Ivana Haslingerová: Škoda, že Mirek Topolánek dospěl k prozření až nyní a ne v době své vlády

Měla jsem zato, že to vymyslela recesistická protiklausovská Svěrákova „Hradní partička“. V dopise nazvaném „Páteční výzva“ totiž kritizuje ODS zejména za to, že opustila svůj program a své ideje. Tedy za to, za co ho po celou dobu jeho vládnutí kritizoval, a to právem, jeho předchůdce a zakladatel ODS Václav Klaus, který nakonec po obvinění ODS, že ztratila ideje a stala se stranou klientelistickou odmítl na 19. kongresu i čestné předsednictví v ní. Když jsem se ujistila, že nejde o podvrh, otiskla jsem dopis Mirka Topolánka, protože to, co v něm píše, stojí za zamyšlení.

Pokud opravdu pochopil svou chybu a chce ji, jak píše, napravit a není za touto jeho výzvou něco jiného, je nutno s ním v mnohém souhlasit. ODS je skutečně ohrožena. To, že dovolí pánům Drábkovi a Kalouskovi prosazovat tak asociální programy, ji opravdu v očích občanů nesmírně ubližuje a její loď se v jejich očích opravdu potápí. Být pravicová totiž neznamená být asociální. Největší pravicoví politici minulého století Reagan a Thatcherová nebyli rozhodně asociální, naopak velmi zvažovali své kroky, aby nepostihli potřebné.

Při čtení dopisu jsem si jen říkala, jaká je to škoda, že Mirek Topolánek dospěl k prozření až nyní a ne v době své vlády. Co všechno mohl jako premiér dokázat pro naši zem, kdyby jednal podle svých současných představ. Protože to, co vytýká Petru Nečasovi, by klidně mohl kdysi napsat kdokoliv jemu. Pamatuji, jak mnozí současní členové i za cenu mimořádných politických ztrát s ním bojovali právě kvůli tomu, co dnes sám vytýká jim.

Byl to přece on, kdo přišel se zničujícím rozkročením ODS do středu, s devastujícími ústupky Bursíkům a Kalouskům v zájmu udržení moci. Právě za něj se ODS ponejprv odchýlila od všech svých hlavních zásad tzv. „poděbradských artikul“, které přijala pod vedením Václava Klause v roce 1998. Byl to on, kdo i přes unesení Kongresu ODS podepsal Lisabonskou smlouvu, a proto jeho slova, že „Krize v Evropě nemá jen rozměr ekonomický a měnový. Je krizí hodnot, je krizí etickou, je trestem za rozmařilost, za sociální dumping, za ztrátu konkurenceschopnosti, za penalizaci úspěšných a preferování průměru.“ znějí z jeho úst falešně, i když si možná uvědomil, jakou chybu prosazování ztráty státní suverenity způsobil nám všem a vlastně i sobě. Rovněž to, že vyčítá ODS, že opustila princip rovné daně a zavádí progresivní daň a připustila dokonce tzv. "solidární příspěvek", tedy vyšší zdanění vysokopříjmových osob, by znělo upřímně z úst Václava Klause, nikoliv z úst člověka, který prohlásil, že principu rovné daně nevěří, vyhodil jejího tvůrce Vlastimila Tlustého z funkce ministra financí a dosadil tam ekonomického amatéra Miroslava Kalouska.

Má ale pravdu, že koaliční vládnutí je mesaliancí pěnkavy obecné se supem mrchožravým a hyenou skvrnitou. Podle mne je ještě něčím horším – nejhorší formou vlády, jaká může být. Každý člen hází vinu na druhého a někteří bezcharakterní členové vydíráním zničí nakonec i to málo, co se dohodlo. Vládě pana Topolánka se proto právem říkalo Bursíkova a té Nečasově Kalouskova. (Přestože již vyměnil 8 ministrů, tak ty čtyři nejhorší – Schwarzenberga, Kalouska, Drábka a Hegera, všechny kupodivu z TOP 09 – nechává ničit náš stát jako by se nechumelilo.) Ani volby ale, bohužel, nic s koaličními vládami nespraví.

Zase vznikne kočkopes, jak trefně kdysi koalice označil Miroslav Macek. Zde nezbývá než si povzdechnout, že zanikl projekt opoziční smlouvy, či že nebyl přijat italský volební model. V obou případech vítěz voleb má možnost ukázat, co za volební období stihne bez výmluv a vydírání partnery, a situace je čitelná.

