„Petra Kramného nezachránil ani vyděrač: Vztek a smutek. Soudem zmítaly emoce,“ bylo možné dnes dopoledne zhlédnout na webu blesk.cz. Jenže takový titulek není vůbec žádnou výjimkou. Podobná věc na vás totiž vypadne vždy, když si otevřete jakýkoliv web s bulvární tematikou či klasické papírové noviny. Doslova okamžitě vás totiž přepadnou titulky typu: „Petra K. nezachránil ani vyděrač“ „57 ran nožem a široký úsměv“ „Gilová udělala v rozsudku chybu, co to znamená?“ „Temné sexuální tajemství Petra K. Posudek odhalil nové skutečnosti!“ „Obhájkyně Kramného přešla do útoku: Posudek obžaloby je neplatný!“ A samozřejmě ještě k tomu případně: „16. dne soudu s Petrem Kramným sledujeme.“
Jenže nejenom případ Petra Kramného je takto „vyšperkován“. Podobně média krokovala doslova po vteřinách i případ někdejšího poslance a exministra zdravotnictví Davida Ratha, kauzu Marka Dalíka, případ Jany Nečasové - Nagyové či obžalovaných z násilné trestné činnosti, Američana Kevina Dahlgrena a Lukáše Nečesaného. „Sexuolog odhalil Dahlgrenovo tajemství!“ bylo si možné přečíst na webech právě ve chvíli, kdy vznikal tento článek.
A nejen v tomto mají média zvláštní moc. „ONLINE: Dahlgren svedl vraždy na filmaře porna. Znalci: Zabíjel sekáček na maso?“ lákal o hodinu později bulvární web své čtenáře na doslova přímý přenos ze soudní síně.
Zatímco ale čtenář může být v takových chvílích značně ovlivněn, jak je to se soudci? Mohou i oni být olivněni vším tím mediálním humbukem kolem?
Zásadně, zásadně...
„Docela zásadně. Soudce totiž nežije ve vzduchoprázdnu – má nějaké své kolegy, má svoje přátele, má svou rodinu a nesporně se o těch případech, které projednává, s nimi baví, i když by neměl, neboť je vázán mlčenlivostí. Nic totiž není černobílé. Ti lidé se jej ptají na jeho názor a ptají se ho proto, protože jsou ovlivněni médii. A ta média dokážou nastavit buď obraz kladného, nebo záporného hrdiny. Takové obrazy známe i z reality. Jsou někteří zločinci, kteří jsou v médiích glorifikováni a pak jsou takoví, kteří jsou médii dopředu odsouzeni,“ zareagoval na dotaz ParlamentníchListů.cz advokát Roman Jelínek, jenž kdysi jako obhájce stál za Davidem Rathem, který byl za korupci a manipulaci s veřejnými zakázkami zatím nepravomocně odsouzen k trestu osmi a půl roku vězení a propadnutí majetku v hodnotě téměř 22 milionů korun.
Jelínek ovšem ke svým slovům zdůraznil, že média mohou ovlivnit soudce někdy natolik, že případu pak bude věnovat ještě více pozornosti než takzvanému běžnému případu.
„Pokud se kauza dotýká nějakým způsobem politicky exponovaných lidí, kteří vládnou nějakým majetkem a tak dále, tak to ovlivnit soud může, ale já se obávám, že vzhledem k historické tradici čtyřiceti let komunismu to soud ovlivňuje spíše negativně,“ sdělil pak Jelínek k dotazu, zda třeba v kauze Lukáše Nečesaného nemohl naopak média ovlivnit ještě Luděk Nečesaný, někdejší ředitel liberecké nemocnice, protože svého syna Lukáše podporoval až tak mohutně, že na to posléze média reagovala titulky s dotazem, zda soudní řízení není fraška.
„Konkrétně ale verifikovat, do jaké míry dokážou média ovlivnit soud, tak na to nelze odvětit, přestože všichni cítíme, že zásadním způsobem, ovšem nevíme přitom, jakým směrem. Některý soudce může naopak kvůli tomu rozhodnout proti většinovému názoru, protože bude přesvědčen o tom, že je právo někde jinde, než jak si veřejnost myslí. Ve Spojených státech je kvůli podobným věcem porota dokonce izolována od vnějšího vlivu, a to právě z toho důvodu, aby tlak veřejnosti nemohl ovlivnit její rozhodování,“ dodal Jelínek.
