Lidé jsou jako ovce. Známý výzkumník vážně o dnešku i lásce k totalitě

Škoda, že si z totality pamatuje jen nedostatek tropického ovoce. Na ostnaté dráty na hranicích, cenzuru v médiích, buzeraci na pracovištích, inteligenci v kotelnách a hlupáky v čele strany a státu zřejmě zapomněl. Stýská se mu po dobách, kdy byt, dítě na vysokou školu nebo výjezdní doložku na cestu do zahraničí mohli dostat jen vyvolení a za odlišný názor se zavíralo do vězení?

Na to, jestli ve společnosti skutečně přibývá lidí, kteří by svobodu slova, shromažďování i pohybu rádi vyměnili za jistotu zaměstnání, se ParlamentníListy.cz zeptali šéfa agentury pro výzkum veřejného mínění STEM, sociologa Jana Hartla.

Dohánějí nás dvacetileté problémy

„Myslím, že to není tak hrozné, jak se o tom hovoří,“ vyvrací názor, že by si Češi přáli návrat do dob totality, sociolog Jan Hartl. Nejde prý o to, že by se lidé vraceli v myšlenkách ke komunismu, spíš nás dohánějí problémy, které s sebou vláčíme dvacet let. Připouští, že lidé jsou dnes velmi nespokojeni, ale není to nostalgií po minulém režimu. „Podílí se na tom víc věcí, lidé vzpomínají na dobu, když byli mladí, svěží a plní elánu, a současně mají pocit, že dnes nejsou dobře současnými politickými elitami dobře reprezentováni,“ řekl. Lidé si podle něj připadají odstrčení, rozčarování a rozmrzelí tím, jak politika vypadá. „Když k tomu ještě připočteme ohrožení sociálních jistot, na kterých lidem vadí spíš to, že se s nimi nikdo nebaví, protože třeba výše sociálních dávek je veřejnosti předkládána jako záležitost jakýchsi expertů. Veřejnost je z toho vyloučena, politici jim dávají najevo, ať se neptají, že jim dají vědět, až bude rozhodnuto. A to je způsob, který lidem vadí. A zloba a rozčarování z takového jednání politické elity se pak projeví v tom, že lidé ve zkratce řeknou, že za bolševika to bylo lepší,“ vysvětlil sociolog.

Lidé mají k politice a politikům nedůvěru

Ale nezačíná tento „zkratkovitý“ názor ve společnosti převládat? Ředitel agentury STEM si to nemyslí. „Když se díváme, jak vypadá rozložení nálad a základních postojů ve společnosti, například rozdělení na pravici a levici, tak se to mění velmi pomalu,“ konstatuje. I když potvrzuje, že zvolna přibývá příznivců levice. „Na počátku 90. let převyšovali stoupenci pravice nad levicí, protože levice byla stigmatizovaná po letech vlády komunistů, nicméně většina lidí se situuje do politického středu,“ uvedl sociolog. V poslední době pravice mírně oslabuje, ale podle Jana Hartla nejde o žádnou dramatickou změnu. Rezervovaný postoj k současnému režimu prý tu pokračuje od 90. let kvůli korupci a dalším negativním jevům, které provázely přechod společnosti od totality k demokracii. „Lidé po zkušenostech s minulými totalitními režimy mají k politice nedůvěru, domnívají se, že politika je svinstvo, a když někdo do ní vstupuje, tak jen proto, aby si nakradl,“ upozornil Hartl, že v tomto ohledu se názor veřejnosti příliš nemění.

Dnešní politické elity nejsou moc na výši

Ale řada lidí do změny režimu vkládala přehnaná očekávání. „Domnívali se, že na rozdíl od bolševických mocipánů jsou soudobé elity víc na výši a že přinesou lidem blahobyt, ale ony moc na výši nejsou. V poslední době lidem politická reprezentace připadá profesionálně málo zdatná, málo profesně kompetentní, ale to neznamená, že by šlo o přehodnocování vztahu k režimu,“ je přesvědčen Jan Hartl. Donedávna podle něj lidé věřili, že ať je situace problematická v tom či onom ohledu, naše děti budou žít v lepším světě, než žijeme my. „Ale tato víra se v poslední době oslabuje. Dnes se spíš prohlubuje nedůvěra, že to vůbec někam povede. A má to příčiny nejen vnitřní, ale i zahraniční, protože lidé si uvědomili, že nejen Evropská unie, ale celá západní civilizace se ocitá v problémech,“ prohlásil sociolog.

