ho z okna. A zahlédla jsem i něco dalšího. Ze tmy se náhle vynořila bílá tvář a zastínila výhled na měsíc. Ten obličej byl krásný a lemovaly ho dlouhé zlaté vlasy. Eric se na mě zazubil a pak pomalu zmizel. Vznášel se ve vzduchu. „Brzy bude všechno jako dřív,“ řekl Bill a jemně mě položil na postel, aby mohl zhasnout v koupelně. Ve tmě zářil. „Správně,“ zašeptala jsem. „Ano. Všechno bude zase jako dřív.“

12. kapitola 2/2 Napsal Stella (») v úterý 5. 7. 2011 v kategorii Pravá krev - Mrtví do soumraku, přečteno: 227× Sdílet Seběhla jsem do mělkého údolíčka uprostřed hřbitova a zamířila na protější svažitou stranu. Když už se mi zdálo, že mezi mnou a Renem stojí dostatečné množství vysokých náhrobků a soch, schovala jsem se za velký žulový sloup s křížem na vrcholu. Zůstala jsem stát a přitiskla se co nejvíc k chladnému kameni, z něhož byl sloup vytesán. Zakryla jsem si rukou ústa, aby nebylo slyšet, jak lapám po dechu. Po chvilce jsem se uklidnila natolik, abych se mohla znovu pokusit o vstup do Reneho myšlenek. Byly však nezřetelné a neurčité a nedalo se z nich nic vyčíst. Stále jsem však cítila jeho hněv. Jedna věc se mi ale odhalila sama od sebe. „Co tvoje sestra?“ zavolala jsem. „Žije ještě Cindy, Rene?“ „Ty děvko!“ vykřikl a v té chvíli mi bylo jasné, že první žena, která zemřela jeho rukou, byla jeho vlastní sestra. Ta, jež se stýkala s upírem a o níž Arlene tvrdila, že ji Rene občas navštěvuje. Rene ji zabil, když na sobě měla svou růžovobílou uniformu nemocniční jídelny. Uškrtil ji popruhy od zástěry a její mrtvolu pak ještě sexuálně zneužil. Klesla přece tak hluboko, že by jí to s vlastním bratrem nevadilo, napadlo ho v jeho zvrácené mysli. Každý, kdo něco takového dovolil upírovi, si zasloužil zemřít. Potom ze studu schoval její tělo. Ty ostatní nebyly jeho vlastní krev, takže je klidně nechal ležet na místě; neviděl na tom nic špatného. Náhle mě začalo do Reneho mysli cosi vtahovat, jako když si vodní vír přitáhne větvičku. Zavrávorala jsem. Než jsem se vrátila ke svým vlastním myšlenkám, byl u mě. Ze všech sil mě uhodil do tváře a čekal, že se skácím k zemi. Tou ranou mi zlomil nos. Bolestí jsem málem omdlela, ale na zem jsem se nezhroutila. Ránu jsem mu vrátila, ale protože jsem s rvačkami neměla žádné zkušenosti, nijak jsem mu neublížila. Jenom jsem ho bouchla do žeber. Rene si odfrkl, ale okamžitě proti mně znovu vyrazil. Dalším úderem mi zlomil klíční kost. Stále jsem se ale držela na nohou. Netušil, jak jsem silná. Měsíční světlo mi odhalilo jeho překvapený výraz, když zjistil, že se bráním, a já v duchu děkovala za všechnu upíří krev, kterou jsem vypila. Vzpomněla jsem si, jak byla moje babička statečná, a vrhla jsem se na něj. Popadla jsem ho za uši a pokusila se praštit mu hlavou o žulový sloup. Ruce mu okamžitě vystřelily vzhůru, chytily mě za paže a pokusily se mě odtáhnout. Nakonec se mu to podařilo, ale z očí jsem mu vyčetla, že je překvapený a také už daleko ostražitější. Pokusila jsem se kopnout ho kolenem, ale předvídal to, takže se stačil pootočit a uhnout mi. A zatímco jsem se snažila znovu získat rovnováhu, strčil do mě a já přistála na zemi. Pak si na mě Rene sedl. Během našeho souboje ale upustil připravenou smyčku, takže mě jednou rukou držel pod krkem a druhou šmátral okolo sebe a hledal svůj vražedný nástroj. Pravou ruku jsem měla zaklíněnou pod sebou, ale levá byla volná, tak jsem ho začala zuřivě škrábat. Rene si toho ale nesměl všímat a musel dál hledat škrtící smyčku, protože to pro něj byla součást vražedného rituálu. Vtom moje škrábající ruka nahmatala známý předmět. Rene měl na sobě pracovní oblečení a na pásku se mu houpal nůž. Škubnutím jsem otevřela pouzdro, uchopila nůž, a zatímco se Renemu mihlo hlavou: „Měl jsem si ho sundat!“ zabodla jsem mu ho do měkkého masa na břiše a vzpříčila ho. Pak jsem nůž vytáhla. Rene zařval. Vrávoravě se zvedl na nohy, ale svíjel se bolestí a oběma rukama se snažil zastavit proud krve, který mu prýštil z rány. Vydrápala jsem se nahoru a ustoupila dozadu, co nejdál od toho monstra. Rene křičel: „Och, Ježíši! Cos mi to provedla, ženská? Och, Bože, to bolí!“ Nikdy mi nebylo líp. Byl vyděšený. Bál se, že se všechno provalí a jeho vraždění a pomstě bude konec. „Ženský jako ty si zaslouží smrt,“ zavrčel. „Jsi v mojí hlavě, ty cvoku!“ „Kdo je tady cvok?“ sykla jsem. „Chcípni, hajzle!“ Netušila jsem, že jsem něčeho podobného schopná. Stála jsem přikrčená u náhrobního kamene, zakrvácený nůž jsem stále svírala v ruce a čekala, až proti mně znovu vyrazí. Motal se v kruhu a já ho s kamennou tváří pozorovala. Uzavřela jsem se před jeho myšlenkami a nepřipouštěla jsem si, že po něm vztahuje ruce smrt. Byla jsem připravená bodnout ho ještě jednou, až dopadne na zem. Když jsem viděla, že se už nemůže pohnout, zamířila jsem k Billovu domu. Neběžela jsem. Namlouvala jsem si, že nemůžu, ale ruku do ohně bych za to nedala. Stále jsem totiž měla před očima obraz babičky, jak jsem ho viděla v Reneho vzpomínkách. Ve vlastním domě musela bojovat o život. Vytáhla jsem z kapsy klíč od domu. Docela mě překvapilo, že jsem ho nevytratila. Otočila jsem jím v zámku, vrávoravým krokem jsem došla do obývacího pokoje a nahmatala telefon. Prsty se mi ve tmě dotkly tlačítek a samy našly devítku a jedničku. Podařilo se mi je stisknout dostatečně silně, protože jsem ještě slyšela, jak zapípala, a potom jsem upadla do bezvědomí. * Poznala jsem, že ležím v nemocnici – ve vzduchu se vznášela vůně čistého nemocničního povlečení. Hned vzápětí jsem si uvědomila bolest, která mi projížděla celým tělem. A všimla jsem, si že tu se mnou někdo je. Na jeho hranaté tváři byly ještě patrnější stopy únavy, než když jsme se viděli naposledy. „Slyšíte mě?“ zeptal se. Přikývla jsem. Byl to jen nepatrný pohyb, ale přesto mi při něm vystřelila do celé hlavy nesnesitelná bolest. „Máme ho,“ řekl. Potom se chystal ještě něco dodat, ale znovu jsem usnula. Když jsem se probudila, bylo už světlo. Tentokrát jsem už všechno vnímala mnohem jasněji. Někdo tu se mnou byl. „Kdo je to?“ zeptala jsem se ochraptěle a bolestivě. Ze židle v rohu se zvedl Kevin. Sroloval časopis s křížovkami a zastrčil ho do kapsy uniformy. „Kde je Kenya?“ zašeptala jsem. Zazubil se, což mě překvapilo. „Pár hodin tu byla,“ odpověděl. „Za chvíli přijde. Poslal jsem ji na oběd.“ Díval se na mě pohledem, z něhož vyzařoval obdiv. „Jste houževnatá,“ řekl. „Nepřipadám si tak,“ vypravila jsem ze sebe. „Zranil vás,“ řekl, jako kdybych to nevěděla. „Rene.“ „Našli jsme ho na hřbitově,“ řekl mi Kevin. „Zastavila jste ho. Byl při vědomí a přiznal se nám, že se vás snažil zabít. Litoval, že to nedotáhl do konce. Nemůžu uvěřit, že se nám hned přiznal, ale když jsme přijeli, vypadal dost vyděšeně a zničeně. Prohlásil, že za všechno můžete vy, protože jste nechtěla jenom tak ležet a nechat se zabít. Prý to musí být dědičné, protože i vaše babička…“ Vtom se Kevin zarazil, protože mu došlo, že jenom jitří staré rány. „Bojovala,“ zašeptala jsem. Dovnitř vešla Kenya. Tvářila se lhostejně a v ruce držela polystyrénový kelímek s kávou. „Už se vzbudila,“ řekl Kevin a zářivě se na svou kolegyni usmál. „Fajn!“ Kenyu to zřejmě nijak zvlášť nepotěšilo. „Řekla už, co se stalo? Možná bychom měli zavolat Andyho.“ „Jo, řekl, abychom mu zavolali. Ale vždyť jsou to teprve čtyři hodiny, co si šel lehnout.“ „Máme zavolat.“ Kevin pokrčil rameny a zamířil k telefonu vedle mé postele. Zatímco mluvil, začala jsem zase poklimbávat, ale pak jsem zaslechla, jak se Kevin s Kenyou o něčem dohadují. Čekali na Andyho a Kevin mluvil o svých loveckých psech. Kenya zřejmě poslouchala. Potom vešel do pokoje Andy. Slyšela jsem jeho myšlenky a vnímala procesy, které se mu odehrávají v mozku. Cítila jsem, jak síla jeho osobnosti zaplňuje celý nemocniční pokoj. Když jsem otevřela oči, spatřila jsem ho, jak se nade mnou naklání. Vyměnili jsme si dlouhý pohled. Zaslechla jsem, jak se dva páry nohou s nemocničními návleky šourají na chodbu. „Ještě je naživu,“ začal Andy. „A není k zastavení.“ Nesmírně opatrně jsem pohnula hlavou a doufala, že to vypadá jako přikývnutí. „Podle něj to všechno začalo jeho sestrou, která chodila s upírem. Zůstalo jí tak málo krve, až si Rene začal myslet, že když ji nezastaví, stane se upír i z ní. Jednou večer jí u ní doma dal ultimatum. Ona ho odmítla s tím, že svou lásku neopustí. Když se začali hádat, zavazovala si právě zástěru a chystala se do práce. On ji z ní strhl, uškrtil ji a… pak udělal další věci.“ Andy vypadal, jako kdyby se mu udělalo nevolno. „Já vím,“ zašeptala jsem. „Připadá mi,“ pokračoval Andy, „že všechny ty příšernosti, které spáchal, si sám pro sebe dokázal omluvit. Sám sebe přesvědčil, že všichni, kteří na tom jsou stejně jako jeho sestra, si zaslouží smrt. Ty vraždy v našem městečku se podobají ještě dvěma jiným, které se odehrály ve Shreveportu a dosud se je nepodařilo objasnit. Čekáme, že se k nim Rene během svého vyprávění dostane. Tedy pokud to zvládne.“ Stiskla jsem rty a zaplavila mě vlna upřímného soucitu s ostatními ženami, které Rene zavraždil. „Můžete mi říct, co se s vámi stalo?“ zeptal se Andy tiše. „Mluvte pomalu, nijak nespěchejte, a šeptejte. Na krku máte spoustu modřin.“ To už jsem zjistila sama, ale stejně díky. Odmumlala jsem mu všechno, co se toho večera z mého pohledu stalo, aniž jsem cokoliv vynechala. Andy se mě zeptal, jestli si mou výpověď může nahrávat. Když jsem mu odpověděla, že mi to nevadí, zapnul malý diktafon a položil ho na polštář na úrovni obličeje, aby se všechno dobře zaznamenalo. „Je pan Compton stále mimo město?“ zeptal se mě, když jsem skončila svoje vyprávění. „V New Orleansu,“ zašeptala jsem. Už jsem ze sebe skoro nemohla vypravit ani slovo. „Podíváme se v Reneho domě po té pušce, o které jste se zmínila. Bude to výborný doličný předmět.“ Pak vešla do pokoje mladá žena v bílém, zářivý úsměv na rtech. Podívala se na mě a řekla Andymu, že bude muset přijít zase někdy jindy. Andy přikývl, trochu rozpačitě mě pohladil po hlavě a odešel. Cestou ještě vyslal kradmý obdivný pohled k doktorce. Obdiv si určitě zasloužila, ale měla na ruce snubní prsten, takže bylo jasné, že se Andy trochu opozdil. Doktorce se honilo hlavou, že se Andy tváří příliš vážně a zasmušile. Nic takového jsem nechtěla poslouchat. Neměla jsem ale dost energie, abych dokázala udržet cizí myšlenky mimo svou hlavu. „Jak vám je, slečno Stackhouseová?“ zeptala se lékařka zvučným hlasem. Byla vysoká a měla hnědé vlasy, velké hnědé oči a plné rty. „Příšerně,“ zašeptala jsem. „To chápu,“ řekla, a zatímco mě prohlížela, ještě několikrát pokývala hlavou. Připadalo mi, že mě nechápe. Klidně bych se vsadila, že ji žádný masový vrah na hřbitově neztloukl. „Přišla jste i o babičku, že?“ zeptala se soucitně. Sotva znatelně jsem přikývla. „Mně asi před půl rokem zemřel manžel,“ řekla. „Vím, co je to zármutek. Je těžké chovat se statečně, že ano?“ Ano, ano, ano. Na tváři jsem vykouzlila tázavý výraz. „Měl rakovinu,“ vysvětlila mi. Snažila jsem se jí očima sdělit svou soustrast, ale připadalo mi to nad mé síly. „No,“ řekla nakonec, a když se zase napřímila, vypadala stejně čile a svěže jako předtím. „Přežijete to, slečno Stackhouseová. Máte zlomenou klíční kost, dvě zlomená žebra, a přeražený nos.“ Propána! Už se nedivím, proč mi bylo tak hrozně. „Krk máte pohmožděný a obličej také. Určitě víte, že jste si poranila krk.“ Pokusila jsem se představit si, jak vypadám. Ještě že jsem u sebe neměla zrcátko. „Na stehnech, lýtkách a pažích máte také spoustu docela malých modřin a ranek.“ Pak se usmála. „Břicho ale máte v pořádku a nohy také!“ Ha ha ha. Moc vtipné! „Předepsala jsem vám léky proti bolesti, takže pokud vám začne být špatně, stačí zavolat sestru.“ Vtom se za ní ve dveřích objevila hlava nějakého návštěvníka. Doktorka se otočila a zastoupila mi výhled. „Dobrý den!“ „Je to pokoj Sookie?“ „Ano, právě jsem skončila. Můžete jít dál.“ Doktorka (která se podle jmenovky jmenovala Sonntagová) se na mě tázavě podívala, jestli proti tomu nic nemám. Vypravila jsem ze sebe jen slabé: „Jistě.“ J. B. du Rone pomalu došel až k posteli. Vypadal jako ideální model na obálku románu pro ženy. Zlatohnědé vlasy mu ve světle zářivek svítily, stejně jako oči, a pod tričkem bez rukávů se mu rýsovaly svaly, které musel vytesat snad sám – no, mistr sochař. Díval se na mě a doktorka Sonntagová na něm mohla oči nechat. „Ahoj, Sookie, jak to jde?“ zeptal se. Jemně mi položil prst na tvář a políbil mě na jediné místo bez modřin, které mi zbylo na čele. „Díky,“ zašeptala jsem. „Budu v pořádku. Tohle je moje doktorka.“ J. B. obrátil pohled k doktorce, která téměř zakopla o vlastní nohy, když se mu představovala. „Tam, co jsem se nechával očkovat, takhle hezké doktorky nebyly,“ řekl upřímně. „Vy jste byl naposledy u doktora jako dítě?“ zeptala se doktorka Sonntagová udiveně. „Nikdy nejsem nemocný.“ Zářivě se na ni usmál. „Jsem zdravý jako tur.“ A úplně stejně chytrý. Doktorka Sonntagová měla určitě inteligence za dva. Žádný další důvod, proč by tu ještě měla zůstat, ji už nenapadl, ale když odcházela, roztouženě se ohlédla přes rameno. J. B. se ke mně naklonil a vážně se zeptal: „Nechceš něco přinést, Sookie? Třeba křupky nebo něco podobného?“ Při pomyšlení, že bych měla jíst křupky, mi do očí vhrkly slzy. „Ne, díky,“ vydechla jsem. „Ta doktorka je vdova.“ J. B. se nikdy nedivil, pokud jste náhle uprostřed hovoru změnili téma. „Páni!“ řekl uznale. „Chytrá, a navíc volná.“ Párkrát jsem důležitě zvedla obočí. „Myslíš, že bych ji mohl pozvat na rande?“ Zatvářil se tak zamyšleně, jak to u něj vůbec bylo možné. „To zní fajn.“ Pak se na mě usmál. „Dokud se mnou nezačneš chtít chodit ty, Sookie. Pro mě jsi vždycky na prvním místě. Stačí ukázat, a já za tebou přiběhnu.“ Byl tak hodný. Ani na chvíli jsem v jeho bezmeznou lásku ke mně nevěřila, ale bylo mi jasné, že ví, jak potěšit ženu, zvlášť když si byla tak jistá jako já, že vypadá hrozně. A stejně příšerně jsem se i cítila. Kde byly ty prášky proti bolesti? Pokusila jsem se na něj usmát. „Máš bolestí,“ řekl. „Zavolám sestru.“ Oh, fajn! Snažila jsem se donutit svou paži, aby se pohnula, ale vzdálenost od tlačítka mi s každou další vteřinou připadala větší a větší. Na odchodu mě znovu políbil a řekl: „Půjdu za tou tvojí doktorkou, Sookie. Radši se jí zeptám, za jak dlouho ti bude líp.“ Když mi sestra cosi vstříkla do kapačky, už jsem se těšila, že bolest zmizí. Pak se ale znovu otevřely dveře. Dovnitř vešel můj bratr. Chvíli jen stál vedle postele a díval se mi do obličeje. Nakonec řekl: „Promluvil jsem si s doktorkou. Pak ji J. B. odvedl do kavárny. Řekla mi, co všechno s tebou je.“ Pak ode mě odstoupil a obešel celý pokoj. „Vypadáš hrozně.“ „Díky,“ zašeptala jsem. „Och, jo, krk. Zapomněl jsem.“ Začal mě hladit. „Poslyš, sestři, musím ti poděkovat. Ale deptá mě, že když došlo na bitku, musela jsi do toho jít místo mě.“ Kdyby to šlo, nakopla bych ho. Jít do toho místo něj! „Moc ti toho dlužím. Byl jsem idiot, když jsem si myslel, že Rene je přítel.“ Zrazený. Připadal si zrazený. Pak dovnitř vešla Arlene a věci nabraly ještě rychlejší spád. Vypadala strašně. Rudé vlasy měla rozcuchané, nebyla nalíčená a jednotlivé kusy oblečení si zřejmě oblékla podle toho, jak jí přišly pod ruku. Ještě nikdy jsem ji neviděla s neupravenými vlasy a nenalíčenou. Podívala se na mě – páni, jak ráda bych vstala! – a její tvář vypadala, jako kdyby byla vytesaná z ledu. Když ale viděla, jak vypadám, začala tát. „Tolik jsem se na tebe zlobila, nechtěla tomu uvěřit, ale když vidím, co ti provedl… Sookie, odpustíš mi to někdy?“ Proboha, byla bych nejradši, kdyby zmizela. Snažila jsem se to naznačit Jasonovi a hned napoprvé se mi to podařilo. Ovinul jí ruku okolo ramen a odvedl ji pryč. Ještě než došli ke dveřím, Arlene se rozvzlykala. „Já to nevěděla…“ Sotva jí bylo rozumět. „Prostě jsem to nevěděla!“ „Sakra, to ani já,“ vydechl ztěžka Jason. Potom jsem do sebe vpravila trochu úžasného želé a na chvilku jsem si zdřímla. Odpoledne jsem se zabavila tím, že jsem se pokusila víceméně sama dojít na toaletu. Potom jsem deset minut seděla na židli a nakonec byla zase zralá jít si lehnout. Podívala jsem se do zrcátka ukrytého ve stolku na kolečkách a okamžitě jsem zalitovala, že mě to vůbec napadlo. Měla jsem trochu zvýšenou teplotu, ale přitom jsem cítila zimnici a měla jsem mnohem citlivější pokožku než obvykle. Celý můj obličej dostal šedomodrý nádech. Nos jsem měla oteklý, stejně jako pravé oko, které jsem skoro nemohla otevřít. Zachvěla jsem se, ale dokonce i to mě zabolelo. Nohy… och, sakra, na ty jsem se raději ani nedívala. Opatrně jsem si znovu lehla a zatoužila, aby tenhle den už skončil. Během čtyř dnů se zřejmě budu cítit skvěle. Práce! Kdy se budu moct vrátit do práce? Z úvah mě vyrušilo zaklepání na dveře. Další návštěvník. Tohohle jsem ale neznala. Byla to starší dáma s modrými vlasy, která měla na nose brýle s červenými obroučkami a vezla dovnitř vozík. Na sobě měla žlutý pracovní plášť, jaký v práci nosily dobrovolnice pracující v nemocnicích. Říkaly si Zářící dámy. Vozík byl plný květin pro pacienty hospitalizované v tomto křídle nemocnice. „Vezu vám spoustu blahopřání!“ řekla dáma vesele. Usmála jsem se, ale zřejmě to nevypadalo příliš příjemně, protože její úsměv trochu ochabl. „Tyhle jsou pro vás,“ řekla a zvedla květinu v květináči, převázaném červenou stuhou. „Je u ní lístek, drahoušku. Tak se podíváme. Tyhle jsou taky pro vás…“ Tohle byla řezaná kytice – růžová poupata růží, růžové karafiáty a bílé šatery zahradní. I z nich vytáhla vzkaz, prohlédla si jej a pak řekla: „Máte vy ale štěstí! Tady jsou další!“ Uprostřed třetí kytice byla jakási bizarní rudá rostlina, jakou jsem ještě nikdy neviděla, obklopená spoustou menších, které mi už byly povědomé. Nejistě jsem si ji prohlédla. Zářící dáma mi pak poctivě předala i poslední vzkaz. Když pak s úsměvem vyšla z pokoje, otevřela jsem drobné obálky. Ironicky jsem si pomyslela, že je mnohem snazší zkoušet se pohybovat, když má člověk dobrou náladu. Rostlina v květináči byla od Sama a „všech kolegů z baru“, ale napsal ji Sam. Dotkla jsem se lesklých listů květiny a zapřemýšlela, kam ji doma postavím. Řezaná kytice byla od Sida Matta Lancastera a Elvy Deene Lancasterové – ach jo! Poslední, ta se zvláštním červeným květem uprostřed (připadalo mi, že vypadá skoro obscénně, protože mi připomínala intimní dámské partie), byla ze všech tří rozhodně ta nejzajímavější. Zvědavě jsem otevřela obálku. Na vzkazu byl jen podpis: „Eric“. Nic víc jsem nepotřebovala. Jak proboha zjistil, že jsem v nemocnici? A proč nic nevím o Billovi? Po úžasném červeném želé k večeři jsem se několik hodin dívala na televizi, protože jsem s sebou neměla nic na čtení. Moje oči by to stejně nezvládly. S každou hodinou byly moje modřiny výraznější a celé tělo mě bolelo, přestože jsem si jen jednou došla na toaletu a dvakrát obešla pokoj. Vypnula jsem televizi a otočila se na bok. Pak jsem usnula, ale bolest, která mi projížděla od hlavy po paty, si našla cestu i do mých snů a přinesla mi spánek plný nočních můr. Utíkala jsem v nich přes hřbitov, strachovala jsem se o život, zakopávala jsem o náhrobní kameny a padala do hrobů, v nichž jsem potkávala všechny, kdo v nich leželi: svoje rodiče, babičku, Maudette Pickensovou, Dawn Greenovou a dokonce i mého kamaráda z dětství, kterého nešťastnou náhodou zastřelili na lovu. Hledala jsem jeden konkrétní náhrobní kámen. Pokud bych ho našla, měla bych vyhráno. Všichni by se vrátili do svých hrobů a nechali mě na pokoji. Běhala jsem mezi nimi, každého se dotkla a doufala, že je to ten pravý. Zanaříkala jsem. „Zlatíčko, jsi v bezpečí,“ řekl mi známý chladný hlas. „Bille,“ zamumlala jsem. Otočila jsem se ke kameni, jehož jsem se ještě nedotkla. Když jsem na něj položila ruku, nahmatala jsem nápis „William Erasmus Compton.“ Vtom jsem otevřela oči, jako kdyby mě někdo polil ledovou vodou, a nadechla jsem se k výkřiku, ale krkem mi projela nesnesitelná bolest. Začala jsem se dusit a rozkašlala se. Bolest, která pak následovala a probudila k životu i všechny mé rány a zlomeniny, mě pak dokonale probudila. Ucítila jsem pod tváří čísi ruku a zažila úchvatný pocit, když se chladné prsty dotkly mé rozpálené pokožky. Snažila jsem se nefňukat, ale přesto se mi z hrdla vydral tichý vzlyk. „Otoč se ke světlu, lásko,“ řekl Bill nenuceně. Spala jsem otočená zády ke světlu, které sestra nechala rozsvícené v koupelně. Poslušně jsem se otočila na záda a zadívala se na svého upíra. Bill sykl. „Zabiju ho,“ řekl stručně. Po zádech mi přeběhl mráz. V pokoji zavládlo dusno, které by dokázalo donutit slabší jedince, aby si okamžitě vzali nějaké sedativum, protože jinak by se z něj museli zbláznit. „Ahoj, Bille!“ zakrákala jsem. „Taky tě ráda vidím. Kde jsi byl tak dlouho? Díky, že jsi mi pokaždé zvedl telefon.“ To ho vzpamatovalo. Zamrkal a já vycítila, že se snaží uklidnit. „Sookie,“ řekl. „Nezavolal jsem, protože jsem ti chtěl všechno povědět z očí do očí.“ V obličeji měl nečitelný výraz. Kdybych měla hádat, řekla bych, že je na sebe pyšný. Pak se zarazil a prohlédl si všechno, co na mně bylo k vidění. „Tohle mě nebolí,“ zaskřehotala jsem laskavě a natáhla k němu ruku. Bill ji políbil a chvíli nad ní nechal viset své rty. Celým tělem mi projelo slabé zachvění. Věřte mi, že slabé zachvění byla mnohem silnější reakce, než v jakou jsem doufala. „Pověz mi, co se ti stalo,“ zavelel. „Tak se ke mně nakloň, ať ti to můžu říct. Takhle mě to bolí.“ Bill si přitáhl k posteli židli, sklopil hrazení a položil si hlavu na překřížené paže. Jeho tvář se ocitla nanejvýš deset centimetrů od té mojí. „Máš zlomený nos,“ všiml si. Protočila jsem panenky. „Jsem ráda, že sis toho všiml,“ zašeptala jsem. „Až přijde doktorka, upozorním ji na to.“ Bill přimhouřil oči. „Nesnaž se vyhnout odpovědi.“ „Fajn. Zlomený nos, dvě zlomená žebra a pak ještě klíční kost.“ Bill si mě chtěl celou prohlédnout, a tak ze mě stáhl přikrývku. Tím bylo moje pokoření úplné. Měla jsem na sobě příšernou nemocniční noční košili, která už sama o sobě působila jako spolehlivý odrazující prostředek, nemohla jsem se pořádně umýt, obličej mi hrál všemi barvami a nebyla jsem učesaná. „Chci tě odvézt domů,“ oznámil mi, když přejel rukama každý kousek mého těla a důkladně si mě prohlédl. Upíří doktor. Naznačila jsem mu, aby se ke mně sehnul. „Ne,“ vydechla jsem. Ukázala jsem na kapačku. Bill si ji podezřívavě prohlédl, ale snad věděl, co to je. „Můžu to vytáhnout,“ řekl. Rázně jsem zavrtěla hlavou. „Copak nechceš, abych se o tebe postaral?“ Podrážděně jsem si odfrkla, což mě uvrhlo do dalších tenat bolesti. Rukou jsem naznačila, že bych raději psala, a Bill začal prohledávat šuplíky, dokud nenašel blok. Tužku měl s sebou, což mě překvapilo. „Jestli se mi nezvýší teplota, zítra mě pustí z nemocnice.“ „Kdo tě odveze domů?“ zeptal se. Opět stál vedle postele. Příkře a nesouhlasně na mě shlížel, jako učitel, jehož nejlepší žák náhle začal vykazovat známky chronické retardace. „Řeknu ať zavolají Jasonovi, nebo Charlsie Tootenové,“ napsala jsem. Kdyby se věci vyvinuly jinak, automaticky bych místo Charlsie napsala Arlene. „Se soumrakem budu u tebe,“ řekl Bill. Zvedla jsem pohled k jeho bledé tváří. V temném pokoji jeho jasné oči téměř zářily. „Uzdravím tě,“ nabídl mi. „Dám ti trochu své krve.“ Vzpomněla jsem si, jak jsem měla najednou jasné vlasy a byla přinejmenším dvakrát tak silná než obvykle. Zavrtěla jsem hlavou. „Proč ne?“ zeptal se, jako kdybych měla žízeň, on mi nabídl sklenici vody a já ji odmítla. Vzala jsem ho za ruku, zvedla ji ke rtům, políbila mu dlaň a pak si ji položila na tu tvář, která na tom nebyla tak hrozně. „Lidi si všimli, že se měním,“ napsala jsem po chvíli. „I já si toho všimla.“ Bill na chvíli sklopil hlavu a pak na mě smutně pohlédl. „Víš, co se stalo?“ napsala jsem. „Bubba mi to částečně popsal,“ řekl a v obličeji se mu objevil děsivý výraz. „Zbytek mi pak vylíčil Sam. A pak jsem si přečetl hlášení na policejní stanici.“ „Andy ti to dovolil?“ naškrábala jsem do bloku. „Nikdo netušil, že tam jsem,“ odpověděl ledabyle. Pokusila jsem se představit si to, ale ještě víc mě to vyděsilo. Vrhla jsem po něm odmítavý pohled. „Pověz mi, co se stalo v New Orleansu,“ napsala jsem. Zase mě začínal přemáhat spánek. „Budeš se o nás muset něco dozvědět,“ řekl Bill váhavě. „Jupí, jupí, upíří tajnůstky!“ zakrákala jsem nadšeně. Tentokrát se na mě odmítavě podíval on. „Organizujeme se,“ začal. „Snažil jsem se přijít na způsob, jak zůstat před Ericem v bezpečí.“ Podvědomě jsem se ohlédla na červenou kytici. „Věděl jsem, že pokud bych si zajistil nějakou oficiální pozici, bylo by pro něj mnohem obtížnější míchat se mi do soukromého života.“ Povzbudivě jsem se na něj zadívala, nebo jsem se o to alespoň pokusila. „Takže jsem se zúčastnil oblastního setkání, a přestože jsem se o naši politiku nikdy nezajímal, kandidoval jsem do úřadu. A díky troše dobře zaměřeného lobbování jsem vyhrál!“ To bylo úžasné. Bill je odborářský boss? Zajímalo mě i to, co myslel tím lobbováním. Musel snad vyvraždit všechny, kteří se postavili proti němu? Nebo si nakoupil hlasy tím, že rozdával voličům láhve s A pozitivní? „Co je to za práci?“ napsala jsem pomalu a představovala si Billa, jak sedí na nějaké schůzi. Snažila jsem se tvářit pyšně, protože po tom Bill zřejmě toužil. „Jsem vyšetřovatelem Pátého okrsku,“ řekl. „Až přijdeme domů, povím ti, co to znamená. Nechci tě unavovat.“ Přikývla jsem a zářivě se na něj usmála. Zadoufala jsem, že se nezačne vyptávat, od koho jsou všechny ty květiny. Napadlo mě, jestli bych Ericovi neměla napsat děkovný dopis. Pak mi začalo vrtat hlavou, proč se mi mysl rozbíhá tolika směry. Asi za to mohly ty prášky proti bolesti. Naznačila jsem Billovi, aby se ke mně sklonil ještě níž. Položil si hlavu na polštář vedle mě. „Nezabíjej Reneho,“ zašeptala jsem. Bill se zatvářil chladně. Chladněji. A pak úplně nejchladněji. „Už jsem to možná udělala já. Leží na jednotce intenzivní péče. Ale i když přežije, vraždění už tu bylo dost. Ať se o to postará policie. Nechci, aby proti tobě rozpoutali další hon na čarodějnice. Přeju si, abychom měli klid.“ Mluvení mi připadalo stále obtížnější. Vzala jsem jeho ruku do obou dlaní a znovu si ji přiložila na méně poraněnou tvář. Najednou se mi v hrudi nafoukl obrovský balon, plný stesku po něm. Natáhla jsem k Billovi ruce. Opatrně se posadil na kraj postele, naklonil se nade mě a opatrně, nesmírně opatrně mi zajel rukou pod rameno a pomaloučku, doslova po milimetrech, abych ho mohla zarazit, kdyby mě to bolelo, mě zvedal k sobě. „Nezabiju ho,“ zašeptal mi Bill nakonec do ucha. „Lásko!“ vydechla jsem. Věděla jsem, že jeho ostrý sluch zaslechne i tak slabý šepot. „Chyběl jsi mi.“ Bill si oddechl. Objal mě ještě pevněji a začal mě jemně hladit po zádech. „Jak dlouho se asi budeš uzdravovat bez mojí pomoci?“ řekl. „Zkusím si pospíšit,“ zašeptala jsem. Doktorku určitě překvapilo, že to jde tak rychle už teď. Všimla jsem si, že po chodbě běží kolie. Podívala se na nás otevřenými dveřmi, štěkla a pak zase odběhla pryč. Bill se udiveně otočil, aby se na ni podíval. Och, ano, dnes večer byl úplněk – zahlédla jsem ho z okna. A zahlédla jsem i něco dalšího. Ze tmy se náhle vynořila bílá tvář a zastínila výhled na měsíc. Ten obličej byl krásný a lemovaly ho dlouhé zlaté vlasy. Eric se na mě zazubil a pak pomalu zmizel. Vznášel se ve vzduchu. „Brzy bude všechno jako dřív,“ řekl Bill a jemně mě položil na postel, aby mohl zhasnout v koupelně. Ve tmě zářil. „Správně,“ zašeptala jsem. „Ano. Všechno bude zase jako dřív.“

