A ty léky jsou tak drahé a musíme si na ně dneska ještě připlácet. Nač jsou naše daně? Kdo konečně udělá (na vyšších místech) pořádek? Proč to máme neustále odnášet my, řadoví občané?

Takové věty mě přiměly k zamyšlení. Proč stále svalovat vinu za své utrpení na někoho jiného nebo na zdánlivě objektivní realitu?
Zkusme se na to podívat jinak.

Každý by měl zřejmě začít u sebe. To, co si za léta nastřádal, se muselo časem projevit. A když střádal dlouho, bude také nějaký čas potřebovat, aby se pak tělo s potíží vypořádalo. A pozor na rychlá a účinná řešení (třeba z televizních reklam). Není to jen potlačení problému do větší hloubky? Za to by se nám tělo brzy pěkně poděkovalo...

Kdosi trefně mluvil o nemoci jako o ledovci na moři, z něhož bývá vidět jen špička a veliká část se skrývá pod hladinou vody. Na tom troskotaly lodi. Nejen Titanik. Zdá se mi, že my, lidé 21.století, ještě také často ztroskotáváme - na svých špatných postojích.

Co je to jiného, když doufáme, že stačí léčit tu viditelnou špičku našich potíží namísto celku? To je jako uřezávat vršek ledovce nebo ho potápět pod hladinu, aby nebyl vidět!

Vážení, naše tělo je jako důmyslný stroj s vynikajícím signalizačním zařízením na palubní desce. A jak se často chováme? Jako špatný řidič tohoto "auta", které nás vozí po světě a umožňuje nám tady existovat a získávat cenné poznání ! A my se odvděčíme tak, že vyšroubováváme jednu "kontrolku" po druhé se slovy: "Ty mě nebudeš dráždit a zlobit, pryč s tebou".

A tak někdy krmíme svůj motor špatným benzínem, nevhodnou směsí a mažeme špatným olejem. A přitom všem se v tom autě dosti dlouho cítíme dobře, jede to. Až " náhle" se mechanismus "zadře" a stroj odmítne poslušnost. A my se zastavíme. Jsme odstaveni na poruchovou plošinu. A čekáme zvenčí pomoc. Je však namístě ptát se, proč se motor zadřel a čím mu mohu pomoci!

Víte, my nejsme jenom tělo. V něm sídlí vědomý řidič-lidský duch. Ten šém, který motor oživí. A který rozhodne o dalším postupu. Chci se vůbec uzdravit? Nebo mi nová situace poskytuje úkryt? Nebo výhody? Sám sobě by člověk neměl lhát. To aby si to náš "mudrc" mohl přebrat, udělat v tom pořádek a nejít třeba sám proti sobě (viz autoimunitní nemoci).

Jestliže máme své tělo dostatečně rádi a vážíme si ho jakožto daru pro život a geniálního prostředku své vlastní realizace, začneme ho trpělivě a dlouhodobě revitalizovat. Vlastním příkladem vpřed. Když časem dovedeme signálům a potřebám svého těla naslouchat a pozorujeme na sobě výsledky zlepšení životních funkcí, dovedeme pak snáze poradit i ostatním v rodině i okolí. A pokud zavrtá červíček pochybnosti, zda utratit tolik peněz za výrobek, říkám klientovi: Ano, je drahý, protože je svou hodnotou vzácný.