Hájek bez servítků: Hon na "extremisty" povede k totalitě

10. 11. 2010 12:42

Zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky Petr Hájek se ve svém komentáři, který exkluzivně poskytl ParlamentnímListům.cz, ostře postavil proti podle jeho názoru de facto zmanipulovanému procesu s tzv. pravicovými extremisty, kteří měli údajně propagovat neonacismus jako hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka výlepem samolepek. Podle Hájka se jedná o symptom rozkladu demokracie.

Hájek bez servítků: Hon na "extremisty" povede k totalitě
O vyjádření jsme požádali i právníka a politologa, který je odborníkem na tzv. pravicový extremismus, Miroslava Mareše z Masarykovy univerzity v Brně.

Rozklad demokracie a nerovnost před zákonem

„Jedním z příznačných rysů rozkladu demokracie je nerovnost občanů před zákonem. To, čeho jsme v poslední době svědky v lovu na takzvané pravicové extrémisty, je toho výmluvným a hrozivým příkladem. Katastrofální průběh procesu s ´vítkovskými žháři´ a fantasmagorické tresty - i když zatím nepravomocné - stejně jako dosavadní průběh kauzy Patrika Vondráka a Michaely Dupové jsou výsměchem stejnému právu každého občana na spravedlivý proces," napsal prezidentův vicekancléř.

Podle Hájka je sama podstata probíhajícího procesu s „samolepkovými zločinci" absurdní a tragikomická. „Svoboda slova, názoru a politického přesvědčení platí jenom pro ty, kteří mají ten správný názor, to správné politické přesvědčení. Třicet osm let jsem žil v totalitním systému, který na této karikatuře svobody slova, názoru a politického přesvědčení stál. Jehož soudy na šiřitele jiných než povolených názorů pořádaly veselé hony a posílaly je do vězení. Je to tu znovu," míní Hájek.

Procesní nedostatky

Hájek interpretuje celou kauzu tak, že nějací mladí lidé vylepovali samolepky, odkazující na internetový server. Ten měl šířit zakázané myšlenky. Po domovních prohlídkách u samolepkařů se obvinění změnilo na pořádání „nepovolených koncertů." Jsou už dlouhé měsíce ve vazbě. Žádost o propuštění Michaely Dupové soud zamítl, protože si z vězení psala „s několika desítkami osob, jež se exponují na scéně pravicového extremismu".

„Přestože podle zákona si psát z vazby může s kým chce. Ústavní soud zase zamítl stížnost obhájců, kteří nemají možnost použít nesestříhané odposlechy, které dodala soudu policie, a které v jiných pasážích svědčí ve prospěch obviněných. A tak dále a tak dále," pozastavuje se nad soudními rozhodnutími Hájek. To, že obhajoba nemá k dispozici nesestříhané odposlechy, považuje za velmi problematické i Mareš.

„Tady v podstatě souhlasím s argumenty obhajoby. Rozhodl tak Ústavní soud, ale pokud jde o můj osobní názor, tak si myslím, že aby se nastínil celý komplex toho, co v těch rozhovorech zaznělo, by to mělo být k dispozici celé, aby bylo možné vypozorovat kontext, ve kterém byla ta prohlášení. Nemělo by to být vytrháváno z kontextu, aby bylo známo, jestli některé věci neříkali v nadsázce. Ústavní soud ale rozhodl, a je to tedy součástí českého právního rámce, i když já s tímto rozhodnutím osobně nesouhlasím," řekl ParlamentnímListům.cz Mareš.

Konec svobody slova. Kde jsou disidenti?

„Jak to, že Plastici, Jan Ruml a další bývalí hrdinní ´disidenti´ doby nesvobody, nedemonstrují za svobodu slova, nedrží hladovku proti justiční zvůli a nebalí si spacáky, aby nocovali před soudní budovou? Jak to, že Václav Havel nepíše své „Žaluji!" jako Emil Zola při Dreyfusově aféře? Kdy jindy by měli být slyšet, když ne dnes. Právě proto, že jde o politický proces s nositeli názorů a myšlenek, které jsou jim cizí. Právě proto!" apeluje na bývalé disidenty Hájek.

„Ani mně nejsou tyto myšlenky blízké. Přesně řečeno si je ošklivím. Ani ty koncerty se mi nelíbí, stejně jako texty písní, které se tam hrají. Ani koncerty a texty písní Plastiků se mi nelíbily. Ale procesy proti nim jsem pokládal za zrůdný projev bolševické justice," říká Hájek.

