Kromě postav, které nemohou chybět v žádném výčtu velikánů naší země, jako je Karel IV. či T. G. Masaryk, zde také najdeme Františku Plamínkovou nebo válečného veterána z Afghánistánu Jiřího Schamse.
Celou knihou prostupuje téma svobody. Podle Jana Fischera dnes máme na první pohled všechny svobody, které si můžeme přát. Přesto bychom ale neměli přestat být ostražití, protože neustále jsme svědky nejrůznějších pokusů nám sem tam nějaký ten kousek svobody ukrojit. Naši svobodu například ohrožuje nedostatek prosperity a stability. Klíčem k jejich zajištění je podle Jana Fischera propojení vědomostí s podnikáním. Prezidentský kandidát zdůrazňuje, že společnost nabízející všem kvalitní vzdělání a uplatnění je ze své podstaty vždy daleko svobodnější a bezpečnější.
Dalším rizikem pro svobodu, které Jan Fischer zmiňuje, je stěžování si na poměry. Vysvětluje to takto: „Dnes máme svobodu. Ale někdy máme sklon zaměňovat svobodu za jistotu a právo za nárok. Jsme zkrátka na sebe málo přísní – když tak budeme pokračovat, mohli bychom naše svobody a práva snadno opět ztratit.“ Jan Fischer na příkladu Karla Havlíčka Borovského a Antonína Holého ukazuje, jak je důležité se učit klást na sebe vyšší nároky, nezlomit se před překážkami a nelamentovat nad nepřízní osudu.
Jiným nebezpečím, před kterým Jan Fischer varuje, je pevné a zdánlivě laskavé paternalistické objetí. Prezidentský kandidát upozorňuje na to, že jsme opět v situaci, kdy podle pomalu převládajícího mínění je některých svobod příliš a bylo by dobré je – v zájmu bezpečnosti, prosperity, spravedlnosti – omezit. Proti tomu je ale třeba bojovat.
Když to shrneme, tak postojem Jana Fischera je obrana současného stavu, kdy máme svobodu zajištěnou. Co když je to ale ve skutečnosti tak, že většina hlavních nebezpečí, kterým dnes u nás svoboda čelí, vyvěrá právě z jejích vlastních nedostatků? Může být hlavní riziko existence naší svobody ukryto někde v ní samotné?
Důležité je, co všechno vnímáme jako součást svobody. Nastolit takové svobody jako je svoboda slova, cestování, shromažďování či podnikání, nestačí. V tomto případě totiž výsledkem svobody může být chaos, kdy na koni jsou jen ti, kteří byli ve správný čas na správném místě a kteří jsou připraveni hledat díry v pravidlech, kdežto většina společnosti pociťuje čím dál silnější nespravedlnost.
Ruku v ruce se svobodou totiž musí jít tvorba jasných a přehledných zákonů a institucí, které pravidla nejenom sami dodržují ale zároveň jejich dodržování i vynucují. Stejně důležitý je i sociální smír, kdy je zajištěna taková míra sociálních jistot, na které zde panuje konsensus. To vše je podmínkou toho, aby ve společnosti panoval sdílený pocit spravedlivého uspořádání. V opačném případě jsou občané snadno náchylní tomu vyměnit svobody, které v běžném životě tolik nevnímají například svobodu tisku či práva menšin, za příslib režimu, který podle nich bude spravedlivější, kde právo bude vymahatelnější a míra základních jistot větší.
Podle Jana Fischera bychom neměli zaměňovat svobodu za jistotu a právo za nárok. Měli bychom na sebe být přísnější a nestěžovat si na poměry. Stručně se to dá vyjádřit heslem: zatni zuby a pracuj. Otázka je, do jaké míry lze od sebe svobodu a právo na jedné straně a jistotu a nárok na druhé oddělit. Bez naplnění určitých základních jistot a nároků společnosti může být dost obtížné udržet ty svobody, které má Jan Fischer na mysli. Strašit tím jak děsné by bylo, kdybychom o tyto svobody přišli, totiž nemusí fungovat. Stejně jako už přestává stačit hrozit návratem minulého režimu.
Dobře je to vidět na protestu jihočeských studentů proti tomu, aby ČSSD vládla na kraji s komunisty. Chtějí tím vyjádřit to, že pro demokracii a naši svobodu jsou ochotni něco obětovat. Může se dnes ale tento postoj setkat s pochopením u široké veřejnosti? Nevnímá většina občanů jako své ohrožení něco úplně jiného než vládu komunistů? Třeba zhoršující se ekonomickou situaci či to, že přijdou o práci? Řešením ale není na tyto lidi nadávat a obviňovat je z toho, že dávají v sázku naši svobodu, ale pochopit, že svoboda a pocit spravedlnosti se bez sebe neobejdou.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
