Koukám, jak má pan Mach šišatou hlavu. Trochu, hm tedy jako vajíčko na stojato. To jsem si nikdy nevšiml. Ale v podstatě je to jedno. Já mám zase špičku nosu ze strany míň vystrčenou než čelo. Když bych vzpřímeně šel a narazil do zdi, tak nejprve se bouchnu do čela a teprve za chvíli do špišky nosu. To je co? Ale na tom Machovi mně to dost překvapilo, protže jsem ho zprvu vnímal jako chytrého člověka, což u vejcete opravdu na mě nikdo nemůže chtít. Vedle na pokoji mají zase od středy jednoho hospitalizovaného klienta - komunistu středních let a ten má zas úžasný předkus. Ten když nepoučuje ostatní pacienty o socialistické revoluci a jejích důsledcích na období mezi dvěma světovými válkami a nedělá žádné obličeje, tak má bradu tak vepředu, že nemůže vůbec jíst ze předu jako my ostatní (i se zastrčenými nosy), ale rovnou zeshora. Asi takhle: představte si popelnici s utrženým deklem, který je na ni jen volně položen, ne přes celý otvor, ale tak asi jen přes polovinu. No, a vidíte, že se do ní dá klidně sypat zeshora. Když ale on čte denně ty stohy novin, tak mu to vůbec nevadí a já už mu začal, když jdu náhodou 16 krát denně kolem, vždycky něco zeshora přisypávat, protože se to samo přímo nabízí a on aľespoň tu chvíli nešíří socialistickou revoluci. Tak dobrou noc, já už musím jít, dokud je rozsvíceno, protože je to tu samá zeď.