12. kapitola 2/2 Napsal Stella (») v úterý 5. 7. 2011 v kategorii Pravá krev - Mrtví do soumraku, přečteno: 227× Sdílet Seběhla jsem do mělkého údolíčka uprostřed hřbitova a zamířila na protější svažitou stranu. Když už se mi zdálo, že mezi mnou a Renem stojí dostatečné množství vysokých náhrobků a soch, schovala jsem se za velký žulový sloup s křížem na vrcholu. Zůstala jsem stát a přitiskla se co nejvíc k chladnému kameni, z něhož byl sloup vytesán. Zakryla jsem si rukou ústa, aby nebylo slyšet, jak lapám po dechu. Po chvilce jsem se uklidnila natolik, abych se mohla znovu pokusit o vstup do Reneho myšlenek. Byly však nezřetelné a neurčité a nedalo se z nich nic vyčíst. Stále jsem však cítila jeho hněv. Jedna věc se mi ale odhalila sama od sebe. „Co tvoje sestra?“ zavolala jsem. „Žije ještě Cindy, Rene?“ „Ty děvko!“ vykřikl a v té chvíli mi bylo jasné, že první žena, která zemřela jeho rukou, byla jeho vlastní sestra. Ta, jež se stýkala s upírem a o níž Arlene tvrdila, že ji Rene občas navštěvuje. Rene ji zabil, když na sobě měla svou růžovobílou uniformu nemocniční jídelny. Uškrtil ji popruhy od zástěry a její mrtvolu pak ještě sexuálně zneužil. Klesla přece tak hluboko, že by jí to s vlastním bratrem nevadilo, napadlo ho v jeho zvrácené mysli. Každý, kdo něco takového dovolil upírovi, si zasloužil zemřít. Potom ze studu schoval její tělo. Ty ostatní nebyly jeho vlastní krev, takže je klidně nechal ležet na místě; neviděl na tom nic špatného. Náhle mě začalo do Reneho mysli cosi vtahovat, jako když si vodní vír přitáhne větvičku. Zavrávorala jsem. Než jsem se vrátila ke svým vlastním myšlenkám, byl u mě. Ze všech sil mě uhodil do tváře a čekal, že se skácím k zemi. Tou ranou mi zlomil nos. Bolestí jsem málem omdlela, ale na zem jsem se nezhroutila. Ránu jsem mu vrátila, ale protože jsem s rvačkami neměla žádné zkušenosti, nijak jsem mu neublížila. Jenom jsem ho bouchla do žeber. Rene si odfrkl, ale okamžitě proti mně znovu vyrazil. Dalším úderem mi zlomil klíční kost. Stále jsem se ale držela na nohou. Netušil, jak jsem silná. Měsíční světlo mi odhalilo jeho překvapený výraz, když zjistil, že se bráním, a já v duchu děkovala za všechnu upíří krev, kterou jsem vypila. Vzpomněla jsem si, jak byla moje babička statečná, a vrhla jsem se na něj. Popadla jsem ho za uši a pokusila se praštit mu hlavou o žulový sloup. Ruce mu okamžitě vystřelily vzhůru, chytily mě za paže a pokusily se mě odtáhnout. Nakonec se mu to podařilo, ale z očí jsem mu vyčetla, že je překvapený a také už daleko ostražitější. Pokusila jsem se kopnout ho kolenem, ale předvídal to, takže se stačil pootočit a uhnout mi. A zatímco jsem se snažila znovu získat rovnováhu, strčil do mě a já přistála na zemi. Pak si na mě Rene sedl. Během našeho souboje ale upustil připravenou smyčku, takže mě jednou rukou držel pod krkem a druhou šmátral okolo sebe a hledal svůj vražedný nástroj. Pravou ruku jsem měla zaklíněnou pod sebou, ale levá byla volná, tak jsem ho začala zuřivě škrábat. Rene si toho ale nesměl všímat a musel dál hledat škrtící smyčku, protože to pro něj byla součást vražedného rituálu. Vtom moje škrábající ruka nahmatala známý předmět. Rene měl na sobě pracovní oblečení a na pásku se mu houpal nůž. Škubnutím jsem otevřela pouzdro, uchopila nůž, a zatímco se Renemu mihlo hlavou: „Měl jsem si ho sundat!“ zabodla jsem mu ho do měkkého masa na břiše a vzpříčila ho. Pak jsem nůž vytáhla. Rene zařval. Vrávoravě se zvedl na nohy, ale svíjel se bolestí a oběma rukama se snažil zastavit proud krve, který mu prýštil z rány. Vydrápala jsem se nahoru a ustoupila dozadu, co nejdál od toho monstra. Rene křičel: „Och, Ježíši! Cos mi to provedla, ženská? Och, Bože, to bolí!“ Nikdy mi nebylo líp. Byl vyděšený. Bál se, že se všechno provalí a jeho vraždění a pomstě bude konec. „Ženský jako ty si zaslouží smrt,“ zavrčel. „Jsi v mojí hlavě, ty cvoku!“ „Kdo je tady cvok?“ sykla jsem. „Chcípni, hajzle!“ Netušila jsem, že jsem něčeho podobného schopná. Stála jsem přikrčená u náhrobního kamene, zakrvácený nůž jsem stále svírala v ruce a čekala, až proti mně znovu vyrazí. Motal se v kruhu a já ho s kamennou tváří pozorovala. Uzavřela jsem se před jeho myšlenkami a nepřipouštěla jsem si, že po něm vztahuje ruce smrt. Byla jsem připravená bodnout ho ještě jednou, až dopadne na zem. Když jsem viděla, že se už nemůže pohnout, zamířila jsem k Billovu domu. Neběžela jsem. Namlouvala jsem si, že nemůžu, ale ruku do ohně bych za to nedala. Stále jsem totiž měla před očima obraz babičky, jak jsem ho viděla v Reneho vzpomínkách. Ve vlastním domě musela bojovat o život. Vytáhla jsem z kapsy klíč od domu. Docela mě překvapilo, že jsem ho nevytratila. Otočila jsem jím v zámku, vrávoravým krokem jsem došla do obývacího pokoje a nahmatala telefon. Prsty se mi ve tmě dotkly tlačítek a samy našly devítku a jedničku. Podařilo se mi je stisknout dostatečně silně, protože jsem ještě slyšela, jak zapípala, a potom jsem upadla do bezvědomí. * Poznala jsem, že ležím v nemocnici – ve vzduchu se vznášela vůně čistého nemocničního povlečení. Hned vzápětí jsem si uvědomila bolest, která mi projížděla celým tělem. A všimla jsem, si že tu se mnou někdo je. Na jeho hranaté tváři byly ještě patrnější stopy únavy, než když jsme se viděli naposledy. „Slyšíte mě?“ zeptal se. Přikývla jsem. Byl to jen nepatrný pohyb, ale přesto mi při něm vystřelila do celé hlavy nesnesitelná bolest. „Máme ho,“ řekl. Potom se chystal ještě něco dodat, ale znovu jsem usnula. Když jsem se probudila, bylo už světlo. Tentokrát jsem už všechno vnímala mnohem jasněji. Někdo tu se mnou byl. „Kdo je to?“ zeptala jsem se ochraptěle a bolestivě. Ze židle v rohu se zvedl Kevin. Sroloval časopis s křížovkami a zastrčil ho do kapsy uniformy. „Kde je Kenya?“ zašeptala jsem. Zazubil se, což mě překvapilo. „Pár hodin tu byla,“ odpověděl. „Za chvíli přijde. Poslal jsem ji na oběd.“ Díval se na mě pohledem, z něhož vyzařoval obdiv. „Jste houževnatá,“ řekl. „Nepřipadám si tak,“ vypravila jsem ze sebe. „Zranil vás,“ řekl, jako kdybych to nevěděla. „Rene.“ „Našli jsme ho na hřbitově,“ řekl mi Kevin. „Zastavila jste ho. Byl při vědomí a přiznal se nám, že se vás snažil zabít. Litoval, že to nedotáhl do konce. Nemůžu uvěřit, že se nám hned přiznal, ale když jsme přijeli, vypadal dost vyděšeně a zničeně. Prohlásil, že za všechno můžete vy, protože jste nechtěla jenom tak ležet a nechat se zabít. Prý to musí být dědičné, protože i vaše babička…“ Vtom se Kevin zarazil, protože mu došlo, že jenom jitří staré rány. „Bojovala,“ zašeptala jsem. Dovnitř vešla Kenya. Tvářila se lhostejně a v ruce držela polystyrénový kelímek s kávou. „Už se vzbudila,“ řekl Kevin a zářivě se na svou kolegyni usmál. „Fajn!“ Kenyu to zřejmě nijak zvlášť nepotěšilo. „Řekla už, co se stalo? Možná bychom měli zavolat Andyho.“ „Jo, řekl, abychom mu zavolali. Ale vždyť jsou to teprve čtyři hodiny, co si šel lehnout.“ „Máme zavolat.“ Kevin pokrčil rameny a zamířil k telefonu vedle mé postele. Zatímco mluvil, začala jsem zase poklimbávat, ale pak jsem zaslechla, jak se Kevin s Kenyou o něčem dohadují. Čekali na Andyho a Kevin mluvil o svých loveckých psech. Kenya zřejmě poslouchala. Potom vešel do pokoje Andy. Slyšela jsem jeho myšlenky a vnímala procesy, které se mu odehrávají v mozku. Cítila jsem, jak síla jeho osobnosti zaplňuje celý nemocniční pokoj. Když jsem otevřela oči, spatřila jsem ho, jak se nade mnou naklání. Vyměnili jsme si dlouhý pohled. Zaslechla jsem, jak se dva páry nohou s nemocničními návleky šourají na chodbu. „Ještě je naživu,“ začal Andy. „A není k zastavení.“ Nesmírně opatrně jsem pohnula hlavou a doufala, že to vypadá jako přikývnutí. „Podle něj to všechno začalo jeho sestrou, která chodila s upírem. Zůstalo jí tak málo krve, až si Rene začal myslet, že když ji nezastaví, stane se upír i z ní. Jednou večer jí u ní doma dal ultimatum. Ona ho odmítla s tím, že svou lásku neopustí. Když se začali hádat, zavazovala si právě zástěru a chystala se do práce. On ji z ní strhl, uškrtil ji a… pak udělal další věci.“ Andy vypadal, jako kdyby se mu udělalo nevolno. „Já vím,“ zašeptala jsem. „Připadá mi,“ pokračoval Andy, „že všechny ty příšernosti, které spáchal, si sám pro sebe dokázal omluvit. Sám sebe přesvědčil, že všichni, kteří na tom jsou stejně jako jeho sestra, si zaslouží smrt. Ty vraždy v našem městečku se podobají ještě dvěma jiným, které se odehrály ve Shreveportu a dosud se je nepodařilo objasnit. Čekáme, že se k nim Rene během svého vyprávění dostane. Tedy pokud to zvládne.“ Stiskla jsem rty a zaplavila mě vlna upřímného soucitu s ostatními ženami, které Rene zavraždil. „Můžete mi říct, co se s vámi stalo?“ zeptal se Andy tiše. „Mluvte pomalu, nijak nespěchejte, a šeptejte. Na krku máte spoustu modřin.“ To už jsem zjistila sama, ale stejně díky. Odmumlala jsem mu všechno, co se toho večera z mého pohledu stalo, aniž jsem cokoliv vynechala. Andy se mě zeptal, jestli si mou výpověď může nahrávat. Když jsem mu odpověděla, že mi to nevadí, zapnul malý diktafon a položil ho na polštář na úrovni obličeje, aby se všechno dobře zaznamenalo. „Je pan Compton stále mimo město?“ zeptal se mě, když jsem skončila svoje vyprávění. „V New Orleansu,“ zašeptala jsem. Už jsem ze sebe skoro nemohla vypravit ani slovo. „Podíváme se v Reneho domě po té pušce, o které jste se zmínila. Bude to výborný doličný předmět.“ Pak vešla do pokoje mladá žena v bílém, zářivý úsměv na rtech. Podívala se na mě a řekla Andymu, že bude muset přijít zase někdy jindy. Andy přikývl, trochu rozpačitě mě pohladil po hlavě a odešel. Cestou ještě vyslal kradmý obdivný pohled k doktorce. Obdiv si určitě zasloužila, ale měla na ruce snubní prsten, takže bylo jasné, že se Andy trochu opozdil. Doktorce se honilo hlavou, že se Andy tváří příliš vážně a zasmušile. Nic takového jsem nechtěla poslouchat. Neměla jsem ale dost energie, abych dokázala udržet cizí myšlenky mimo svou hlavu. „Jak vám je, slečno Stackhouseová?“ zeptala se lékařka zvučným hlasem. Byla vysoká a měla hnědé vlasy, velké hnědé oči a plné rty. „Příšerně,“ zašeptala jsem. „To chápu,“ řekla, a zatímco mě prohlížela, ještě několikrát pokývala hlavou. Připadalo mi, že mě nechápe. Klidně bych se vsadila, že ji žádný masový vrah na hřbitově neztloukl. „Přišla jste i o babičku, že?“ zeptala se soucitně. Sotva znatelně jsem přikývla. „Mně asi před půl rokem zemřel manžel,“ řekla. „Vím, co je to zármutek. Je těžké chovat se statečně, že ano?“ Ano, ano, ano. Na tváři jsem vykouzlila tázavý výraz. „Měl rakovinu,“ vysvětlila mi. Snažila jsem se jí očima sdělit svou soustrast, ale připadalo mi to nad mé síly. „No,“ řekla nakonec, a když se zase napřímila, vypadala stejně čile a svěže jako předtím. „Přežijete to, slečno Stackhouseová. Máte zlomenou klíční kost, dvě zlomená žebra, a přeražený nos.“ Propána! Už se nedivím, proč mi bylo tak hrozně. „Krk máte pohmožděný a obličej také. Určitě víte, že jste si poranila krk.“ Pokusila jsem se představit si, jak vypadám. Ještě že jsem u sebe neměla zrcátko. „Na stehnech, lýtkách a pažích máte také spoustu docela malých modřin a ranek.“ Pak se usmála. „Břicho ale máte v pořádku a nohy také!“ Ha ha ha. Moc vtipné! „Předepsala jsem vám léky proti bolesti, takže pokud vám začne být špatně, stačí zavolat sestru.“ Vtom se za ní ve dveřích objevila hlava nějakého návštěvníka. Doktorka se otočila a zastoupila mi výhled. „Dobrý den!“ „Je to pokoj Sookie?“ „Ano, právě jsem skončila. Můžete jít dál.“ Doktorka (která se podle jmenovky jmenovala Sonntagová) se na mě tázavě podívala, jestli proti tomu nic nemám. Vypravila jsem ze sebe jen slabé: „Jistě.“ J. B. du Rone pomalu došel až k posteli. Vypadal jako ideální model na obálku románu pro ženy. Zlatohnědé vlasy mu ve světle zářivek svítily, stejně jako oči, a pod tričkem bez rukávů se mu rýsovaly svaly, které musel vytesat snad sám – no, mistr sochař. Díval se na mě a doktorka Sonntagová na něm mohla oči nechat. „Ahoj, Sookie, jak to jde?“ zeptal se. Jemně mi položil prst na tvář a políbil mě na jediné místo bez modřin, které mi zbylo na čele. „Díky,“ zašeptala jsem. „Budu v pořádku. Tohle je moje doktorka.“ J. B. obrátil pohled k doktorce, která téměř zakopla o vlastní nohy, když se mu představovala. „Tam, co jsem se nechával očkovat, takhle hezké doktorky nebyly,“ řekl upřímně. „Vy jste byl naposledy u doktora jako dítě?“ zeptala se doktorka Sonntagová udiveně. „Nikdy nejsem nemocný.“ Zářivě se na ni usmál. „Jsem zdravý jako tur.“ A úplně stejně chytrý. Doktorka Sonntagová měla určitě inteligence za dva. Žádný další důvod, proč by tu ještě měla zůstat, ji už nenapadl, ale když odcházela, roztouženě se ohlédla přes rameno. J. B. se ke mně naklonil a vážně se zeptal: „Nechceš něco přinést, Sookie? Třeba křupky nebo něco podobného?“ Při pomyšlení, že bych měla jíst křupky, mi do očí vhrkly slzy. „Ne, díky,“ vydechla jsem. „Ta doktorka je vdova.“ J. B. se nikdy nedivil, pokud jste náhle uprostřed hovoru změnili téma. „Páni!“ řekl uznale. „Chytrá, a navíc volná.“ Párkrát jsem důležitě zvedla obočí. „Myslíš, že bych ji mohl pozvat na rande?“ Zatvářil se tak zamyšleně, jak to u něj vůbec bylo možné. „To zní fajn.“ Pak se na mě usmál. „Dokud se mnou nezačneš chtít chodit ty, Sookie. Pro mě jsi vždycky na prvním místě. Stačí ukázat, a já za tebou přiběhnu.“ Byl tak hodný. Ani na chvíli jsem v jeho bezmeznou lásku ke mně nevěřila, ale bylo mi jasné, že ví, jak potěšit ženu, zvlášť když si byla tak jistá jako já, že vypadá hrozně. A stejně příšerně jsem se i cítila. Kde byly ty prášky proti bolesti? Pokusila jsem se na něj usmát. „Máš bolestí,“ řekl. „Zavolám sestru.“ Oh, fajn! Snažila jsem se donutit svou paži, aby se pohnula, ale vzdálenost od tlačítka mi s každou další vteřinou připadala větší a větší. Na odchodu mě znovu políbil a řekl: „Půjdu za tou tvojí doktorkou, Sookie. Radši se jí zeptám, za jak dlouho ti bude líp.“ Když mi sestra cosi vstříkla do kapačky, už jsem se těšila, že bolest zmizí. Pak se ale znovu otevřely dveře. Dovnitř vešel můj bratr. Chvíli jen stál vedle postele a díval se mi do obličeje. Nakonec řekl: „Promluvil jsem si s doktorkou. Pak ji J. B. odvedl do kavárny. Řekla mi, co všechno s tebou je.“ Pak ode mě odstoupil a obešel celý pokoj. „Vypadáš hrozně.“ „Díky,“ zašeptala jsem. „Och, jo, krk. Zapomněl jsem.“ Začal mě hladit. „Poslyš, sestři, musím ti poděkovat. Ale deptá mě, že když došlo na bitku, musela jsi do toho jít místo mě.“ Kdyby to šlo, nakopla bych ho. Jít do toho místo něj! „Moc ti toho dlužím. Byl jsem idiot, když jsem si myslel, že Rene je přítel.“ Zrazený. Připadal si zrazený. Pak dovnitř vešla Arlene a věci nabraly ještě rychlejší spád. Vypadala strašně. Rudé vlasy měla rozcuchané, nebyla nalíčená a jednotlivé kusy oblečení si zřejmě oblékla podle toho, jak jí přišly pod ruku. Ještě nikdy jsem ji neviděla s neupravenými vlasy a nenalíčenou. Podívala se na mě – páni, jak ráda bych vstala! – a její tvář vypadala, jako kdyby byla vytesaná z ledu. Když ale viděla, jak vypadám, začala tát. „Tolik jsem se na tebe zlobila, nechtěla tomu uvěřit, ale když vidím, co ti provedl… Sookie, odpustíš mi to někdy?“ Proboha, byla bych nejradši, kdyby zmizela. Snažila jsem se to naznačit Jasonovi a hned napoprvé se mi to podařilo. Ovinul jí ruku okolo ramen a odvedl ji pryč. Ještě než došli ke dveřím, Arlene se rozvzlykala. „Já to nevěděla…“ Sotva jí bylo rozumět. „Prostě jsem to nevěděla!“ „Sakra, to ani já,“ vydechl ztěžka Jason. Potom jsem do sebe vpravila trochu úžasného želé a na chvilku jsem si zdřímla. Odpoledne jsem se zabavila tím, že jsem se pokusila víceméně sama dojít na toaletu. Potom jsem deset minut seděla na židli a nakonec byla zase zralá jít si lehnout. Podívala jsem se do zrcátka ukrytého ve stolku na kolečkách a okamžitě jsem zalitovala, že mě to vůbec napadlo. Měla jsem trochu zvýšenou teplotu, ale přitom jsem cítila zimnici a měla jsem mnohem citlivější pokožku než obvykle. Celý můj obličej dostal šedomodrý nádech. Nos jsem měla oteklý, stejně jako pravé oko, které jsem skoro nemohla otevřít. Zachvěla jsem se, ale dokonce i to mě zabolelo. Nohy… och, sakra, na ty jsem se raději ani nedívala. Opatrně jsem si znovu lehla a zatoužila, aby tenhle den už skončil. Během čtyř dnů se zřejmě budu cítit skvěle. Práce! Kdy se budu moct vrátit do práce? Z úvah mě vyrušilo zaklepání na dveře. Další návštěvník. Tohohle jsem ale neznala. Byla to starší dáma s modrými vlasy, která měla na nose brýle s červenými obroučkami a vezla dovnitř vozík. Na sobě měla žlutý pracovní plášť, jaký v práci nosily dobrovolnice pracující v nemocnicích. Říkaly si Zářící dámy. Vozík byl plný květin pro pacienty hospitalizované v tomto křídle nemocnice. „Vezu vám spoustu blahopřání!“ řekla dáma vesele. Usmála jsem se, ale zřejmě to nevypadalo příliš příjemně, protože její úsměv trochu ochabl. „Tyhle jsou pro vás,“ řekla a zvedla květinu v květináči, převázaném červenou stuhou. „Je u ní lístek, drahoušku. Tak se podíváme. Tyhle jsou taky pro vás…“ Tohle byla řezaná kytice – růžová poupata růží, růžové karafiáty a bílé šatery zahradní. I z nich vytáhla vzkaz, prohlédla si jej a pak řekla: „Máte vy ale štěstí! Tady jsou další!“ Uprostřed třetí kytice byla jakási bizarní rudá rostlina, jakou jsem ještě nikdy neviděla, obklopená spoustou menších, které mi už byly povědomé. Nejistě jsem si ji prohlédla. Zářící dáma mi pak poctivě předala i poslední vzkaz. Když pak s úsměvem vyšla z pokoje, otevřela jsem drobné obálky. Ironicky jsem si pomyslela, že je mnohem snazší zkoušet se pohybovat, když má člověk dobrou náladu. Rostlina v květináči byla od Sama a „všech kolegů z baru“, ale napsal ji Sam. Dotkla jsem se lesklých listů květiny a zapřemýšlela, kam ji doma postavím. Řezaná kytice byla od Sida Matta Lancastera a Elvy Deene Lancasterové – ach jo! Poslední, ta se zvláštním červeným květem uprostřed (připadalo mi, že vypadá skoro obscénně, protože mi připomínala intimní dámské partie), byla ze všech tří rozhodně ta nejzajímavější. Zvědavě jsem otevřela obálku. Na vzkazu byl jen podpis: „Eric“. Nic víc jsem nepotřebovala. Jak proboha zjistil, že jsem v nemocnici? A proč nic nevím o Billovi? Po úžasném červeném želé k večeři jsem se několik hodin dívala na televizi, protože jsem s sebou neměla nic na čtení. Moje oči by to stejně nezvládly. S každou hodinou byly moje modřiny výraznější a celé tělo mě bolelo, přestože jsem si jen jednou došla na toaletu a dvakrát obešla pokoj. Vypnula jsem televizi a otočila se na bok. Pak jsem usnula, ale bolest, která mi projížděla od hlavy po paty, si našla cestu i do mých snů a přinesla mi spánek plný nočních můr. Utíkala jsem v nich přes hřbitov, strachovala jsem se o život, zakopávala jsem o náhrobní kameny a padala do hrobů, v nichž jsem potkávala všechny, kdo v nich leželi: svoje rodiče, babičku, Maudette Pickensovou, Dawn Greenovou a dokonce i mého kamaráda z dětství, kterého nešťastnou náhodou zastřelili na lovu. Hledala jsem jeden konkrétní náhrobní kámen. Pokud bych ho našla, měla bych vyhráno. Všichni by se vrátili do svých hrobů a nechali mě na pokoji. Běhala jsem mezi nimi, každého se dotkla a doufala, že je to ten pravý. Zanaříkala jsem. „Zlatíčko, jsi v bezpečí,“ řekl mi známý chladný hlas. „Bille,“ zamumlala jsem. Otočila jsem se ke kameni, jehož jsem se ještě nedotkla. Když jsem na něj položila ruku, nahmatala jsem nápis „William Erasmus Compton.“ Vtom jsem otevřela oči, jako kdyby mě někdo polil ledovou vodou, a nadechla jsem se k výkřiku, ale krkem mi projela nesnesitelná bolest. Začala jsem se dusit a rozkašlala se. Bolest, která pak následovala a probudila k životu i všechny mé rány a zlomeniny, mě pak dokonale probudila. Ucítila jsem pod tváří čísi ruku a zažila úchvatný pocit, když se chladné prsty dotkly mé rozpálené pokožky. Snažila jsem se nefňukat, ale přesto se mi z hrdla vydral tichý vzlyk. „Otoč se ke světlu, lásko,“ řekl Bill nenuceně. Spala jsem otočená zády ke světlu, které sestra nechala rozsvícené v koupelně. Poslušně jsem se otočila na záda a zadívala se na svého upíra. Bill sykl. „Zabiju ho,“ řekl stručně. Po zádech mi přeběhl mráz. V pokoji zavládlo dusno, které by dokázalo donutit slabší jedince, aby si okamžitě vzali nějaké sedativum, protože jinak by se z něj museli zbláznit. „Ahoj, Bille!“ zakrákala jsem. „Taky tě ráda vidím. Kde jsi byl tak dlouho? Díky, že jsi mi pokaždé zvedl telefon.“ To ho vzpamatovalo. Zamrkal a já vycítila, že se snaží uklidnit. „Sookie,“ řekl. „Nezavolal jsem, protože jsem ti chtěl všechno povědět z očí do očí.“ V obličeji měl nečitelný výraz. Kdybych měla hádat, řekla bych, že je na sebe pyšný. Pak se zarazil a prohlédl si všechno, co na mně bylo k vidění. „Tohle mě nebolí,“ zaskřehotala jsem laskavě a natáhla k němu ruku. Bill ji políbil a chvíli nad ní nechal viset své rty. Celým tělem mi projelo slabé zachvění. Věřte mi, že slabé zachvění byla mnohem silnější reakce, než v jakou jsem doufala. „Pověz mi, co se ti stalo,“ zavelel. „Tak se ke mně nakloň, ať ti to můžu říct. Takhle mě to bolí.“ Bill si přitáhl k posteli židli, sklopil hrazení a položil si hlavu na překřížené paže. Jeho tvář se ocitla nanejvýš deset centimetrů od té mojí. „Máš zlomený nos,“ všiml si. Protočila jsem panenky. „Jsem ráda, že sis toho všiml,“ zašeptala jsem. „Až přijde doktorka, upozorním ji na to.“ Bill přimhouřil oči. „Nesnaž se vyhnout odpovědi.“ „Fajn. Zlomený nos, dvě zlomená žebra a pak ještě klíční kost.“ Bill si mě chtěl celou prohlédnout, a tak ze mě stáhl přikrývku. Tím bylo moje pokoření úplné. Měla jsem na sobě příšernou nemocniční noční košili, která už sama o sobě působila jako spolehlivý odrazující prostředek, nemohla jsem se pořádně umýt, obličej mi hrál všemi barvami a nebyla jsem učesaná. „Chci tě odvézt domů,“ oznámil mi, když přejel rukama každý kousek mého těla a důkladně si mě prohlédl. Upíří doktor. Naznačila jsem mu, aby se ke mně sehnul. „Ne,“ vydechla jsem. Ukázala jsem na kapačku. Bill si ji podezřívavě prohlédl, ale snad věděl, co to je. „Můžu to vytáhnout,“ řekl. Rázně jsem zavrtěla hlavou. „Copak nechceš, abych se o tebe postaral?“ Podrážděně jsem si odfrkla, což mě uvrhlo do dalších tenat bolesti. Rukou jsem naznačila, že bych raději psala, a Bill začal prohledávat šuplíky, dokud nenašel blok. Tužku měl s sebou, což mě překvapilo. „Jestli se mi nezvýší teplota, zítra mě pustí z nemocnice.“ „Kdo tě odveze domů?“ zeptal se. Opět stál vedle postele. Příkře a nesouhlasně na mě shlížel, jako učitel, jehož nejlepší žák náhle začal vykazovat známky chronické retardace. „Řeknu ať zavolají Jasonovi, nebo Charlsie Tootenové,“ napsala jsem. Kdyby se věci vyvinuly jinak, automaticky bych místo Charlsie napsala Arlene. „Se soumrakem budu u tebe,“ řekl Bill. Zvedla jsem pohled k jeho bledé tváří. V temném pokoji jeho jasné oči téměř zářily. „Uzdravím tě,“ nabídl mi. „Dám ti trochu své krve.“ Vzpomněla jsem si, jak jsem měla najednou jasné vlasy a byla přinejmenším dvakrát tak silná než obvykle. Zavrtěla jsem hlavou. „Proč ne?“ zeptal se, jako kdybych měla žízeň, on mi nabídl sklenici vody a já ji odmítla. Vzala jsem ho za ruku, zvedla ji ke rtům, políbila mu dlaň a pak si ji položila na tu tvář, která na tom nebyla tak hrozně. „Lidi si všimli, že se měním,“ napsala jsem po chvíli. „I já si toho všimla.“ Bill na chvíli sklopil hlavu a pak na mě smutně pohlédl. „Víš, co se stalo?“ napsala jsem. „Bubba mi to částečně popsal,“ řekl a v obličeji se mu objevil děsivý výraz. „Zbytek mi pak vylíčil Sam. A pak jsem si přečetl hlášení na policejní stanici.“ „Andy ti to dovolil?“ naškrábala jsem do bloku. „Nikdo netušil, že tam jsem,“ odpověděl ledabyle. Pokusila jsem se představit si to, ale ještě víc mě to vyděsilo. Vrhla jsem po něm odmítavý pohled. „Pověz mi, co se stalo v New Orleansu,“ napsala jsem. Zase mě začínal přemáhat spánek. „Budeš se o nás muset něco dozvědět,“ řekl Bill váhavě. „Jupí, jupí, upíří tajnůstky!“ zakrákala jsem nadšeně. Tentokrát se na mě odmítavě podíval on. „Organizujeme se,“ začal. „Snažil jsem se přijít na způsob, jak zůstat před Ericem v bezpečí.“ Podvědomě jsem se ohlédla na červenou kytici. „Věděl jsem, že pokud bych si zajistil nějakou oficiální pozici, bylo by pro něj mnohem obtížnější míchat se mi do soukromého života.“ Povzbudivě jsem se na něj zadívala, nebo jsem se o to alespoň pokusila. „Takže jsem se zúčastnil oblastního setkání, a přestože jsem se o naši politiku nikdy nezajímal, kandidoval jsem do úřadu. A díky troše dobře zaměřeného lobbování jsem vyhrál!“ To bylo úžasné. Bill je odborářský boss? Zajímalo mě i to, co myslel tím lobbováním. Musel snad vyvraždit všechny, kteří se postavili proti němu? Nebo si nakoupil hlasy tím, že rozdával voličům láhve s A pozitivní? „Co je to za práci?“ napsala jsem pomalu a představovala si Billa, jak sedí na nějaké schůzi. Snažila jsem se tvářit pyšně, protože po tom Bill zřejmě toužil. „Jsem vyšetřovatelem Pátého okrsku,“ řekl. „Až přijdeme domů, povím ti, co to znamená. Nechci tě unavovat.“ Přikývla jsem a zářivě se na něj usmála. Zadoufala jsem, že se nezačne vyptávat, od koho jsou všechny ty květiny. Napadlo mě, jestli bych Ericovi neměla napsat děkovný dopis. Pak mi začalo vrtat hlavou, proč se mi mysl rozbíhá tolika směry. Asi za to mohly ty prášky proti bolesti. Naznačila jsem Billovi, aby se ke mně sklonil ještě níž. Položil si hlavu na polštář vedle mě. „Nezabíjej Reneho,“ zašeptala jsem. Bill se zatvářil chladně. Chladněji. A pak úplně nejchladněji. „Už jsem to možná udělala já. Leží na jednotce intenzivní péče. Ale i když přežije, vraždění už tu bylo dost. Ať se o to postará policie. Nechci, aby proti tobě rozpoutali další hon na čarodějnice. Přeju si, abychom měli klid.“ Mluvení mi připadalo stále obtížnější. Vzala jsem jeho ruku do obou dlaní a znovu si ji přiložila na méně poraněnou tvář. Najednou se mi v hrudi nafoukl obrovský balon, plný stesku po něm. Natáhla jsem k Billovi ruce. Opatrně se posadil na kraj postele, naklonil se nade mě a opatrně, nesmírně opatrně mi zajel rukou pod rameno a pomaloučku, doslova po milimetrech, abych ho mohla zarazit, kdyby mě to bolelo, mě zvedal k sobě. „Nezabiju ho,“ zašeptal mi Bill nakonec do ucha. „Lásko!“ vydechla jsem. Věděla jsem, že jeho ostrý sluch zaslechne i tak slabý šepot. „Chyběl jsi mi.“ Bill si oddechl. Objal mě ještě pevněji a začal mě jemně hladit po zádech. „Jak dlouho se asi budeš uzdravovat bez mojí pomoci?“ řekl. „Zkusím si pospíšit,“ zašeptala jsem. Doktorku určitě překvapilo, že to jde tak rychle už teď. Všimla jsem si, že po chodbě běží kolie. Podívala se na nás otevřenými dveřmi, štěkla a pak zase odběhla pryč. Bill se udiveně otočil, aby se na ni podíval. Och, ano, dnes večer byl úplněk – zahlédla jsem ho z okna. A zahlédla jsem i něco dalšího. Ze tmy se náhle vynořila bílá tvář a zastínila výhled na měsíc. Ten obličej byl krásný a lemovaly ho dlouhé zlaté vlasy. Eric se na mě zazubil a pak pomalu zmizel. Vznášel se ve vzduchu. „Brzy bude všechno jako dřív,“ řekl Bill a jemně mě položil na postel, aby mohl zhasnout v koupelně. Ve tmě zářil. „Správně,“ zašeptala jsem. „Ano. Všechno bude zase jako dřív.“

