Před volbou prezidenta jsme všichni mohli sledovat jak ostrá byla kampaň obou kandidátů. Punkerský Karel odsoudil Miloše jako představitele minulosti a ten zase na oplátku vybarvil Karla jako představitele současné politiky provázeného historickými aspekty pomnichovského uspořádání naší vlasti. Oba kandidáti se nešetřili a tak nebyla nouze o“podpásovky“ z obou stran. Různé odkazy nebylo možno ověřit autentickými argumenty, protože v této exponované situaci není možné brát jako bernou minci ani vyjádření pana Posselta, stejně jako tvrzení pana Šloufa. Prostě běžná předvolební rétorika profesionálů, se kterými se ani kandidáti nemuseli ztotožňovat, ale ve svých důsledcích za ně odpovídají. V žádném případě se nejednalo o kampaň pozitivní, ale z obou stran velmi agresívní. Jen veřejná vystoupení se snažila tvářit smířlivě, což často narušovali jejich moderátoři.
Volba proběhla bez komplikací a skutečností, které by ovlivnily její regulernost. Lidé vevolbách rozhodli o Milošovi, Karel uznal jeho vítězství. Tím však začala následná honba na zvoleného prezidenta.
Začaly houfně pomluvy na burana, lháře, krvesmilce a vlastně netvora v lidské kůži Miloše. Část kulturní fronty sestavila petici proti zvolenému prezidentovi.
Praxe, kterou demokracie sice zná, ale moc ji nechápe, protože kvalifikovaná většina prokázala svou důvěru či volila „menší zlo“ a vybrala si jako prezidenta Miloše.
V této chvíli se nabízí jistá podobnost s rokem 1948, sice v jiném historickém kontextu, ale posuďte sami. V roce 1948 se proti vládě komunistů nepostavili jen továrníci, národní správci, bankéři a spekulanti, ale také drobní řemeslníci, střední technické kádry, právníci, lékaři, pracovníci kultury a především novináři.
Zvítezili komunisté a nastoupila diktatura proletariátu. Stejná situace, ovšem za podpory dělníků se opakovala v roce 1989. Jejím cílem bylo svržení vlády hegemonie jedné strany a reliktů její vlády. Změna společenského systému byla přivítána velkou částí lidu této země. Následovaly roky transformace hospodářství a politiky, které přinesly návrat soukromého vlastnictví, restituce, návrat demokratických norem života včetně svobody slova a možnosti cestování, umožnění podnikatelských aktivit a dalších atributů demokracie. Političtí vězni bývalého režimu byli rehabilitováni, a ejhle, mnozí z nich se začali honosit svými skutky, kterými vědomě škodili bývalému režimu. Tento moment byl jistě k zamyšlení, protože ospravedlňoval některé rozsudky komunistické justice, jejíž někteří reprezentanti seděli v soudních senátech ještě dlouho po změně režimu. Ano, docházelo k justičním zločinům, ale nebyly některé činy ve světle platného práva vlastně spravedlivým trestem za nyní prokázanou trestnou činnost? Ano, komunisté zavírali i za špatné slovo.
Nyní jsme svobodní a chceme se k současné situaci vyjadřovat. Máme však právo dehonestovat a pomlouvat osobu nově zvoleného prezidenta jen proto, že nepatří mezi VIP „osobnosti“ ? On není elitář, protože chce být prezidentem dolních deseti milionů obyvatel naší vlasti. Nezasloužil by si prostor proto, aby dokázal co je v mezích jeho pravomoci možné pro lidi udělat? Skutečně je na místě, aby se mu uměle vytvořená elita z lidí, jejichž morální profily jsou identické, pokud ne horší, vysmívala, či jej ponižovala v očích národa? Jakým právem. Je snad toto ještě demokracie? Nebo je to pokus neúspěšných o politický puč ve prospěch vládnoucí garnitury prolezlé korupcí a zlodějnami, nesmyslnými zákony a praktikami, které je často možno prohlásit za zločinné? Je jisté, že tito lidé stojí o zachování stávajícího stavu, vyhovuje jim i morální bahno, ve kterém se společnost pohybuje. Je jen otázkou času, kdy vystoupí vůdce, který silnou rukou, umravní tuto společnost. Podobnost čistě náhodná. V nedávné historii mohl působení takové individuality pocítit velmi bolestně také náš národ.
Kulturní fronta ústy něktrých celebrit odsuzuje volbu Miloše jako zmanipulovanou. Kdo zmanipuloval více než dva a půl milionu voličů, když nepomohly ani výhružky zrádcům, kteří nebudou volit Karla? Je snad toto důstojné demokratické společnosti na prahu 21.století? Po čem to volají tito“demokraté“?
Jen bych se chtěl na závěr našeho filmového režiséra zeptat, zda ta prasata tlačící na hrad prezidenta jej náhodou také neživí. Navíc by měl vysvětlit, kdo jsou ta hnědá. Ta rudá jsou zřejmě všichni ti, kteří nevolili Karla.
Nenechme se otrávit a projevujme trvale svou vůli ve snaze o dosažení přímé demokracie.
Josef Reiman
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Josef Reiman