Voltaire by zaplakal. Maoista se raduje

„S vašimi názory sice nesouhlasím, ale budu se do krve bít za to, abyste je mohli říkat," připomíná Hájek Voltairovo prohlášení, na němž kdysi podle něho stála demokracie. „Nikoli její ubohá karikatura, veselá plavba z louže pod okap, kterou pod plnými plachtami naší ´nezávislé´ justice, oddaně plnící ´společenskou objednávku´ mediálních elit, právě provozujeme," dodává Hájek.

„Kultivovaný salonní maoista Petr Uhl se mnou jistě opět nebude souhlasit. Za jeho názory, že svobodu slova je nutné omezovat a posílat za myšlenky lidi do vězení, se v současné České republice a Evropské unii však bít nemusím. Jsou hlavním proudem naší chřadnoucí demokracie. Teď to ještě smím napsat. A existuje dokonce médium, které mi to uveřejní. Půjde-li to však takto dál, brzy mi nezbyde, než začít vyrábět samolepky," uzavírá Hájek.

Pochybnosti mají i lidé, kteří nesympatizují s nacismem

Podle předního českého odborníka na extremismus Miroslava Mareše bude zajímavé sledovat, zda soudy propagaci Národního odporu uznají jako trestný čin. Míní, že činy, za něž padla obžaloba, nejsou u většiny obviněných tím, za co by měli být skutečně souzeni.

Ústavní soud zatím odmítnul několik stížností na procesní nesrovnalosti a podle Mareše je otázka, zda posoudí jako ústavní celý proces. „Řekl bych ale, že tento proces vyvolává celkovou solidaritu s obžalovanými i u lidí, kteří k neonacistické scéně neinklinují," řekl ParlamentnímListům.cz Mareš.

„Žaloba, jak za Husáka," těmito slovy uvedl například svůj článek o chystaném procesu na svých webových stránkách překladatel a aktivista Tomáš Pecina, který s neonacistickým hnutím nemá rozhodně nic společného.

Proces je formálně v pořádku. Zákony moc drsné

Mareš se obecně domnívá, že po procesní stránce je celý proces až na několik výjimek v pořádku. Spíše upozorňuje na tvrdost a represivnost zákona a judikatury soudů, které dávají státním úřadům velkou pravomoc trestních postihů a restrikcí, kterou využívají. Podle Mareše by otázka měla primárně směřovat spíše na poslance, proč stanovili tak vysokou sazbu a restrikci pro takový typ trestných činů.

Co se týče uvalení vazby, tak ho podle Mareše v případě Michaely Dupové možné je, ale otázkou je, zda je takový princip v zákoně správný a zdali ho soud vykládá správně. Nicméně právo na to má. „Je zajímavé, že podle jednoho rozhodnutí Ústavního soudu ´v případě vazebního důvodu nestačí skutečnost hrozby vysokého trestu sama o sobě, nutná je současně i existence konkrétních skutečností odůvodňujících útěk´," řekl Mareš.

Vazba?

Důvody vazby existují, vyplývá-li důvodná obava, že dotyčný uprchne či se bude skrývat, aby se trestnímu stíhání či trestu vyhnul, bude působit na dosud nevyslechnuté svědky či spoluobviněné či jinak mařit zjištění skutečností závažných pro trestní stíhání, že bude opakovat trestnou činnost, pro níž je stíhán, dokoná trestný čin, o nějž se pokusil nebo kterým hrozil a pokud veškeré skutečnosti nasvědčují tomu, že trestný čin byl spáchán.

„Soud může argumentovat tak, že může obžalovaný působit na spoluobviněné či, že se pohyboval v tom prostředí, tak opakoval trestnou činnost. Na přesné důvody se ale musíte zeptat soudkyně," dodal Mareš.

Česko jednou z nejpřísnějších zemí

„Základní problém je to, že Česká republika má i v evropském kontextu hodně tvrdé normy v protiextremistické oblasti a pak to dává soudům možnost v rámci vysokých sazeb a jak je to posuzováno, takhle jednat," řekl Mareš.