Je proto možné, že pan Topolánek po zkušenosti se zeleným kočkopsem to, co píše v dopise, myslí upřímně, že si po odchodu z politiky uvědomil, co mohl on a nyní pan Nečas dělat lépe, že by se již nenechal tak lehce vydírat koaličními partnery, že by již nevěřil tak naivně paní Merkelové a že by opravdu chtěl vrátit ODS ke svým kořenům a začal by jako premiér plnit její vlajkovou loď „Modrou šanci“. Ať již to ale myslí upřímně či nikoliv, pan Nečas by si měl přečíst jeho dopis velmi pečlivě, protože tam by našel, co by opravdu měl dělat, pokud nechce po skončení mandátu jako pan Topolánek plakat nad rozlitým mlékem. A k čemu že bývalý premiér vyzývá:

Topolánek vyzývá ODS, aby se vrátila k základům své politiky. Zavelel k zahájení široké vnitřní ideové debaty na všech úrovních a grémiích ODS, jež by měla vést ke zhodnocení dosavadního působení ODS ve vládě a přijetí závazných mantinelů pro členy vlády, poslance a senátory pro prosazování dlouhodobých cílů politiky ODS v kabinetu a parlamentu. K návratu k její „Modré šanci“: „ODS je ohrožena. Je ohrožen tento, ve střední Evropě unikátní a těžce opakovatelný projekt liberálně-konzervativní strany hájící svobodu a kapitalismus. Je ohrožen námi samými. Velmi jsem váhal, zda se mám vůbec ozvat. Je pohodlnější mlčet... Moje minulá odpovědnost za ODS, moje současná občanská odpovědnost za demokratický vývoj v této zemi a moje obava o budoucnost mě přinutila nemlčet. Mimo jiné i proto, že nesu za současný stav svůj podíl viny. Mírou vynucených kompromisů, personálně, vlastními chybami. (Tato slova jsou pro pana Topolánka ctí, protože není lehké přiznat chybu.) Není mnoho lidí v ODS, kteří mají právo a zároveň povinnost se ozvat a svou autoritou apelovat na pozitivní změnu, musí to být ale všichni, současní i minulí členové ODS, kteří se musí poprat se stávající situací a onu změnu prosadit. Ne kvůli nám, ale kvůli lidem v této zemi, kvůli našim potomkům, kvůli zachování polistopadového demokratického vývoje,“ píše v dopise a pokračuje:

„Se stranami je to jako se státy. Jejich udržení je závislé na respektování ideálů, na kterých vznikly. ODS měla svou dlouhodobou misi, kterou v devadesátých letech definoval a reprezentoval především Václav Klaus. ODS měla své přirozené voliče na úrovni 25-40%, které oslovovala svou nabídkou. ODS byla značkou se zárukou kvalitního pravicového programu, své Modré šance. ODS dnes opustila svou misi, ztratila a ztrácí voliče, nic nenabízí, nemá srozumitelný program, nehájí ani svobodu, ani kapitalismus.“

Topolánek má pravdu, že „Kdo v zájmu pozice opouští obranu svobody, nezaslouží si ani pozici, ani svobodu. V lepším případě míří do opozice, v horším do nesvobody. Kdo naskakuje na lacinou kritiku kapitalismu a bludy o selhání trhu, ten si nezaslouží označení pravicový.“

Má rovněž pravdu, že proto ODS nikdo už nerozumí a že prosí její představitele, aby se probudili a zastavili její pád. Není skutečně „za pět minut dvanáct“, je „pět minut po dvanácté“.

Topolánek opakovaně zdůrazňuje, že jeho osobní ambicí není se někam vracet, že čas v politice už vypršel. Tvrdí, že jeho ambicí je někde zůstat, nestydět se za to, nestydět se za politiku ODS, realizovat a obhajovat v praxi jí.