12. kapitola 2/2 Napsal Stella (») v úterý 5. 7. 2011 v kategorii Pravá krev - Mrtví do soumraku, přečteno: 227× Sdílet Seběhla jsem do mělkého údolíčka uprostřed hřbitova a zamířila na protější svažitou stranu. Když už se mi zdálo, že mezi mnou a Renem stojí dostatečné množství vysokých náhrobků a soch, schovala jsem se za velký žulový sloup s křížem na vrcholu. Zůstala jsem stát a přitiskla se co nejvíc k chladnému kameni, z něhož byl sloup vytesán. Zakryla jsem si rukou ústa, aby nebylo slyšet, jak lapám po dechu. Po chvilce jsem se uklidnila natolik, abych se mohla znovu pokusit o vstup do Reneho myšlenek. Byly však nezřetelné a neurčité a nedalo se z nich nic vyčíst. Stále jsem však cítila jeho hněv. Jedna věc se mi ale odhalila sama od sebe. „Co tvoje sestra?“ zavolala jsem. „Žije ještě Cindy, Rene?“ „Ty děvko!“ vykřikl a v té chvíli mi bylo jasné, že první žena, která zemřela jeho rukou, byla jeho vlastní sestra. Ta, jež se stýkala s upírem a o níž Arlene tvrdila, že ji Rene občas navštěvuje. Rene ji zabil, když na sobě měla svou růžovobílou uniformu nemocniční jídelny. Uškrtil ji popruhy od zástěry a její mrtvolu pak ještě sexuálně zneužil. Klesla přece tak hluboko, že by jí to s vlastním bratrem nevadilo, napadlo ho v jeho zvrácené mysli. Každý, kdo něco takového dovolil upírovi, si zasloužil zemřít. Potom ze studu schoval její tělo. Ty ostatní nebyly jeho vlastní krev, takže je klidně nechal ležet na místě; neviděl na tom nic špatného. Náhle mě začalo do Reneho mysli cosi vtahovat, jako když si vodní vír přitáhne větvičku. Zavrávorala jsem. Než jsem se vrátila ke svým vlastním myšlenkám, byl u mě. Ze všech sil mě uhodil do tváře a čekal, že se skácím k zemi. Tou ranou mi zlomil nos. Bolestí jsem málem omdlela, ale na zem jsem se nezhroutila. Ránu jsem mu vrátila, ale protože jsem s rvačkami neměla žádné zkušenosti, nijak jsem mu neublížila. Jenom jsem ho bouchla do žeber. Rene si odfrkl, ale okamžitě proti mně znovu vyrazil. Dalším úderem mi zlomil klíční kost. Stále jsem se ale držela na nohou. Netušil, jak jsem silná. Měsíční světlo mi odhalilo jeho překvapený výraz, když zjistil, že se bráním, a já v duchu děkovala za všechnu upíří krev, kterou jsem vypila. Vzpomněla jsem si, jak byla moje babička statečná, a vrhla jsem se na něj. Popadla jsem ho za uši a pokusila se praštit mu hlavou o žulový sloup. Ruce mu okamžitě vystřelily vzhůru, chytily mě za paže a pokusily se mě odtáhnout. Nakonec se mu to podařilo, ale z očí jsem mu vyčetla, že je překvapený a také už daleko ostražitější. Pokusila jsem se kopnout ho kolenem, ale předvídal to, takže se stačil pootočit a uhnout mi. A zatímco jsem se snažila znovu získat rovnováhu, strčil do mě a já přistála na zemi. Pak si na mě Rene sedl. Během našeho souboje ale upustil připravenou smyčku, takže mě jednou rukou držel pod krkem a druhou šmátral okolo sebe a hledal svůj vražedný nástroj. Pravou ruku jsem měla zaklíněnou pod sebou, ale levá byla volná, tak jsem ho začala zuřivě škrábat. Rene si toho ale nesměl všímat a musel dál hledat škrtící smyčku, protože to pro něj byla součást vražedného rituálu. Vtom moje škrábající ruka nahmatala známý předmět. Rene měl na sobě pracovní oblečení a na pásku se mu houpal nůž. Škubnutím jsem otevřela pouzdro, uchopila nůž, a zatímco se Renemu mihlo hlavou: „Měl jsem si ho sundat!“ zabodla jsem mu ho do měkkého masa na břiše a vzpříčila ho. Pak jsem nůž vytáhla. Rene zařval. Vrávoravě se zvedl na nohy, ale svíjel se bolestí a oběma rukama se snažil zastavit proud krve, který mu prýštil z rány. Vydrápala jsem se nahoru a ustoupila dozadu, co nejdál od toho monstra. Rene křičel: „Och, Ježíši! Cos mi to provedla, ženská? Och, Bože, to bolí!“ Nikdy mi nebylo líp. Byl vyděšený. Bál se, že se všechno provalí a jeho vraždění a pomstě bude konec. „Ženský jako ty si zaslouží smrt,“ zavrčel. „Jsi v mojí hlavě, ty cvoku!“ „Kdo je tady cvok?“ sykla jsem. „Chcípni, hajzle!“ Netušila jsem, že jsem něčeho podobného schopná. Stála jsem přikrčená u náhrobního kamene, zakrvácený nůž jsem stále svírala v ruce a čekala, až proti mně znovu vyrazí. Motal se v kruhu a já ho s kamennou tváří pozorovala. Uzavřela jsem se před jeho myšlenkami a nepřipouštěla jsem si, že po něm vztahuje ruce smrt. Byla jsem připravená bodnout ho ještě jednou, až dopadne na zem. Když jsem viděla, že se už nemůže pohnout, zamířila jsem k Billovu domu. Neběžela jsem. Namlouvala jsem si, že nemůžu, ale ruku do ohně bych za to nedala. Stále jsem totiž měla před očima obraz babičky, jak jsem ho viděla v Reneho vzpomínkách. Ve vlastním domě musela bojovat o život. Vytáhla jsem z kapsy klíč od domu. Docela mě překvapilo, že jsem ho nevytratila. Otočila jsem jím v zámku, vrávoravým krokem jsem došla do obývacího pokoje a nahmatala telefon. Prsty se mi ve tmě dotkly tlačítek a samy našly devítku a jedničku. Podařilo se mi je stisknout dostatečně silně, protože jsem ještě slyšela, jak zapípala, a potom jsem upadla do bezvědomí. * Poznala jsem, že ležím v nemocnici – ve vzduchu se vznášela vůně čistého nemocničního povlečení. Hned vzápětí jsem si uvědomila bolest, která mi projížděla celým tělem. A všimla jsem, si že tu se mnou někdo je. Na jeho hranaté tváři byly ještě patrnější stopy únavy, než když jsme se viděli naposledy. „Slyšíte mě?“ zeptal se. Přikývla jsem. Byl to jen nepatrný pohyb, ale přesto mi při něm vystřelila do celé hlavy nesnesitelná bolest. „Máme ho,“ řekl. Potom se chystal ještě něco dodat, ale znovu jsem usnula. Když jsem se probudila, bylo už světlo. Tentokrát jsem už všechno vnímala mnohem jasněji. Někdo tu se mnou byl. „Kdo je to?“ zeptala jsem se ochraptěle a bolestivě. Ze židle v rohu se zvedl Kevin. Sroloval časopis s křížovkami a zastrčil ho do kapsy uniformy. „Kde je Kenya?“ zašeptala jsem. Zazubil se, což mě překvapilo. „Pár hodin tu byla,“ odpověděl. „Za chvíli přijde. Poslal jsem ji na oběd.“ Díval se na mě pohledem, z něhož vyzařoval obdiv. „Jste houževnatá,“ řekl. „Nepřipadám si tak,“ vypravila jsem ze sebe. „Zranil vás,“ řekl, jako kdybych to nevěděla. „Rene.“ „Našli jsme ho na hřbitově,“ řekl mi Kevin. „Zastavila jste ho. Byl při vědomí a přiznal se nám, že se vás snažil zabít. Litoval, že to nedotáhl do konce. Nemůžu uvěřit, že se nám hned přiznal, ale když jsme přijeli, vypadal dost vyděšeně a zničeně. Prohlásil, že za všechno můžete vy, protože jste nechtěla jenom tak ležet a nechat se zabít. Prý to musí být dědičné, protože i vaše babička…“ Vtom se Kevin zarazil, protože mu došlo, že jenom jitří staré rány. „Bojovala,“ zašeptala jsem. Dovnitř vešla Kenya. Tvářila se lhostejně a v ruce držela polystyrénový kelímek s kávou. „Už se vzbudila,“ řekl Kevin a zářivě se na svou kolegyni usmál. „Fajn!“ Kenyu to zřejmě nijak zvlášť nepotěšilo. „Řekla už, co se stalo? Možná bychom měli zavolat Andyho.“ „Jo, řekl, abychom mu zavolali. Ale vždyť jsou to teprve čtyři hodiny, co si šel lehnout.“ „Máme zavolat.“ Kevin pokrčil rameny a zamířil k telefonu vedle mé postele. Zatímco mluvil, začala jsem zase poklimbávat, ale pak jsem zaslechla, jak se Kevin s Kenyou o něčem dohadují. Čekali na Andyho a Kevin mluvil o svých loveckých psech. Kenya zřejmě poslouchala. Potom vešel do pokoje Andy. Slyšela jsem jeho myšlenky a vnímala procesy, které se mu odehrávají v mozku. Cítila jsem, jak síla jeho osobnosti zaplňuje celý nemocniční pokoj. Když jsem otevřela oči, spatřila jsem ho, jak se nade mnou naklání. Vyměnili jsme si dlouhý pohled. Zaslechla jsem, jak se dva páry nohou s nemocničními návleky šourají na chodbu. „Ještě je naživu,“ začal Andy. „A není k zastavení.“ Nesmírně opatrně jsem pohnula hlavou a doufala, že to vypadá jako přikývnutí. „Podle něj to všechno začalo jeho sestrou, která chodila s upírem. Zůstalo jí tak málo krve, až si Rene začal myslet, že když ji nezastaví, stane se upír i z ní. Jednou večer jí u ní doma dal ultimatum. Ona ho odmítla s tím, že svou lásku neopustí. Když se začali hádat, zavazovala si právě zástěru a chystala se do práce. On ji z ní strhl, uškrtil ji a… pak udělal další věci.“ Andy vypadal, jako kdyby se mu udělalo nevolno. „Já vím,“ zašeptala jsem. „Připadá mi,“ pokračoval Andy, „že všechny ty příšernosti, které spáchal, si sám pro sebe dokázal omluvit. Sám sebe přesvědčil, že všichni, kteří na tom jsou stejně jako jeho sestra, si zaslouží smrt. Ty vraždy v našem městečku se podobají ještě dvěma jiným, které se odehrály ve Shreveportu a dosud se je nepodařilo objasnit. Čekáme, že se k nim Rene během svého vyprávění dostane. Tedy pokud to zvládne.“ Stiskla jsem rty a zaplavila mě vlna upřímného soucitu s ostatními ženami, které Rene zavraždil. „Můžete mi říct, co se s vámi stalo?“ zeptal se Andy tiše. „Mluvte pomalu, nijak nespěchejte, a šeptejte. Na krku máte spoustu modřin.“ To už jsem zjistila sama, ale stejně díky. Odmumlala jsem mu všechno, co se toho večera z mého pohledu stalo, aniž jsem cokoliv vynechala. Andy se mě zeptal, jestli si mou výpověď může nahrávat. Když jsem mu odpověděla, že mi to nevadí, zapnul malý diktafon a položil ho na polštář na úrovni obličeje, aby se všechno dobře zaznamenalo. „Je pan Compton stále mimo město?“ zeptal se mě, když jsem skončila svoje vyprávění. „V New Orleansu,“ zašeptala jsem. Už jsem ze sebe skoro nemohla vypravit ani slovo. „Podíváme se v Reneho domě po té pušce, o které jste se zmínila. Bude to výborný doličný předmět.“ Pak vešla do pokoje mladá žena v bílém, zářivý úsměv na rtech. Podívala se na mě a řekla Andymu, že bude muset přijít zase někdy jindy. Andy přikývl, trochu rozpačitě mě pohladil po hlavě a odešel. Cestou ještě vyslal kradmý obdivný pohled k doktorce. Obdiv si určitě zasloužila, ale měla na ruce snubní prsten, takže bylo jasné, že se Andy trochu opozdil. Doktorce se honilo hlavou, že se Andy tváří příliš vážně a zasmušile. Nic takového jsem nechtěla poslouchat. Neměla jsem ale dost energie, abych dokázala udržet cizí myšlenky mimo svou hlavu. „Jak vám je, slečno Stackhouseová?“ zeptala se lékařka zvučným hlasem. Byla vysoká a měla hnědé vlasy, velké hnědé oči a plné rty. „Příšerně,“ zašeptala jsem. „To chápu,“ řekla, a zatímco mě prohlížela, ještě několikrát pokývala hlavou. Připadalo mi, že mě nechápe. Klidně bych se vsadila, že ji žádný masový vrah na hřbitově neztloukl. „Přišla jste i o babičku, že?“ zeptala se soucitně. Sotva znatelně jsem přikývla. „Mně asi před půl rokem zemřel manžel,“ řekla. „Vím, co je to zármutek. Je těžké chovat se statečně, že ano?“ Ano, ano, ano. Na tváři jsem vykouzlila tázavý výraz. „Měl rakovinu,“ vysvětlila mi. Snažila jsem se jí očima sdělit svou soustrast, ale připadalo mi to nad mé síly. „No,“ řekla nakonec, a když se zase napřímila, vypadala stejně čile a svěže jako předtím. „Přežijete to, slečno Stackhouseová. Máte zlomenou klíční kost, dvě zlomená žebra, a přeražený nos.“ Propána! Už se nedivím, proč mi bylo tak hrozně. „Krk máte pohmožděný a obličej také. Určitě víte, že jste si poranila krk.“ Pokusila jsem se představit si, jak vypadám. Ještě že jsem u sebe neměla zrcátko. „Na stehnech, lýtkách a pažích máte také spoustu docela malých modřin a ranek.“ Pak se usmála. „Břicho ale máte v pořádku a nohy také!“ Ha ha ha. Moc vtipné! „Předepsala jsem vám léky proti bolesti, takže pokud vám začne být špatně, stačí zavolat sestru.“ Vtom se za ní ve dveřích objevila hlava nějakého návštěvníka. Doktorka se otočila a zastoupila mi výhled. „Dobrý den!“ „Je to pokoj Sookie?“ „Ano, právě jsem skončila. Můžete jít dál.“ Doktorka (která se podle jmenovky jmenovala Sonntagová) se na mě tázavě podívala, jestli proti tomu nic nemám. Vypravila jsem ze sebe jen slabé: „Jistě.“ J. B. du Rone pomalu došel až k posteli. Vypadal jako ideální model na obálku románu pro ženy. Zlatohnědé vlasy mu ve světle zářivek svítily, stejně jako oči, a pod tričkem bez rukávů se mu rýsovaly svaly, které musel vytesat snad sám – no, mistr sochař. Díval se na mě a doktorka Sonntagová na něm mohla oči nechat. „Ahoj, Sookie, jak to jde?“ zeptal se. Jemně mi položil prst na tvář a políbil mě na jediné místo bez modřin, které mi zbylo na čele. „Díky,“ zašeptala jsem. „Budu v pořádku. Tohle je moje doktorka.“ J. B. obrátil pohled k doktorce, která téměř zakopla o vlastní nohy, když se mu představovala. „Tam, co jsem se nechával očkovat, takhle hezké doktorky nebyly,“ řekl upřímně. „Vy jste byl naposledy u doktora jako dítě?“ zeptala se doktorka Sonntagová udiveně. „Nikdy nejsem nemocný.“ Zářivě se na ni usmál. „Jsem zdravý jako tur.“ A úplně stejně chytrý. Doktorka Sonntagová měla určitě inteligence za dva. Žádný další důvod, proč by tu ještě měla zůstat, ji už nenapadl, ale když odcházela, roztouženě se ohlédla přes rameno. J. B. se ke mně naklonil a vážně se zeptal: „Nechceš něco přinést, Sookie? Třeba křupky nebo něco podobného?“ Při pomyšlení, že bych měla jíst křupky, mi do očí vhrkly slzy. „Ne, díky,“ vydechla jsem. „Ta doktorka je vdova.“ J. B. se nikdy nedivil, pokud jste náhle uprostřed hovoru změnili téma. „Páni!“ řekl uznale. „Chytrá, a navíc volná.“ Párkrát jsem důležitě zvedla obočí. „Myslíš, že bych ji mohl pozvat na rande?“ Zatvářil se tak zamyšleně, jak to u něj vůbec bylo možné. „To zní fajn.“ Pak se na mě usmál. „Dokud se mnou nezačneš chtít chodit ty, Sookie. Pro mě jsi vždycky na prvním místě. Stačí ukázat, a já za tebou přiběhnu.“ Byl tak hodný. Ani na chvíli jsem v jeho bezmeznou lásku ke mně nevěřila, ale bylo mi jasné, že ví, jak potěšit ženu, zvlášť když si byla tak jistá jako já, že vypadá hrozně. A stejně příšerně jsem se i cítila. Kde byly ty prášky proti bolesti? Pokusila jsem se na něj usmát. „Máš bolestí,“ řekl. „Zavolám sestru.“ Oh, fajn! Snažila jsem se donutit svou paži, aby se pohnula, ale vzdálenost od tlačítka mi s každou další vteřinou připadala větší a větší. Na odchodu mě znovu políbil a řekl: „Půjdu za tou tvojí doktorkou, Sookie. Radši se jí zeptám, za jak dlouho ti bude líp.“ Když mi sestra cosi vstříkla do kapačky, už jsem se těšila, že bolest zmizí. Pak se ale znovu otevřely dveře. Dovnitř vešel můj bratr. Chvíli jen stál vedle postele a díval se mi do obličeje. Nakonec řekl: „Promluvil jsem si s doktorkou. Pak ji J. B. odvedl do kavárny. Řekla mi, co všechno s tebou je.“ Pak ode mě odstoupil a obešel celý pokoj. „Vypadáš hrozně.“ „Díky,“ zašeptala jsem. „Och, jo, krk. Zapomněl jsem.“ Začal mě hladit. „Poslyš, sestři, musím ti poděkovat. Ale deptá mě, že když došlo na bitku, musela jsi do toho jít místo mě.“ Kdyby to šlo, nakopla bych ho. Jít do toho místo něj! „Moc ti toho dlužím. Byl jsem idiot, když jsem si myslel, že Rene je přítel.“ Zrazený. Připadal si zrazený. Pak dovnitř vešla Arlene a věci nabraly ještě rychlejší spád. Vypadala strašně. Rudé vlasy měla rozcuchané, nebyla nalíčená a jednotlivé kusy oblečení si zřejmě oblékla podle toho, jak jí přišly pod ruku. Ještě nikdy jsem ji neviděla s neupravenými vlasy a nenalíčenou. Podívala se na mě – páni, jak ráda bych vstala! – a její tvář vypadala, jako kdyby byla vytesaná z ledu. Když ale viděla, jak vypadám, začala tát. „Tolik jsem se na tebe zlobila, nechtěla tomu uvěřit, ale když vidím, co ti provedl… Sookie, odpustíš mi to někdy?“ Proboha, byla bych nejradši, kdyby zmizela. Snažila jsem se to naznačit Jasonovi a hned napoprvé se mi to podařilo. Ovinul jí ruku okolo ramen a odvedl ji pryč. Ještě než došli ke dveřím, Arlene se rozvzlykala. „Já to nevěděla…“ Sotva jí bylo rozumět. „Prostě jsem to nevěděla!“ „Sakra, to ani já,“ vydechl ztěžka Jason. Potom jsem do sebe vpravila trochu úžasného želé a na chvilku jsem si zdřímla. Odpoledne jsem se zabavila tím, že jsem se pokusila víceméně sama dojít na toaletu. Potom jsem deset minut seděla na židli a nakonec byla zase zralá jít si lehnout. Podívala jsem se do zrcátka ukrytého ve stolku na kolečkách a okamžitě jsem zalitovala, že mě to vůbec napadlo. Měla jsem trochu zvýšenou teplotu, ale přitom jsem cítila zimnici a měla jsem mnohem citlivější pokožku než obvykle. Celý můj obličej dostal šedomodrý nádech. Nos jsem měla oteklý, stejně jako pravé oko, které jsem skoro nemohla otevřít. Zachvěla jsem se, ale dokonce i to mě zabolelo. Nohy… och, sakra, na ty jsem se raději ani nedívala. Opatrně jsem si znovu lehla a zatoužila, aby tenhle den už skončil. Během čtyř dnů se zřejmě budu cítit skvěle. Práce! Kdy se budu moct vrátit do práce? Z úvah mě vyrušilo zaklepání na dveře. Další návštěvník. Tohohle jsem ale neznala. Byla to starší dáma s modrými vlasy, která měla na nose brýle s červenými obroučkami a vezla dovnitř vozík. Na sobě měla žlutý pracovní plášť, jaký v práci nosily dobrovolnice pracující v nemocnicích. Říkaly si Zářící dámy. Vozík byl plný květin pro pacienty hospitalizované v tomto křídle nemocnice. „Vezu vám spoustu blahopřání!“ řekla dáma vesele. Usmála jsem se, ale zřejmě to nevypadalo příliš příjemně, protože její úsměv trochu ochabl. „Tyhle jsou pro vás,“ řekla a zvedla květinu v květináči, převázaném červenou stuhou. „Je u ní lístek, drahoušku. Tak se podíváme. Tyhle jsou taky pro vás…“ Tohle byla řezaná kytice – růžová poupata růží, růžové karafiáty a bílé šatery zahradní. I z nich vytáhla vzkaz, prohlédla si jej a pak řekla: „Máte vy ale štěstí! Tady jsou další!“ Uprostřed třetí kytice byla jakási bizarní rudá rostlina, jakou jsem ještě nikdy neviděla, obklopená spoustou menších, které mi už byly povědomé. Nejistě jsem si ji prohlédla. Zářící dáma mi pak poctivě předala i poslední vzkaz. Když pak s úsměvem vyšla z pokoje, otevřela jsem drobné obálky. Ironicky jsem si pomyslela, že je mnohem snazší zkoušet se pohybovat, když má člověk dobrou náladu. Rostlina v květináči byla od Sama a „všech kolegů z baru“, ale napsal ji Sam. Dotkla jsem se lesklých listů květiny a zapřemýšlela, kam ji doma postavím. Řezaná kytice byla od Sida Matta Lancastera a Elvy Deene Lancasterové – ach jo! Poslední, ta se zvláštním červeným květem uprostřed (připadalo mi, že vypadá skoro obscénně, protože mi připomínala intimní dámské partie), byla ze všech tří rozhodně ta nejzajímavější. Zvědavě jsem otevřela obálku. Na vzkazu byl jen podpis: „Eric“. Nic víc jsem nepotřebovala. Jak proboha zjistil, že jsem v nemocnici? A proč nic nevím o Billovi? Po úžasném červeném želé k večeři jsem se několik hodin dívala na televizi, protože jsem s sebou neměla nic na čtení. Moje oči by to stejně nezvládly. S každou hodinou byly moje modřiny výraznější a celé tělo mě bolelo, přestože jsem si jen jednou došla na toaletu a dvakrát obešla pokoj. Vypnula jsem televizi a otočila se na bok. Pak jsem usnula, ale bolest, která mi projížděla od hlavy po paty, si našla cestu i do mých snů a přinesla mi spánek plný nočních můr. Utíkala jsem v nich přes hřbitov, strachovala jsem se o život, zakopávala jsem o náhrobní kameny a padala do hrobů, v nichž jsem potkávala všechny, kdo v nich leželi: svoje rodiče, babičku, Maudette Pickensovou, Dawn Greenovou a dokonce i mého kamaráda z dětství, kterého nešťastnou náhodou zastřelili na lovu. Hledala jsem jeden konkrétní náhrobní kámen. Pokud bych ho našla, měla bych vyhráno. Všichni by se vrátili do svých hrobů a nechali mě na pokoji. Běhala jsem mezi nimi, každého se dotkla a doufala, že je to ten pravý. Zanaříkala jsem. „Zlatíčko, jsi v bezpečí,“ řekl mi známý chladný hlas. „Bille,“ zamumlala jsem. Otočila jsem se ke kameni, jehož jsem se ještě nedotkla. Když jsem na něj položila ruku, nahmatala jsem nápis „William Erasmus Compton.“ Vtom jsem otevřela oči, jako kdyby mě někdo polil ledovou vodou, a nadechla jsem se k výkřiku, ale krkem mi projela nesnesitelná bolest. Začala jsem se dusit a rozkašlala se. Bolest, která pak následovala a probudila k životu i všechny mé rány a zlomeniny, mě pak dokonale probudila. Ucítila jsem pod tváří čísi ruku a zažila úchvatný pocit, když se chladné prsty dotkly mé rozpálené pokožky. Snažila jsem se nefňukat, ale přesto se mi z hrdla vydral tichý vzlyk. „Otoč se ke světlu, lásko,“ řekl Bill nenuceně. Spala jsem otočená zády ke světlu, které sestra nechala rozsvícené v koupelně. Poslušně jsem se otočila na záda a zadívala se na svého upíra. Bill sykl. „Zabiju ho,“ řekl stručně. Po zádech mi přeběhl mráz. V pokoji zavládlo dusno, které by dokázalo donutit slabší jedince, aby si okamžitě vzali nějaké sedativum, protože jinak by se z něj museli zbláznit. „Ahoj, Bille!“ zakrákala jsem. „Taky tě ráda vidím. Kde jsi byl tak dlouho? Díky, že jsi mi pokaždé zvedl telefon.“ To ho vzpamatovalo. Zamrkal a já vycítila, že se snaží uklidnit. „Sookie,“ řekl. „Nezavolal jsem, protože jsem ti chtěl všechno povědět z očí do očí.“ V obličeji měl nečitelný výraz. Kdybych měla hádat, řekla bych, že je na sebe pyšný. Pak se zarazil a prohlédl si všechno, co na mně bylo k vidění. „Tohle mě nebolí,“ zaskřehotala jsem laskavě a natáhla k němu ruku. Bill ji políbil a chvíli nad ní nechal viset své rty. Celým tělem mi projelo slabé zachvění. Věřte mi, že slabé zachvění byla mnohem silnější reakce, než v jakou jsem doufala. „Pověz mi, co se ti stalo,“ zavelel. „Tak se ke mně nakloň, ať ti to můžu říct. Takhle mě to bolí.“ Bill si přitáhl k posteli židli, sklopil hrazení a položil si hlavu na překřížené paže. Jeho tvář se ocitla nanejvýš deset centimetrů od té mojí. „Máš zlomený nos,“ všiml si. Protočila jsem panenky. „Jsem ráda, že sis toho všiml,“ zašeptala jsem. „Až přijde doktorka, upozorním ji na to.“ Bill přimhouřil oči. „Nesnaž se vyhnout odpovědi.“ „Fajn. Zlomený nos, dvě zlomená žebra a pak ještě klíční kost.“ Bill si mě chtěl celou prohlédnout, a tak ze mě stáhl přikrývku. Tím bylo moje pokoření úplné. Měla jsem na sobě příšernou nemocniční noční košili, která už sama o sobě působila jako spolehlivý odrazující prostředek, nemohla jsem se pořádně umýt, obličej mi hrál všemi barvami a nebyla jsem učesaná. „Chci tě odvézt domů,“ oznámil mi, když přejel rukama každý kousek mého těla a důkladně si mě prohlédl. Upíří doktor. Naznačila jsem mu, aby se ke mně sehnul. „Ne,“ vydechla jsem. Ukázala jsem na kapačku. Bill si ji podezřívavě prohlédl, ale snad věděl, co to je. „Můžu to vytáhnout,“ řekl. Rázně jsem zavrtěla hlavou. „Copak nechceš, abych se o tebe postaral?“ Podrážděně jsem si odfrkla, což mě uvrhlo do dalších tenat bolesti. Rukou jsem naznačila, že bych raději psala, a Bill začal prohledávat šuplíky, dokud nenašel blok. Tužku měl s sebou, což mě překvapilo. „Jestli se mi nezvýší teplota, zítra mě pustí z nemocnice.“ „Kdo tě odveze domů?“ zeptal se. Opět stál vedle postele. Příkře a nesouhlasně na mě shlížel, jako učitel, jehož nejlepší žák náhle začal vykazovat známky chronické retardace. „Řeknu ať zavolají Jasonovi, nebo Charlsie Tootenové,“ napsala jsem. Kdyby se věci vyvinuly jinak, automaticky bych místo Charlsie napsala Arlene. „Se soumrakem budu u tebe,“ řekl Bill. Zvedla jsem pohled k jeho bledé tváří. V temném pokoji jeho jasné oči téměř zářily. „Uzdravím tě,“ nabídl mi. „Dám ti trochu své krve.“ Vzpomněla jsem si, jak jsem měla najednou jasné vlasy a byla přinejmenším dvakrát tak silná než obvykle. Zavrtěla jsem hlavou. „Proč ne?“ zeptal se, jako kdybych měla žízeň, on mi nabídl sklenici vody a já ji odmítla. Vzala jsem ho za ruku, zvedla ji ke rtům, políbila mu dlaň a pak si ji položila na tu tvář, která na tom nebyla tak hrozně. „Lidi si všimli, že se měním,“ napsala jsem po chvíli. „I já si toho všimla.“ Bill na chvíli sklopil hlavu a pak na mě smutně pohlédl. „Víš, co se stalo?“ napsala jsem. „Bubba mi to částečně popsal,“ řekl a v obličeji se mu objevil děsivý výraz. „Zbytek mi pak vylíčil Sam. A pak jsem si přečetl hlášení na policejní stanici.“ „Andy ti to dovolil?“ naškrábala jsem do bloku. „Nikdo netušil, že tam jsem,“ odpověděl ledabyle. Pokusila jsem se představit si to, ale ještě víc mě to vyděsilo. Vrhla jsem po něm odmítavý pohled. „Pověz mi, co se stalo v New Orleansu,“ napsala jsem. Zase mě začínal přemáhat spánek. „Budeš se o nás muset něco dozvědět,“ řekl Bill váhavě. „Jupí, jupí, upíří tajnůstky!“ zakrákala jsem nadšeně. Tentokrát se na mě odmítavě podíval on. „Organizujeme se,“ začal. „Snažil jsem se přijít na způsob, jak zůstat před Ericem v bezpečí.“ Podvědomě jsem se ohlédla na červenou kytici. „Věděl jsem, že pokud bych si zajistil nějakou oficiální pozici, bylo by pro něj mnohem obtížnější míchat se mi do soukromého života.“ Povzbudivě jsem se na něj zadívala, nebo jsem se o to alespoň pokusila. „Takže jsem se zúčastnil oblastního setkání, a přestože jsem se o naši politiku nikdy nezajímal, kandidoval jsem do úřadu. A díky troše dobře zaměřeného lobbování jsem vyhrál!“ To bylo úžasné. Bill je odborářský boss? Zajímalo mě i to, co myslel tím lobbováním. Musel snad vyvraždit všechny, kteří se postavili proti němu? Nebo si nakoupil hlasy tím, že rozdával voličům láhve s A pozitivní? „Co je to za práci?“ napsala jsem pomalu a představovala si Billa, jak sedí na nějaké schůzi. Snažila jsem se tvářit pyšně, protože po tom Bill zřejmě toužil. „Jsem vyšetřovatelem Pátého okrsku,“ řekl. „Až přijdeme domů, povím ti, co to znamená. Nechci tě unavovat.“ Přikývla jsem a zářivě se na něj usmála. Zadoufala jsem, že se nezačne vyptávat, od koho jsou všechny ty květiny. Napadlo mě, jestli bych Ericovi neměla napsat děkovný dopis. Pak mi začalo vrtat hlavou, proč se mi mysl rozbíhá tolika směry. Asi za to mohly ty prášky proti bolesti. Naznačila jsem Billovi, aby se ke mně sklonil ještě níž. Položil si hlavu na polštář vedle mě. „Nezabíjej Reneho,“ zašeptala jsem. Bill se zatvářil chladně. Chladněji. A pak úplně nejchladněji. „Už jsem to možná udělala já. Leží na jednotce intenzivní péče. Ale i když přežije, vraždění už tu bylo dost. Ať se o to postará policie. Nechci, aby proti tobě rozpoutali další hon na čarodějnice. Přeju si, abychom měli klid.“ Mluvení mi připadalo stále obtížnější. Vzala jsem jeho ruku do obou dlaní a znovu si ji přiložila na méně poraněnou tvář. Najednou se mi v hrudi nafoukl obrovský balon, plný stesku po něm. Natáhla jsem k Billovi ruce. Opatrně se posadil na kraj postele, naklonil se nade mě a opatrně, nesmírně opatrně mi zajel rukou pod rameno a pomaloučku, doslova po milimetrech, abych ho mohla zarazit, kdyby mě to bolelo, mě zvedal k sobě. „Nezabiju ho,“ zašeptal mi Bill nakonec do ucha. „Lásko!“ vydechla jsem. Věděla jsem, že jeho ostrý sluch zaslechne i tak slabý šepot. „Chyběl jsi mi.“ Bill si oddechl. Objal mě ještě pevněji a začal mě jemně hladit po zádech. „Jak dlouho se asi budeš uzdravovat bez mojí pomoci?“ řekl. „Zkusím si pospíšit,“ zašeptala jsem. Doktorku určitě překvapilo, že to jde tak rychle už teď. Všimla jsem si, že po chodbě běží kolie. Podívala se na nás otevřenými dveřmi, štěkla a pak zase odběhla pryč. Bill se udiveně otočil, aby se na ni podíval. Och, ano, dnes večer byl úplněk – zahlédla jsem ho z okna. A zahlédla jsem i něco dalšího. Ze tmy se náhle vynořila bílá tvář a zastínila výhled na měsíc. Ten obličej byl krásný a lemovaly ho dlouhé zlaté vlasy. Eric se na mě zazubil a pak pomalu zmizel. Vznášel se ve vzduchu. „Brzy bude všechno jako dřív,“ řekl Bill a jemně mě položil na postel, aby mohl zhasnout v koupelně. Ve tmě zářil. „Správně,“ zašeptala jsem. „Ano. Všechno bude zase jako dřív.“