„Národní odpor je podle mě hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka a na samolepce je odpor.org, tak je možné to propagovat. To se pak točíme v tom kruhu, že parlament stanovil nějaké zákony a nyní se všichni vrhají na policisty a na soudce, že se podle nich řídí, a neiniciují třeba širší společenskou debatu smysluplnosti těchto paragrafů a jejich rovné aplikaci proti různým směrům extremismu v naší zemi, ale se to vlastně celé soustředí pouze na jeden proces a ne na okolnosti, které k němu vedli," řekl Mareš.

Petr Hájek se již v minulosti pozastavil nad procesem s vítkovskými žháři a prezident republiky Václav Klause se podivil nad výší trestů odsouzených.

Více:

---------------------------------------------------------- 

Celý text Petra Hájka:

Petr Hájek: Začneme vyrábět samolepky?

Jedním z příznačných rysů rozkladu demokracie je nerovnost občanů před zákonem. To, čeho jsme v poslední době svědky v lovu na takzvané pravicové extrémisty, je toho výmluvným a hrozivým příkladem. Katastrofální průběh procesu s „vítkovskými žháři" a fantasmagorické tresty - i když zatím nepravomocné - stejně jako dosavadní průběh kauzy Patrika Vondráka a Michaely Dupové jsou výsměchem stejnému právu každého občana na spravedlivý proces.

Sama podstata probíhajícího procesu s „samolepkovými zločinci", je absurdní a tragikomická. Svoboda slova, názoru a politického přesvědčení platí jenom pro ty, kteří mají ten správný názor, to správné politické přesvědčení. Třicet osm let jsem žil v totalitním systému, který na této karikatuře svobody slova, názoru a politického přesvědčení stál. Jehož soudy na šiřitele jiných než povolených názorů pořádaly veselé hony a posílaly je do vězení. Je to tu znovu.

Nějací mladí lidé vylepovali samolepky, odkazující na internetový server. Ten měl šířit zakázané myšlenky. Po domovních prohlídkách u samolepkařů se obvinění změnilo na pořádání „nepovolených koncertů." Jsou už dlouhé měsíce ve vazbě. Žádost o propuštění slečny Dupové soud zamítl, protože si z vězení psala „s několika desítkami osob, jež se exponují na scéně pravicového extremismu." Přestože podle zákona si psát z vazby může s kým chce. Ústavní soud zase zamítl stížnost obhájců, kteří nemají možnost použít nesestříhané odposlechy, které dodala soudu policie, a které v jiných pasážích svědčí ve prospěch obviněných. A tak dále a tak dále.

Jak to, že Plastici, Jan Ruml a další bývalí hrdinní „disidenti" doby nesvobody, nedemonstrují za svobodu slova, nedrží hladovku proti justiční zvůli a nebalí si spacáky, aby nocovali před soudní budovou? Jak to, že Václav Havel nepíše své „Žaluji!" jako Emil Zola při Dreyfusově aféře? Kdy jindy by měli být slyšet, když ne dnes. Právě proto, že jde o politický proces s nositeli názorů a myšlenek, které jsou jim cizí. Právě proto!

Ani mně nejsou tyto myšlenky blízké. Přesně řečeno si je ošklivím. Ani ty koncerty se mi nelíbí, stejně jako texty písní, které se tam hrají. Ani koncerty a texty písní Plastiků se mi nelíbily. Ale procesy proti nim jsem pokládal za zrůdný projev bolševické justice.

„S vašimi názory sice nesouhlasím, ale budu se do krve bít za to, abyste je mohli říkat," zní klasikova maxima, na níž kdysi stála demokracie. Nikoli její ubohá karikatura, veselá plavba z louže pod okap, kterou pod plnými plachtami naší „nezávislé" justice, oddaně plnící „společenskou objednávku" mediálních elit, právě provozujeme.

Kultivovaný salonní Maoista Petr Uhl se mnou jistě opět nebude souhlasit. Za jeho názory, že svobodu slova je nutné omezovat a posílat za myšlenky lidi do vězení, se v současné České republice a Evropské unii však bít nemusím. Jsou hlavním proudem naší chřadnoucí demokracie.

Teď to ještě smím napsat. A existuje dokonce médium, které mi to uveřejní. Půjde-li to však takto dál, brzy mi nezbyde, než začít vyrábět samolepky.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Lukáš Petřík

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

CzechTourism: České destinace táhnou domácí i zahraniční turisty

19:39 CzechTourism: České destinace táhnou domácí i zahraniční turisty

Návštěvnost hromadných ubytovacích zařízení (HUZ) za první pololetí vzrostla ve všech krajích Česka,…