Hledá každý rok 100 nejlepších. Prozradil, proč je důležité hledat hrdiny práce i dnes

Když jste před lety přišli s nápadem seznamovat veřejnost s nejúspěšnější stovkou firem vždy v jednom kalendářním roce, co bylo hlavním motivem takovéhoto počinu? Brali jste si nějaký příklad nebo inspiraci v zahraničí?

Ne, tak bych to nedefinoval. Vím, že v současné době není populární nalézat na předcházející době cokoli dobrého, ale na druhé straně je nesporné, že na každé době je vždy něco pozitivního. Proto se domnívám, že není třeba hledat vždy inspiraci v zahraničí, ale je to možné i u nás. Myslím si, že jakkoli byl komunistický režim bizarní v mnoha ohledech, dodnes jsou někteří, kteří si myslí, že k tomu, aby proběhla změna, stačilo jen otevřít hranice a pustit lidi se podívat do světa. Aby se podívali, jak to tam vypadá. A že by se zase vrátili. Odfoukl by se tím velký tlak, který nastal, a k některým změnám nemuselo ani dojít. Myslím totiž, že nejpalčivěji lidé u nás, jako v zemi, která byla určitou hranicí mezi Východem a Západem, vnímali to, že se nemohli podívat do Weidenu nebo třeba do Norimberku.

Chápu již, kam zřejmě směřujete. Že tehdy bylo též běžné odměňovat lidi za dobrou práci – byť to byla jakási ideologická pomůcka…

Ano, to bylo pozitivní. V rámci politických zájmů tehdejší představitelé moci zvýrazňovali a oslavovali hrdiny práce… To potom motivovalo i ostatní. Když jsem začal s vyhlašováním těch nejlepších, v tom roce 1996, začal jsem s tím proto, že si opravdu upřímně myslím, že pořádná a dobrá práce by měla být vidět. A lidi, kteří ji dělají, by měli být pozitivně zviditelnění. A ti nejlepší nějak odměnění. A to bez ohledu na režim. Je ale pravda, že v této nové době jsou měřítkem veškerého úspěchu peníze. A jak klasici tvrdí, peníze nesmrdí. Ty peníze se tak mohou vytvářet i nalézat různě, v různých rukou. A my se s naší společností Comenius snažíme, aby ti, co se dostanou mezi těch 100 nejlepších, byli opravdu ti, kteří se k tomu dostali poctivě, jen dobrou prací.

Jak probíhá nominace nebo jak se mohou firmy přihlásit?

My nemáme moc rádi, když se někdo hlásí sám. Já si totiž celý život myslím, že je lepší, když někdo o někom řekne, že je dobrý, než když někdo sám říká: „Já jsem dobrej.“ Což se sice vždy možná nevylučuje, ale… Z principu a od samého začátku se snažíme to řešit a také eliminovat jednoduchou formou dotazníku. Na deseti řádkách lidi a firmy, do kterých se ty dotazníky dostanou, nominují někoho, o kom se domnívají, že v tom daném roce dělá tu svoji práci či podnikání mimořádně dobře. Nás nezajímá, zda to ti naši respondenti napíšou na 3. nebo 5. řádku, nás zajímá, kolik se nám z těch dotazníků vrátí a kolikrát tam to nějaké konkrétní jméno je. Upřímně řečeno za těch 19 let mám vypozorováno, že většina oslovených při vyplňování dotazníků začíná tím, že napíše na horní řádky svoji firmu, firmu svých známých a dodavatelů či přátel. A ty zbývající řádky doplní tím, co je oslovilo z nějakých billboardů. Když má v tom jednom roce tedy třeba Škodovka nový typ auta Superb nebo Fabii, je logické, že se dostane do dotazníku sice třeba na 8. řádku, ale třeba 2 000 krát.

Pokud se devatenáct let podílíte na vyhlašování těch nejlepších firem, znamená to tedy, že jste začínal v poměrně divokých 90. letech. Jak se v průběhu těch roků změnila struktura nominovaných firem – tedy pokud se mění?

Velice výrazně. Ono těch 19 let je opravdu dost dlouhá doba. Když se podíváte na to, kdo se umísťoval na špici v tom roce 1996 a následných letech, tak vidíte, že tam byl Lubomír Soudek z plzeňské Škodovky, Omnipol, Poldi Kladno... V té době to byly různé polostátní organizace řízené různými podivnými postavami. Ale pro ty gentlemany, co to řídili, nebyl sponzorský dar žádný problém. Teď je to jiné. Nyní, když to ti lidé dávají, tak to už dávají ze svého, z vlastní kapsy. Když prostě někdo vlastní firmu, ta firma něco vydělá, to se zdaní a zbytek je majitele. Pokud z toho něčím přispěje, třeba stotisíci korunami, tak je to jeho obnos, který daruje. A těch sto tisíc má úplně jinou hodnotu než dříve půl milionu ze zcela jiných zdrojů, jako tomu bylo v těch počátcích. I struktura podniků je zcela jiná.

V čem se tedy liší úspěšné firmy tehdejší doby od současných?

