Proč se od vás vedení KSČM začalo odvracet?
Nemohu o tom spekulovat, žádnou oficiální správu nemám. V každém případě mi řada článků, které jsem poslal do listu Haló noviny, nevyšla. To je fakt, z něhož vycházím. Rozhodně nikdo nemá radost z toho, že jsem předmětem negativní kampaně médií. Jen se mohu dohadovat, proč v zemi, kde jsou lidé jako Roman Janoušek, Ivo Rittig, kde padla vláda a na povrch se dostává řada kauz spojených se špičkovými představiteli státu, zrovna některá média tak ráda propírají mě. Nic příjemného mě v této chvíli nenapadá. Osobně si myslím, že volební výsledek KSČM neohrožuji.
Vysvětlil jste to předsedovi strany Vojtěchu Filipovi?
Byl jsem na výkonném výboru, abych to vysvětlil. Mluvil jsem o kauze kolem onoho nizozemského novináře, také o záležitosti kolem Muzea dělnického hnutí a na svých webových stránkách jsem umístil dokumenty, které se toho týkají. Domnívám se, že počátkem všech těchto problémů byly mé dluhy, které vznikly částečně mou důvěřivostí k mým takzvaným přátelům. Na druhou stranu byly také způsobeny tím, že jsem se osobně podílel na financování volební kampaně do evropských voleb. Dluhy vznikly totiž z velké části i proto.
Psali jsme:
Nicméně je pravda, že už jsou vaše dluhy zahlazeny?
V médiích o tom zprávy už byly zveřejněny a v podstatě se dá říci, že je tato kauza ukončena.
Proč si tedy myslíte, že jste takovým terčem negativní kampaně?
Byl jsem totiž celá léta člověkem, na něhož nic neměli. Léta jsem v české politice fungoval jako ten, jemuž nikdo nemohl upřít ani kvalifikaci, ani kompetentnost. Když byl tak veřejností vnímán opoziční politik, bylo to třeba změnit.
V deníku Právo vyšel článek: Ransdorf naletěl spolužákovi na kšeft s padělanými obrazy. Co vás na něm tak irituje, vždyť jste v něm také dostal prostor k vyjádření?
Autor to celé překroutil. S Právem mám velmi negativní zkušenosti a poté, co v listu došlo k personální proměně, ubylo i korektnosti. Patrik Biskup ode mě dostal informaci, že jsem byl seznámen se záležitostí nepřímo. Nikdy jsem neviděl žádný obraz fyzicky, nebyl jsem informován o rozsahu sbírky a legendě kolem šlechtice Slivariche von Heldenburg. Ani jsem nezaplatil milionovou zálohu, jak píše. Zaplatil jsem nějaké posudky. Pan Jiří Včelař Kotas se odvolával na to, že jsem jeho spolužák, takže vždy vyinkasoval nějaké peníze a stal se mým velmi výrazným dlužníkem. To by ale nezapadalo do obrazu, který měl být vytvořen. Vytvořilo se tedy povědomí, že jsem debil, který snadno naletí nějakému podvodníkovi, takže jsem i pro politiku nepoužitelný. Tak to asi bylo i zamýšleno. Nejsem historik umění, a jestliže se oborníci vyjádřili pro pravost některých obrazů, neměl jsem pochybnosti. Je pravda, že ani neznám detailní okolnosti celého případu.
Psali jsme:
Média vám také nemohou zapomenout, že jste se přetahoval s nizozemským reportérem Tomem Staalem, když naznačil, že jste si pro náhradu 300 eur šel neoprávněně. Jak se stavíte k této kauze?
Patří k bulvární televizi Geenstijl, což je ještě horší sorta, než je v Česku televize Nova. Dělají na zakázku skandalizační kampaně. Jedné mé kolegyni v rámci jejich kampaně natřeli dveře fekáliemi, což nepokládám za kulturní projev euroskepticismu. Euroskeptická kampaň je v Nizozemí vedena velmi ostře. Muž, co s ní do Evropského parlamentu přišel, je Daniel van der Stoep. Už v Evropském parlamentu byl. Byl závislý na alkoholu, havaroval s 2, 7 promile alkoholu v krvi, léčil se ze závislosti. A když Nizozemí dostalo dodatečný osmnáctý mandát, tak se do Evropského parlamentu vrátil. Už z těchto faktů je jasné, že není žádným morálním světlonošem. A tu mou věc jasně vysvětlila tisková mluvčí Evropského parlamentu Marjory van de Broeke, když řekla, že jsem nejen ten den v Evropském parlamentu pracoval, ale měl jsem na náhrady nárok, protože nejde o peníze za přítomnost, ale o peníze na pokrytí nákladů pobytu v týdnu, kdy parlament zasedá. Splnil jsem všechny podmínky. Byl jsem na konferenci, pracoval v kanceláři. Bydlel jsem v blízkosti parlamentu, takže jsem se šel už s kufrem zapsat. Když na mě někdo vyskočí u východu z parlamentu a řve, že beru peníze za nic, tak mě to překvapilo. Jeho chování nebylo korektní. Zastoupili mi cestu do domu, kde bydlím, takže jsem musel kameramana odstrčit. Jde o můj privátní prostor, kde nemají co dělat.
Máte už v ruce trestní oznámení, které na vás bylo podáno v souvislosti s Muzeem dělnického hnutí (MDH)?
Nemám. Podala ho ředitelka MDH Libuše Eliášová a je zvláštní, že v právním státě ho ten, jehož se týká, doposud nemá. Nicméně někteří novináři ho k dispozici mají. Ti s ním pracují a ptají se mě na mé stanovisko k něčemu, o čemž vůbec nic nevím. Některé výroky, co zazněly z úst bratra Eliášové právníka Josefa Kolínského, jsou zarážející. Třeba prohlásil, že jsem měl v úmyslu vykrást sbírky MDH. To je žalovatelné a právník by to měl vědět. Jen jsem v případě MDH chtěl, aby plnila své povinnosti dle zákona. Tedy, aby byly výroční zprávy včetně uzávěrky dávány do sbírky listin u městského soudu, a aby byla provedena evidence a inventarizace sbírek. Ona tvrdí, že tuto povinnost nemá. Na mých stránkách najdete citaci zákona, kde je tato povinnost černá na bílém. To byl základ našeho konfliktu.
Když vám stranické vedení vyčítá tyto kauzy, opravdu se může stát, že vás příští rok při volbách nedají na kandidátku?
To má v rukou stranická reprezentace, tedy okresní organizace, které dávají nominace, a ústřední výbor, jenž bude v konečné fázi v únoru příštího roku sestavovat kandidátku. Je to ještě velmi daleko, ale velký vliv na výsledek bude mít stanovisko nejvyššího stranického vedení.
Kdyby se stalo, že vás na kandidátky nedají, jste připraven se nějak bránit?
To je všechno ještě hodně daleko. Věřím, že je ve straně s padesáti sedmi tisíci členy rozhodující stanovisko členské základny.
autor: Jan Rychetský