Moc dlouhý nikdo to nečte, jako poslanci nečtou co schvalují piš jen 2 řádky zdravím

hyenistická hitlerovská politika mafie ods=top=vv kdu okrádání umírajících ,mrtvých nemocných ,a daňový ráj mafiánům ,snižování daní korporacím bankám

Tak probíhaly privatizace v ČR. Novodobí komunističtí zbohatlíci mají stále oporu ve vládě Nečase a všech institucí, které by měly konat a nekonají. Jen hledají vytáčky. Připojit se vlády ČR k trestnímu řízení ve Švýcarsku je pro ni nebezpečné, protože důkazy jsou v rukách Švýcarů. Vláda ČR chce civilní žalobou ve Švýcarsku věc spláchnout pod stůl, protože v té žalobě bude ona, která bude předkládat důkazy. Tedy důkazy bezzubé a pak z toho vyjde, že se vlastně nic nestalo. Typická Česká švejkovina. To nám zde zasel Havel s jeho komunisty na které nedal dopustit, když jej jednohlasně zvolili prezidentem v roce 89. To byl jen počátek komunistické šaškárny, které se říkalo sametová revoluce.

Připomíná to plavbu faraona po Nilu. Takže pravdoláskaři, jděte už do hajzlu !!!

kterí na Havlovi celých 20 let parazitovali a pěkině se napakovali jako Kocák, Černý apod. a Dášenka, kde měla svůj apartní šáteček a kolikátý kožíšek už měla na sobě. Hra je dohrána, opona padá. Potlesk.

nestene ani pes kravo jedna!!!

Jedná z mála redaktorek, která napsala PRAVDU jak to cítí většina!!!!!! lidí. Probíhá petice proti přejmenování letiště zcela bez povšímnutí médií, proč asi? Pokud by na alegorické lodi bylo mnoho lidí, tak by se o tom psalo, ale naopak, to se mlčí. Je to fakt cirkus a je mi to hanba. Každý blbec, kterého jsme doposud neznali, přichází s novým nápadem v této truchlohře, např. zhotovitel srdce z vosku. Kdo ho předtím znal? Divím se vdově, že opravdu, pokud je tak zlomená, nezaleze a netruchlí, ale vydává se na veřejný odiv. To teda nechápu.

a doufám, že ti dá Drábek přednostně koště. Takovou krávu, zaměstnáváte Parlamentní listy?

JEŽÍŠKOVI za splněné přání,sice se to bude slavit každý rok jako výročí SNP,ale i tak :děkuji ti Ježíšku !

temlaři do duše ti vydím, děkuješ za odchod havla ne za reformy?

Přeju Vám, aby se vám ve zdraví podařilo přežít nástrahy novodobých fašistů a jejich zámery vyhubit co největší počet lidí a zmocnit se vlády nad planetou zemí! :-( (že se nejedná o žert, budete poznávat brzy na vlastní kůži)

pochopil zde vůbec někdo , že největší radost z vaší nenavisti má Klaus?

Přesné smýšlení lidí co už vše vědí předem aniž se to stalo nojo češi nic jiného než pomlouvat neumí nemluvte za Klause káčo

Další blb co sem plete Klause

Klaus je mě u prdele už dávno, prostě Kikina. Radost může mít Kikina jenom z Jákla, Hájka a z mluvčího.

I kdyby, tak co na tom? Oprávněně. Ač jsou oba jiní a neměli se rádi, stejně jsou jedna prodejná pakáž. Není lepší ani jeden ani druhý. Oba prodali a rozkradli republiku, resp. to umožnili a nic proti tomu neudělali.

To mohl napsat jen idiot,ja psa nevidím ani jednoho .Ale lidi, lidi ano. A vy hnusni diskuteři jděte do pr

Ty samou žarlivosti, a hnusem co je v tobě pukneš. Začína se ti to vymykat, davej si pozor, a investuj do psychiatra nebo psychologa.

Žárlivostí na to,že si ustřelil hlavu,když ho dohnalo svědomí ??? :-)

Lucifere došla ti munice, nebo v léčebně vyplnuli Pc?

tak to dokaž hrdino, ať si tě můžu vážit. Ja taky můžu tvrdit , že mám dvě hlavy

Ty dvě tuny koksu pod věncema jsou určený do Hamburku,vole !

polopaticky co jsou deformy mafiánské špíny ods=top=vv kdu tunel penzí a zdravotnictví ,privatizace státní správy bohatí a firmy přestávají platit daně VIZ SNIŽOVÁNÍ DANÍ a pojistného korporacím bankám a podnikatelské mafii od roku 2006,a výpadek příjmů cca přes 120 mld ročně zaplatí občan a střední třída ,na nových daních (povodňová daň,poplatky za operace,výpalné u lékaře,přepis auta10 000 kč),na rekordním zvyšování daní občanům DPH na 17,5% ,daň z nemovitosti , + záměrně zachováváno vysoce korupční prostředí tunel nečasů,kalousků,trautenberků přes 100 mld ročně + o 300 mld přichází ČR v šedé ekonomice ,každý ROK + 200 mld, katol.sektě,zločinecké organizaci co má na svědomí stovky milionů mrtvých ---------- 13,14 důchody bohatým -už schváleno------------platí odříjna 13,14 důchody teroristům tzv odbojářům z našich daní -přitom se většině lidí za socíku žilo mnohem lépe než v tomto zločineckém mafiánském režimu -------Bojovníkům s komunismem dáme 100 tisíc, řekla koalice bakalovy mafie okupace afganistánu ,a tunel zakázky vládní mafie ods+ odnoží za cca desítky miliard ročně rekordní zadlužování modrou mafií a media mlčí,rekordní zvyšování daní , rekordní korupci

Pravičák Tlustý: Reformy vás zruinují. Profesor Keller to spočítal dobře http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Pravicak-Tlusty-Reformy-vas-zruinuji-Profesor-Keller-to-spocital-dobre-218258 Zruinují firmy a zruinují fyzické osoby. Bez nich ovšem ten stát nemá žádný význam.čtyřčlenná rodina na malém městě s průměrným příjmem 30 tisíc korun měsíčně bude v příštím roce v důsledku reforem zhruba deset tisíc korun měsíčně v mínusu.

podle Švýcarů Janoušek mafiánský kmotr a sponzor ODS pral stamiliony pro ODS ,Švýcarsko požádalo ČR o pomoc,22. září 2008 Vrchní státní zastupitelství ,příslušný dozorce případu Náměstek vrchního státního zástupce v Praze Libor Grygárek si čile telefonoval a psal i setkával se s vlivným pražským lobbistou Romanem Janouškem (podezřelým). Jako důvod k rezignaci to ale nevidí.http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-54000010-zalobce-priznal-znamost-s-kmotrem-janouskem-proc-bych-kvuli-tomu-odstupoval-divi-se pro Janouška pracuje bratr ministra vnitra Kubiceho ,pro Janouška pracoval jako bílý kůň Radek John šéf VV ve firmě ORAPRINT která přímo tunelovala 700 milionů z VZP

Grosse a dalších 100 socialistických zbohatlíků?

http://www.youtube.com/watch?v=qSFMfaycnOY

770 618 nezaměstnaných ČR je otrokářský lágr mafiánského kapitalismu totalitní diktatura mafiánského kapitalismu lže občanům ,podvádí je falešnými statistikami , Úřady v Česku tají, kolik lidí skutečně nemá práci, nezaměstnanost v Česku je o 100% vyšší http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/prace/clanek.phtml?id=724621 8. 11. 2011 Úřady práce evidovaly 470.618 .uchazečů o práci + o čem mlčí je přes 300 000 lidí nezaměstnaných co nejsou v evidenci úřadů práce ........... údaje k datu 26.3 2011...............4 666 233 celkový počet ekonomicky aktivních osob (včetně nezaměstnaných) z toho 770 618 reálný počet nezaměstnaných ----------------------- reálná nezaměstnanost je 16% .................. a počet reálně nezaměstnaných na jediné volné pracovní místo je 21 ......... ÚP ČR evidoval k 30. 11. 2011 celkem 36 832 volných pracovních míst. takže nezaměstnaní nikdy nemůžou najít pracovní místa co neexistují , o které je okradl mafiánský kapitalismus , .........................jako bonus je zločinecký režim trestá nacistickými nucenými pracemi , šikanou na czechpointech , terorizováním úřadů práce když jsou nuceni hledat neexistující pracovní místa ................................................tento mafiánský kapitalismus = teror obyvatel , protože i zaměstnaní jsou jen bezprávní otroci ...........tomu se říká otrokářská svoboda

http://www.verejnydluh.cz/system/dluh1.php

:: za socialismu všichni měli zaměstnání , živobytí , kvalitní zdravotnictví zadarmo .léky zadarmo,zdravotní pomůcky zadarmo, nebylo bezdomovectví , nebyly rasové nepokoje , romové makali a byli o mnoho slušnější , čssr nebyla potravinový odpadkový koš EU ,měli jsme kvalitní potraviny bez náhražek ,byla astronomicky nižší kriminalista ,počet vražd ,přepadení,znásilnění , lichva neexistovala, exekutorská mafie neexistovala...........podvodníci byli trestáni a občané byli chráněni ,zaměstnance chránil zákoník práce a vždy dostali výplaty ...pokud jim je teroristi mašíni neukradli

No jo všichni kradli,nikomu nic nechybělo a měli se rádi až do smrti málo toho víš o praktikách komoušů zeptej se lidí ,které zničili zdravím

ho budou spolu s tím vyžraným prasetem dukou svatořečit a havlovku si pozvou do zákristie na vymítání ďábla ::oo))

přijde Nový rok a jako každý rok nové a vyšší daně modrobolševické korupční vlády zločinců .. máme co slavit , pravice rekordnězadlužuje, korumpuje,a ještě zvyšuje daně občanům vyšší DPH zdraží léky,knihy,všechno, vyšší daň za uhlí , zvýšení ceny dálničních známek, umožnění obcím zvyšování daně z nemovitosti, zvýšení daní z odvozu odpadků o 100 %, zvýšení soudních poplatků o 100%, zrušeny doplatky VZP na léky na 105 typů nemocí ,nové daně za plomby ,zvýšení daně za pobyt v nemocnici,nové daně za sádry, chystané školné na VŠ ,zvýšené poplatky za školky, zrušení slev u ČD pro důchodce, zvýšení ceny režijní jízdenky o 1000% do roku 2014, zvýšení ceny zápisu do katastru nemovitostí o 100% ,vyšší daně za tabák ......................... a tohle zvyšování daní a zavádění nových daní tu předvádí korupční zločinecká vláda modrobolševiků každý rok ,každý rok rekordně rozkrádá státní rozpočet a sekárekordní dluhy ....takže s radostí do chudoby s modrobolševickou mafií zlodějů

Protože jim to lid český umožňuje.....

no a teď záleží na nás jestli si to necháme líbit nebo ne zmetkům se totiž zvedá chuť a my je v tom podporujem svou nečinností

Už je to uděláno,už je to hotovo,máme Havla a zas Havla,od zítřka velké hovno.

V Číně dosáhli jenom na 433 vážných varování pro USA 453. poslední rozloučení bude 4.1.2012. Další poslední zatím nevím.

PETICE PRO PREJMENOVANI LETISTE RUZYNE NA LETISTE-SLINTAVEHO VASKA...???

Bendlův mafiánský kmotr Rittig ODS ...a vládní mafie Nečase Policie o vyvádění peněz z DPP věděla dva roky, ale nezasáhla jen další důkaz toho jak modrobolševická mafie diktátorsky ovládá justici a policii ...to samé kauzy nečasovy vlády mafie drobil,izip.ikem,promopro, ubytovna,pandur,tatra,a mafiáni nečas,pospíšil,trautenbek,kalousek dál vládnou ............... 8. 12. 2011........ http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/156181-policie-o-vyvadeni-penez-z-dpp-vedela-dva-roky-ale-nezasahla/ Rittig je v médiích spojován s ODS, například s bývalým středočeským hejtmanem a nynějším ministrem zemědělství Petrem Bendlem. Podle některých informací je spolumajitelem obchodů s luxusním zbožím v centru Prahy.

Johna Boka nemusíme zvlášť představovat. Tento nesmlouvavý bojovník za pravdu je u nás znám každému, komu tato hodnota není lhostejná. Odvážný a aktivní v disentu i po boku Václava Havla, kterému od počátku revoluce pomáhal a kterého chránil. Johnova otevřenost, s jakou přistupuje nejenom ke svému příteli prezidentovi, je příkladem touhy po přímé demokracii, a proto zcela oprávněně nachází své místo v našich novinách. V tisku s ním již probělo tolik rozhovorů, že to až budí dojem, že přicházíme pozdě. Ale není tomu tak. John je člověkem s bohatou invencí, takže stále má co říci nového. Ale posuďte sami. PRASE zůstane prasetem... Na statek musí přijít sedlák, do politiky politik, a ten, kdo řídí úřad, tak by k tomu měl být vybaven morálně a neměla by mu hlavně chybět schopnost rozlišovat a vybírat si kvalitní spolupracovníky. Místo toho opět platí, že účel světí prostředky. Prostě velmi lapidárně řečeno: "Prase zůstane prasetem, i kdyby se za něho modlil největší světec." A jestliže na ministerstvu vnitra a FBIS nyní znova přijímají estébáky k těm, co tu ještě zůstali, nebo jestli pan Sokol argumentuje tak, jak argumentuje, pak je to důkaz, že jsou tam neschopní lidé. Neumějí to všechno překopat a začít třeba s těmi mladými policajty, kteří nebyli takovými kanálijemi jako ti politruci nebo nomenklaturně postavení důstojníci jak u policie, tak u Federálního ministerstva vnitra, to jest na postu StB. V StB je mimochodem velká paleta lidí, a do dneška se nepovedlo mezi nimi rozlišit, kteří z nich jsou lidé přijatelní a kteří ne. Mělo by se rozlišovat mezi lidmi, kteří pracovali například v technických službách, od lidí, kteří pracovali v nomenklatuře, kde skládali úlitbu komunistickým božstvům. Další věc je ta, že pánové Stárkové a Fendrychové využívali toho, že občané nejsou informováni. A navíc tvrdí, že jim jde o demokracii. Huba je plná morálky, přetřásá se minulost, jak jsme byli stateční, a přitom si panující nemorálnost dovedou velmi chytře zdůvodnit a vysvětlit. Ale vůbec jim přitom nedochází, že se dá zdůvodnit i vražda dítěte. Mylně se považují za odborníky Každý vůl, který třikrát štípne do polínka, si myslí, že umí štípat dříví. Možná umí, ale nemůže o sobě říct, že je dřevorubec. V této zemi je spousta schopných mladých lidí, kteří mají dispozice být dobrými policajty. Ale když je to policajt, tak je to policajt, a ne politik. Mluvil jsem o tom s řadou lidí. Mluvil jsem s člověkem, který žil v komunistickém režimu a byl policajtem do roku 1968. Dělal na kriminálce na mordpartě, nikdy nebyl ve straně, a ani teď nechce být straníkem, ani politikem a říká o sobě: "Já jsem policajt!" V roce 68 musel odejít. Teď se vrátil. Ano, takový člověk by mohl být podle mne daleko spíš ministrem vnitra České republiky než pan Sokol. Ptáš se mne, zda mám nějaké konflikty s panem Novotným? Ne, nemám s ním žádné konflikty. Mně je ho pouze po všech těch intrikách z jeho strany líto. Nechci ho omlouvat, protože nepřestává být zodpovědný za své činy, ale můj názor je ten, že pan Novotný je nula, spíše oběť a loutka. Loutka, která byla použitá Janem Rumlem, panem Langošem a panem Křižanem. A pan Novotný se obklopil opět nulama nebo grázlama, protože kvalitních lidí se bojí. Straničtí politruci, estébáci, ba i okresní tajemník, to jsou lidé, kteří sloužili v minulosti komunistům, než byli vyhozeni, a jsou ochotni sloužit nové moci stejně bezmezně a oddaně jako psi. Pes poslechne, že? Pes neuvažuje. Pan Novotný se rychle naučil, stejně jako chlapci na federálu, že mít pod sebou psy je mnohem výhodnější než svobodné, zodpovědné a myslící bytosti. Už ten trik s reorganizovaností, způsobem, jakým měli být propuštěni estébáci, je nedůstojný a upadlý. Ministr vnitra Langoš měl požádat Federální shromáždění a při tvorbě zákona o FIS, když už jsme chtěli, aby takový úřad byl, jsme se měli s estébáky rozejít. Kdyby byl někdo propuštěn pro nepoužitelnost, žádná lidská práva by nebyla porušena. Mne nezajímá jejich profesní vybavenost, ale to, co dělali za svinstva v minulosti. Dneska je tolik nevinných, tolik spravedlivých a tolik obětí, až mne to dojímá. Skutečností ale zůstává, že právě lidé, kteří jsou na vedoucích místech, nechali přežít všechny ty, kteří jsou na vedoucích místech, nechali přežít všechny ty, kteří prošli tak zvanými prověrkami, a teď je důležité, kdo dělal prověrky, jak dělal prověrky a jaké měl informace v době, kdy je dělal. Lustrace pro ÚOÚD dělal tehdy pan Rambousek, který je šéfem SEA, to je evidence obyvatel, kde jsou materiály jak agentů a tajných spolupracovníků, tak tam jsou archivovány nepřátelské osoby atd. Tento pan Rambousek, už za komunistů velmi chytrý člověk, nomenklaturně dosazený, má plnou důvěru pana Langoše. Podílí se na lustracích. Tento člověk, když dělal šéfa, a my jsme chtěli dělat kontroly, tak nám kolikrát dával "čisté" materiály na lidi, o kterých jsme pak zjistili, že byli spolupracovníky StB, a mnozí byli dokonce i přímo estébáky do roku 1968. Nechci zatím jmenovat, protože chci určité věci dodržovat, ale mohu s tím kdykoliv vystoupit, kdyby mne o to třeba požádalo Federální shromáždění a podobně. Chci jenom na tomhle dokázat, že ministerstvo vnitra jak federální, tak republikové, včetně FBIS, klame. - Oni to určitě chlapci myslí dobře. Ale jejich hluboké přesvědčení, že to dělají dobře, avšak přitom nenaslouchají druhému, je slepota. Pánové Langoš, Ruml, Sokol, Novotný, oslepli. Bláboly o tom, jestli byl Mošnov úspěšný nebo ne, jsou k ničemu. A to, že Federální shromáždění akceptuje akt, který je státně teroristický, je důkazem nemohoucnosti. Ti, co opovrhují občany, by si měli uvědomit... Jak se můžeme vlastně cítit bezpečni, když nás najednou přepadne takováhle banda zabíjáků, aniž by nás na to někdo upozornil, a my se přitom nebudeme podílet na žádném svinstvu. Tvrdí se, že ve světě jsou takovéto akce, jako je Mošnov, naprosto běžné. Ano, jsou, ale ve své většině končí naprosto úspěšně. A tahle akce byla vlastně, podle mne, také úspěšná - ale jen proto, že tam nebyli mrtví. Zodpovědní pánové by si však měli uvědomit, že jestliže běžně opovrhují občany, pak by neměli opovrhovat lidmi, jako má pan Čuba. Ten na rozdíl od nich má totiž skutečné profesionály. - Proč přisputuji k hladovce? Protože pro mne je to už prostě nepřijatelné. Někdo sice říká, že to, co dělám, je vydírání, ale já říkám, že hladovka je poslední stav před nemohoucností. A jestliže jsem se obracel na všechny strany, na Federální shromáždění, jestliže o tom ví i pan prezident, kterému jsem to říkal o jeho narozeninách, jestliže si pan prezident neuvědomuje, jací lidé mu to říkají, jestliže důvěřuje těm, kterými je obklopen a tvrdí, že on je blízko politicky a ostatní tomu nerozumí, to je jako by nám říkal, že jsme všichni blbí. Možná však, že oni jsou skutečně tak blízko politiky, že už ani nevědí, co je to realita, potom ale, na co je ta politika, protože politika odtržená od života, to je to, co jsme tu prožívali přes čtyřicet roků. Pro mne politika neodtržená od života je to, co se děje v demokratické společnosti nebo ve společenství, které chce být demokratické. A to jsou doslova slova pana prezidenta, že nás chápe, ale že jsme hlupáčci, kteří nevědí to, co ví on. Co ale mu brání, aby nám řekl to, co my nevíme? Nebo je to tak hrozné, že se to nemůžeme dozvědět, protože by na nás padla hrůza a utekli bychom z tohoto světa? Ne, mně to spíš smrdí opovrhováním občany. To už tady jednou bylo, že občané jsou blbečkové a oni, že jsou ti, co byli vybráni. Nechci říci, že pan prezident byl vybrán náhodou. On k tomu měl dispozice, ať již svoji minulostí, svým intelektem, lidskými kvalitami, s tím vším dohromady. Ale to neznamená, že právě taková hodnota se nemůže deklasovat tím, s čím se stýká a čím se zabývá. Pak to může být zneužito. O tom již psal Karel Čapek při nástupu fašismu v Německu, když hovoří o zradě inteligence. Nemohl jsem jinak Proto jsem se rozhodl do toho vstoupit, protože do toho vkládám sám sebe, protože jsem to byl vlastně já, kdo vyzval ty lidi, aby se mnou šli na Hrad. Navíc to bylo velmi paradoxní, protože pan Novotný byl se mnou u pana prezidenta s panem Vocloněm, tuším, že to bylo na začátku loňské zimy. Tenkrát nikdo nebyl postižen. Já si myslím, že když někdo jde k panu prezidentovi sdělit mu důležitou informaci a ten ho přijme, tak se tento akt legalizuje a nemůže být nic legálnějšího. My jsme mu jen vysvětlili případy těch, kteří jsou postihováni, a pan Stárek, oprávněně se mu říká v disentu Čuňas, protože nyní je teprve Čuňasem a za tím si stojím - tak ten začne do médií vykládat o tom, že tito lidé tam byli neoprávněně, a navíc, že říkali panu prezidentovi nepravdu. Tito lidé, co byli u pana prezidenta, se právě tou dobou zabývali problémem Slušovic, a i toho Carga Morávia. Proč tedy pánové Stárek a Fendrych mluví nepravdu, když tvrdí, že tito lidé byli u pana prezidenta neohlášeni? Byli ohlášeni již tím, že já tam přijdu a někoho přivedu. Nevěděl jsem sice, koho přivedu, protože jsem nevěděl, kdo bude na mou výzvu reflektovat, ale věřil jsem, že někteří určitě půjdou. Nespletl jsem se. Také jsem je upozornil, že to nese nějaké to riziko. Opět jsem se nespletl. Ale pořád jsem se domníval, že tu převládá naděje a důvěra - to, co jsem doufal, že pan prezident je. Ale ta pochybnost, která ve mně byla a je, protože jsem zároveň i realista, ta pochybnost potlačila i naději. Ano, jsem věrnější než psi K tomu dodávám, že věrnost není otroctví nebo poddanství. Myslím si, že i nadále jsem panu prezidentovi věrný, protože jsem se mu rozhodl sloužit ne jako otrok, ale jako zodpovědný člověk a stále si myslím, že všechno, co dělám, dělám pro jeho posílení, protože to ostatní ho poškozuje. Možná, že teď mluvím příliš emociálně, ale já se bavím s obyčejnými lidmi a přijdu s nimi do styku mnohem častěji než pan prezident nebo lidi kolem něho. Navíc, když přijdou lidé k němu, baví se s nim zcela jinak, než se baví s ostatními lidmi. Mohu pozorovat, že čím dál víc lidí je rozčarováno, tím dál víc jich nechápe, co to pan prezident dělá a proč takové výroky říká. A nanejvýš ti, co mají největší dobrou vůli, říkají: "On o tom asi neví." Ale já říkám, že pan prezident o tom ví velice dobře a je si vědom, o čem mluví. Ví o tom již velice dlouho. Karavana jede dál Novináři, kteří kritizují, a zároveň se snaží pochopit, jsou pro naši společnost potřební. Mně ale je těchto novinářů líto, protože to vypadá, že psi sice štěkají, ale karavana jde dál. Je to nemravné. Někdo říká, na západě se to děje nebo v jiných zemích demokratických taky. Pravda. Jenže, když si vezmu za příklad opět Mošnov, tam by to bylo mnohem víc v novinách a noviny mají takovou sílu, že by to někde skutečně skončilo a ne vyšumělo tím, že parlament je pohladí po hlavičce a prokuratura řekne, že to je v pořádku. Co ale můžeme čekat od našich prokurátorů? Co můžeme čekat od pánů Gašparovičů a Brunerů? Já nevím tak přesně, co byl pan Gasparovič, ale moc si o něm iluze nedělám. Pan Bruner byl velmi provázaný s panem Dědkem, který byl letitým ředitelem automobilky Mladá Boleslav, neomenklaturním kádrem, nadějným budoucím ÚV KSČákem (viz náš článek... na str.). Byl člověkem, který dělal panu Dědkovi právního zástupce, když pan Dědek dělal cosi pro firmu Liaz. Když pan Bruner o něm dostal některé podklady, tak je smetl ze stolu nebo kličkoval, a dokonce jsou svědci, kteří ho byli informovat ohledně nekalností pana Dědka v automobilce Mladá Boleslav a pan Bruner jim řekl, že pan Dědek je čestný člověk. Pak už se ale vůbec nedivím tomu, co se děje v této zemi v rámci prokuratury a justice, protože si umím představit, jaké mravní normy nosí tito lidé v sobě. Jestli jsem v tom boji sám? Ne. Za prvé si myslím, že ne, protože Magor je se mnou, a to pro mne je mnohem větší pocta, než kdyby vedle mne byli jiní, a navíc potvrzením toho, že jsem neztratil rozum. A také mám mnoho společného s Petrem Cibulkou, který je však mnohem neúprosnější než já. Ale je to pouze věc vlastní zkušenosti, vidění a způsobu osobního života. Petr je také daleko asketičnější než já. A to, co o něm řekl Jirouš, že totiž jedno ví určitě, že Petr je člověk do zákopů, což o mnohých, kteří v disentu byli, se říci nedá. A navíc, o mnohých se ani nedá říci, přestože mají vysokoškolské tituly, že jsou inteligentní. Naopak tato doba ukazuje, kdo je zblbělý a kdo ne. Hladovka v mém případě je demonstrativní projev zodpovědnosti. Že to má nějaké výsledky, potvrzuje i noční telefonát pana Vocloně, náměstka pana ředitele Novotného, ve kterém mi bylo sděleno, že bychom si měli spolu promluvit.

toto neni článek pamětníka ale přímo Petra Cibulky.