Poslední tři roky cítím veliký tlak rodinných firem, které se prosazují i mediálně. A musím říct, že je pěkné slyšet, když výborná rodinná firma dobře vydělává. Často je však ale problém, že o ní nikdo téměř neví. Přitom už i takovéto firmy rodinného typu jsou vysoce specializované. Například firma Ella.cz z Hradce Králové vyrábí stenty pro zdravotnické účely. Já jsem se na to chytl a zajímá mne to, poněvadž sám mám v sobě pět kusů takových stentů ve svých krevních tocích. Myslím, že je dobře, když česká firma dokáže vyrábět právě takové stenty, o které má nyní zájem celá Evropa. A že ta firma je už i příslušně známá i ve svém okolí. Přitom bych o ní moc nevěděl, kdybych se k ní nedostal přes pozitivní odpovědi v našich dotaznících.

Do podnikání zřejmě i mnohých českých firem se ale odráží zejména v posledním roce určitě i vyhrocená situace mezi Ukrajinou a Ruskem – a s tím spojené i sankce vůči Ruské federaci. Jaké z firem zaznamenáváte reakce v tomto ohledu? Může se to nějak odrazit i v konečném pořadí?

Samozřejmě, že ty firmy, které se orientovaly na Východ – a tím mluvíme o Ukrajině i Rusku, a také všechny další postsovětské země - tím trpí. Já sám v tom tápu, protože takové ty jednoduché, z detektivek vyčtené principy, že nejpravděpodobnějším pachatelem zločinu je ten, kdo na něm vydělá, mohou být poměrně jasným vodítkem při nahlížení a hledání pravdy. Toto pravidlo, které zná každý čtenář nebo divák detektivek, možná může naznačovat i odpověď, kdo měl zájem na sestřelení malajsijského letounu. Nijak vydělat na něm ruský prezident Vladimír Putin nemohl.

Je také nepochopitelné, když všichni víme, jak jsme neuvěřitelně na každém kroku sledovaní, že o nás někdo ví, kde se celý den pohybujeme, co děláme, za co utrácíme, že v této době někde zmizí letadlo a nikdo netuší, kde je? Přitom víme, že nad námi krouží družice, satelity nonstop. Tak jak je možné, že se fakticky neprokázalo, kdo to nešťastné letadlo sestřelil... Ozývá se mediálně silný tlak, aby se to připsalo Putinovi, poněvadž Rusko je v tuto chvíli tak nějak na indexu… Jenomže nám všem by bylo nejlíp, kdybychom spolupracovali, společně vyvíjeli moderní Evropu. A její součástí Rusko je. Ta skutečná nebezpečí pro naši civilizaci totiž leží úplně někde jinde.

Máte na mysli globalizaci nebo další místa, kde se rozhořely válečné konflikty?

Vlastně obojí. Díky globalizaci Arabské jaro a jeho následky můžeme všichni pocítit velice rychle i u nás. Ty vzdálenosti již jsou téměř překonané. Válka v těch oblastech se na nás, v Evropě, odrazí se i v dalších směrech. Když sledujete zprávy o tom, kdo se dostává přes Libyi, přes Itálii na těch stovkách lodí v přístavech, tak vidíte, kdo to je. Iráčané, Syřané, masa dalších arabských uprchlíků, kterým skutečně nezbývá už nic, poněvadž vlastní domoviny mají rozbité, přišly vniveč, a tak cestují k nám – do Evropy. A to pro nás, ani v České republice, není příznivá zpráva.

Abychom přece jen skončili optimističtěji, uzavřeme to těmi nejlepšími. Kdy bude jasno, kdo se jimi v tomto roce stali – kdy se dozví jak firmy, tak i občané výsledky?

Dozvědí se je z pátečních Hospodářských novin a Mladé fronty Dnes (28. 11.). Přebírání fyzických ocenění se pak uskuteční na Pražském hradě ve Španělském sále v ten samý den. Již tradičně jde vždy o poslední pátek v měsíci listopadu.

Nejlepší je být nejlepší

Cílem soutěže „ČESKÝCH 100 NEJLEPŠÍCH” je v celonárodním měřítku nalézt, vybrat, zviditelnit a veřejně slavnostním způsobem ocenit české (v ČR zaregistrované) firmy, podniky či společnosti z co nejširšího spektra ekonomických aktivit, které dosahují vynikajících, mimořádných anebo pozitivně pozoruhodných výsledků.

Systém vyhodnocení a stanovení pořadí „ČESKÝCH 100 NEJLEPŠÍCH” využívá konkrétní znalosti širokého okruhu vybraných odborníků. Nominace by proto měly vycházet z osobních znalostí, zážitků či zkušeností z období posledních dvanácti měsíců, získaných jak při profesionální činnosti (to především), tak i ze soukromých kontaktů s nejrůznějšími hospodářskými subjekty.

Výběr (nominace) firem pro zařazení do žebříčku úspěšných a nejúspěšnějších má pouze tři omezení: navrhovaný subjekt musí být registrován v ČR a být zde plátcem daní, měl k datu 30. září daného roku nejméně 20 zaměstnanců a jeho obrat za posledních 12 měsíců byl nejméně 30 milionů Kč.

Základním a jediným měřítkem konečného umístění je četnost nominací jednotlivými respondenty. Akci již podevatenácté pořádá nezávislá organizace Comenius.

Ta nedostává žádné vládní granty a dotace. Všechny aktivity společnosti Comenius musí být financovány z vlastních zdrojů a nebo jsou odkázány na štědrost sponzorů z řad firem i jednotlivců. Comenius obvykle pracuje na základě projektů, které vybírá podle toho, zda přímo přispívají k rozvoji české společnosti. Daný projekt je pak řízen buď přímo společností Comenius, nebo je realizován ve spolupráci se zahraničními partnery.