Nelze než souhlasit s jeho názorem, že „Vláda ODS se stále více odchyluje od dlouhodobého programu ODS vyjádřeného Poděbradskými artikuly a od principů, které úspěšně prosazovala a bránila dvacet let, a to i v dobách Opoziční smlouvy a mého složitého vládnutí s lidovci a zelenými. Dnes dochází k demontáži všeho pozitivního, co jsme krvavě a za cenu velkých ztrát prosadili v mých dvou vládách. Byl jsem tehdy obviňován mnohými z téměř „levicových“ úchylek a zrady programu ODS. Dnes realizujeme politiku levého středu, politiku našich soupeřů, politiku ústupků, politiku vedoucí do pekel. Jsem touto situací znepokojen a obávám se, že pokud bude tento trend pokračovat, ODS definitivně ztratí věrohodnost a přijde o své poslední kmenové voliče. Musím sice ocenit, že koalice pod vedením ODS dokáže snižovat deficit veřejných rozpočtů, nicméně podle mne je třeba si položit otázku, zda za tento „úspěch“ vlády neplatí ODS příliš vysokou cenu. Úspěšné reformy veřejných financí byly vždy založeny na diametrálně odlišném mixu opatření na straně příjmů a výdajů. Musím dát za pravdu analytikům, kteří nám vyčítají pouhé účetní škrty bez hlubokých strukturálních změn a reforem, především na výdajové straně. Vadí mi to a nerozumím tomu.“

Krátkodobě sice vláda snižuje deficit rozpočtu, ale zejména prostřednictvím vyšších daní, a dostatečně neřeší problém snižování mandatorních výdajů. Výdaje rozpočtu jsou stále vyšší než před krizí, dokonce vyšší než v roce 2006, kdy zde vládl rozmařilý Paroubkův kabinet a rozdávaly se štědré předvolební dárečky.

ODS přenechala solidarita odpovědných asociální TOP 09 a nyní pouze sleduje problémy, které v této oblasti vznikají. Včetně necitlivých škrtů, jež dopadají na zdravotně postižené, přičemž úspory pro státní rozpočet jsou zanedbatelné, zatímco nadále pokračuje zneužívání sociálních dávek. Toto lidem v zemi vadí podle mne snad nejvíc. Že namísto provedení pořádku ve zneužívání dávek provedl pan Drábek paušální ožebračení invalidů a důchodců. Je asi v intencích TOP 09 nejvíce postihovat ty skupiny lidí, které se nejméně umějí bránit.

Je opravdu škoda, že ODS ztrácí kmenovou voličskou skupinu – živnostníky, kteří jsou naštvaní kvůli paušálům, živnostníky-důchodce, kterým je upíráno základní daňové zvýhodnění. Skutečně bych nepřála politikům ODS slyšet důchodce, kterým vzala motivaci podílet se na tvorbě hodnot, neumožnila jim daňový odečet a nechala je pomalu umírat. O těch nemohoucích invalidech už vůbec pomlčím. Potrestání mladých rodin s dětmi zvýšením daní a trestání aktivních a úspěšných zrušením stropů pro zdravotní pojištění a zvýšením daní těmto lidem z její voličské skupiny je přímo pro ODS sebevražedné. Trestat aktivní občany všeho věku, úspěšné, odpovědné a samostatné, to je proti zásadám každého pravicového politika.

Takže nejde nesouhlasit s panem Topolánkem, že tímto vším ODS ztrácí svou tvář, svou značku, svou věrohodnost, že přestává být srozumitelná voličům, kteří nevědí, co vlastně prosazuje, a už pro ně nepředstavuje onu stabilitu a jistotu, jako měla za vedení Václava Klause (Zde pan Topolánek píše „jako dosud“, ale to není pravda. Už za něj ODS tvář ztrácela.)

„Přes všechny skutečné i virtuální problémy jsme představovali pro voliče kotvu v rozbouřeném moři všech elitářských, populistických, národoveckých a postmoderních formací, které i díky naší slabosti a nevěrohodnosti vznikají jako houby po dešti.“ Píše pan Topolánek. Nezbývá než souhlasit s tím, že je třeba vsunout za slovo představovali „za Václava Klause“, protože to nebyla pravda ani za Topolánka.

„Jde mi o to, aby ODS i nadále zůstala lídrem pravicového spektra, udržela si dlouhodobě stabilní voličskou podporu a měla tak vůbec možnost naplňovat svou misi a dostát své odpovědnosti,“ končí dopis pan Topolánek a nezbývá, než s tím souhlasit. Ještě je čas, aby si to její představitelé uvědomili a namísto nesmyslných rozmíšek začali konečně plnit Modrou šanci. Jen výměnami ministrů se totiž blahobyt nedocílí.