Jeden den si můžete přečíst vyjádření prominenta, nejen první dekády existence České republiky, Vladimíra Dlouhého, že za současnou ekonomickou krizi vlastně můžeme my, neboť jsme si žili prý nad poměry a na dluh. O den později nám hradní Jakl sděluje, že občanská společnost je fašismus a demokracie je násilí. Mimochodem tentýž Vladimír Dlouhý, který stál mimo jiné u zrodu byznysové kariéry Zdeňka Bakaly, jehož jedinou velkou starostí je nyní stavba prezidentské knihovny pro exprezidenta Václava Havla.

Pozadu nezůstal ani stávající prezident, kterému jeho knihovnu postaví úspěšný privatizátor Petr Kelner, jež kdysi jen tak náhodou posadil do čela dozorčí rady České pojišťovny exministra financí Kočárníka. Vypadá to, jako kdyby na tom Olympu naší politicko-byznysové elity byla nuda k ukousání, a přes různé kouřové clony už osazenstvo nevidí na to, co se děje v podhradí.

Náklady na správu země se za posledních dvacet let zvedly několikanásobně. A to, jak personálně, tak objemem čerpaných prostředků. A výsledek? Posuďte sami. Jsme svědky zvláštní korupční symbiózy řady politiků s tzv. podnikateli a zákulisními hráči. Mnohé nástroje korupce se „vývojem" tak nějak zlegalizovaly. Začíná to nemravným financováním parlamentních politických stran. A končí to mizernou úrovní právního státu a nekonečnou přehlídkou účelových pochybení, faulů a lumpáren.

K maskování se používá kde co, včetně známé finty, která spočívá v tom, že když někdo neumí manažerovat současnost a nemá vizi budoucnosti, pak přistoupí k lacinému nálepkování minulosti. To se tak nějak přihodí, že se na někoho jakoby náhodou vytáhne něco 30 let starého a začne se strašit návratem komunistů. V roce 2011 to už působí trapně a uboze. Ostatně názor si udělejte sami. Pohled dozadu je přesto důležitý.