Sokol: Jako právník a advokát se mohu jen domnívat
Ovlivnění připustil i další mediálně známý advokát. „Musím ovšem říci, že to není tak úplně vhodná otázka pro právníka. Já se totiž mohu pouze dohadovat. Samozřejmě že žádný soudce, i kdyby mu to mělo zachránit život, nepřizná, že je nějakým způsobem ovlivněn tím, co četl ve sdělovacích prostředcích, nicméně já se tohoto faktu samozřejmě soukromě bojím, i když nejsem schopen ho racionálně doložit,“ pronesl někdejší státní zástupce a bývalý ministr vnitra Tomáš Sokol. K tomu pro ParlamentníListy.cz dále řekl:
„Takže oficiálně, že by někdo uvedl, napsal, že když jsem si to přečetl v novinách a tak dále, a proto si myslím to či ono, tak to samozřejmě nikdo neudělá. Proto se dá jen těžko odhadnout, do jaké míry to na soudce působí a vytváří si k tomu nějaký názor, anebo do jaké míry je pod tlakem veřejného mínění. Vloni v bulletinu advokacie k tomu ale vyšel článek jakéhosi mladého advokáta, který přetiskoval průzkumy z Izraele, kde se soudců ptali – pravděpodobně anonymně – pod jakým vlivem rozhodují. Zda podle práva, či veřejného mínění a tak dále, ovšem to právo tam bylo asi až na sedmém místě. Soudci tam tak připustili, že pro jejich rozhodování mohou být určující i jiné vlivy včetně vlivu mediálního. Ovšem u nás nikdo nic takového neudělal, žádný podobný průzkum nesestavil, takže nemůžeme říct, že izraelští soudci jsou něco jiného nežli naši soudci. Nicméně já se takového způsobu ovlivňování soukromě bojím.“
Ovlivňuje jej i protokol
Sokol ovšem k tomu zdůraznil, že je vše ještě o malinko složitější.
„Léta se vede spor o to, do jaké míry na soudce může působit fakt, že v podstatě dříve, než vejdou účastníci do jednací síně, už na tu věc má nějaký názor, který si udělá podle protokolů,“ řekl advokát a vysvětlil, že v trestních věcech probíhá rozsáhlé trestní řízení a soudce poté na stůl dostává spis – protokoly i výpovědi svědků a obviněných – takže i kdyby se to mělo u soudu odvíjet jinak, je tam u něj již závislost na původním názoru ze spisu.
„Jenže řada odborníků říká, že to je špatně. Takže pokud je soudce do jisté míry penetrován tím obsahem spisu ještě předtím, než začal rozhodovat, ačkoliv by měl rozhodovat především podle toho, co se děje v jednací síni – no a když si k tomu připočteme ještě sdělovací prostředky se svými tučnými titulky – tak nějaké vlivy tam asi budou. Nedá se ovšem nikdy říci, v kolika procentech se to tak děje.“
Chtějí ovlivnit i soud veřejnosti
Některé případy bývají prý nadto složitejší ještě o jinou věc: když je blízký nebo příbuzný obžalovaného společensky zvýhodněn. Třeba tím, že má veřejnou funkci a má i majetek, jímž může na média nějakým způsobem cílit, jako se to patrně mohlo dít v kauze Lukáše Nečesaného, který má jít za napadení kadeřnice na 13 let za mříže.
„Tady jsou dvě věci. Já si nemyslím, že by někdo dokázal prostřednictvím médií kromě toho, že vyvolá nějakou negativní náladu, soudce ovlivnit. Chci tím naznačit, že tisková konference dva dny před vyhlášením rozsudku podle mne nemůže vést k ovlivnění soudního rozhodnutí... Jedna věc je to, že člověk stojí před soudem a je souzen soudem, a druhá věc je to, že když se ten případ stane věcí veřejnou, tak je pak ještě souzen veřejností. A to ještě dřív, než to celé skončí. A on kromě toho, že by chtěl ještě ovlivnit soud, má nepochybně zájem na tom, aby ovlivnil ‚soud veřejnosti‘, aby tedy v očích veřejnosti mohl vypadat lépe a aby mohl říkat, že je to justiční omyl, spiknutí svědků nebo něco takového. A pak samozřejmě ti, kteří dokážou v mediální věci pro sebe vytvořit nějaký příznivější obraz, jsou ve výhodě. Ale po pravdě řečeno, ona je to výhoda, která se navzájem nuluje, neboť nejdřív musí být ona věc mediálně zveřejněna, aby o ni mohli mít lidé zájem, a pak teprve lze prostřednictvím médií ovlivňovat obraz osoby. Takže nejšťastnější jsou nakonec ti, kteří se v médiích vůbec neobjeví,“ vypověděl k tomu Tomáš Sokol.
Jako advokát je ale i on poměrně často frekventován v mediálně citlivých případech. Na vlastní kůži proto několikrát zažil ostřelování své osoby přes tisk. Ovšem média ostře v minulosti cílila i na osobu právničky Jany Rejžkové, která zastupuje výše zmiňovaného Petra Kramného. Kupříkladu ji zesměšňovala tím, že prý soudu předložila důkaz, který naopak jejímu klientovi ublíží. „Uvědomuje si to?“ tázaly se deníky.
„K tomu mohu pouze zopakovat, že mediální kauzy vždycky vnímám jako něco, co do justičního prostředí vnáší další iracionální prvek. Jestli ale ono špinění advokáta média dělají z nenávisti k obžalovanému, anebo naopak z lítosti a chtějí mu nějak pomoci, to posoudit nedokážu,“ vypověděl Sokol k tomu.
Fakt, že vydavatelství chtějí vždy trhák pro čtenáře, je ale prý třeba také zvážit. „Podle míry své inteligence noviny hledí na to, aby to bylo nějakým způsobem prodejné, což znamená, že soudní případy leckdy zjednodušují, aby čtenáři pochopili, o co tam jde, a aby to bylo pro ně stravitelné. Proto pak z toho všeho vzniká v článcích podivný vývar, a leckdy to ani nejsou podstatné informace ze soudní síně,“ uzavřel Tomáš Sokol.
Psali jsme:
autor: Olga Böhmová