V.Havel s Karlem Schwarzenbergem za prispeni Nemeckeho kanclere Helmuta Kohla pripravovali na zacatku 90-tych let dohodu s Nemeckem, ktera by sudetskym Nemcum umoznila navrat a vraceni majetku. V roce 1991... byl vypracovan tzv. „Petibodovy balicek“, o kterem verejnost ani vlada nevedela. Nemecky kancler nikoho o tomto „balíčku“ neinformoval a to ani svuj vladni kabinet, coz melo za nasledek celkove vyzneni do ztracena. Rakouska novinarka Barbara Tothova o tom pise v zivotopise Karla Schwarzenberga, ktery jiz vysel i v ceskem prekladu. Zajimava je skutecnost, ze se jedna o novinarku Schwarzenbergskeho tydeniku Profit........ http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=368311

největšího bojovníka proti soudruhu Halovi v roce 1977 při příležitosti největší hysterie komunistické strany s antichartou, kdy Karel Gott nadával na chartisty vedených Václavem Havlem a naprosto sprostě je odsuzoval....

Co ti dělá hrb na zádech a dřevěná nožka, Žofreji?

ty svině komunistický nutili lidi pracovat ,ale přišli demokrati včele s HAVLEM a umožnili pracujícím nezaměstnanost a když nějaký blb pracuje tak mu nedají demokraticky výplatu.Zaplať pánbůh už nás neterorizují prací.Taky zdražili a zdraží všechno jídlo a já můžu vybírat popelnice což mi ti zasraní komunisti nechtěli dovolit, pořád něco o příživnících a kriminálu.To samé bylo,když jsem chtěl spát pod mostem ,což je velmi zdravé tak to říkali,že jsem flákač,ale nyní zdražili a zdraží bydlení a tak nás tu bude skoro většina a bude veselo.A to už vůbec nemluvím o trapných a zbytečných zdravotních prohlídkách a zdravotnictví zdarma protože co je zdarma je podezřelé a nekvalitní dobře dělal JULÍNEK s tím postiženým dobrodějem i nynějším ministrem zdravotnictví - doufám,že se postarají, aby marodéři a důchodci humanitárně vymřeli protože jsou nerentabilní.Rusáci nás poškodili v roce 1968 protože jsme tu demokracii tady mohli mít už o hezkých pár let DŘÍVE ,ale oni protože nás obsadili a okupovali,tak našim TVŮRCŮM demokracie s milovaným HAVLEM v čele,jejich BOHULIBÉMU tvoření DEMOKRACIE - - Z A B R Á N I L I-darebáci okupantští.Sláva HAVLOVI-postaral se národu o současný BLAHOBYT, zbavil nás zbrojní výroby a hodil ji na krk obětavým Americkým přátelům,kteří to ochotně pro nás udělali a ten špinavý kšeft se zbraněmi převzali,přesto,že tím škodí své vynikající pověsti.Sláva HAVLOVI druhého takového velikána už nemáme !

Vzpomínám si na vzpomínky herce, disidenta a signatáře Charty 77 Pavla Landovského, který vyprávěl o tom, jak pořádali dýchánky, kde si zvali mladá děvčata. Václav Havel tehdy podváděl svoji první ženu Olgu. Landovský dával k dobru mimo jiné i příhodu o tom, jak při jednom večírku se Havel, Knížák, on a další dva disidenti vyspali s jednou holkou, kterou přivedli do jiného stavu. Protože však ani ona sama nevěděla, s kým to čeká, všech pět se složilo na potrat. Našel jsem to na http://www.rosinanta.estranky.cz/clanky/ROZHOVOR/landovsky-vzpomina-na-vaclava-havla.html Zajímavé počteníčko!

Bohužel tato sebranka "celebrit" je ukazována v médiích,jako zářný příklad úspěchu naší mládeži. Z tohoto se i odvozuje morální úpadek západní kultury.Upřednostňuje zábavu před tvořením a to na dluh!

Disident = vožrala, lempl, proutník, vyžírka - to se mají čím chlubit... Havel podváděl Olgu a teď z něj děl Boha.

SS.Papež Reicinger chystá svatořečení Svatého Václava CHrchly,podpořily ho waffenSS a hitlerjůgend,Bernd POSELT a další pravdoláskaři

Těch "mastičů" je asi opravdu mnohem více: Dávám Vám proto k dispozici dokument, jenž jsem obdržel od jednoho ze spoluobčanů. Určitě nemusí být přebírán bez výhrad, ale rozhodně stojí za důkladnou, poctivou společenskou diskusi . V závěru Vám pak uvedu několik dalších webů, na kterých rovněž probíhá diskuse, a jsou podepisovány petice. Přeji Vám vše dobré , s pozdravem jeden z mnoha, jeden z podřadné lůzy novodobého Jana Husa (omlouvám se mistře) . Mám v rodině právníka. Do roku 1994 jsem měl dokonce dva. To zemřel ve věku dvaasedmdesáti let můj strýc Jan, známý pražský advokát. On nade mnou držel ochrannou ruku, když po mně v sedmdesátých a osmdesátých letech „šlapal“ bolševik. Radil mi, jak mám vypovídat u výslechu, co po mně můžou chtít a na co jim nemusím odpovídat. Často a rád na něj vzpomínám. Jen jemu vděčím za to, že nefiguruji v Cibulkových (dnes také Žáčkových a Pencových) seznamech spolupracovníků StB. Strýc Jan pracoval jako podnikový právník. Od něj vím, že tehdejší „disidenti,“ z nichž většina byli normalizační komunisté, vyhození po prověrkách v roce 1969 z rodné strany, vyjednávali už od roku 1985 s představiteli komunistického režimu o podílu na moci. Ne s pitomci typu Milouše Jakeše, ale například s Rudolfem Hegenbartem. To, k čemu tady došlo v listopadu roku 1989, bylo předem pečlivě naplánováno. Včetně toho, že rozhodující vliv na transformaci ekonomiky budou mít „odborníci“ z Prognostického ústavu. Součástí plánu byl i článek Miloše Zemana, otištěný v létě roku 1989 v Technickém magazínu a popisující tristní stav naší ekonomiky. Ten měl upozornit na „novou krev,“ ekonomické odborníky, kteří budou jako jediní schopni úspěšně transformovat ekonomiku tohoto státu na kapitalistický systém. Hlavním cílem byla nejen legalizace majetku bývalých mocenských struktur (třeba lidé z PZO Motokov, Omnipol a dalších podniků, zabývajících se obchodem s kapitalistickou cizinou, měli v zahraničí devizová konta), ale také vytvoření nového podnikatelského prostředí s novými „kapitalisty.“ Byla vymyšlena i „Kupónová privatizace,“ nejjednodušší a nejméně průhledný způsob ovládnutí státních podniků. Mělo to proběhnout následovně: Ze státních podniků se vyvede část jejich hodnoty a převede se na fiktivní akcie, v tomto případě přejmenované na kupóny. Ty budou spravovat fondy. Hodnota těchto „akcií“ se na „akciovém trhu“ (nikoli burze!) pomocí „zahraničního kapitálu“ navýší tak, že přesáhne padesát procent původní hodnoty podniku. Investoři tak získají majoritu a ovládnou podnik. DIK (držitel investičních kupónů, nikoliv akcií!) bude dostávat dividendy a spokojenost bude na obou stranách. Toto všechno mělo být koordinováno komisí pod vedením Valtra Komárka. Vymyšleno to bylo skvěle. Nikdo ale nepočítal s tím, co vyvede jeden ze „zasvěcených,“ arogantní, ješitný a egoistický Ing. Václav Klaus. Tento člověk vycítil příležitost a „utrhl se ze řetězu.“ Přisvojil si všechny myšlenky a postavil se do čela „transformace.“ Člověk, který dosud neřídil ani trafiku, najednou řídil ekonomiku celého státu! Na tom, co se stalo, má obrovský podíl viny také Václav Havel, prominentní disident a v té době už z vůle komunistů prezident této země. To on prosadil Václava Klause na post ministra financí s odůvodněním, že je to mladý, progresivní ekonom. Později toho sice litoval, ale ten jeho projev v Rudolfinu už nic nezměnil. Do této funkce doporučila Václavu Havlovi Václava Klause „disidentka“ Rita Budínová - Mlynářová - Klímová, bývalá fanatická komunistka. Kdo tehdy stál v pozadí a kdo tedy rozhodl o tom, že se nejmocnějším mužem v této zemi stal právě Václav Klaus, se dnes můžeme jen dohadovat. Dosavadní vývoj ale dostatečně dokázal, že na té ekonomické transformaci nejvíc profitovala úzká skupina lidí, jejichž minulost není zrovna čistá. Václav Klaus si přisvojil právo rozhodovat absolutně o všem. Své bývalé kolegy z Prognostického ústavu tak postavil před neřešitelný problém. Oni neměli jakoukoliv možnost mu v jeho jednání zabránit. Nemohli přece předstoupit před národ a říci všem občanům, že tohle všechno bylo naplánováno a rozhodnuto dávno před 17. listopadem roku 1989. Museli tedy jen trpně přihlížet. Osobně mi bylo nejvíce líto pana Valtra Komárka. Byla zde určitá šance, že pod jeho vedením ta transformace proběhne podle dohodnutých pravidel a v určitém právním rámci. Valtr Komárek už v roce 1992 zcela rezignoval a stáhl se do ústraní. Celou akci, zvanou Kupónová privatizace, totálně rozbil Viktor Kožený se svojí „jistotou desetinásobku.“ A Klausovo „Více takových Kožených!“ Narychlo se dotiskovaly kupónové knížky a lidé prodávali jako diví. Veksláci měli žně. Za neregistrovanou kupónovou knížku se tehdy platilo až dvacet tisíc. Dva autentické výroky Václava Klause z té doby stojí za připomenutí. Začátek roku 1990: „Něco jako národní majetek tady nikdy neexistovalo!“ Začátek akce, zvané Kupónová privatizace: „Vždycky jsme si říkali, že je to majetek nás všech. Teď si na to tedy vydáme papír.“ Nějak si nám pan profesor odporoval, nezdá se vám? Těch prokázaných 34 miliard, které „odpluly“ s Viktorem Koženým (a s nimi odplula i celá naše námořní flotila!) mělo zůstat tady! Když se tehdy novináři ptali Václava Klause, jaký má názor na to, že zásluhou Viktora Koženého už nemáme námořní flotilu, tak jenom pozdvihl obočí: „My jsme měli nějaké námořní loďstvo?“ Investiční fondy měly působit jako správci majetku. Rozhodnutím ministra financí (Ing. Ivan Kočárník, ODS) se tyto fondy přetransformovaly na vlastníky majetku, svěřeného jim DIKy. Už nic nebránilo jejich rozkradení. Lidem, kteří uvěřili a těmto fondům svěřili své „akcie,“ zůstaly jen prázdné kupónové knížky s podpisem geniálního ekonoma Václava Klause. A protože se tak dělo podle zákona, stali se na jejich úkor z vybraných jedinců milionáři. Investiční fond Trend a jeho zakladatelé jsou toho typickým příkladem. Podniky, které převedením až třetiny původní hodnoty na „akcie“ ztratily schopnost dále se rozvíjet, buď zanikly, nebo byly na příkaz „shora“ sanovány bankami. Místo toho, aby vytvářely zisk, byly dotovány vysáváním bank. Aby byl udržen sociální smír, byla uměle udržována zaměstnanost. Dělníci nechodili do práce, ale do zaměstnání. Mnozí z nich dodnes s dojetím vzpomínají na obědy za 10 korun ve Stehlíkově Poldovce

přijde Nový rok a jako každý rok nové a vyšší daně modrobolševické korupční vlády zločinců .. máme co slavit , pravice rekordnězadlužuje, korumpuje,a ještě zvyšuje daně občanům vyšší DPH zdraží léky,knihy,všechno, vyšší daň za uhlí , zvýšení ceny dálničních známek, umožnění obcím zvyšování daně z nemovitosti, zvýšení daní z odvozu odpadků o 100 %, zvýšení soudních poplatků o 100%, zrušeny doplatky VZP na léky na 105 typů nemocí ,nové daně za plomby ,zvýšení daně za pobyt v nemocnici,nové daně za sádry, chystané školné na VŠ ,zvýšené poplatky za školky, zrušení slev u ČD pro důchodce, zvýšení ceny režijní jízdenky o 1000% do roku 2014, zvýšení ceny zápisu do katastru nemovitostí o 100% ,vyšší daně za tabák ......................... a tohle zvyšování daní a zavádění nových daní tu předvádí korupční zločinecká vláda modrobolševiků každý rok ,každý rok rekordně rozkrádá státní rozpočet a sekárekordní dluhy ....takže s radostí do chudoby s modrobolševickou mafií zlodějů

chcát na tu lod z mostu by bylo velmi pietní

lichvářská + exekutorská mafie,mafie právníků ožebračují občany to vše za plné podpory korupční vlády zločinců ,Kupčením se složenkami jsou ohromeni už i soudci.......... http://www.novinky.cz/finance/254607-kupcenim-se-slozenkami-jsou-ohromeni-uz-i-soudci.html za mikrodluhy o kterých ani nevíte ,platíte astronomické částky ,tyto podvody mafií plně kryje vláda zločinců ods,top,vv

Vůbec nechápu tu ubohou frašku kolem pohřbu V. Havla. Je trpké, že obyčejným lidem vláda přestala vypláce takzvané pohřebné a tady na místě kde zbylo určitě dost z miliardových restitucí a dost se kdejaký magor předstihuje kdy ještě budeme vyhazovat za pompézní pohřbívání. Pokud byl Havel opravdu sám tak skromný jak se o něm stále prohlašuje, určitě by ho takové plýtvání státními prostředky rozčilovalo! Nebo to neni pravda s tou skromností? Mám dojem, že obyčejný člověk už chce mít také klid a právo na důstojné trávení vánočních svátků se svou rodinou a už ho nebaví stále jen číst dojemné články o nadčlověku Havlovi. Dáša už by také mohla říct DOST ! ! ! ! ! ! !.... toto se mi už nezdá důstojné, ale asi si té FRAŠKY také užívá .

Máte pravdu Deli. Havla jsem si vážila, sám by to tak nechtěl.Ta přehnaná okazálost , začíná být směšná.hezký Nový rok

Podle zpráv K.Kočí,došlo na nebesích ke konfliktu CHrchly a Boha na nebesích kdo bude Šéfem

kauzy mafiánské špíny ods,top,vv,kdu,zel se škodami stovek miliard jako třeba ......LTO,diag human,tv_Nova,pražský okruh ,openkrad ,promopro ,ikem,izip,drobil,barták, pandur,iveco,dingo,dalekohledy,tatra,casa,hangáry na casa, key investments, diag human ,babák a 9 milionů, bárta úplatky,john oraprint ,zveřinová kuchařka,langerův pronájem lázní ,langerova prádelna -....................................................jedna korupční kauza za druhou a mafiánská korupční vláda za své zločiny odstoupit nehodlá a masmedia hrají nevšímáka ...

Kurvil se dvěma manželkám,chlastal jako prase a vožralej si lámal žebra v cizích zemích na spanilých jízdách po světě !Jako poslední prezident přísahal na bolševickou Ústavu,aby zachránil komunisty před kriminály a ztrátami nekradených majetků a jako třešničku na dortu jmenoval premiérem echtkomouše Čalfu !Za účelem osobního zisku zneužil svojí funkce a prolomil Benešovy dekrety !Zaslepen mrzkým chtíčem vyhodil milující bezbrannou fenku Ďulu z bytu,aby mohl šoustat hérečku a její boxérky,což udělá jen nefalšovaný lidský zmetek !Podvedl sprostě deset milionů lidí,kteří mu věřili !

je mi Vás líto. Tolik lidské nenávisti může splodit pouze lidská nula.

Já jsem se z Havla nepodělala dřív ani teď.

Já jsem se z Havla nepodělala dřív ani teď.

Já nevěřil. Já ne, prosím. Já poznám kreaturu na sto honů.

S Havlem na vecne casy a nikdy jinak

To byla poslední kapka. Přesně takto se dělaly modly za bolševika, paralelu vidíme v rodině Kimů. Blít, blít, blít.

CHrchla už je dávno v pekle ale jeho smrad nás ještě chvíli bude otravovat,zatím co letiště Ruzyně hledá svůj název Letiště Dagmar Havlové je v plném provozu vracejí se tam Špačkové a jiní ptáci

modrobobolševik tuneluje příjmy státního rozpočtu ,způsobil tak rekordní dluhy zkratka do Řecka funguje dokonale.....Topolánkova vláda k 1. 1. 2008 zavedla rovnou daň, která zvýhodnila vyšší příjmové skupiny občanů. Výpadek příjmů státního rozpočtu činil 20 mld. Dále byla snížena daň z příjmu právnických osob z 24% na 21%, což snížilo příjmy státního rozpočtu o dalších 24 mld. Rovněž byl zaveden strop odvodů zdravotního a sociálního pojištění, což stálo veřejné rozpočty asi 17 mld. Celkem tak byly sníženy příjmy ve výši 61 mld. K 1. 1. 2009 došlo ke snížení daně z příjmu právnických osob z 21% na 20%, výpadek příjmů 8 mld. Byl schválen návrh na snížení sociálního pojištění – zaměstnancům z 8% na 6,5%, snížení příjmů 27 mld. a zaměstnavatelům z 26% na 25%, což způsobilo snížení příjmů 18 mld. Navíc od 1. 7. 2009 byly zvýšeny slevy na sociálním pojištění a tím došlo k úbytku příjmů ve výši 18 mld. Celkem za rok 2009 došlo opět ke snížení příjmů veřejných rozpočtů asi o 60 mld. korun. Přibližně těchto 61+60 = 121 mld. příjmů nyní každoročně chybí. K tomu si přičtěte zkorumpovanýho Babáka, který vypustil ze zákona poplatky z hracích automatů (prý neúmyslně) - 10 miliard. Dráb z koncentráku zase zavedl, že pokud dáte výpověď, tak nemáte nárok na podporu -to se nám zase budou zaměstnanci šikanovat, sekretářky klátit, nepohodlné likvidovat. Tak už mohli rovnou uzákonit nevolnictví, abysme mohli vzpomínat na tu svobodu za komunistů.

MF kokot hlásí - bude to stát 5 miliard - těch sraček po něm....

...další stupidní reportáž.

Havel i po smrti Klause odstavuje na vedlejsi kolej

Narodni-divadlo-prezidentska-loze, neboli Vzpomenutí na Václava Havla aneb Kam Tě vedou Národní divadlo? 3 Charizmatická osobnost troufale vyslovující neotřelé myšlenky, jeden čas i za cenu věznění. Zarputilý klaďas nepřestávající tvrdit, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, ani v době, kdy už skoro všichni pochopili, že to dopadlo naopak. Drobná postava, lákající mateřské náruče k přivinutí. Není divu, že osobnost exprezidenta Václava Havla přitahovala všechny druhy příznivců. Od upřímných obdivovatelů k hráčům, které podnikání ve stínu slávy předevčírem zesnulého exprezidenta vyloženě bavilo. Nejen projekt obecně prospěšné společnosti Knihovna Václava Havla spojuje tři z nich. Uhlobaron Zdeněk Bakala, jenž pro Knihovnu koupil dům na Loretánském náměstí, patří díky vztahu s bývalou Miss a dnešní pořadatelkou soutěže krásy mezi mediálně nejznámější české Multimilidardáře. Jeho oborem bylo investiční poradenství, šéfoval české pobočce Credit Suisse First Boston. Vlastní firmu Patria Finance založil až v roce 1994. Jeho kontakty na politiky se zřejmě protnuly ve Sdružení Lípa (Impuls 99, Dřevíčská výzva), jemuž Václav Havel vyjadřoval podporu (mezi signatáři byl nejen Karel Schwarzenberg, ale i Zdeněk Tůma). Od Schwarzenberga koupil podíl v časopise Respekt, pak si přibral vydavatelství Economia. Založil Nadaci Zdeňka Bakaly, do popředí svých filantropických aktivit staví Scholarship. Za mistrovský tah je považován jeho nákup Karbon Investu (s dalšími společníky) v roce 2004. Společnost zahrnovala nejen vysoce ziskové OKD, ale také téměř 45 tisíc bytů OKD. Bakala je prodal za tržní cenu, ačkoli na ně měli předkupní právo nájemníci za zvýhodněných podmínek, což potvrdil soud. Mezi další skvrny na jeho bezúhonnosti patří pochybnosti kolem privatizace Karlovarské Becherovky (se Schwarzenbergem) či kolem prodeje Československé obchodní banky Belgičanům, u nějž byl považován za aktéra v pozadí. Kvůli jeho daru třem politickým stranám nazvali někteří Nečasovu vládu "Bakalovou koalicí". Bessel Kok mezinárodně proslul jako tvořivý manažer v oboru bankovnictví, později jako tvrdý byznysman v oboru telekomunikací. Díky jeho pražskému působení a vášni pro šachy sehráli v Praze turnaje nejvýznamnější šachoví velmistři. Kromě knihovny Václava Havla je v den svých sedmdesátých narozenin místopředsedou správní rady Divadla Archa, členem správní rady Nadačního fondu dětské onkologie Krtek v Brně, též i spolumajitelem výstavní síně Hunt Kastner Artworks na Kamenické. U nás je však „hodný Belgičan" co naplat nejlépe znám jako někdejší 1. předseda představenstva Českého telecomu a autor výroku: „Telefonické poplatky jsou v Čechách vysoké. To je normální. Telecom má monopolní postavení a chce svého monopolu zneužít kdekoli, kde jen to bude možné. Je to otázka maximalizace zisku. V telekomunikacích neexistuje etika a po prostředí konkurence voláme, ale jen potud, máme-li možnost určovat pravidla trhu sami." (viz Archives de Trends-Tendances k 16.10.1997, nebo alespoň Český Telecom - stále je to otázka maximalizace zisku). Do téže doby spadá i skandál s údajným dvousetmilionovým úplatkem, který měl na švýcarské konto ODS složit strategický partner TelSource, a další úplatkářské aféry týkající se SPT Telecom; žádná z nich nebyla došetřena. Od loňska pánové Bakala a Kok spolu investují do cyklistického týmu Omega Pharma-Quick Step a kromě cyklistiky a aktivit kolem Bakalova nakladatelství Economia je spojuje společné podnikání v síti prodejen videoher Gamescape. Shodně nalezli pánové zalíbení kupodivu též v divadle - totiž zaujaly je některé aspekty Národního divadla v Praze (od 1.1.2012 Národní, Stavovské, Státní opera a Nová scéna): Zatímco první se ráčil už v létě přeptávat na kolik by ho přišlo, kdyby chtěl budovu právě zrušené Státní opery Praha získat od českého státu na kasino, oslavenec před rokem vstoupil do správní rady Bělohlávkovy Pražské komorní filharmonie. Za její vstup do Stavovského divadla od téže doby bezostyšně lobbuje náměstek ministra kultury pro živé umění Radek Zdráhal. Nikoli sám - kromě odejitého ministra kultury lobbuje za vstup PKF do Staváku též náměstkova poradkyně, jíž naopak členství v dozorčí radě PKF zaniklo; ovšem až čtyři dny poté, co ji ministerstvo kultury veřejně představilo (její členství v dozorčí radě PKF bylo vymazáno, když už dva měsíce lobbovala za PKF). Lobbují tam spolu na účet daňových poplatníků za vstup PKF do Staváku dodnes. Proto jsou miliardář Zdeněk Bakala s čerstvým sedmdesátníkem Besselem Kokem podezřelí, že probíhající diletantskou a nedůvodnou takzvanou transformaci Národního divadla vyvolaly mimo jiné jejich podnikatelské záměry. Nejde jen o prodej Anenského areálu či jeho části ze správy Národního divadla; předčasně odejitý ministr kultury Jiří Besser jej slíbil formálně zesnulému exprezidentovi ve prospěch jeho nadace, de facto však podnikatelům za nadací se skrývajícím. Kromě přetvoření zrušené Státní opery Praha, někdejšího slavného Nového německého divadla, jednoho z historicky nejcennějších objektů u nás na kasino, kromě vstupu Pražské komorní filharmonie do Stavovského divadla na úkor stávajících muzikantů, které vyhodí, a kromě perspektivy vyvedení Staváku ze svazku Národního ve prospěch zatím nespecifikované mezinárodní mozartovské nadace tu jde o prodej tří historických areálů a pozemků ze správy Národního - Anny, Flóry a Apolináře. Na orgie nejspíše předražovaných stavebních investic nehledě. K odpovědi na veřejně položenou otázku, zda ministr kultury (tehdy ještě Jiří Besser) plní úkoly stranické kulturní politiky, nebo se straně TOP09 utrhl ze řetězu, si kníže předseda nenašlo čas od 6. října (viz Otevřený dopis Karlu Schwarzenbergovi), na stranické půdě však Bessera pochválilo. Také odpověď. To bylo ještě předtím, než se borec v knížecích barvách vyfauloval. Příznačně však nemusel opustit ministerský post kvůli tomu, že prznil kulturu, nebo že by se kníže, samo jsouc oficiálním prezidentským kandidátem, prznitele štítilo. Pouze opomněl cosi nevýznamného uvést v majetkovém prohlášení; že šlo o bagatelu dokazuje papalášovo setrvání ve volené funkci 2. místopředsedy hnutí STAN... Čeho se neštítilo kníže, štítí se občané, kteří už mají hry na demokracii plné zuby. Co je však prznění Národního divadla nebo bourání kulturních památek proti takzvaným církevním restitucím! Usnesení české vlády č. 103 z 1. února 1999 uložilo ministrovi kultury, aby při přípravě navracení církevního majetku vycházel z právně historické expertizy Univerzity Karlovy v Praze (viz Právně historická expertiza UK právního postavení tzv. katolického církevního majetku...). Během dvanácti let "příprav" se zadání nezměnilo, jen výsledek se nenápadně jaksi "rozešel se zadáním". Že s tím začali už Topolánek s Dalíkem? Navracení církevního majetku má dnes v gesci politická strana třetího a nejviditelnějšího z velikánů v prezidentově stínu Karla Schwarzenberga - TOP09 s podporou Starostů. Zatímco v podobě "Besserovy transformace Národního divadla" nám před očima probíhá největší korupční proces v kultuře od roku 1989, "Besserovy restituce" neboli takzvané církevní restituce v dnešní za Bessera paragrafované podobě jsou pokusem o největší tunel v dějinách našeho národa vůbec. S tím vším už nemá zesnulý pan exprezident téměř ničeho do činění. Kdo ví, kolik vůbec měl vnitřně co do činění se "svými muži". Budiž mu země lehká.

díky Kacyznskému. A co u nás ? Lidi se zahrabávaj jako psi , Měli do řeky hodit Havla kompelt k tomu přidat Dienstbierovic, Paroubka, Kaloska a další modrokomouše

otřesné :-))))))

http://www.youtube.com/watch?v=bg1I6OM_9HE&NR=1

poloprofesora Klause-Kikinu, jak krade to pero posázené drahými kameny lapis lazuli v Chile. Pro občany kterým je tento buzerant guru to odlehčuji tím, že to pero neukradl, ale dostal, a chilský diplomatický protokol velí že obdarovaný si musí pero (nebo nějaký jiný dárek) převzít takto nenápadným způsobem pod stolem, čemuž my středoevropané pochopitelně nerozumíme. Že tohoto kreténa stovky milionů občanů planety posuzuje za totálního zloděje a idiota nás nezajímá, pravdu máme my, kteří hovoříme že náš vůdce je dokonalý!!!

