Soud se nekonal, jelikož obžalovaný z úmyslně způsobené těžké újmy na zdraví prý nedostal obsílku a tak se nedostavil. Jelikož obžalovaný není ve vazbě, ale na svobodě. Přestože - jak psaly Parlamentní listy již dříve - pobodaný muž byl dostaven na operační sál v ohrožení života.
Konkrétně se v obžalobě podepsané státní zástupkyní Mgr. Ivetou Špačkovou cituje: „…bodné poranění břicha, které proniklo do dutiny břišní a poranilo vícečetně tenké střevo, esovitý tračník a vícečetně poranilo močový měchýř, léčení zranění si vyžádalo chirurgickou operaci…byla provedena částečná resekce tenkého střeva i esovité kličky, sešití močového měchýře a provedena sanace a drenáž dutiny břišní… asi 15 dnů po operaci nemohl vstát z lůžka… pooperační průběh byl komplikován poruchou obnovení střevní peristaltiky… může dojít ke vzniku srůstů v dutině břišní s následným vznikem neprůchodnosti…“
Útočník byl v r. 2008 Obvodním soudem pro Prahu 1 odsouzen za trestný čin loupeže a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí, a odseděl si dva roky. V r. 2009 byl odsouzen Obvodním soudem pro Prahu 2 za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí k trestu vyhoštění na 4 roky. Dle zprávy odboru azylové a migrační politiky MV je v současné době žadatelem o azyl.
Kromě toho neútočil poprvé, ale dle svědků přímo v zařízení ministerstva vnitra již potřetí. Dvakrát se to ututlalo, slovy obžaloby: „…u něj byla zaznamenána fyzická potyčka s jinými žadateli. Sociálním šetřením se nepodařilo zjistit podíl obviněného na vyvolání potyček. Oba konflikty byly vyřešeny následující den smírem zúčastněných na sociální službě.“
Důvěryhodná šuškanda hovoří o tom, že přes svá zranění se napadení báli věc ohlásit, protože jim bylo řečeno, stejně jako svědkům, že v takovém případě žádný azyl nedostanou.
Jenže tentokrát ucho u džbánu upadlo, a nešlo už jen o zlomený nos.
Přes vše uvedené a podstatu případu obžaloba nepochopitelně nekvalifikuje věc jako pokus o vraždu, ale „pouze“ jako těžké ublížení na zdraví §145 odst.1 tr. zákoníku. Dokonce i dle obžaloby si každý může udělat obrázek sám:
Vyšetřováním byl zjištěn následující skutkový stav: v kuchyňce nejdříve vznikl slovní konflikt mezi matkou napadeného a obviněným. Matka upozornila obviněného, aby si po sobě uklidil dřez. Obviněný na ni začal křičet a urážet ji. V kuchyňce byl přítomen mladší syn, který se matky zastal. Řekl obviněnému, proč jeho matku uráží. Syn s obviněným vyšli na chodbu před kuchyňku, kde mezi nimi došlo k fyzickému konfliktu. Matka uviděla, jak obviněný dvakrát až třikrát kopl jejího syna kolenem do obličeje (dle lékařské zprávy utrpěl syn zhmoždění obličeje, tržnou ránu na nose, která byla sešita). Chtěla jim zabránit, aby se prali. Volala o pomoc. Z kuchyňky vzala koště, mávala jím a přitom několikrát udeřila obviněného do hlavy. Na chodbu přišel svědek a odtrhl je od sebe. V tu dobu poškozený (starší syn) přiběhl a nejméně dvakrát udeřil pěstí obviněného do hlavy. Pak k nim přiběhl jiný svědek a oba od sebe odstrčil. Obviněný odešel do svého pokoje. Ostatní také odcházeli do svých pokojů. Obviněný vzal ze svého pokoje kuchyňský nůž délky čepele 8,5 cm. Vyběhl na chodbu k poškozenému a bodl jej nožem do pravé strany do břišní krajiny. Pak nůž rychle vytáhl a utekl do svého pokoje…
V souvislosti s případem jsem podala trestní oznámení (které poté policie Rychnova n. K. vyhodnotila jako neopodstatněné) na vedoucí pobytového střediska v Kostelci n. O. Ivanu Vyhnálkovou za její výrok pro Parlamentní listy: „Incident se stal, ale nebyl až tak vážný, jak jej líčíte. Nešlo o žádnou nedokonanou vraždu. Klient z Běloruska, o kterém hovoříte, nikdy před tím nikoho nenapadl a k tomuto činu byl vyprovokován.“
Tento „klient“ ministerstva vnitra byl tedy chudák po opuštění vězení za loupež léta provokován a provokován, a sociálně citlivá zaměstnankyně ministerstva vnitra Vyhnálková vlastně jen už předem doporučuje návod k použití dalším „vyprovokovaným“, kterým by se chtělo sem tam si do někoho bodnout, protože je přece fakt už někdo ale doopravdy může v tom lágru naštvat. Nebo mimo lágr.
Azyl lidem v opravdové nouzi je něco, co může odmítat jen primitivní společenství. V Česku se k lidem, kterým veřejně pomoc deklarujeme (zase ty blbé mezinárodní dohody o lidských právech) chováme jako k vyvrhelům, protože azylová „politika“ u nás je na smrt nemocná.
V případě obviněného se však můžeme jen domýšlet, že může být policejním informátorem (provokatérem), a proto se mu dostává takové shovívavosti.
Hana Demeterová
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
