Pamatuji si jak se zalýkala. Máme nejméně lékařů na 1000 obyvatel, nejméně lůžek, nejdrahší vajíčka, jídlo otravené, nesrovnatelné s kvalitou na západě a podobné kecy. Ta dáma je zlověstný poslel ještě horších časů. Je pro mne symbolem prodejnosti a nečestnosti, která nás nyní ovládá.

To jsou porodní bolesti věcí veřejných, Džona a Bárty s těma svýma klisnama.

Paní rakušanová je jednou z těch, které májí lví podíl na Sametovém puči v 89 roce. Však to byla právě ona, která plamenně štvala proti vlastní zemi za jidášský dolar (v RFE byli vypláceni v USD i když to bylo na území západního Německa). Lži, pomluvy, štvaní a rozhovory či čtení dopisů kriminálních živlů, kteří za dolar by byli schopni zradit i vlastní mámu, co je porodila. To byla Svobodná Evropa. A je dodnes kdy posílá svoji jedovatou slinu do zemí, kde je stále ještě svoboda, nikoli však ta americká. V Mnichově naštěstí už místo tehdejší RFE zarůstá travou, naneštěstí vyrostla její nová budova v naší matičce Praze na Hagiboru. Odsud nyní ští oheň a síru. Ale k věci, abych neodbočoval. Kdyby byly státní znárodněné firmy, nebylo by veřejných zakázek a pletichářských výběrových řízení. Vyřešeno jednou větou. Další důkaz o jedinečnosti socialistického systému a národního hospodářství.