šesnáctidenní smutek za géniem českého národa tak,že kocábka s věnci by plula né do Děčína,ale až do Severního moře,tam by nám Bundeswehr zapůjčil válečné lodě a dny smutku by jsme mohli ukončil námořní bitvou.To by humanitárnímu bombarďákovy udělalo určitě radost.

S panem presidentem Václavem Havlem jsme se rozloučili, teda po několikrát jsme se rozloučili. Bylo to teď, Černý a Kocábe ve vaší režii, a bylo to nutný? Černý, že je magor ví každý a Kocáb prý měl rád pana presidenta Havla. Ještě větší hrůza mne jímá z toho, že to Dagmar Veškrnová dopustila. Hezký od tý Šulcový bylo, že lidi nešli nakupovat, ale dali si grog a svařák. Za co ty píšeš ty články, taky asi za prachy, co?

Že by uzmul nějaké ostatky všikrněné a pod rukou je prodával??? :-))))))))))))))

Je takové staré přísloví: Čím víc se do hovna šlape, tím víc smrdí. Tak už by se snad s tím mohlo skončit, než se všichni v tom smradu udusíme.

Však ti gauneři ze sudetenlandmanschavtu věděli proč toho grázla prokrmovali. Taky jim šel po listopadovém puči na ruku, ožrala jeden.

ŠKODA PÍSMENEK

...co ještě vymyslíte, budou nad námi kroužit letadla a potáhnou za sebou transparent jako reklamu na Mountfield s úryvky Havlových her, začne se povinně ráčkovat, začínám pochybovat zda mrtvý byl pouhý člověk.

Prostě jsme si mysleli, že podél řeky budou davy lkajících občanů. No a lkající občan tam byl jen jeden, co se chtěl utopit, protože se k němu vrátila manželka.

Vůbec nechápu tu ubohou frašku kolem pohřbu Václava Havla, je trpné, že obyčejným lidem vláda přestala vypláce takzvané pohřebné a tady na místě kde zbylo určitě dost a dos se kdejaký magor předstihuje kdy ještě budeme vyhazova za pompézní pohřbívání.Pokud byl Havel opravdu sám tak skromný jak se o něm stále prohlšuje, určitě by ho takové plýtvání státními prostředky rozčilovalo, nebo to neni pravda s tou skromností?Mám dojem, že obyčejný člověk už chce mít také klid a právo na důstojné trávení vánočních svátků se svou rodinou a už ho nebaví stále jen číst dojemné články o nadčlověku Havlovi.Dáša už by také mohla říct DOST toto se mi už nezdá důstojné, ale asi si to také užívá.

Máte pravdu, už je toho moc. Většina lidí živoří a za dědka se vyhodí milióny. Dášena je hérečka, tak co čekáte. Hnus....

Ono to sem přímo nepatří, ale co vy na to... Ve světě by se to ujalo. stejně nás mají za blbce, zlodějíčky, Švejky tak jako tak...

Kamráde ten grog a svařák si do konce ani Ty a ani já nedám,protoře od toho Havla nebude mít ani jeden z nás do konce svého života už klid.Taká bude realita-uvidíš.

Kdo by na něj taky vzpomínal? Jedině TURBOJITRNICE. Fujtajksl!

To je ksicht,

Na Drábka nesmíš jen tak normálně čučet. Na něj se musíš koukat jenom jedním okem a ještě ho přimhouřit. Anebo přes svářečský brejle, jako na kometu.

A já jsem se posral.... je to kuní ksicht

a já jsem se z toho krysího židáka posral jak Alík a poblil jako Amina...

Je pravda, že už je ta šaškárna děsná.... Snad by to tak nechtěl ani Venca....

Je pravda, že už je ta šaškárna děsná.... Snad by to tak nechtěl ani Venca....

Je pravda, že už je ta šaškárna děsná.... Snad by to tak nechtěl ani Venca....

Je pravda, že už je ta šaškárna děsná.... Snad by to tak nechtěl ani Venca....

Je pravda, že už je ta šaškárna děsná.... Snad by to tak nechtěl ani Venca....

Je pravda, že už je ta šaškárna děsná.... Snad by to tak nechtěl ani Venca....

Je pravda, že už je ta šaškárna děsná.... Snad by to tak nechtěl ani Venca....

Je pravda, že už je ta šaškárna děsná.... Snad by to tak nechtěl ani Venca....

Je pravda, že už je ta šaškárna děsná.... Snad by to tak nechtěl ani Venca....

Je pravda, že už je ta šaškárna děsná.... Snad by to tak nechtěl ani Venca....

Je pravda, že už je ta šaškárna děsná.... Snad by to tak nechtěl ani Venca....

Je pravda, že už je ta šaškárna děsná.... Snad by to tak nechtěl ani Venca....

Umíš ještě něco jiného? Byl jsi nulou, jseš nulou a budeš opět nulou.

Je pravda, že už je ta šaškárna děsná.... Snad by to tak nechtěl ani Venca....

Je pravda, že už je ta šaškárna děsná.... Snad by to tak nechtěl ani Venca....

Je pravda, že už je ta šaškárna děsná.... Snad by to tak nechtěl ani Venca....

Je pravda, že už je ta šaškárna děsná.... Snad by to tak nechtěl ani Venca....

Je pravda, že už je ta šaškárna děsná.... Snad by to tak nechtěl ani Venca....

Je pravda, že už je ta šaškárna děsná.... Snad by to tak nechtěl ani Venca....

Je pravda, že už je ta šaškárna děsná.... Snad by to tak nechtěl ani Venca....

Je pravda, že už je ta šaškárna děsná.... Snad by to tak nechtěl ani Venca....

Je pravda, že už je ta šaškárna děsná.... Snad by to tak nechtěl ani Venca....

Stanislav Gross „Ten původ (peněz na byt) je tak křišťálově čistý, že prostě ani křišťál křišťálovější čistý být nemůže.“ Michal Kraus „Peníze na ghanskou fabriku na zpracování kakaa mi půjčil podnikatel František Rigo, tedy vlastně od známého z Pardubic a 1,8 milionu korun jsem poslal přes účet své matky." Miroslav Vlček „Od svého asistenta Zdeňka Klapky jsem si půjčil 1,1 milionu a vrátil jsem mu je v hotovosti v papírovém pytlíku.“ Jiří Čunek „Jak je možné, že na dokladech z banky figuruje moje občanka, která byla v té době podle evidenčních listů ztracena? K tomu se neumím vyjádřit.“ Martin Kocourek "Veškeré prostředky (16 milionů) jsou moje, rodinné nebo historické. Svěřil jsem je do správy Key Investments jen proto, abych je odklonil od případných problémů s mou složitou situací v roce 2008 (rozvod).“ Jiří Besser „Byt na Floridě jsem zapomněl uvést v majetkovém přiznání a za to se omlouvám.“ Marek Dalík „Půlmiliardový úplatek za pandury? Rozhodně jsem po nikom žádné peníze nepožadoval.“ Vít Bárta Peníze v obálkách pro Škárku a Kočí: „Nebyly to úplatky, šlo o půjčky. “ Michal Babák Kde vzal šest milionů, které v posledních třech letech věnoval straně a nosil je v hotovosti do banky? „Půjčil jsem si od firmy, kde jsem jednatelem.“ (v nepříliš úspěšné firmě, kde ani nemá podíl) Pavel Drobil „Pana Michálka jsem jasně vyzval, aby, má-li nějakou nahrávku obsahující jakékoliv náznaky o trestním jednání kohokoliv, ji předal policii. Nechtěl-li by ji pan Michálek odevzdat policii, či neobsahovala-li by cokoliv závadného, potom je výzva ke zničení takovéto soukromé nahrávky logická, neboť by nemohla sloužit ničemu dobrému.“

Nejlíp je na tom Kalousek. Tomu někdo věřitele na byt (švagra) někdo zavraždil, tak nemusel moc co vysvětlovat.

Už vám někdy chudák Kalousek řekl třeba v televizi,jak on s těmi patnácti tisíci měsíčně vyjde? Vždyť nám ho musí být líto.A takový je to dobrák...

Panu Kocábovi a Černému děkuji za originální nápad,vyvezt tento kompost plný lži a nenávisti mimo vlast a národ.

černý, to je obzvlčšt zazmrděnej židák, tomu to přímo stříká ze xichtu

Na hnůj bych vyvezl celou vládu i s troubou premiérem....

nabzdory tomu že nánřeží a mosty byly liduprázdné.. 6-7 lidí po celém moéstě,, hmm opravdu davy... šmárjá nač tu ČT platáme.. zrušit zprivatizovat... fujtajbl...

myslím,že jsem jasně psala o nábřeží,Václavák jsem nezmiňovala,psala jsem protože mě štve,jak v TV upravují počty lidí podle potřeby,komentátorka zmiňovala až tisíce lidí.

Měli bychom na rozloučenou zazpívat píseň od Plavců "Zvedněte kotvy" Už vyplouvá loď John B., už vyplouvá loď John B., okamžik malý, jen než popluje v dál, nechte mě plout, nechte mě plo-o-out, sil už málo mám, tak nechte mě plout. Nejdřív jsem se napil, na zdraví všem připil, vím, že cesta má konec už má, nechte mě plout, nechte mě plout, sil už málo mám, tak nechte mě plout. Sklenici svou dopil, zakrátko u mne byl, okovy na mne dal a pistole vzal, šerif John Stone, šerif John Stone, moji svobodu vzal šerif John Stone. Už vyplouvá loď John B., už vyplouvá loď John B., okamžik malý, jen než popluje v dál, nechte mě plout, nechte mě plout, sil už málo mám, tak nechte mě plout. A nakonec by se mohla potopit i s Kocábem .

Heslo OF při "sametové revoluci" v roce 1989 bylo: Oddělme zrno od plev! Nejsem si jist, která skupina lidí byla na lodích přítomna. Nám ostatním do nového roku 2012 přeji, ať jsme zrnem, nikoliv plevou.

Co se navážíš do pražáků, debile.....

Důkazem té bolševiclké propagandy je ta neochvějná nenavist i k svým dětem čest práci soudruzi vaše idologie je totožna s PANEM Hajkem.

dementi naříkají

tak jsem na výše uvedené fotografii spočítala osoby,které jsou vidět a napočítala jsem celkem cca 160-170osob,ty stovky ne a ne najít pochybuji, že by se nacházelo více na nábřeží.

A počítala jsi na Václaváku??? Tam ti to asi nešlo...no dle tvých replik, pochopitelné.

jen tak mezi řádky - Dášo - ta tvá truchlohla byla odbytá, průměrná a na Holywood to nestačí. Omdlévání a výkřiky zoufalství byly podmínkou - bohužel. Takže ... je mi líto i průměrného okresního divadla, které se díky tobě stane dividlem.

jsme sice na bulvárním serveru,takže nám dává možnost projevu jakoukoliv formou i tou méně slušnou.My,diskutující bychom měli však ukázat,že nám nejde jenom o provokace ,ale o věcnou diskuzi a projev určité kultury.A tak bychom měli od nového roku 2012 začít diskutovat slušně a ohleduplně k druhým a jejich názorům.Ukázat jim,že v roce 1989 to nebyla náhoda,když jsme byli k sobě slušní a kultivovaní.Ať se projeví,Ti co to nyní nemyslí se změnou doopravdy,a i zde se bez zásahu cenzora uplatní naše úcta k slušnosti.I tímto se dá projevit charakterové vlastnosti osobnosti jedince.A My chceme silné , kultivované občany!Přeji příjemné prožití přechodu do roku 2012!!!

PL nejsou bulvární, trulante, pro tebe jedině seriózní jsou giganticky prolhaná a manipulativní korporátní reuters-rothschild masmédia, co?

Autorka článku Jana Šulcová je zapřísáhlá komunista stalinského typu, která by k nám zase chtěla vrátit koncentrační tábory aj. Její vzor je asi jako s.Filipa a všech komunistů - KLDR. Proto ta nevraživá slova podstatě ke všemu, co se týká Váslava Havla a naší svobody. Komunisti budou vždy proti všem a všemu !!!

Souhlasím, a dík za pár uznalých slov. Přeji šťastný nový rok. Hlavně zdraví a štěstí, to ostatní přijde samo.

Za tuuto pseudosvobodu můžeš poděkovat STBákům, kterým se zachtělo majetkům a Havla si vystavili do čela jako vjejičku pro lidi.

Děkuji pane przidente za svobodu, kterou mohu prožívat a ne zneužívat jako většina přispěvovatelů do diskuze a špinit památku pana przidenta V.Havla. Nebýt jeho pevných zásad z dob komunismu nemohli bychom takto svobodně diskutovat. Stydím se za vulgární a nenávistné příspěvky taky "lidí", kteří si myslí jak jsou spravedliví. Není ani jednoho spravedlivého (napsáno v Knize knih) a kdo jsi bez viny hoď první kamenem. Sám V.Havel si byl vědom svých nedostatků a chyb, které opravdu také měl, jako já a my všichni. Přeji krásný poslední večer roku 2011 a dopřejme Pánu Bohu, aby Sám posoudil život Václava Havla.

Jestli si vazne myslite, ze svobodu nam dal Havel, tak Vas uprimne lituji.

S tím tvým křesťanstvím jdi do řitě,ani jed z vás,kteří si hrajete na věřící a chodíte do kostela.Vám zděluji, že vaše víra vás usvědčuje ze lži a žijete ve lži!Kdo z vás dodržuje desatero,ani jeden.Kazatelů jako byl Ježíš bylo mraky.Pilát Ponský si umyl ruce.Židi národ vyvolených si ho ukřižoval,pak jako mrtvola vylezl kamsi jako syn boží.Židovská blbost!!!

"Pan" Havel když pošel, už mnoho let prezidentem (zaplať pánbůh) nebyl.

A co banány, banány jsou nic, že za ně neděkujete? Kvůli čemu jsme pak zvonili klíčema?

Banány? Ty jsi opravdu zvonil klíči kvůli banánům?Co takhle kdybys zvonil dneska kvůli bramborám nabo mléku či chlebu nebo rohlíkům atd.atd....Potraviny jsou dražší o stovky procent,někde až o tisíc.O kolik Ti zvedli plat_?

omlouvám se za chybějící písmeno "e" ve slově prezident.

Ale docela ses skoro až trefil.Przident-to se přibližuje až ke slovu prznitel.Ano,zejména morálky.

Neomlouvej se,celý tvůj příspěvek je slátanina...

Z vašich příspěvků je znát jaké hodnoty vyznáváte, duchovno vám nic neříká a s tím nikdo nic nenadělá.

dement se pozná,pokud vím,tak prezident žije,ty ....... poněkud trapná narážka na autorku článku....

Vraťe se zpět do "ostrova svobody" obehnaného ostnatým drátem a svačinovým papírem z Rudého práva s možností jeho dalšího použití.

a ty jsi blbý jak skotský dudy. O životě víš tak akorát kulový a to ještě máš vyčteno ze skrypt. Demente.

Tvůj slovník , přezdívka, tě pasuje přesně tam kam patříš...Doufám že víš kam!

3 ve 14.00 na Hrádečku.

Já věděla,že blázen je už dávno ,ale takhle obrrrrrrrrrrrrrr velký,to je mi novinou,po dnešku vlastně už ne.

bakala?

Jak již někdo psal, opět připomínám pro havlisty, že 3 ve 14.00 se bude vybírat septik na Hrádečku. Jedinečná možnost jak mít kus Havla doma.

Re:S prolhanou pravdou to jinak dopadnout nemohlo., Anonym, 31.12.2011 16:00:20 Existuje spousta pomníků vojáků rudé armády, kteří osvobodili tuto zemi od zkurvených Němců a jejich fašismu. Za to to zde Němci napáchali se jim Havel omluvil. Všechny květiny měly být dány právě těmto vojákům rudé armády. Ti se o naši svobodu zasloužili víc než ukurvený hloupý a bez myšlenek sprostý Havel.

Po tom všem,co se všechno odehrávalo po jeho úmrtí tomuhle nemůžu uvěřit,Dášo řekni nám pravdu,je to opravdu tak?

tak jsem se zde zaregistroval a zjistil jsem že jsem udělal chybu. Proč?..Pánové vůbec si neuvědomujete, že jen díky PANU HAVLOVI, vy co jej pomlouváte a osočujete, nesedíte ve věznicích, které jste budovali pro politické vězně. Styďte se je mi vás líto.Je vidět že jste zakonzervovaná strana která nemá právo na politické místo v tomto systému!!!

Jsem skálopevně přesvědčen, že kdybych za komoušů takhle nadával na Havla, nebyl by mi na hlavě zkřiven ani vlásek. Tak nemel mesmysly.

I Havel může za ten bordel v republice za posledních 22 let. Já když dnes slyším slovo disident, tak je mi špatně. Byli to hlavně vožralové po hospodách, kde řešili co by kdyby....

Václav Havel se nikdy nezříkal spoluzodpovědnosti za vývoj v Česku jako mnozí politici. Každý z nás má spoluzodpovědnost za věci budoucí. Poznal jsem to na vlastní kůži, když jsem podával trestní oznámení na trestné činy, tak svědci, kteří by svým svědectvím mohli usvědčit pachatele, tak mě řekli, že se bojí o sebe či svoji rodinu. V.Havel přinášel v době nesvobody osobní oběti na rozdíl od nás spravedlivých "kecalů a remcalů".

Určitě patříš mezi ty, kteří si za Havla nakradli

Přesně tak, tí co si díky němu nakradli, mu musí být vděční.

Seš snad buzna, že se registruješ?

asi moc nepamatuješ...

přes slzy nevidíte realitu a to vás omlouvá.1.1.2012 uvidíme.

už jsi vožralej kde si se registroval?

Jdi do hajzlu , ignorantko nevzdělaná...

fakt je ožralý.

Myslíš??? Já myslím že ne, to ty nezvládáš...

Nejhorší na tom je, že on odešel a ten bordel nám tu nechal.

Přesně tak!

Ten bordel on nastartoval. Ještěže přišli v 68 roce Rusové, v tom bordelu bychom byli žili již 40 let.

mluvíte za většinu, která se jinak než citoslovci vyjadřovat neumí, tsa dostala díky Rusům šanci a drží si ji, drží....

Přestože si V.Havla velice vážím, tak tohle už vážně přeháníte a věřte, že dlouho o něm nechci nic slyšet. Prachobyčejně vám chybí zpětná vazba.

Není tam chyba? Nemá tam být a exkrementem?

Já bych toho Kocába ale hnala,že by štěkal jako ten pes.

věnce měli naložit na káru a táhnout Prahou na smetiště dějin.

JSEM CELKEM ZVĚDAV, JAK DOPADNE V TOMHLE OHLEDU VENDA KLAUS.PODLE MNE TY KYTICE A VĚNCE SPÝŠ POPLAVOU SMĚR RAKOUSKO,NEBO ŠVÝCARSKO.

JSEM CELKEM ZVĚDAV, JAK DOPADNE V TOMHLE OHLEDU VENDA KLAUS.PODLE MNE TY KYTICE A VĚNCE SPÝŠ POPLAVOU SMĚR RAKOUSKO,NEBO ŠVÝCARSKO.

JSEM CELKEM ZVĚDAV, JAK DOPADNE V TOMHLE OHLEDU VENDA KLAUS.PODLE MNE TY KYTICE A VĚNCE SPÝŠ POPLAVOU SMĚR RAKOUSKO,NEBO ŠVÝCARSKO.

JSEM CELKEM ZVĚDAV, JAK DOPADNE V TOMHLE OHLEDU VENDA KLAUS.PODLE MNE TY KYTICE A VĚNCE SPÝŠ POPLAVOU SMĚR RAKOUSKO,NEBO ŠVÝCARSKO.

moc ne už jde na tebe demence, když se tolikrát opakuješ

Na te lodi chybel jiz jen pistelak z VV a byli kompletni

Zmrzni děvče!

Až se to dozví Venda Havel,tak ho z nich trefí šlak.

oba židi

To víš, buzna buzně prdel neroztrhne.

Copa chtějí jeětě chlapci ?

Kez by je chodil strasit kazdou noc!!!

Tohle gesto je nějaký nový TREND ? To se jako na šumavě budou blokovat nemocné stromy proti kácení, kůrovec je bude nekontrolovaně ničit a navíc se bude odvážet netříděný odpad do moře? Takový věnec aby držel pohromadě, je spojován drátem a jiným nevhodným materiálem pro život živočichů pod hladinou moře. Pokud se někdo z fauny zamotá do oněch drátů, čeká ho zdlouhavá smrt a to buď hlady, nebo pokud se mu drát do těla zařízne, bude trpět bolestí a navíc ho za-živa budou okusovat jiní mořští živočichové. Mohl by se k tomuto fundovaně vyjádřit třeba Petr Vacek.

Připravte se na blížící se velký konflikt na Blízkém východě, ke kterému by podle dostupných informací mělo dojít v létě 2012. Očekává se, že rychle přejde v jadernou válku, ve které budou proti Íránu, Sýrii a případně dalším státům použity zejména americké a izraelské termonukleární zbraně. Někteří analytici ale poukazují na velkou pravděpodobnost rychlého rozšíření bojů na celý svět. Může se jednat o měsíce, týdny, nebo dokonce i jenom dny, nicméně jak rychle se válka bude ve skutečnosti šířit, to ukáže čas. PF 2012

Co piješ?

Kocáb to už jenom dneska všechno zaplatil.

Ten slovenskej buzerant by tak něco zaplatil. Vždyť léta vyssává z "naší" ČT peníze ve velkém. A´T táhne na Slovensko, tam by mu ale nasrali a udělali by dobře. Ten buzerantskej ksindl se tu roztahuje čím dál víc.

Kdyz ho chteli dovlect zpatky.

Nebo tu neco neni a privadi se to.

Stekajici pes a zmoudrela prikivujici drzka

byl důstojným rozloučením, tohle už je úchylná trapárna

Lidé málo truchlili? Čekali jste Severní Koreu? Náhodou s květinami to byl skvělý nápad a Hradu a ostatním nýmandům se líbit nemůže.V tom je ten vtip.Lze pouze závidět, plivat a prskat, někdo prostě nepřekvapí nikdy.

Měli přiložit ještě Dášu a všechen ten hnůj vč. zloděje Kocába a úchyláka, podvodníka a lháře Černého (kde je pravda a láska?), vaklopit do moře, ale hodně daleko od břehu.

samozřejmě vyklopit.

Nepreji mu ani klid, ani vence, ktere maji pokryvat hrob. Vybrat si pave Silvestra k projizdce na ovencene lodi kradenymi venci, ktere byly venovany mrtvemu, je vrchol cynismu a nevkusu, urazka Havla. Poradatele toho trapneho funusu kytek delaji ostudu celemu narodu. Hure to skoncit nemohlo.

HAVEL UŽ JE NEZAJÍMÁ,ŽE BY TAKHLE BRZY NA NĚJ ZAPOMĚLI DOBYTEK JEDEN MALOMĚŠŤÁCKEJ.

Naši reportéři museli všichni studovat v Plzni nebot úroven informací zdělujicí naše media katastrofalní. Takže první informace zněla už v novém roce nebude zaměstnanec dostávat za práci v noci příplatek. Skutečnost: § 116 Mzda za noční práci Za dobu noční práce přísluší zaměstnanci dosažená mzda a příplatek nejméně ve výši 10% průměrného výdělku. Jinou minimální výši a způsob určení příplatku lze sjednat jen v kolektivní smlouvě Druhá informace zněla že zaměstnanec nedostane za práci přesčas příplatek a nebo že nedostane zaplacený vůbec. Skutečnost: § 114 Mzda nebo náhradní volno za práci přesčas (1) Za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo (dále jen „dosažená mzda“), a příplatek nejméně ve výši 25% průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku. (2) Neposkytne-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno v době 3 kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době, přísluší zaměstnanci k dosažené mzdě příplatek podle odstavce 1. (3) U vedoucích zaměstnanců může být mzda sjednána již s přihlédnutím k případné práci přesčas, je-li současně v rámci limitu práce přesčas v kalendářním roce stanoveného v §93 odst.2 sjednán rozsah práce přesčas, k níž bylo přihlédnuto. V takovém případě dosažená mzda a příplatek ani náhradní volno podle odstavců 1 a 2 nepřísluší. A tak bychom mohli pokračovat, jediné co je dle zákoníku práce jisté je to že živnostník nemůže své jediné servírce říct že nemá nárok na příplatek za práci přesčas a že nedostane příplatek za práci v noci. S pozdravem a přáním spokojeného roku 2012 se loučí Radek.

Ten květinovej křižník se zadním náhonem je boží :-)

Hele a není v tom křižníku schovaný dělo? Jeho výstřelem by se mohlo začít nanovo. :o)

Jasně,že je,lafeta je pod věncema :-)

Velká lednová revoluce. :o)

jaké měl číslo trenýrek?

Teď bude pár dní klid,do Hamburku je to daleko !Kdy pitně vhodí Václavovy parohy do vln se neví ? :-)

trapný život, trapný konec loutky...

Jsme národ trapných šašků !

Stud ona nezná.

zadarmo a ta hovada mu na to skočila. Havel mu neleží ani v p-deli.

Jak se jinak elegantně zbavit kytic a věnců? Ale jestli to na sypou do Labe i s květinami umělými, stuhami a dráty ve věncích, příroda pěkně zapláče.

Jsou to prasata.

Mám takový dojem,že za nás občany dělají politiku ve státě pánové Černý, Kocab,Fenič a jim podobní,já myslím, že to už stačilo času na ty jejich mozkové výplody měli dost a už to vše obtěžuje slušné přemýšlející občany. Nemusíte je vodit za ručičku oni se rozhodnou samy.

Mám takový dojem,že za nás občany dělají politiku ve státě pánové Černý, Kocab,Fenič a jim podobní,já myslím, že to už stačilo času na ty jejich mozkové výplody měli dost a už to vše obtěžuje slušné přemýšlející občany. Nemusíte je vodit za ručičku oni se rozhodnou samy.

a ještě jste zapoměl na Kocába.

Je takové staré přísloví: Čím víc se do hovna šlape, tím víc smrdí. Tak už by se snad s tím mohlo skončit, než se všichni v tom smradu udusíme.

Máte pravdu.

Bohužel on za ten smrad nemůže ,ale ta jeho husa.

Rada pro majetne duchodce.Nebrat si mladou picu,dopadnete jak Havel.

Proc tolik teatralni reklamy? Mohli by vedet, ze kvalitni ''zbozi'' reklamu nepotrebuje.

estráda pokračuje. Veškerá úcta a pieta se vytratila.

A ještě chvíli potrvá, ještě se bude ukládat urna do hrobky.

Květo. nezapomeň že jsi zabloudila na stránky tzv.Parlamentních listů , což je ta největší novinářská žumpa vedená šéfredaktorem Petříkem, hlásnou troubou Hradu.To víš - koho chleba jíš, toho píseň zpívej. A stejně...proti třem stům exkrementům na těchto stránkách stojí milion zapálených svíček.

Ty naivo.Vsadim se ze tady kazdy kdo zapalil svicku , prihodil olej do ohne.

Dělají si Silvestrovský mejdan.Jsou to ubožáci.

Jak mi tvrdila redaktorka s České televize a všichni máme sklonit hlavu před velkým velikánem. Nazdar v novém roce.

Ty jsi národ????????????

To jsi vedle jako jedle.

sere pes!

30 pripadu majora Zemana-dil21 Cesta do Hamburku

A pan Kanyza se toho konecne dockal v realu.

Člověk opravdu žesne kam až může dojít lidská hloupost. Černý a Kocáb se chtějí na úkor Havla zviditelnit.Sprosté!

Kdybys viděl kdo všechno se na tobě přiživuje, tak by ses poblil Václave.

Nebylo by to po prvé, ale zaplať pánbůh naposled!

Já to myslím upřímně.

myslím to házení umělých květin do vody.Odpoledne šel na JOJ+ seriál a tam ukazovali v moři moře plastů o velikosti Texasu, které se nezlikvidují ani za několik století a budou se postupně rozkládat na jedovaté látky,které budou život v moři ničit.Stojí ten Havel a zviditelnění se Kocába za tohle???

SLOŽENKA NA ZAPLACENÍ VYČIŠTĚNÍ KORYTA PO TĚCH HAVLOVSKÝCH PRASATECH,PÁČ TA SEBRANKA IDIOTŮ TEN BORDEL PREJ POŠLE DO MÓŘE..

Co je tak sloziteho na nahazeni kytek do vody. Kvuli tomu nemusi stekat pes.

Treba si prinest i mociciho psa.

Je nejaka lokalni pre prazaku o kulturnost jejich prahy. To mizim.

Akorát ji děvčata házejí z mostu po řece bez doprovodných lodí.. napijí se potom také skoro všichni.. a na Smrtku si také ani nevzpomenou.. ani na komedianty blízké a nejbližší.. i když se ta komedie organizuje kvůli jim.

A co čekáme od toho šaška Kocába.I takoví lidé nám vládli a vládnou.Jsme národ Švejku.

Helé ! Nech toho Michala, on je umělec a každej správněj umělec je trochu ujetej !Nó! Michal trochu víc,fakt....

Email "Není třeba komentáře"Byl poslán,protože je vtipný.Adresáte,škoda že jste jiný,než jste se zdál,zklamal jste,šlo jen o diskutování,to odmlčení mě urazilo,ale už je to v pohodě.Přeji pěkný r.2012

Veškeré invektivy na bývalého presidenta,ať trefné,či blbé jsou nic proti tomuto nápadu ! To musel vymyslet buď nepřítel zesnulého, nebo totální blb!Ačkoliv jsem ho jak se dnes módně říká "nemusel",tak tohle bych mu nepřál !!!Myslím, že souběžně probíhá nějaká zlodějna,která je tímto "odkloněna" mimo pozornost. Copak to asi bude ? Zdravím

Toto bláznění kolem p.Havla, je ukázka závádění kultu osobnosti.

asi Jižní Korea v malém.

odkud píšete? že by Mlhovina Andromedy?

Někdy méně opravdu znamená více - věř tomu

...

Prásknu to! No přece Foldyna ! Dostal na to dotaci 500.000.-To čumíte co ?

Kdo to vlastně byl ?

No byl to chudák, který se musel celý život snažit vypadat jinak, než jeho předci.To není žádná sranda žít s vědomím, že táta fandil Hitlerovi !Peníze taky potřeboval,no a tak žil jak se dalo!

když v TV ukazovali tu plavbu, tak to vypadalo, jako když remorkér tlačí vanu plnou odpadků někam na skládku za město. Prostě hrůza nedůstojná každého mrtvého...

Němci nám sem navezli odpadu dost, tak jim aspoň nějaký vracíme.