Blížíme se do podobné krize důvěry jako v roce 1997

Proč roste napětí víc než před deseti, patnácti lety, kdy krachovaly podniky i banky, lidé přicházeli o práci i celoživotní úspory? „To byla krize, nejvíc byla patrná v roce 1997 – 99, dnes se blížíme do obdobné situace v krizi důvěry, jenže tehdy měli lidé pevnější přesvědčení než dnes,“ soudí Jan Hartl. Dnešní frustraci ve společnosti si vysvětluje neschopností politiků komunikovat s veřejností o tak podstatných záležitostech, jako jsou nezbytné reformy. „Vzpomeňme si na třicetikorunové poplatky za recepty. Nešlo o to, že lidi musí sáhnout do kapsy pro třicet korun, protože každý ví, že když půjde do lékárny, zaplatí za léky pět nebo osm set korun, proti tomu je třicet korun legrace. Ale šlo o to, že nikdo nebyl schopný o tom jako o politickém problému hovořit, vyžádat si od veřejnosti souhlas. Lidé si pak připadají takoví odstrčení,“ míní ředitel STEM.

Nejvíc vadí arogance moci a nezpůsobilost

Veřejnosti vadí hlavně arogance moci a nezpůsobilost politických elit. „U nás se to pořád bere tak, že státní úředník je vrchnost, ne služebník veřejnosti. V tomto ohledu pokračujeme z pohodlnosti nebo zištnosti ve stereotypech, na které jsme zvyklí. Lidé jsou také pasivní, chovají se jako ovce, protože tak se to po nich celá desetiletí v minulých totalitních režimech chtělo,“ poukazuje na další příčinu sociolog. Západní pozorovatelé, třeba Skandinávci, jsou prý překvapeni, že u nás nejsou ulice plné lidí, protože považují za nehoráznost, že se něco nastolí, aniž by si k tomu politici vyžádali od veřejnosti souhlas. „Kdyby politické strany měly statisícová členstva, ale vždyť jsou to kluby, které mají míň členů než funkcionářů. Ony musí komunikovat s veřejností. Kdyby vládly ve prospěch svých členů, tak všechny politické strany by vládly ve prospěch sto padesáti tisíc lidí,“ dodal Jan Hartl.

Politikům umožňují občané pohodlně vládnout

Ředitel agentury STEM vysvětluje, proč mají úspěch politici jako Václav Klaus nebo Miloš Zeman, kteří jsou představiteli právě tohoto nadřazeného typu politiky. „Oni se mohou držet v politice díky tomu, že se jim podařilo až dosud udržet ideologickou rétoriku, vždy před volbami vykládali o nesmiřitelném boji levice a pravice, pak udělali opoziční smlouvu,“ prohlásil. Politika je pro ně prý vyprázdněná, kdyby definovali politický úkol věcně, mohl by je někdo nachytat na tom, že něco neudělali a nesplnili. „Když budou pořád šermovat levicí a pravicí a nesmiřitelným bojem zejména před volbami, lidi tím uchlácholí, většinou je to kýč, který jim umožní pohodlně vládnout, protože se věcně k ničemu nezavazují. A lidé, kteří nemají zkušenost s tím, že by politika mohla vypadat i jinak, protože to nikdy nezažili, mají prostě pocit, že politika taková je. Ale ona taková není nezbytně,“ říká sociolog s tím, že existuje mnoho příkladů, jak to jinak funguje v mnoha zemích Evropy. „Lidé jsou tak poničeni minulým režimem a to je pro dnešní elity pohodlné,“ dodává.

Hlasy komunistům jsou často protestní hlasy

Někteří politologové mají obavy z růstu vlivu komunistů. „Je pravda, že levicová orientace lidí trochu sílí, ale obliba komunistů neroste. Když někde naroste, tak jsou to typicky protestní hlasy, kterými lidé dávají najevo „těm nahoře“, že už jsou opravdu naštvaní a že by se nad sebou měli zamyslet,“ objasňuje sociolog. Žádný zvrat podle něj nenastává. „Není to žádný zlom, není to návrat, je to takové memento těm, kteří nám vládnou, aby začali konečně vnímat politiku jako službu veřejnosti,“ dodal. Ale politici by se měli nad sebou pořádně zamyslet, protože podle Hartla dochází kvůli dlouhodobé nespokojenosti ke korodování hodnotových základů, na nichž režim stojí.

Veřejnost si nedovede zjednat pořádek

Ale sociolog nehází vinu jen na politiky. „Politici jsou mizerní, ale veřejnost si nedovede zjednat pořádek, protože má pocit, že je bezmocná. A politici ji v tom samozřejmě utvrzují, protože se jim to hodí. Lidé si říkají, proč já bych se někde angažoval, ať to udělá někdo jiný. Budeme sedět před televizí a nadávat, že se politici ještě nepolepšili,“ říká Jan Hartl. Ale pokud budeme jen nečinně čekat, tak se toho určitě nedočkáme.