Zajímavá je ale ta menší absurdita, že totiž všichni ti, kteří se radují z postupu svého favorita, Karla Schwarzenberga, ve skutečnosti zadělali na prezidentství Miloše Zemana, kterého budou volit všichni ti, kteří jej považují za jednoho z nich. Je vcelku pochopitelné, že sociální demokraté vydali doporučení volit levicového kandidáta, Miloše Zemana a ne člena vládnoucí koalice a politika pravicového, jenž sedí ve vládě, jíž chtějí vyslovit nedůvěru.
Dnes už můžeme pouze spekulovat, zda by totéž doporučení vydali sociální demokraté v případě postupu Jana Fischera místo Karla Schwarzenberga. Osobně se domnívám, že ne, protože sociální demokraté nebudou nadšeni z vítězství Miloše Zemana, nezapomenutelného z dob Opoziční smlouvy. Nezapomenutelného pro všechny politology i politiky, neboť si s Václavem Klausem rozdělili moc a všechny ostatní politiky a politické strany chtěli ignorovat. Jan Fischer by jim – podle mého názoru - nevadil. A tak jedna z možností spočívá v tom, že levicově orientovaní voliči budou volit šlechtice a pravicového kandidáta, který sedí ve vládě a je dokonce jejím místopředsedou. V tom právě je ona absurdita naší přímé volby, v tom, koho budeme vybírat ve druhém kole.
To souvisí s otázkou, zda se volilo stranicky, nebo šlo o jednotlivé osobnosti. To asi nikdo nemůže exaktně posoudit. Myslím si, že se obě tendence překrývaly. V osobě Karla Schwarzenberga nešlo pravděpodobně o volbu stranickou - na to stačí porovnat stranické preference TOP 09 a Schwarzenbergovu podporu prezidentství. Spíše se prosadil stále živý antikomunizmus, který nedovolí vnímat ani omezenou Schwarzenbergovu sociální citlivost. Antikomunizmus způsobil i pád Jana Fischera, přestože morální dělící čára v době totality nevedla vždy mezi komunisty a nekomunisty, to by člověk musel znát konkrétní případy. My všichni, kdo jsme zažili tu dobu však víme, že mnozí nekomunisté se mohli z nejrůznějších důvodů chovat hůř, než někteří straníci.
Klesající obliba vedoucí síly současné koalice, ODS, postihla jistě, ovšem spolu s nevýrazností jeho osoby, i kandidáta ODS, jímž byl Přemysl Sobotka. O skutečné síle naprostého nepřátelství vůči Evropské unii nás přesvědčila svým
posledním místem Jana Bobošíková, druhdy velmi dobrá ekonomická komentátorka, ale příliš ambiciozní politička, která však nemá ani elementární schopnost své politické ambice posoudit. Její kritika obou vítězných kandidátů jako eurofederalisty a eurohujera i obdiv k současnému prezidentovi mluví ostatně za vše.
Bez ohledu na relativní populárnost přímé volby prezidenta je třeba posoudit, zda se ústavní role prezidenta nepřeceňuje. Domnívám se, že ne. Jeho práva jsou obsažena v článcích šedesát dva a šedesát tři Ústavy. Ta nejdůležitější následující: prezident navrhuje soudce Ústavního soudu, čímž může výrazně ovlivnit soudnictví i celý ústavní systém, navrhuje ale i členy bankovní rady, čímž může ovlivňovat i ekonomický chod státu.
Ostatně ani ona nenápadně znějící věta, uvozující článek šedesát tři Ústavy, že prezident zastupuje stát navenek, není bez důležitosti. Vzpomeňme jen na tvrdošíjnost, s jakou odmítal současný prezident dlouhou dobu podepsat Lisabonskou smlouvu a na různé právní výklady, jež tuto holou větu vysvětlovaly. A příkladem z poslední doby, rozdělující právníky i veřejnost, je ona, tolik diskutovaná amnestie.
Není ovšem vyloučeno, že nejen z důvodů přímé volby, bude Ústava novelizována, neboť platí již více než dvacet let. Dvacet let není samozřejmě tak dlouhá doba, ale byla psána - jak si všichni pamatujeme při rozdělování státu – ve značném chvatu v Lánech a při předjímání správních skutečností, které ještě neexistovaly. I mnohé prezidentovy pravomoci se tak mohou pro futuro změnit.
Tak či onak, přímá volba prezidenta je nový prvek v naší demokracii a nebylo-li po prvé vše, jak mělo být, doufejme, že jsme byli naposledy svědky nedokonalostí a že se tento nový prvek stane pevnou součástí naší ústavnosti.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