Ano,ano! Proti odvozu jakýchkoliv odpadků do Děčína jsem zde protestoval!

náhodou jsem to pustil a hned jsem to zas opustil, ale dojalo mě to k slzám, ten remorkér mi totiž připadal také, jako v posledním tažení, i když tlačil, tu rez tam snad pěstovali jen pro tuto příležitost

pomatená babka havlofilka by měla dostat u příležitosti dopeklavzetí havla zdarma vstupenku na loď - když je dotejkaná havlem

a od té doby se nemyla. To mi připomíná pubertální léta mé dcery, když jí políbil Peter Nagy tak si týden odmítala mýt obličej.

a s ní všechny pražské luxusní kurvy v důchodu, co jsou taky havlem dotejkaný

Autorka článku je zřejmě duševně méněcenná, jinak by tohle nemohla psát. Fuj!

"Pět neděl v balónu a 20 tisíc mil pod mořem a bude to dokonalé".

To je nápad soudruzi ! Hurá na to!!!

az NAM Modrym skape nas otec zakladatel profesos V.Klaus tak my budem mit trachtace my ho svezem na Matejsky na loknesce a placky z cele Prahy budou zadarmo plakat,lomit rukama,lkat celej tejden i v noci na tri smeny. A ne lod tady v te kaltne.

Hele strejdo!Nehraj si na ekonoma,kdaž píšeš jako Němec narozenej v Ugandě!!!

Ja STUDOVAL v PLZNI s Rapkovou a Bendlem a za mnou sedel Jancik my ODSaci mame glejt ze z Plzne.

že možná i on odplaval. Měli ho nechat projet i s kytkama do moře. Hawell si do smrti neuvědomil kolik lidí jeho moc udělala nešťastných.

...kteri nevi co je pieta. Chudacci.

Stepane jdi uz z narizenou pietou za toho zmetka do prdele

Přeji hezký rok 2012 bez Havlova přízraku.

Kde jsou aktivisti s protestními transparenty za snižování uhlíkové stopy? Kvůli jednomu dědkovi hořelo tisíce svíček a teď ne jedna, ne dvě, dokonce ani ne tři, ale hned čtyři lodě plují a z toho jedna až k s.l.o. Jak to, že zelení aktivisté nespočítali uhlíkovou stopu a neoznačili plavidlo za "zbytečně velké auto"... pardon, dopravní prostředek?

si dám až bude klid od toho zasr.... Havla!

cizinci ty květiny skupujou!

:-)

Vynikající upgrade "Lodě komediantů". Duo autorů nepochybně vejde do historie, již teď rozsáhlé.

No a je klid. A za měsíc ani pes neštěkne.

Nevěřím, ale taky bych si ti přál!

zvedla kotvu a za zvuků Händlovy Vodní hudby k ohňostroji opustila přístaviště. Fanfáry vuvuzel, bourajících brány Jericha, vystřídaly tklivé tóny v podání souboru Bambini di Praga, které dodaly celé akci náležitou barokní atmosféru, kterou jsme naposledy mohli na Vltavě viděti u příležitosti svatořečnění Jana Nepomuckého. Všechna čest organizátorům a uměleckým režizérům akce, která v moderním světě nemá obdoby. Jedno oko nezuůstalo suché!

Sláva Kocába hvězd se bude dotýkat!

Kocáb, kámoš cigánů, by měl radši kolíbat mulata a dát pokoj. To je taky kanec, který jenom zahýbal manželce.

To by i Hieronymus Bosch čuměl,že ho budou češi napodobovat alegorickou lodí :-)

Jsem zvědav,jaký pomník dá postavit Kocáb Havlovi.Cikánům slíbil postavit pomník za desítky miloonů z bývalého prasečáku,ale nějak mu došly prachy.Tak snad dá ze svého na Havla.Jinak jsem rád,že už je ten křivák tam,kde je.

přijde Nový rok a jako každý rok nové a vyšší daně modrobolševické korupční vlády zločinců .. máme co slavit , pravice rekordnězadlužuje, korumpuje,a ještě zvyšuje daně občanům vyšší DPH zdraží léky,knihy,všechno, vyšší daň za uhlí , zvýšení ceny dálničních známek, umožnění obcím zvyšování daně z nemovitosti, zvýšení daní z odvozu odpadků o 100 %, zvýšení soudních poplatků o 100%, zrušeny doplatky VZP na léky na 105 typů nemocí ,nové daně za plomby ,zvýšení daně za pobyt v nemocnici,nové daně za sádry, chystané školné na VŠ ,zvýšené poplatky za školky, zrušení slev u ČD pro důchodce, zvýšení ceny režijní jízdenky o 1000% do roku 2014, zvýšení ceny zápisu do katastru nemovitostí o 100% ,vyšší daně za tabák ......................... a tohle zvyšování daní a zavádění nových daní tu předvádí korupční zločinecká vláda modrobolševiků každý rok ,každý rok rekordně rozkrádá státní rozpočet a sekárekordní dluhy ....takže s radostí do chudoby s modrobolševickou mafií zlodějů

Bude se klonovat !!! Za dva roky po Česku bude pobíhat tisíce malých zrzavých ráčkujících chlapečků !!!Mozek Velikána se nedochoval,respektive ze zdi šel špatně seškrábat,nemohl být tedy zvvážen a porovnán s jinými Velikány !!!

A kolik bylo vstupné na ten tyátr?

SADARMO,válet patníkem,no nekup to :-)

Sice financuje rád, ale z našich peněženek. A nejraději sebe!

taky za to dostane vyznamenání

Ďula ? :-(

že naše země není velká třeba jako Rusko a Labe dlouhé jako Volha. To by odplaval z našeho území až někdy příští rok na podzim !!!!! :-DD Komedie, jaká nebyla ani před ´89.

možná, že by mu museli nasadit brusle

Na takovou vypatlaninu přišel patlal Černý s jeho Entropa,chytil se toho další zloděj Kocáb z Trendu a posvětila to hérečka Veškrnová co byjste chtěli.Vždyt to jsou géniové a přihřáli si polívčičku na účet mtrvého. Hlavně se zviditelnit měla to přenášet televize!

Jakápak hérečka, kurva je to!

proboha kdy to skonci zazil jsem Stalina a rikalo se postrane jaky je to kult ale co je dnes se neda vubec srovnavat nehlede nato ze mame vzadku vsi akorat nasiraj lidi

Květiny do moře, Havel do koše a stát do prdele. Havle děkujem.

Existuje spousta pomníků vojáků rudé armády, kteří osvobodili tuto zemi od zkurvených Němců a jejich fašismu. Za to to zde Němci napáchali se jim Havel omluvil. Všechny květiny měly být dány právě těmto vojákům rudé armády. Ti se o naši svobodu zasloužili víc než ukurvený hloupý a bez myšlenek sprostý Havel.

souhlas

Ano, to je dobrý nápad. A do koše s Havlem hodit i toho pošuka chodícího na hřbitov vyrejpávat hvězdičky z těch hrobů.

Dávám ti plně za pravdu.

Kde zůstali naši Zelení? Je možné vyvážet beztrestně odpad (byť květinový) do moře, které ani není naše? Navíc, věnce nejsou jen květiny, ale i dráty.Zase jednou Kocáboviny!

kde se ve skutečnosti nemůže namačkat najednou ani jedna stovka plaček... |Snad jedině vidina tučného hovnoráře mohla přimět redaktory k tomu, že průběžně 95% z nic lhalo jak když tiskne o počtech lidí atd atd. Zde s určitostí Bakalistán vysoce předehnal smutniče z KLDR , ale to je přeci jeden z našich národních rysů, když někomu pro hovno lézt do prdele, potom řádně nalubrikované a řádně ověnčené svíčkami a květinami ( týden starými...) . Zřejmě bude založena nová tradice nekrofilních lidových zábav,jejichž konec aktuálně s Havlem nemá zatím ani náhodou končit. Lhář, zloděj a tajtrdlík kecáb jistě plavbou do Děčína něco dalšího vymyslí svou ploskolebkou. PS.: není na pařníku, který veze dažmáru, kecába a spol. zřízena i přenosná sauna,kdyby snad začaly zamrzat různé tělní otvory...) .

pondělí květiny doplují do moře?

škoda, že nejsou záplavy roku 2002, pak by úžastníkům patřila za úžast i medajle za otwahu... Jako průvodní hit na lodi Primátora Ditricha by měla znít nepřetržitě slavná píseň : "Plují lodi do Malagy ..... plují lodě na vše strany..... ale neveze mne žádná z nich" .... žuch .-..). --- Po hadráku se z Německa do Bakalistánu vozily tisíce tun odpadu díky odéesesáckým podnikatelům , úspěšným privatizátorům..ve většině tento odpad nakonec byl likvidován za peníze poplatníků a ODSS shrábla dividendy za hory bordelu z Německa. Ovčani na čele s kecábem se jedou znovu omluvit Posseltovi za okupaci Německa ve druhé sv. válce a když oni do nás shnilým toxickým bordelem z popelnic, MY DO NICH VĚNCI A RŮŽEMI..Z POHŘBU OMLOUVATELE A PRAVDOLASKAŘE. Jsme oryžynelní a světoví díky našim "umělcům" jako vždy , snad i ta Entrouba vylitá ze zbytků svíček by měla být vysoká alespoň 3 metry i kdyby na sůl na posyp silnic nebylo. Dobeš by měl ihned objednat za 100 milionů nových učebníc dějepisu, aby plavba za Jordán s kytkami na pondónu nezanikla ve víru dalších HUMANITÁRNÍCH BOMBARDOVÁNÍ, nejen na Kaddáfího zem...

Na Islandu je s vdovou čekáme koncem ledna !

a havla hodí do moře to je nespravedlivý, nemělo by to být obráceně

stejně tak byl prázdnej penál v kostele i na lafetě ,Veškrna "zapoměl" přijít na vlastní funus :-)

Hovno. Je v mrazáku Saša ho bude do jara píchat a pak ho spálí v mladých kopřivách!

Bude se klonovat !!! Za dva roky po Česku bude pobíhat tisíce malých zrzavých ráčkujících chlapečků !!!

Pokusy zachovat jedinecny genofond probehly uz pred lety. Prihlasilo se mnoho dobrovolnic k umelemu oplodneni. Protoze sam VH s temito postupy nesouhlasil, probehly tyto akce bez jeho vedomi. Bohuzel deti, ktere obe otehotnele zeny porodily, vykazovaly nezvykle snede rysy. Pozdejsi setreni ukazala, ze VH mel v ejakulatu jen tzv. mrtve spermie a obe deti byly pocaty ze spermatu Hashima Thaciho, ktery je zaslal jako podekovani za Havlovy zasluhy o Kosovo. Nicmene pani M. Olbrightove se, diky jeji nesmirne autorite, podarilo odebrat zivy ejakulat VH, jez byl prepraven ihned specialem do USA k oziveni spermii, ponevadz "voni s tim delaj a hrozne, hrozne to umej". Tak vsichni drzime palce. Jen skoda, ze nam pani Dagmar uz mezitim odkvetla.

V těch věncích a další pietní výzdobě je spousta PVC a jiných plastů, které se budou ve vodě rozkládat stovky let. Organizátoři akce znečistí moře, a ještě se k tomu s velkou slávou hlásí. Doufám že orgány v souladu se zákony na ochranu životního prostředí zakročí, když už neprotestují alespoň ekoaktivisti.

Bo tě trefí šlak,když mě trefí šlak,tak už za Vaškem těžko můžu jet.Ty jsi ostravak,tak to většinou napíše člověk z našeho kraje,tak nazdar krajane,pěkný r.2012.

Tahle autorka tohoto článku Jana Šulcová je největší póvl, co kdy byl na mediální scéně, co pane Miloši Zemane? Už jenom nadpis článku vyjadřuje co je tato "dáma" za krávu. Do kterého typu ses ty čůzo asi zapojila. "Sebemenší upomínka, fotografie či nápis neupozorňoval na to, koho plavba připomíná", to ti krávo nestačily ty věnce a kytky? Po tobě ty huso, Jano Šulcová, neštěkne ani pes. Díky panu presidentovi, můžeš psát takový sračky do Parlametních listů, ale teď bohužel. Doufám, že tento článek někdo kompetentní napadne u soudu a tato kreautura "novinářky" se bude zodpovídat. Hnus a ostuda Parlamentích listů. Docela bych řekla, končíte.

Květuš tvoje pusa je žumpa... Jseš sprostá čubka, která kritizuje a píše sprostě....

Květo. nezapomeň že jsi zabloudila na stránky tzv.Parlamentních listů , což je ta největší novinářská žumpa vedená šéfredaktorem Petříkem, hlásnou troubou Hradu.To víš - koho chleba jíš, toho píseň zpívej. A stejně...proti třem stům exkrementům na těchto stránkách stojí milion zapálených svíček.

Květo. nezapomeň že jsi zabloudila na stránky tzv.Parlamentních listů , což je ta největší novinářská žumpa vedená šéfredaktorem Petříkem, hlásnou troubou Hradu.To víš - koho chleba jíš, toho píseň zpívej. A stejně...proti třem stům exkrementům na těchto stránkách stojí milion zapálených svíček.

Ten povl si tady ty ! Zahalená do jména Květa ,někdy Vlasta jak je potřeba a tvoje potřeba je udávat ale ty nejsi kompetentní " Každý může podat žalobu ale to by jsi nesměla být ten strašný povl ty ! Co napsala tak strašného ! Pravdu " Už toho divadla máme plné zuby ! a Děkuji paní Šulcové,jste na pravém místě,ale je vás málo !

Květuško, jestli vám došly prášky, tak některá lékárna má jistě pohotovost. Co kdybyste rozčilením exla zrovna na Silvestra, to byste konec roku zkazila rodině na roky dopředu!

Ježišmarjá děvče, kdo ti to udělal? Tak si z toho nic nedělej. To víš, všude je něco. A kolikrát jsou na tom lidi huř, než ty. Ale když budeš držet hubu, možná si nikdo ničeho nevšimne. Držím ti palce.

Květo vy jste bblá nanda neuznaná!

Květo ty si ale kráva

Anonyme, takového vola jako jsi ty si snad ani kráva nezaslouží.

Květo jsi blbá a zaslepená husa! Noc víc. Na novinářku nemáš.

Kurvil se dvěma manželkám,chlastal jako prase a vožralej si lámal žebra v cizích zemích na spanilých jízdách po světě !Jako poslední prezident přísahal na bolševickou Ústavu,aby zachránil komunisty před kriminály a ztrátami nekradených majetků a jako třešničku na dortu jmenoval premiérem echtkomouše Čalfu !Za účelem osobního zisku zneužil svojí funkce a prolomil Benešovy dekrety !Zaslepen mrzkým chtíčem vyhodil milující bezbrannou fenku Ďulu z bytu,aby mohl šoustat hérečku a její boxérky,což udělá jen nefalšovaný lidský zmetek !Vynalezl humanitární bombardování civilistů !Podvedl sprostě deset milionů lidí,kteří mu věřili !

A obklopil se vesměs komunisty, protože to tak od počátku měli domluvené

Způsob, jakým se Václav Havel dostal k majetkům svého strýce a děda, je zahalen tajemstvím. Jeho strýc Miloš Havel byl po válce označen jako kolaborant a jeho majetek znárodněn podle Benešových dekretů. Proto se na něj klasické restituční předpisy o navracení majetku ztraceného po roce 1948, nevztahují. Václav Havel přesto jako jeden z prvních dostal veškerý majetek, o který požádal. O pozadí Havlových restitucí se nikdy nemluvilo a žádný novinář se jimi netroufl zabývat. Ještě dnes je Havel pěstovanou ikonou sametové revoluce a falešného sametového „národního obrození“. Restituce příjemně postihly řadu disidentů z Charty 77, a ti chartisté, na které nic nezbylo, si dokumenty k restituci alespoň padělali. Učinila tak Havlova spolupracovnice a disidentka z Charty 77 Marta Chadimová, jejíž restituční podvod s nemovitostmi na Loretánském náměstí v Praze byl však bohužel odhalen a před odsuzujícím rozsudkem jí zachránila jen milost jejího přítele z Charty 77. Restituce Václava Havla proběhly však tiše a úspěšně. Upozornit na to, že prolamují Benešovy dekrety a jdou hluboko za stanovenou restituční čáru 25.2.1948 si nikdo netroufl a netroufá si tak učinit ani nyní. Lze přitom konstatovat, že právě Havlovy restituce byly jedny z průkopnických v tom smyslu, že prolomily Benešovy dekrety.

Ano! Soudit a odsoudit tyto rozvraceče naší krásné země. Budeme žádat pro tuto drzou redaktorku nejméně trest smrti!

Tahle autorka tohoto článku Jana Šulcová je největší póvl, co kdy byl na mediální scéně, co pane Miloši Zemane? Už jenom nadpis článku vyjadřuje co je tato "dáma" za krávu. Do kterého typu ses ty čůzo asi zapojila. "Sebemenší upomínka, fotografie či nápis neupozorňoval na to, koho plavba připomíná", to ti krávo nestačily ty věnce a kytky? Po tobě ty huso, Jano Šulcová, neštěkne ani pes. Díky panu presidentovi, můžeš psát takový sračky do Parlametních listů, ale teď bohužel. Doufám, že tento článek někdo kompetentní napadne u soudu a tato kreautura "novinářky" se bude zodpovídat. Hnus a ostuda Parlamentích listů. Docela bych řekla, končíte.

Květo, nechte si ty kydy pro sebe. Nikdo není už zvědavý na hysterické šmudly.

Kurvil se dvěma manželkám,chlastal jako prase a vožralej si lámal žebra v cizích zemích na spanilých jízdách po světě !Jako poslední prezident přísahal na bolševickou Ústavu,aby zachránil komunisty před kriminály a ztrátami nekradených majetků a jako třešničku na dortu jmenoval premiérem echtkomouše Čalfu !Za účelem osobního zisku zneužil svojí funkce a prolomil Benešovy dekrety !Zaslepen mrzkým chtíčem vyhodil milující bezbrannou fenku Ďulu z bytu,aby mohl šoustat hérečku a její boxérky,což udělá jen nefalšovaný lidský zmetek !Vynalezl humanitární bombardování civilistů !Podvedl sprostě deset milionů lidí,kteří mu věřili !

Ježišmarjá děvče, kdo ti to udělal? Tak si z toho nic nedělej. To víš, všude je něco. A kolikrát jsou na tom lidi huř, než ty. Ale když budeš držet hubu, možná si nikdo ničeho nevšimne. Držím ti palce.

Kabrhelová,když jste blbá,tak asponˇ držte hubu.

Ta naše je prý demokratická.

vláda mafie ODs,TOp,VV,(i Ods,kdu,zel) je PROKORUPČNí,zločinecká co udělala vládní mafie ods=top=vv pro rozvoj korupce zabránili přijetí zákona o korunním svědkovi - zabránili přijetí zákona o prokazování majetku bohatých mafiánů - zabránili projednávání korupce Vondry Promopro - - zabránili progresivnímu zdanění - zabránili přijetí zákona o odebírání rychlotitulů co udělali dřív: - odmítli zrušit korupční anonymní akcie -odmítli už i tak osekaný Pecinův protikorupční balíček modrobolševická mafie je zdrojem i ochráncem masivní korupce a díky nim ČR přichází o stamiliardy ročně ----------99% korupce = modrá mafie

Až budete vládnout vy, tak to dejte klidně do pořádku, ale teď akorát držte držky a pracujte, levičáci!

To snad konečně znamená šmytec s těmi opičárnami.

Kdepak, Havel bude věčný (tedy i v Celetný ...). Něco jako Lenin, víš?

Aby po nás potom nechtěla EU zaplatit pokutu za znečištění moře povadlýma květinama.

ŠAŠKÁRNA A ZATU SI NIC NEKOUPÍME.TAKTO SE VYHAZUJOU PRACHY KDYŽ JE KRYZE.

Tak to je docela dobrá zpráva, co čekali. Lidi se tam přišli zadarmo povozit, případně nažrat a ožrat. Měli jim to tam poblít a bylo by vymalováno. Jak jinak uctít památku vlastizrádce a válečného štváče.

Zapoměl jsi na paroháče,vole :-)

Po 20 ti letech od vzniku republiky z roku 1918 se ukázalo, jak hloupý koncept TGM prosadil, když rozbil monarchii. Po 20ti letech od r. 89 jsme splakali nad rozkradenou republikou komunisty, kterým dal Havel zelenou, když ho jednohlasně zvolili prezidentem v r. 89. Závěrem je zapotřebí Čechům říci, že za posledních 93 let jsme neměli žádného politika, který by nás dostal výš. Rozbitím monarchie v r. 1918 nastala devastace všech hodnot v Čechách. Dokud si to Češi neuvědomí, tak nikdy nebude v Čechách lépe. Masarykovo Čechoslovakismus jako hradba proti Českým Němcům vedla jak k nespokojenosti u Slováků, tak i Českých Němců a nakonec i Rusínů z Podkarpatské Rusi. Devastace duší Čechů byla tím nejhorším, čím nás zasáhl Masarykův nástup. Kdo chce pochopit, tak pochopí, ale tvrdohlaví Češi jsou mistry v demagogiích.

To se ví! Masaryk byl jeden z prvních moraváků, kteří se v naší národní politice okamžitě nebo později zapsali černým písmem. Stačí se podívat, kdo to tu všechno organizuje dodnes. Jsou to stále oni, ambiciózní a bezzábranoví moraváci. Je to ale i naše české chyba. Oni jsou ale drzejší.

Duka s Vlkem přemýšlí jak urychlit svatořečení Havla. V době krize,ke které přispěl hlavně Klaus a Havel jak privatizaci tak zavřením zbrojního průmyslu (USA),tisíce lidí šaškuje jak v Severní Korei.To je skutečně nejdůležitější téma pro současnost a budoucnost země.Po odchodu z hradu se jen občas objevila zprávička že je nemocný a po smrti je najednou nenahraditelný a kašpárci v něm objevují modlu,idol.Brzy budou sbírky na sochy jak sedí Havel na pivním sudu,nebo jak přikuluje majetky kámošům,hlavně Schwarzenbergovi.Ochlasta,kuřák,děvkař a kavárenský povaleč,vhodný idol do dnešní doby a morálky.Na pontonu a lodích měl být Klaus,vláda,parlament,senát a plout a plout do oceánu bez návratu.

lepší veselici na poslední den v roce Kocáb nemohl vymyslet,z Vaška udělali šaška.ŠŤASTNÝ A VESELÝ NOVÝ ROK 2012.

Ať žije Havel, volali lidé z Karlova mostu

Já tam byl s šoufkem močůvky a dost lidí kolem mne na lodě chcali. Byla zima, srát nešlo.

Ti samí takhle vyvolávali i Klému,to je tradice :-)

Bože,takovou debilní,hloupou,zcestnou kravinu může vymyslet jenom vypatlaní,slabomyslní,tupohlaví,současní vládní politikové,za asistence pitomých pražanů!!! Chyběl ohňostroj,ale ten bude večer na jeho čtrnáctidenní výročí jeho skonu. Tento národ je snad už morálně zdegenerovaný,tímto zhnilým,současným politickým bahnem

Palivec, jste nějak mimo. Tuto akci neorganizovala ani vláda, ani pražané, ale nejbližší přátelé Václava Havla, aby se mohli beze svědků opít do němoty.

... a za státní prachy!

Pozůstalí,ti to nezaplatí.Tento tiátr organizuje současná vládní garnitura,aby bylo jasno!!!

KAM zmizely Příjmy ROZPOČTU ? a proč tu mají bohatí daňový ráj? 230 mld ročně ztráta příjmů rozpočtu čr snižováním daní a pojistného korporacím , mafii a vysokopříjmovým pouze za 3 roky deformy ......= PRAVICE o tyto peníze okradla rozpočet ČR http://www.youtube.com/watch?v=TLoUl1Pp2bw&feature=related ----------------------------------------------------------------------------------------------- podle odhadů TI v systémové korupci jen na předražených státních zakázkách modrobolševici rozkradou 100-200 mld korun ročně (knettig,drobil,venclík,Lto..) ------------------------------------------------------------------------------------------------------ v šedé ekonomice zcela podporované vládou korupční vládou modrobolševiků ukradnou ročně za 300 mld korun ------------------------------------------------------- takže ke stamiliardovým přebytkům státního rozpočtu stačí rozbít mafiánské struktury modrobolševiků v justici,policii,masmediích ,zavést demokracii a za korupci je trestat + vrátit daně korporacím a vysokopříjmových na úroveň roku prosperity 2006

A zítra můžou vybírat na chudý a postižený, který jeho politika uvrhla do bídy. Hnus.

Daňová deforma mafiánské špíny zločinců právě zrušili daně z dividend a okradli takčr o 9mld ročně , ale nevadí zvýšením daní občanům to částečně doženou jen namátkou letos zvýšili soudní poplatky, ceny za zápisy do katastru nemovitostí , umožnili obcím jakékoliv zvyšování daně z nemovitosti , zdražili ceny dálničních kuponů, přestali platit léky na 105 druhů nemocí ,zvýšili daně za den v nemocnici, zavedli protiústavní placení výkonů lékařské péče,platby za plomby Odvody zaměstnavatele za zaměstnance na sociální a zdravotní pojištění snížení o 1,5 procentního bodu ...... Sníží se strop pro sociální pojištění na čtyřnásobek průměrné mzdy, pro zdravotní pojištění zůstane na šestinásobku............... Změny při prodeji cenných papírů Předmětem daně nebudou příjmy z prodeje cenných papírů, pokud nepřesáhnou 100 000 korun ročně........................... Od daně z příjmů budou osvobozeny dividendy a jiné podíly na zisku............ http://www.novinky.cz/domaci/254568-prehled-jake-zmeny-prinese-danova-reforma.html Bohatým ,vysokopříjmovým, podnikatelské mafii snižují daně a pojistné a vše zaplatí střední třída, chudí,nemocní ,důchodci

A ten člověk zřejmě za štěknutí nestál.

Podívej se do zrcadla,abys věděl jak vypadá "chytré"prase před porážkou.

ty se tam nedívej bo tě trefí šlak a pojedeš za Vaškem.

Tři věci posilují dobrou náladu: sebevědomí, dvoření a opilost.

Anonyme bacha,aby jsi mel v pondeli na chleba

A ty vyraž do Perlovky o něco dřív, ať si vyšukáš i na buřta.

To je vrcholný dvojlístek našeho umění !

Něco jako Besser ministr kultury. :o)

Národ vzorňáků, nikdo nezachlastal, nikdo nezahnul.

a otom je dobré čist.Take bych rád četl knihu Bouře od polanského,jenže ji někdo vykoupil kompletně celý výtisk i práva kdo asi?! Bylo tam prej nápsano jak havlova rodina napomáhala nacistum a proč jim byl zabaven majetek benešem

no tu knížku od mandloví chtěl taky zakázat, popisuje tam jal k havlům chodul Heydrich a houpal ho na klíně a ty večírky co havel pro gestapáky pořádal

Pokud vím,tak V.Havel říkal strýčku Konradovi Henleinovi.

Jak , že se to přesně jmenuje ta kniha ?

http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/7150-tajemne-restituce-vaclava-havla.aspx

http://afinabul.blog.cz/1112/fotky-roka-2011

Kurvil se dvěma manželkám,chlastal jako prase a vožralej si lámal žebra v cizích zemích na spanilých jízdách po světě !Jako poslední prezident přísahal na bolševickou Ústavu,aby zachránil komunisty před kriminály a ztrátami nekradených majetků a jako třešničku na dortu jmenoval premiérem echtkomouše Čalfu !Za účelem osobního zisku zneužil svojí funkce a prolomil Benešovy dekrety !Zaslepen mrzkým chtíčem vyhodil milující bezbrannou fenku Ďulu z bytu,aby mohl šoustat hérečku a její boxérky,což udělá jen nefalšovaný lidský zmetek !Vynalezl humanitární bombardování civilistů !Podvedl sprostě deset milionů lidí,kteří mu věřili !!!

Teda, ty máš dost. Skoč si pro prášky a alou do klece. Tohle je na dlouhou léčbu.

Je to napsané velice natvrdo, ale zkuste to ještě jednou přečíst a pokuste se, sám pro sebe, něco z toho vyvrátit. Nějak to nejde, že?

Státní smutek měl být minimálně 1 týden, měla se držet hodina ticha a breku, všude měly vyset černé fébory (pohádka o smutném království), houkat sirény, kondoleční knihy na všech úřadech, školách a firmách, zrušeny všechny kulturní akce atd apod ps.: Jako když ukřižují, ubijí, upálí Krista, Budhu , Kunfucia, Mohameda, Mojžíše, Dia (Zeus), Svantovíta a Thóra dohromady

Už to trvá 14 dní,kulku do hlavy si vpálil 18.tého :-)

Konecne nekdo napsal pravdu.To to ale trvalo.

To jste nevěděli?

KDYŽ TAM ŽÁDNEL PES NEBYL.

byl. neviditelnej.

Schválně si tipněte,jak dlouho ještě budou ty poslední akce trvat :-D.

Vysypou věnce do moře a na zpáteční cestě se opijí a tím to taky skončí. vždyť cesta do Hoamburku je jenom zástěrka pro havlisty, aby se mohli oslavit konec a opít se bez Svědků. Až se vrátí, některý z nich se v opilosti pochválí, jak zapíjeli umrtí Havla. Nic jiného to není.

ještě tak pět let ...

Do příští revoluce , ale ta nebude sametová.

Pietně !!! Špaček,Kocáb,Šípek,Černý,Bolek a další "spoluatoři" vzdají čest zduřením !!!

A až se vožerou, všichni Dášu vošukaj s černými prezervativy.

Copak, že s ním tak cestují po světě? Nikde jim ho nechtějí pochovat v posvěcené půdě? Nedivím se. Tak ať zkusí kafilérku.

Co Ty o tom víš, Ty píčí chlupe.

Kdyz on Havel chtel ze vseho trochu.Nejak se pri tom popletl a udelal kapitalismus s komunistickym vedenim.Jenze ono to nefunguje.Ale zato jsme rarita ve svete.

Rarita jsi leda ty a tobě podobní tupci.

Máte pravdu, Lve Nikolajeviči:-)))

Na Tolstoje jsi chudy duchem.

Míněn byl Lev Nikolajevič Myškin

Pravda vzdy boli a potrefena husa se take vzdy najde.

Nic mě do toho není, ale do diskuze se musí vždy někdo "ozvat", jinak by neexistovala diskuze. Nebo pán je příznivec komunistické formy, což znamemná, že komunista nařídí a ostatní musí mlčet?

bez lodě!

Dej si bacha, abys ten nevymáchanej zadek neměl ve vodě dřív než oni.

ja si dávám bacha na chudáky a dementy jako si ty ,synku ožralcu a matek prostitutek,jen z takových rodiču vznikne hnuj jako jsi ty a takovým jsem ochoten kdykoli nachcat do držky

Anonyme,ty musis byt synem vola a matky behny.

Ty jsi brácha?

David Černý ( podvodník entropa) a Kocáb (romofilie a antislovanismus) vyprovází svého pokrevního bratra (humanitární bombarder a poskok multikulti imperia). Smrt Komedianta podaný jako komedie, proč ne,že!

Lepší houf židů než jeden rudej komouš.

Nad Prahou ať David Černý uplácá sochu v nadživotní velikosti a Kocáb složí k otevření operu "Prezident zednářů a sionistů". Humanitární mrtvoly (pobití nepřátele civilizace ze Srbska, Iráku, Afghanistánu, Libye...) všude kolem ať to má říz něco jako Římský Triumf Caliguly říznutý Neronem. ... a davy plačících poddaných. Vidím to v barvách a je to ohromující a velkolepé + cigarety a chlast tak to měl "Božský" rád...

