Vážená paní předsedkyně, vážená paní senátorko, paní poslankyně, páni poslanci, já si tady dovolím tlumočit stanovisko ministerstva zdravotnictví. Já chápu, že když se stane chyba v zákoně, je to nepříjemné a z tohoto pohledu oceňuji aktivitu Senátu pomoci ve snaze tu chybu napravit.
Na druhou stranu musím konstatovat, že když se stane chyba, je legitimní, aby si to potom opozice užívala a tady ve všech projevech naznačovala, jak práce ministerstva a Poslanecké sněmovny, která celý blok zákonů o zdravotních službách kritizovala. (? Věta nemá smysl.)
Příklad, který tady řešíme, souhlasu obou rodičů, už tady dostatečně popsal pan zpravodaj Šťastný. Já musím říci, že opravdu tato pasáž a vůbec celý komplex právních záležitostí pokud jde o práva dítěte, práva rodičů a práva lékařů postupovat samostatně, je velký ideologický problém, který se může posouvat dopředu a dozadu a je velmi těžké najít jakýkoliv konsensus v tomto duchu. Nad tímto paragrafem se odehrála veliká právní bitva, jak ho vlastně vykládat.
Já musím zcela jednoznačně říci, že právní bitva se odehrála až ex post, když ten zákon začal být aplikován a protože se některé věci prostě lékařům nelíbily, protože jim přidělaly některé povinnosti, zejména pokud jde o práva pacienta, za která jsme stále ještě kritizováni na žebříčcích, kde je posuzován náš zdravotnický systém, který je hodnocen jinak dobře. Ale práva pacienta pořád nepatří k těm ozdobám, které v našem zdravotnickém systému by byly glorifikovány.
Právní bitva přišla ex post. Když se ten zákon připravoval, tak veškeré právní debaty, které nad zákonem byly, tuto pasáž nekritizovaly. Znovu musím zopakovat, že zcela poctivě úmysl ministerstva byl napsat právní text tak, aby mohl být vykládán právě pro ty nejtěžší případy, kdy dítě má podstoupit chemoterapii, kdy mu má být amputována končetina nebo udělán nějaký zákrok, například operace mozku, která ho může velmi těžce poškodit. Bohužel, takové případy se vyskytují.
To, že je medicína rizikový obor a tak, jako normálně v životě se může stát tragédie, tak při jakémkoliv medicínském zákroku i lege artis provedeném, v nejlepší indikaci, nejlepšíma odbornýma rukama, se může stát, že výkon dopadne špatně. Stoprocentně se zabezpečit proti takovéto situaci nikdy /opakuji nikdy/ medicína umět nebude. Tak, jak se stále vylepšuje, přibývá rizikových zákroků, které v sobě nesou takovou možnost.
To, co bylo míněno tímto paragrafem, byly opravdu ty zákroky, které rizikové apriori jsou a výklad, který se objevil ex post, byl velmi krkolomný a tak trošku zneužitý na to, aby vznikly obstrukce, které pacientům nastaly.
Já bych uvedl jeden příklad. To, že se na nás obraceli rodiče, organizátoři táborů, učitelé, že lékaři jim říkají, že souhlas jednoho rodiče nebude platit, když mají poslat vychovatelé z tábora dítě při nějakém akutním problému na vyšetření a že to dítě budou muset poslat domů zpátky oběma rodičům a zkomplikují mu tím život, tak to samozřejmě není pravda, protože žádná taková opatření v zákoně se nevztahují na ta vyšetření nebo ošetření, která je třeba provést urgentně a hned.
Ten problém, který vznikl, je také formulace některých paragrafů, se kterými právníci ne úplně souhlasili a přeformulovali je mírně jinak, zejména pokud se týká pacientů zbavených způsobilosti k právním úkonům, pokud se týká o doplnění odst. 3 § 40 o úpravy oznamování dodatečného omezení volného pohybu nebo styku s vnějším světem apod.
Rovněž musím odmítnout stížnost České lékařské komory, že stávající zákon znemožňuje vyšetřovat stížnosti pacientů na lékaře, které lékařské komoře právem podle zákona o České lékařské komoře náleží.
Ty stížnosti možno vyšetřovat je a také každý pacient, který si na lékaře stěžuje, dává samozřejmě souhlas s tím, aby komora nejen to šetření provedla, když už se k ní stěžuje, ale dává také souhlas k tomu, aby komora mohla nahlížet do lékařské dokumentace pacienta. Aby paralelně s tímto šetřením mohla nahlížet do dokumentace, nebo ty vyšetřovací orgány komory, do dokumentace jiného pacienta, není vhodné bez toho, aniž by tento jiný pacient, který nebyl součástí té stížnosti, dal k tomu šetření souhlas.
To jsou některé důvody, proč jsme návrh změny zákona, který je ve sněmovním tisku 700, předkládali paralelně s návrhem senátním a proč jsme potom ve vládě navrhovali, aby byl ten návrh, který připravilo s pomocí poslanců Ministerstvo zdravotnictví, vládou odsouhlasen.
Tolik názor za Ministerstvo zdravotnictví. Děkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
