Každý z nás včetně nemluvňat zaplatí v následujících letech desítky tisíc korun navíc. Budou schované v ceně elektřiny, v ceně zboží a v ceně služeb. Připravme se na zánik pracovních míst a další omezování výroby, resp. její přesun do jiných částí světa. Byli jsme až příliš lhostejní, naivní a nepoučitelní, teď za to tvrdě zaplatíme - do kapes moderním zlatokopům provozujícím solární „elektrárny". Patrně již není cesty zpět. I kdyby se podařilo zavést nějakou formu dodatečné daně pro tyto provozovatele, je zřejmé, že nám občanům už ty peníze nikdo nevrátí. Naděje, že naši politici zvolí razantnější řešení, je mizivá. Vždyť nemálo z nich, dnes „odpovědných hospodářů", bylo u toho, když se solární byznys uváděl v život.

Pro dokreslení absurdnosti situace uvažujme dvě podobné firmy, firmu A a firmu B. Obě se rozhodnou snížit spotřebu elektrické energie zhruba o čtvrtinu, ovšem odlišnými způsoby. Firma A zainvestuje do fotovoltaických panelů, které pokryjí čtvrtinu její dosavadní spotřeby. Firma B zainvestuje do modernějšího vybavení a zavedení účinnějších postupů. Potud se zdá, že oba případy jsou celkem podobné a srovnatelné. Bohužel zdání klame.

Firma A totiž nebude ze svých fotovoltaických panelů spotřebovávat ani kilowatt. Namísto toho energii na základě garantovaného odkupu prodá do sítě za dotovanou cenu ve výši několikanásobku ceny, za kterou na jiném místě energii opět ze sítě nakoupí pro zajištění svého provozu. Stačí trochu elektřiny vyrobit, aby se jí za utržené peníze mohlo hodně nakoupit. V celkové bilanci proto náklady na elektřinu mohou být i nulové, přičemž většina spotřebovávané elektřiny samozřejmě pochází z tepelných elektráren.