Zinověv, Kameněv, Trockij, Jagoda, ... co ruský Žid to komunista. 1 bolševická vláda to jsou jen židé. viz. http://cs.wikipedia.org/wiki/Trockij nebo http://cs.wikipedia.org/wiki/Grigorij_Zinovjev či http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Kameněv a třeba http://cs.wikipedia.org/wiki/Genrich_Jagoda

Po Filipovi,štěkne tolik psů ,jak po tobě ,až uhyneš.

Ty jsi člověk? Leda blbý komunistický prase.

no jak tak koukám Venco Chrchlo alias člověče, tak po Filipovi brzy budou štěkat mukli na Borech........

"Byla jsem tady v jeho bytě, právě na Rašínově nábřeží. Letmo jsem se ho i dotkla," zavzpomínala se slzou v oku."

kdyby za ním nelezla do bytu ale do jeho hospody, mohla vzpomínat, jak mu pomáhala jít a ne se ho jen lehce dotýkat, já se z vás lidi picnu, my mu zase rozbili hubu, když nás ožralej otravoval v hospodě

Já jsem mu sáhla na poklopec a pak jsem se počůrala vzrušením. Večer jsem pak dlouho do nocí onanovala. Venco, byl jsi tak vzrušující. Ten tvůj přitroublý obličej byl božský. My pražáci jsme vůbec nejlepší. jen my dovedeme vycgutnat přítomnost Boha a vykupitele.

Takových ctitelek na pořbu bylo co mělo 3x orgasmus než došly z křižovatky k Loretě :-)

fake

:-/

Ty jsi někam vyplul? Že se hlásíš, komediante rudej.

Tak to dopada,kdyz se dela revoluce sametove.Ceska rarita k popukani.Ta pachut tu zustane,dokud se neozve samopal.

je třeba upozornit Českou inspekci životního prostředí o porušení Zákona č.185/2001 sb.,konrétně jeho třetí části-Povinnost při nakládání s odpady.Sypání květinové výzdoby do Labe nesou všechny znaky přestupku proti tomuto zákonu.Obyčejný smrtelník,kdyby vysypal posečenou trávu do řeky a byl přistižen,tak by z něj úředníci sedřeli kůži za živa.

neboj, až pojdou Grebeníček a Filip tak se již opakovat nebude !!!

Promiň nejsem tomuto kroku nakloněn, ale oni ty květiny povezou až do moře do řeky je neshodí.

no možná by bylo dobre dat par květin idiotum jako si ty s fotkou opilce havla

Jojo, i takoví debilové jako jsi ty, chodí po tomhle světě.

co mě zajímá je korupční zločinecká podstata mafiánské špíny vlády ods,top,vv,kdu,zel ::::::::::::::::hlavně proč když jsou chyceni při zločinech ,nejsou souzeni ,neodstoupí z politiky a dál vládnou , tohle je diktatura zločinců .........izip,ikem,key investments, drobil,promopro, úředníci s milionovými platy ,pandur,tatra,iveco dingo, casa,langerova prádelna,langerův pronájem lázní,kalouskovy padáky, diag human ,církevní tunel 200 mld ..................................................................

Čpí z tebe jednostranná nenávist, co takhle Palasův hotel, krausovo kakao, Grosovo "akcie", Paroubkovo pandury, Sobotkova OKD a mostecká uhelná.... Nebo ti smějí?

souhlas jen bud spravedlivej paroubek v pandurách nejel to byla parkanová

jste snad debilové? 99% korupce = pravice + aktivně brání protikorupčním zákonům

doposud jsou právoplatně za zločince označeni komunisti

A to rozhodl kdo?No přece ti polistopadoví zmetci.A přitroublé ovce jim to žerou.

Zalez komouši, jsi trapný hovado!

Ruská vojska na východ, teď už i V.Havla symbolicky i fakticky odplaví na západ. Nechybí tu už jen příslušný úsek Vltavy a Labe přejmenovat na "Hanga" a zkusit zastínit vedle KLDR i velikost Ghándího? Nevidím v tom úctu k zemřelému ale jen tyjátr v našich podmínkách silně neobvyklý. Smuteční kytice měly skončit u hrobu - místa posledního odpočinku, ale chtít definitivně nahnat úřednickou zhovadilost do moře, to už by mělo jinou šťávu.

Ono to vencovi někdy nesedlo a tak se zlomil přes klandr u baráku a sypal rybkám. No a šífaři chtějí z toho udělat takovou milou památku, jen místo krmení vezou do rajchu pugéty.

Nestačí, že jste slušným občanům zkazili celý předvánoční čas, ještě s tím otravujete na Silvestra? Že se nestydíte propagovat tady další a další trapné tyátry.... Běžte do hajzlu, vy zmanipulovaní tendeční "novináři"!

Způsob, jakým se Václav Havel dostal k majetkům svého strýce a děda, je zahalen tajemstvím. Jeho strýc Miloš Havel byl po válce označen jako kolaborant a jeho majetek znárodněn podle Benešových dekretů. Proto se na něj klasické restituční předpisy o navracení majetku ztraceného po roce 1948, nevztahují. Václav Havel přesto jako jeden z prvních dostal veškerý majetek, o který požádal. O pozadí Havlových restitucí se nikdy nemluvilo a žádný novinář se jimi netroufl zabývat. Ještě dnes je Havel pěstovanou ikonou sametové revoluce a falešného sametového „národního obrození“. Restituce příjemně postihly řadu disidentů z Charty 77, a ti chartisté, na které nic nezbylo, si dokumenty k restituci alespoň padělali. Učinila tak Havlova spolupracovnice a disidentka z Charty 77 Marta Chadimová, jejíž restituční podvod s nemovitostmi na Loretánském náměstí v Praze byl však bohužel odhalen a před odsuzujícím rozsudkem jí zachránila jen milost jejího přítele z Charty 77. Restituce Václava Havla proběhly však tiše a úspěšně. Upozornit na to, že prolamují Benešovy dekrety a jdou hluboko za stanovenou restituční čáru 25.2.1948 si nikdo netroufl a netroufá si tak učinit ani nyní. Lze přitom konstatovat, že právě Havlovy restituce byly jedny z průkopnických v tom smyslu, že prolomily Benešovy dekrety.

A vsadím boty, že se to bude příští rok - září, říjen, listopad, prosinec - znovu vše připomínat.

Ten remorker by se mel potopit i s tou brnenskou behnou.I to se stava v demokracii.

Mysliveček Švarný mysliveček Přišel o věneček Ach ouvej jak to bolí Už se mi řiť Nikdy nezahojí

Je konec roku 2011 ,a tím snad skončili i ty Šaškárny kolem pana Havla přál bych do nového roku,aby jste už dali panu Havlovi klid a tichý spánek.

náš pes no pěn neštěkl ani dříve, ani teď - a ostatně, ani nevím, proč by měl!

a kolik psů štěkne poté až uhyne váš vůdce Filip ?

je promin nácku on ti umřel vůdce havel? No zaplat pámbů jsem svobodný myslící člověk, žádného vůdce nepotřebuji, jak se někdo může v době internetu ještě nechat, tak sfanatizovat, tudle psali, že český národ hloupne a jak koukám u tebe, ona je to mimořádně pravda

Ze sametove revoluce zbyl v pravo mozek a v levo ruce...

MOZEK JE VPRAVO I VLEVO,ALE VÝROBNÍ PROSTŘEDKY JSOU V ZAHRANIČÍ S VELKÝM DLUHEM PRO PŘÍŠTÍ GENERACE.ZTRATILY SE JISTOTY A SPOKOJENÝ A RADOSTNÝ ŽIVOT,KDY SI JEDEN VÁŽIL DRUHÉHO.MÁME CO JSME CHTĚLI

Letošní výročí rozdělení našeho státu není kulaté, to bude až za rok. Přesto bych rád k tomuto tématu řekl pár slov, dokud můžu. Je faktem, že od dob první republiky bylo Slovensko slabším článkem naší společné republiky. Maďarští grófové neměli zájem na vzestupu Slováků, nakonec ani oni sami nijak nevynikali. Ani první republika se moc o rozvoj Slovenska nestarala. Proč by? Byli jsme kapitalistickou republikou, kde se musí každý postarat sám o sebe. Slováci dělali, co bylo možné, ale stále zaostávali za úrovní českých zemí. Možná i to bylo důvodem pro odtržení od nás v roce 1939. Hitler nepotřeboval silné protivníky a nacionalisté na Slovensku se chopili své první příležitosti. Slovenské národní povstání podpořilo ideu čechoslovakismu a proto po válce všichni podpořili pokračování československého státu. Bylo tomu tak i proto, protože se nacionalistický stát zprofanoval podporou hitlerovského Německa. Slovenské divize na východní frontě nedělaly Slovákům čest. Samostatný Slovenský štát by po válce patřil spolu s Itálií mezi poražené. Proto také opětné spojení s Čechy napravilo pošramocenou pověst Slovenského štátu. Následné spolužití s Čechy za doby komunismu nacionalistickým tendencím nesvědčilo. Slovenský nacionalismus se znovu objevil po vítězství demokracie u nás. Začalo to nevinně spojovací čárkou v názvu a pokračovalo v dalších tahanicích o název společného státu. Tím to však neskončilo. Slovenský nacionalismus a řeči o odtržení od Čechů nabíraly na síle. Trvalo dost dlouho, než českým politikům došla trpělivost. S nástupem Václava Klause k moci se začaly ozývat hlasy i z české strany. Začalo se tím, že většina peněz ze státního rozpočtu za komunistů šla na industrializaci Slovenska. A skutečně se v těch letech stavělo více nových továren na Slovensku. Slovensko se stávalo vyspělou průmyslovou zemí. To vše za pomoci peněz ze společného státu. Nikdo už neupozornil na to, že se sice staví více na Slovensku – ale byl to stále náš stát a daně z těchto podniků šly do federálního rozpočtu. Ale propaganda zapracovala a v Českých zemích se začalo rozšiřovat povědomí: „Když chtějí, tak ať jdou“. Na Slovensku vládl nacionalista Mečiar a v Čechách pragmatik Klaus. Nakonec se oba domluvili a ke dni 31. prosince 1992 rozdělili náš stát na dva samostatné státy. Udělali to bez souhlasu lidí, ačkoli média upozorňovala na to, že na Slovensku je pro odtržení jen menšina nacionalistů, navíc podporovaná nacionalisty ze zámoří, nikdo neposlouchal. Nikdo nepodpořil hlasy požadující na Slovensku referendum o odtržení ze společného státu. Média, teď už v majetku soukromých vlastníků, podporovala odtržení. Oni věděli, jak by referendum skončilo a proto ho nesměli připustit. Nic nesmělo ohrozit záměr těch, co tahali za nitky v pozadí. Československo bylo jen první na řadě. Pokračování snah o rozdělení a panování byla Jugoslávie. Ta byla novým pánům trnem v oku. Svobodná a silná Jugoslávie navíc ve vlivu fungujícího socialistického státu byla mnohonárodnostní stát. Tam nebyl problém zasít semena národnostní nenávisti. Vedoucím a tmelícím prvkem bylo Srbsko. S tím začali. Nejprve podporou původně teroristické organizace, ze které se škrtem pera stala osvobozenecká demokratická armáda v Kosovu. Již před odtržením Kosova se probudilo fašistické Chorvatsko a začalo s čistkami Srbů. Chorvati odjakživa nenáviděli Srby. A jejich nenávist je spojila za druhé světové války s Hitlerem. Protože obyvatelstvo v Jugoslávii bylo silně promíchané, i v Chorvatsku žilo mnoho Srbů. Za druhé světové války Chorvaté nahnali Srby (včetně cikánů a židů) do koncentračního tábora Jasenovac, kde zmasakrovali nejhrůznějším způsobem 600 tisíc Srbů. V devadesátých letech se rozhodli ty přeživší Srby vystěhovat z jejich nového, chorvatského, státu. Že to vystěhovávání bylo podobné více genocidě, je jen náhoda. Stejně jako to, že se poslanci v chorvatském parlamentu zdraví zdviženou pravicí (možno vidět na You Tube). Jestli při tom říkají Sieg hail - nevím. Chorvatsko, stejně jako Slovensko, spojení s protihitlerovským státem zachránilo před sankcemi vítězů války. Zajímavé na věci bylo, že Chorvaty už dávno před začátkem konfliktu vyzbrojovala německá tajná služba BND. "Německá tajná služba vedená Klausem Kinkelem začala v roce 1981 intenzivní kampaň k rozvrácení Jugoslávie" (E. Schmidt-Eenboom, Der Schattenkrieg, Econ Verlag, Düsseldorf 1997). Je vidět, že stará láska nerezaví. Stejnou politiku zkoušeli i na Rusko. Vybrali si na to opilce Jelcina, který dělal všechno pro to, aby se Rusko rozdělilo na stovky malých státečků podle stejného nacionálního klíče. Všichni malí gubernátoři v post sovětských republikách chtěli být samostatní. Samozřejmě, když seděli na ropě a čekalo by je bohatství od amerických naftových společností. Že by jejich národy chcípaly hlady, je nezajímalo. Naštěstí se Jelcin dříve uchlastal, než stihl provést svůj plán na destrukci Ruska. Nový pán v Kremlu už nezobal z ruky americkým naftovým společnostem a rozhodl se naftu zachránit pro Rusko. Začal omezovat všechny ty nafto-barony a nemazlil se nimi. Když se Chodorkovskij rozhodl Američanům prodat svůj podnik, získaný za Jelcina, tak ho dal Putin zavřít. Putin zachránil Rusko před parcelizací a rozprodáním národního bohatství cizincům. Proto ho tak nenávidí a pomlouvají. Stejně je to s Běloruskem. Ani tam nepustili západní nadnárodní koncerny a nenechali si rozkrást stát. Proto také v Bělorusku není demokracie. Nevadí jim, že v Bělorusku dostal Lukašenko ve svobodných volbách podporu přes 70% voličů. A není se co divit, vždyť je tam mnohem vyšší životní úroveň než na Ukrajině a dokonce i v Rusku. Rusko a Bělorusko byly jediné, které se zachránily před ovládnutím od mezinárodního kapitálu. Jugoslávii – tedy Srby - museli přesvědčit humanitárním bombardováním. Jen my jsme šli do chomoutu sami, dobrovolně a s muzikou. Takže už víme, kdo inicioval a jak proběhlo rozdělení – ale kdo tady panuje? Z rozdělení Československa měli největší zisk Němci. Jak jsem uvedl výše, média prosazovala rozdělení státu. Není bez zajímavosti, že česká média jsou plně v německých rukou. Po rozdělení se do země navalil německý kapitál. Jeho největším úspěchem byla mladoboleslavská automobilka, kaolinky, cementárny, vápenky, kamenolomy (které už dostali před začátkem privatizace). Německý Siemens koupil i plzeňskou Škodovku. Ale po vykradení škodováckých archivů se stáhl domů a svého velkého konkurenta zlikvidoval. Po celé zemi jsou rozprostřené stovky, možná tisíce podniků, patřících německému kapitálu. Německé podniky u nás vykořisťují naše dělníky, vytvářejí u nás obrovské zisky, ale neplatí tady daně. Ty platí doma v Německu. Zato tady platí pětkrát menší mzdy, než u nich doma. Není to nádherný kšeft? Horší je to s námi, my jsme plně závislí na německé ekonomice. Spolu s ní stoupáme, spolu s ní padneme. Myslím, že Hitler by měl radost, více by si ani nemohl přát. V Kosovu mají Američané největší vojenskou základnu. Srbsko je na kolenou a nová zprofanovaná vláda prosí o vstup ke svým katům. Ti stále stupňují svoje požadavky aby dále pokořili Srby. Jak je to v Chorvatsku, nevím, ale v Rusku zřejmě ostrouhali. Naštěstí ještě jsou národy, které se dovedou ubránit – když mají správné a nezkorumpované vůdce. Ovšem to nejsou demokraté.

Tak nějak to zapadá do moderních evropských dějin. Příliš se zapomíná na vyjednávací roli Fr. Mitteranda..., který se po sesypání Evropy přestal léčit, čímž se odsoudil k plánovanému úmrtí. Slovensko, dlužno dodat, že nemělo inteligenci. Nemělo kantory, Slováky slovensky učili čeští kantoři, neměli herce, umělce... Bez české inteligence by hůrorili po maďarsku, po východňársku... Jistě, nemělo by se jim to připomínat, na druhou stranu by Slováci na toto neměli ostentativně zapomínat...

jako má ten lhář a gauner, privilegovaný důchodce Havel, nemá ani ten severní korejec. Je to hnus, už s jděte s tím Havlem do hajzlu. Už toho mám plné zuby.

Slavils s ochlasty a typky, otevrel jsi Sasum sypky. Cesky lev ted na tvou hrobku sere par ozralejch bobku. Prolog Nase bidne ceske duse, symbolisovane kvetinami na tomto pontonu, odevzdavame do vasich rukou nasi sassti zachranci (Zas sti Havlovi ochranci do Labe u Decina)

lichvářská + exekutorská mafie,mafie právníků ožebračují občany to vše za plné podpory korupční vlády zločinců ,Kupčením se složenkami jsou ohromeni už i soudci.......... http://www.novinky.cz/finance/254607-kupcenim-se-slozenkami-jsou-ohromeni-uz-i-soudci.html za mikrodluhy o kterých ani nevíte ,platíte astronomické částky ,tyto podvody mafií plně kryje vláda zločinců ods,top,vv

protože jste označeni jako zločinecká a zavrženihodná bvanda, tak vá do NOVÉHO ROKU nepřeji nic - vůbec nic, ani to špatné

Plný souhlas ! Když jsem to přečetl, tak jsem se udělal. Ty doufám taky ?!

Nápodobně

máš tam několik překlepů, ale připojuji se !!!

Třetího ledna se bude ve 14.hodin vyvážet na Hrádečku septik. Srdečně zve Dagmar Havlová.

On neměl na Hrádečku septik,ale žumpu ta byla ještě po němcích.Tu bude vyvážet nyní jeho bývalý kamarád farmář Pechan.On Vašek s ním přestal kamarádit, když si vzal Dášu,ta mu to zatrhla.Možná nyní už Dáša změkla a s Pechanem naváže kvůli té žumpě kontakt.

Super !!!!!!!!!! Ale doufám že to poslední rozloučení, byť s jeho hovnem, bude už opravdu, fakt a určitě poslední.

Máte ode mně sto bodů.

Dík za info - přijdu s bandaskou, ale měla by to Dáša vyhlásit např. v TV.

chudák odstrčená Dula se asi naštěkala až až (dokud žila). Holt, pan Havel na něco měl síly nadbytek, na jiné věci žádnou...

modrobolševická mafie ods,top,vv,kdu,zel ...každá pravice rekordně zadlužuje ,páchá 99% korupce , rekordně zvyšuje daně občanům a snižuje korporacím a bohatým ................tunelují penze, tunelují a rozprodávají zdravotnictví ...privatizují státní správu ...........obávám se ,že modrobolševik devastuje zemi záměrně ..........................viz kuriozní anonymní akcie, daňový ráj vysokopříjmových ,stovka daňových vyjímek podnikatelské mafii,rušení daně z dividend,zrušení finanční policie , jedna daňová sazba ,rovná daň...............................................................................vypadá to ,že modrobolševik vybral za všech typů vlád to nejhorší a to aplikuje na čr

šaškárna aneb absurdní dívadlo, jak by ai řekl Havel. .

Kalousek a vláda se vřele přátelí s bankéři a finančníky. A bamkéři a finančníci říkají: " KDYŽ VIDÍTE , ŽE DOKÁŽETE VYTVOŘIT PENÍZE , VELKÉ PENÍZE Z NIČEHO , TAK PROSTĚ NEDOKÁŽETE ODOLAT . !! - ZVLÁŠŤ KDYŽ VÍTE , ŽE TO ZAPLATÍ NĚKDO JINÝ .............. zde je kratičký úryvek z dabingu z filmu Finanční krize . - tento a mnoho podobných filmů můžete shlédnout na : www.Filmy, které Vám otevřou oči ! cz - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Navrhli a hlasovali komisaři pro změny pravidel a jsou tyto nová pravidla doporučována? - Ano. - Zajisté. Jednohlasně. Ale byli jsme odmítnuti. Úroveň zadluženosti ve finančním systému se stala noční můrou. Ředitel Westwood Capital. Investiční banky zvedly svou míru zadluženosti na 33:1, což znamená, že i malý pokles hodnoty vlastního kapitálu o 3 procenta, by je odsoudil k insolvenci. Tohle byla další tikající bomba ve finančním systému. AIG - celosvětově největší pojišťovací společnost, prodávala velké množství derivátů, nazývané swapy úvěrového selhání. Pro investory, kteří vlastnili CDO, swapy úvěrového selhání sloužily jako pojišťovací pojistka. Investor, který koupil swap úvěrového selhání, platil AIG čtvrtletně pojistné. Pokud CDO šlo ke dnu, AIG se zavázali zaplatit investorovi jeho ztrátu. Ale na rozdíl od standardního pojištění, spekulanti rovněž mohli koupit swapy úvěrového selhání od AIG, aby si vsadili na CDO, která nevlastnili. V normálním pojištění můžete nechat pojistit jen to, co vlastníte. Řekněme, že vy a já vlastníme majetek a já vlastním dům. Můžu si nechat ten dům pojistit jen jednou. Ve světě derivátů si tento dům může pojistit kdokoli. Vy to můžete udělat, i někdo jiný a dalších 50 lidí si může nechat pojistit můj dům. Takže co se stane, když můj dům shoří? Počet ztrát v systému je přiměřeně větší. Od okamžiku, kdy swapy úvěrového selhání nebyly regulovány, AIG si nemusela dávat na stranu žádné peníze na pokrytí potencionálních ztrát. Místo toho AIG vyplácela svým zaměstnancům obrovské odměny, jakmile byly podepsán kontrakty. Ale pokud by později CDO šly ke dnu, AIG by byla v obtížné situaci. Lidé dostávali odměny za podnikání nepředstavitelných risků. V dobrých časech produkovali krátkodobé výnosy, profit a proto i odměny. Ale nakonec tohle každou firmu dovede časem k bankrotu. Což je totálně překroucený systém kompenzací. Divize AIG FP v Londýně, vydala swapy úvěrového selhání za 500 miliard dolarů během bubliny. Mnoho z nich za CDO podpořené rizikovými hypotékami. 400 zaměstnanců AIG FP vydělalo 3,5 miliard dolarů mezi roky 2000 a 2007. Joseph Cassano, ředitel AIG FP, si osobně vydělal 315 milionů dolarů. Je pro nás těžké, ve vší vážnosti, si jen představit, jen vidět možnost, že bychom ztratili byť jen jeden dolar v těchto transakcích. V roce 2007 auditoři AIG vydali varování. Jeden z nich, Joseph St. Denis, na protest rezignoval, poté co mu Cassano opakovaně zabránil ve vyšetřování účetnictví AIG FP. Ředitel AIG (2005-2008). Víte, kdo jediný nedostal odměny, zatímco všichni ostatní ano? Byl to St. Denis. Pan St. Denis, který se vás dva pokusil upozornit na fakt, že se řítíte do velkých problémů. Frustrován odešel a nedostal odměny. V roce 2005 Raghuram Rajan, vedoucí ekonom Mezinárodního měnového fondu, přednesl nótu na každoročním Jackson Hole sympoziu, nejprestižnější bankovní konferenci na světě. - Kdo seděl v publiku? - Přední bankéři světa. Počínaje panem Greenspanem, Benem Bernankem, Larry Summers tam také byl, Tim Geithner také, Název nóty byl, tvoří finanční vývoj svět riskantnějším? A závěr byl, že ano. Rajanova nóta se zaměřila na pobídky, které generovaly obrovské peněžní odměny, založené na krátkodobých ziscích, ale které nepředstavují žádné tresty za případné pozdější ztráty. Rajan argumentoval, že tyto pobídky povzbudily bankéře, aby podnikali riskantně. Což mohlo eventuálně jejich vlastní firmy zničit. Nebo dokonce celý finanční systém. Je velmi lehké generovat zisk při riskantním podnikání. A co je potřeba dělat, je mít vyvážený poměr zisků a rizik. A tady je zakopán pes. Rajan udeřil hřebík na hlavičku. Co obzvláště vyniklo v jeho řeči bylo následující: Vy říkáte, že jste našli způsob, jak vydělat víc peněz s menším rizikem, já říkám, že jste našli způsob, jak vydělat víc peněz s větším rizikem. A to je velký rozdíl. Summers pronesl vyjádření. Myslel si, že jsem kritizoval změny ve finančním světě. A obával se o regulaci, která by tuto změnu mohla zhatit. Nařknul mě, že se chovám jako luddisté. Chtěl si ohlídat, že nevzejde v potaz zavedení nové řady regulačních opatření, což by zastavilo překotný rozvoj finančního sektoru. Larry Summers odmítl rozhovor pro tento film. Vyděláte extra 2 miliony nebo i 10 milionů dolarů ročně. Když budete podnikat se svou institucí riskantní investice, a zaplatí to někdo jiný, vy to platit nebudete, proč byste do toho nešli? Většina lidí na Wall Street říkala: Jistě, proč bychom do toho nešli? The Hamptons, 2 hodiny od New York City. Nikdy toho nebylo dost. Nikdy nechtěli jen domov, jen jeden domov. Chtěli vlastnit 5 domů a chtěli mít drahý apartmán na Park Avenue. Chtěli mít vlastní letadlo. Myslíte, že úroveň velmi vysokých odměn v odvětví je v pořádku? Byl bych opatrný použít slovo velmi vysoké, to je velmi relativní pojem. Máte dům na pláži na Floridě za 40 miliónů, letní dům na dovolenou v Sun Valley v Idahu, vy a vaše žena máte uměleckou sbírku naplněnou obrazy za milión dolarů. Richard Fuld, ředitel Lehman Brothers se nikdy neobjevil mezi zaměstnanci. Chodili tam za ním neustále umělečtí poradci. Bývalý víceprezident Lehman Brothers. Víte, měl svůj vlastní výtah, byl úplně izolovaný. Jeho výtah byl tak naprogramovaný, jeho řidič ho ráno přivolal a muž z ochranky ho přidržel. Bylo tam okno jenom asi dvě nebo tři vteřiny, kdy se musel nebo mohl s někým potkat. A pak hupnul do výtahu a jel rovnou nahoru do 31 patra. Insolvenční právník. - Lehman vlastnili letku company letadel, víte o tom? - Ano. Kolik jich bylo? 6 včetně jednoho Boeingu 767. Také měli helikoptéru. Aha. Není to trochu hodně letadel? Místopředseda Lehman Brothers 2003-2007. Jednáme s osobnostmi typu A a osobnosti typu A ví všechno na světě. Vedoucí ekonom Citigroup. Bankovnictví se změnilo v soutěž, kdo dočůrá dál, víte... Moje je větší než tvoje a tak dál. Dělali to tak všichni. 50 miliard za kontrakty nebylo dost, tak uděláme kontrakty za 100 miliard. Tito lidé jsou hazardéři, jsou impulsivní.Jonathan Alpert je terapeut, jehož klienti jsou mnozí z vysokých úředníků na Wall Street. Je to součást jejich osobnosti, součást jejich chování............. http://dokumentarni.tv/penize-ekonomika/financni-krize-inside-job

Ano, jinak převyprávěná pohádka o rybářově ženě...

štěkne po Janě Šulcové, autorce? Z rozboru tohoto textu vyplývá mnoho jejích frustrací a lze předpokládat, že jde o dámu submisivní, která se cítí v životě krajně nedoceněna, a jejíž vzdělání má závažné trhliny. Pokud si ji mohu představit, pak je to žena s malým vkusem, závistivá, poměrně něštastná, nelze vyloučit, že to všechno je skryto za nadměrně zvýšené sebevědomí.

Nezapomeň třetího letět na Hrádeček.

s křížkem nad hlavou, to raději, vysyp ten popel, kamaráde, do bílé vody, vyhasl kotel, náhode je štěstí od podkovy

Nad stádem koní. Tu mám připravenou na poslední cestu

už vládní mafie zločinců vysvětlila proč nechala 12 mld Tykačovi ? proč není Pospíšil a Kalousek v kriminále? proč je mafiáni z vlády ods,top,vv kryjí ? proč masmedia mlčí a neuštvou zločince?

Autorka článku Jana Šulcová by na svou hloupost měla mít záruční list. Jestliže postrádala nějakou známku piety, stačilo se podívat na člun plný věnců. A psi po nikom opravdu neštěkali, neb, jak sama uvedla, na palubu neměli přístup a Havel už je pochován.

Naaranžované kytky pietu neznamenají. Připomíná mi to moc "Neznámého vojína": V čele klaka, pak cnostné rodiny s náručí chryzantém, černá saka a žena hrdiny v podpaží s amantem, kytky v dlaních a pásky smuteční civí tu za branou, ulpěl na nich pach síně taneční s bolestí sehranou .... Kryl, pochopitelně, kdyby to náhhodou někdo nepoznal.

Kryl to viděl už před dvaceti lety,některí tupci to nevidí dodnes....

myslíte lady Chatterlyovou ?

Autorka článku jen popsala skutečnost. Myslím, že té komedie už mají mnozí plné zuby. Je to pomsta a ne vzpomínka na V. Havla.

to je tak, když se lidé chodí po statisících, klanět prázdné rakvi a potom věncům na pontonu, jo a neštěkali ani psi příhledící z dáli

To je nářez. Zbláznili se pravdaláskaři nebo si dělají z Havla pr.del.

Byl tam pŕiblbly Kocab,to staći ne?

Nejspíš nám ho chtějí dokonale znechutit- a úspěšně- jen nechápu proč. Jinak kam se hrabe KLDR. Srdce ze svíček tam mít nebudou. A že bychom Havla mumifikovali a vystavovali jako Rusové Lenina? Měla jsem ho docela ráda /až do doby humanitárního bombardování/, ale teď slyším Havel a zvedá se mi kufr.

vyměň si vložku

Můžeš mi Ty přiblblíku říct proč tu paní urážíš?Mít Tě tak tady tak bys potřeboval plínku ,protože by ses posral strachy!!!!!!!!!!

Díky, nepotřebuju, ale ty to udělej, v obchodech máš slušný výběr. Nebo radši mokrý hadr na hlavu?

CHa,cha,cha,cha,cha,cha,atd.Co by jste očekávali,od takové přiblblé akce?

od té doby se nemyje v jedovaté vodě z Veolie a je stále zdravá

:: za socialismu všichni měli zaměstnání , živobytí , kvalitní zdravotnictví zadarmo .léky zadarmo,zdravotní pomůcky zadarmo, nebylo bezdomovectví , nebyly rasové nepokoje , romové makali a byli o mnoho slušnější , čssr nebyla potravinový odpadkový koš EU ,měli jsme kvalitní potraviny bez náhražek ,byla astronomicky nižší kriminalista ,počet vražd ,přepadení,znásilnění , lichva neexistovala, exekutorská mafie neexistovala...........podvodníci byli trestáni a občané byli chráněni ,zaměstnance chránil zákoník práce a vždy dostali výplaty ...pokud jim je teroristi mašíni neukradli

Tak si svá moudra plná pomlček blil do kronik BSP

Na neexistenci internetu něco bylo - mimochodem, kdo ho v té době měl?, aspoň se nikdo neschovával za anonym a nevyléval si hnůj z dušičky.

V tu dobu nebyl ani v západních zemí ve všech